PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

Nabídka formulací, které mohou dobře vysvětlit důvody či stanoviska navrhovatele. Lze jimi, nejlépe po poradě s advokátem, vhodně doplnit text návrhu na zahájení řízení.

1. Syn Karel se stále vyvíjí ve více směrech a já bych mu v tom chtěla být maximálně nápomocná. Pro jednoho rodiče je takový úkol trvalá vysoká zátěž. Spolupracují-li oba rodiče, pak se tento úkol plní lépe, kvalitněji. To je první důvod mého návrhu.

Syn se rozvíjí po stránce motorické, citové, rozumové a morální. O podmínkách zdravého rozvoje dítěte pojednává řada odborných a popularizačních publikací. Tak např. nakladatelství Portál nebo Grada publikují ročně desítky nových titulů. Pořídila jsem si některé z nich, např. Roseová, A., Weissová, L.: Rozvíjíme sebedůvěru dětí. Praha, Portál, 2003, Matějček, Z.: Co děti nejvíce potřebují. Praha, Portál, 2001, Goldmanová, J.: Jak si nenechat ublížit. Praha, Portál, 2003, a prostudovala je. Samozřejmě, že jsem knihy vybrala se zřetelem k věku syna a jeho nadání i k jeho určitým potížím.

Zákon o rodině, konkrétně § 31, mi ostatně takové povinnosti ukládá:

(1) Rodičovská odpovědnost je souhrn práv a povinností při
(a) péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.

Také článek 29 Úmluvy o právech dítěte upravuje, že výchova dítěte má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu.

2. Druhým důvodem mého návrhu je záležitost také velice základní, byť v zákoně o rodině jí není věnován žádný odstavec.

Je to silná, životně důležitá potřeba dítěte být milováno. Svoji lásku dítěti prokazujeme tím, že jsme s dítětem pohromadě, že mu trpělivě nasloucháme, že mu vysvětlujeme, že ho povzbudíme, dodáme mu sebedůvěru, že ho pohladíme, že se na něj usmějeme, že mu dáme dárek, že mu důvěřujeme, že mu pomůžeme.

Takové projevy nikdy žádnému dítěti neuškodily, ba naopak velmi prospěly. Byly velmi důležitými podněty pro jeho zdravý růst a citové zrání, pro jeho zdravou sebedůvěru a realistické sebehodnocení.

Mám za to, že lásky dáváme dětem stále málo; podíváme-li se pozorně na dospělé, vidíme, že mnozí jí měli velmi málo a že ji stále hledají.

3. Třetím důvodem mého návrhu je mé přesvědčení, že střídavá výchova je významnou pojistkou proti vzniku / vypěstování syndromu zavržení rodiče. Jde o velice škodlivý společenský jev, poškozující všechny tři strany (oba rodiče, toho s výhradní výchovou i toho bez ní, a samozřejmě i dítě). Bližší o SZR je v odborné literatuře.

K vypěstování SZR nejčastěji dochází při omezeném a dále omezovaném styku dítěte s druhým rodičem. Naopak je-li udržován pravidelný, široký, smysluplný a láskyplný vztah dítěte k druhému rodiči, vypěstování SZR je nepravděpodobné.

4. Čtvrtým důvodem mého návrhu je vlastně má potřeba zajistit budoucnost svého syna proti různým nepřízním osudu, které nejsou nikdy zanedbatelné.

Tak například druhý rodič může vážně onemocnět, mít vážný úraz nebo dokonce zemřít. Může se ocitnout mezi závislými na návykové látky, na šikmé ploše a případně skončit ve vazbě. Může jej stihnout ta nebo ona pohroma, např. vykradení bytu, povodeň, požár, výbuch plynu, loupež, vytunelování vkladu v bance apod.

Existuje-li pravidelný, smysluplný a láskyplný vztah mezi dítětem a rodičem, pak v případě takového dramatu nebo krizového vývoje je pomoc druhého rodiče spontánní, automatická, samozřejmá. Dá se očekávat i v případech, kdy styk není tak pravidelný, kdy jsou určité vzájemné výhrady mezi rodičem a dítětem. Pomoc rodiče však může být nejistá, dojde-li vlivem SZR k tomu, že dítě rodiče nenávidí a průběžně mu to dává najevo.

Avšak pozitiva pro dítě, uvedená v bodech 1, 2 a 3, nelze dobře čerpat, je-li styk řídký, nepravidelný a případně i něčím zkalený. To je hlavní důvod, proč dávám soudu návrh na střídavou výchovu.

Soudu je jistě znám dostatek případů, kdy standardně vymezený styk druhého rodiče s dítěte postupně slábl: tu byla nemoc dítěte, příště to byl jen náběh na nachlazení, tu jiná atraktivní akce pro dítě, např. pouť, svatba, turistika apod.

Pravidelnému, smysluplnému a láskyplnému vztahu dítěte a druhého rodiče nemusí také přát dominantní nový partner, který se u prvního rodiče objeví a chce mít vše pod kontrolou. Také prarodiče prvního rodiče a další příbuzní nemusí takovému vztahu přát.

I první rodič sám může žárlit na takový láskyplný vztah − chtěl by totiž veškerou lásku dítěte (a jeho závislost) mít jen pro sebe. Svoji žárlivost a někdy i potřebu pomsty však nemůže uvést jako námitky proti styku a případně i střídavé výchově, uvádí proto nějaké skutečné dílčí nedostatky druhého rodiče, patřičně zveličené, nebo jen vyfabrikované konstrukce.

Soud ví, o čem zde hovořím, a jsem přesvědčena, že dovede rozlišit motivy poctivé od nepoctivých a že nakonec rozhodne v zájmu dítěte.

Pasáž je převzata z článku autora „Dva vzory pro rodiče“.