PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

Muž hledající partnerku ji zpravidla najde, avšak poměrně často již s dítětem. Bývá to pro něj nová situace, v níž se orientuje jen s obtížemi. Nejčastěji slyší uklidňující formule typu „Dítě je rádo, že teď má kamaráda“. Z údajů ve Statistických ročenkách ČR vyplývá, že počet nevlastních otců v naší republice vzrůstá – počet rozvodů se sice v posledním desetiletí ustálil, vzrůstá však počet svobodných matek a klesá počet sňatků. Nevlastního rodiče získává v České republice zhruba 26 000 dětí ročně (tj. třetina ve srovnání s počtem narozených).

Druhé manželství s nevlastními dětmi přináší potíže

K problémům nevlastních rodičů a nevlastních dětí jsme donedávna měli odbornou literaturu pouze uklidňující a radící. Nejčastější rady novým matčiným partnerům zněly: Dejte si práci a poznejte rodinný systém, nemůžete počítat s tím, že děti přijmou nového člena rodiny ihned, pečlivě zvažte, jak mají děti nového matčina partnera oslovovat. Jdou vám nevlastní děti na nervy? Je to vaše chyba – musíte jim věnovat více trpělivosti, porozumění a lásky… Teprve r. 1999 vyšla kniha Z. Dytrycha a Z. Matějčka Nevlastní rodiče a nevlastní děti, která přinesla některé hlubší poznatky z takto zaměřeného bádání v zahraničí.^*

Rozvodové studie ukazují, že každé společné dítě vzešlé ze svazku snižuje pro tento svazek pravděpodobnost rozvodu (platí to jak pro první, tak pro další manželství). Naopak každé dítě z předchozích svazků zvyšuje pravděpodobnost, že nový svazek skončí rozvodem. Je to tak ve všech společnostech, bez ohledu na to, zda je rodina s nevlastním dítětem v dané společnosti řídkým nebo častým jevem. Jádro těchto konfliktů je stejné: biologická matka žádá větší investice do svých dětí, než je nevlastní otec ochoten dát. Existuje tedy mezi biologickými a nevlastními rodiči velký rozdíl v ochotě hodně investovat ve prospěch dětí?

Zatím jen víme, že přítomnost nevlastních dětí je nejspíš hlavní příčinou vyšší míry rozvodovosti druhého manželství. Nemusí nutně snižovat kvalitu manželského vztahu, avšak často snižuje kvalitu rodinného života, zejména kvalitu vztahů mezi rodiči a dětmi.

Rodiče s nevlastními dětmi by nakonec často rádi žili těmto dětem vzdáleni, vnímají je jako příčinu svých problémů, jsou nespokojeni se vztahem svého manželského partnera k nevlastním dětem, domnívají se, že manželství působí negativně na jejich vztah k dětem vlastním.

Ve snaze vypořádat se s tímto stresem užívají rodiny s nevlastními dětmi v zásadě dvě strategie: buď ukončí manželství rozvodem (nejčastěji v případech, kdy oba manželé byli již jednou rozvedeni), nebo se chovají tak, že jejich nevlastní dospívající děti odejdou z domova dříve, než by odešly děti vlastní.

Zmínění autoři zahraničních výzkumů sice čtenáři neradí, avšak jejich výsledky hovoří jasně: „Nevstupujte do druhého manželství s nevlastními dětmi, pokud nechcete, aby se vaše současné potíže výrazně znásobily.“

Průběh vztahů mezi matkou dítěte a jejím novým partnerem

Seznámím čtenáře s nejčastějším průběhem takového vztahu (samozřejmě existují i jiné typy). Matku nazvěme Regina, nového partnera Matěj.

