Otcovia.sk

–

Na základě souboru dat získaného v rámci grantového projektu, kdy studenti zdravotně-sociální fakulty Jihočeské university v Českých Budějovicích v rámci praxe provedli terénní průzkum skupiny mužů, byla zpracována analýza, která stručně shrnula hlavní výsledky průzkumu a vyhodnotila jeho výpovědní potenciál. Údaje byly získány v listopadu a v prosinci 2004 na území Jihočeského kraje na vzorku dospělé populace mužů starších než 18 let. Velikost výběrové vzorku byla 458 respondentů. Bylo zjištěno, že nejvíce se ve vztazích vyskytují verbální problémy, jako ostřejší výměna názorů a slovní agrese a nadávky. Osobní zkušenosti s nimi mělo v minulém vztahu 82 % resp. 51 % „zkoumaných“ mužů, v současném vztahu byl tento podíl nižší, 74 % výměna názorů, 32 % hádky. Výjimečné však nebyly ani projevy jako vyhrožování, vydírání, cílené ničení oblíbených věcí, kontrola hospodaření s penězi, sexuální nátlak či dokonce fyzické kontakty typu pohlavku či zatřesení.

Zdroj: Domácí násilí a jeho oběti, Šárka Konečná, 2007

Empirický výzkum této problematiky se teprve začíná rozvíjet, takže zatím neexistují spolehlivá data. Zanedbávání tohoto tématu ale není způsobeno pouze tím, že se feministický výzkum samozřejmě zabýval i násilím na ženách, a snad dokonce bránil výzkumu násilí ze strany ženy.

Rozhodně bychom ale neměli ženy jako násilné a agresivní osoby podceňovat a můžeme se domnívat, že muži se stávají oběťmi domácího násilí stejně často, jako se jimi stávají ženy.

Rozvádějící se ženy používají podpásovky všech kalibrů, až příliš často kritizují otce svých dětí, například tvrdí, že otec děti sexuálně zneužíval. Toto obludné obvinění přijímají policisté a soudy bez mrknutí oka. Soud v takovém případě okamžitě zareaguje a omezí kontakt otce s dítětem, někdy si pomstychtivá matka prosadí, že bude na otce při schůzce s dítětem dohlížet. Muž je podrobený ponižujícím vyšetřením. Samozřejmě že se prokáže, že otec není deviant, ale dítě už je matkou informováno, že otce vyšetřuje policie, protože mu ublížil.

Stets a Sraus vyslovili názor, že pouze minimum násilí ze strany žen vůči jejich partnerům se děje v sebeobraně. Shodnou se na tom, že vzájemné útoky mužů a žen v intimních vztazích jsou vyrovnané. Podle jejich výzkumu v 42 – 45 % případů zaútočila první žena na muže a v 43 – 53 % případů zaútočil první muž.

„Domnívají se, že v takovém případě se většinou jedná o poměrně dynamický vztah. Zpravidla značně agresivní ženy a méně agresivního muže. Podle nich má mnoho párů tendenci chovat se vzájemně násilně.“

„Podle výsledků výzkumu Morseové, kterého se zúčastnilo 1725 respondentů a byl orientován na populaci mladých a dospělých lidí, se násilně ke svému partnerovi chovalo 38 – 40 % žen. 49 – 59 % párů se chovalo násilně k sobě navzájem a 14 – 22 % žen se dopustilo na svém mužském partnerovi velkého a hrubého fyzického násilí. Výsledky výzkumu dokazují, že muž se choval jako násilná osoba pouze v 10 – 14 % případů domácího násilí, zatímco žena se chovala jako násilná osoba v 30 – 38 % případů.“

Oba uvedené výzkumy potvrzují, že ženy se nechovají agresivně pouze v sebeobraně, a dokazují, že existují i ​​násilné ženy, které si vybíjejí svou zlost na svém mužském partnerovi. Tyto ženy si cíleně vybírají muže, kteří jsou méně agresivní než ony. Některé ženy se chovají ke svému partnerovi agresivně už před svatbou a vzájemný agresivní vztah partnerů od začátku partnerství také není ojedinělý. V uvedených výzkumech bylo také zjištěno, že ženy se přiklánějí spíše k psychickému a emocionálnímu násilí.

Zdroj: Násilí na ženách a mužích, Barbora Konečná, 2013

Převzato z webu OTCOVIA.SK, přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.