Co Matěj uslyší o biologickém otci dítěte:

• Byla jsem zamilovaná, neviděla jsem jeho vážné povahové i charakterové nedostatky…
• Snažila jsem se, zapřela jsem sama sebe, ale dál už to opravdu nešlo…
• Dělala jsem mu ve všem služku, nadával mi a bil mě i dítě, vyhrožoval, že mě zabije…
• Je hrozně lakomý, skoro nic mi nedával, inkaso jsem platila ze svého, na Sunar mi dávala maminka…
• Všechny peníze utratil na pití, v herně, za hlouposti, ani nevím za co…
• Byl nezralý, egoistický, závislý na své matce, která nám do všeho mluvila…
• Zkoušel to stále s mladými děvčaty, ode mne si vynucoval intimní styk, když byl úplně opilý…
• Chce proti nám navádět dítě, to však o něj vůbec nestojí…

Matěj, byť jinak vysoce inteligentní, těmto informacím bezvýhradně věří. Jde o dosud málo známou zvláštnost (patrně defekt) mužské psychiky, která má svůj původ v adaptačních mechanizmech dávných předků a je vlastně výsledkem přírodního výběru.

Co Matěj neuslyší a co ho samotného nenapadne:

• že se do Reginina citového života vštípily postoje její matky k jejímu manželovi. Regina považuje za přirozený běh věcí, že nějaký ten nepřítel musí být…
• že se za Regininým přívětivým úsměvem skrývá vyšší míra dominance a že musí být po jejím již z principu…
• že dítě mělo vlastního otce rádo, ale bylo proti němu zmanipulováno…
• že do kalkulace vypudit prvního manžela bylo započteno výživné od něj plus příjmy nového partnera…

S čím Matěj musí počítat:

Jestliže Matěj vstoupí do manželství s Reginou, musí do budoucna počítat s tím, že:

• Regina bude mít konečné slovo v důležitých věcech provozu domácnosti, rozpočtu a rozhodování vůbec – „je tu přece také zájem dítěte“.
• Konečné slovo bude mít Regina také ve věcech výchovy dítěte – „je to mé dítě, já ho porodila“.
• Ať Matěj přijde s čímkoli novým ve výchově dítěte, bude mít tři oponenty: Reginu, její dítě a (zprostředkovaně) otce dítěte.
• Mezi Reginou a dítětem se vytvoří pouto tajného hodnocení Matěje („vybrali jsme si dobře?“).
• Při větším sporu Matěje s Reginou bude dítě vždy na straně matky.
• Od Reginy nemůže Matěj očekávat vděk, i když jí bude pomáhat s příjmy, s domácností, s dítětem. Jeho služba bude považována za samozřejmou. Nedá-li se Matěj zmanipulovat a bude trvat na svém, začne Regina uvažovat o „výměně“ (Matějovi náhradníci budou již zmapováni).
• Regina použije účinnou a osvědčenou taktiku, pokud se jí (třeba jen kvůli dítěti) Matějův odchod ze vztahu nehodí. Sehraje velké rozrušení, bude opakovat „Nemohu bez tebe žít“. Pokud Matěj přesto vztah ukončí, za překvapivě krátkou dobu potká Reginu s jiným partnerem.
• Matěj se může ocitnout ve zvláště palčivém dilematu. Regina po něm bude chtít, aby ji podpořil v negativním hodnocení jejího prvního manžela a aby tento názor projevil před dítětem. Učiní tak, aby se jí zavděčil a aby se s ním nerozešla (neměl by kam jít). Byl-li již jednou ženatý a má-li dítě, pak si s údivem uvědomí dilema: cizí muž v jeho původní rodině, na kterého má zlost, dělá totéž, co je v nové rodině vyžadováno od něj. Širší souvislosti si však neuvědomí. Čím je to způsobeno?

* V rámci takového badatelského přístupu se u širokého reprezentativního vzorku populace zjišťují pravé příčiny potíží v širších souvislostech. Analyzují se dostupná data, poznatky evoluční psychologie z dávné minulosti člověka, zkoumají se archivy, současné přírodní národy a folklor, srovnávají se vědecké teorie. Ze zahraničních výzkumů (L. K. White, A. Booth, M. Daly, M. Wilson) telegraficky shrnujeme: Příčiny potíží s nevlastním členem rodiny jsou hlubší a složitější než problémy adaptace, rozdílnosti povah a zkušeností z předchozího manželství. Přestože vztahy v nevlastní rodině nutně nemusí být nepřátelské, v průměru jsou odtažitější, konfliktnější a méně uspokojující než vztahy mezi biologickými rodiči a jejich dětmi.

POKRAČOVÁNÍ