–
Zřeknutí se rodiny je cesta do pekel
Desetiletí předtím, než se krize rodiny stala zřejmou, sociolog Carle Zimmerman dokázal, že civilizačnímu kolapsu předchází atomizace rodiny. Zimmerman doložil, jak úpadku Řecka a Říma předcházelo zřeknutí se rodinného života zpočátku vzdělanými elitami, později i ostatními obyvateli. Zimmerman tvrdí, že naše civilizace se pohybuje po podobné dráze.
Svoji studii psal během poválečného babyboomu, před „druhou vlnou“ feminismu, před zavedením rozvodu bez viny, před manželstvím jedinců stejného pohlaví a v tzv. „demografickém zimním období“, tj. kdy rodina byla obecně považována za stabilní jednotku. Přesto dovedl předpovědět tento vývoj, vycházející z dlouhodobých trendů – většinou z životních stylů intelektuální elity – jejichž význam pochopilo jen velmi málo jedinců.
Zimmerman zdůraznil, že je velmi obtížné vnímat úpadek v období, kdy právě probíhá rozkvět. Tyto změny přicházejí pomalu, téměř nepozorovatelně a trvají staletí.94
Dnes, kdy už rodinnou krizi nelze popřít, se stále ví jen velmi málo o tom, s čím vším souvisí, a o tom, jak blízko jsme bodu, z něhož již není návratu.
Moderní genderové ideologie jsou mnohem militantnější, než bývalo cokoliv v antickém Řecku a Římě, a jsou také cílevědomě nepřátelštější vůči rodině.
Byrokratická mašinerie, vystavěná kolem rodiny, je také mnohem rozsáhlejší a pevnější, než v uvedených zaniklých civilizacích. Jde o nejrepresivnější a nejvíce se vměšující státní aparát, který byl kdy ve Spojených státech vytvořen. Přesto o něm mají dnešní významní ochránci rodiny jen malé povědomí a jen hrstka z nich je připravena se tomuto aparátu postavit.
Kapři si přece nevypustí rybník (pozn. překl.).
Genderizace veřejného života je v pozadí každé velké hrozby pro naši civilizaci. Dokud nesebereme odvahu, abychom s ní bojovali, západní společnost postupně rozloží mužský element a nepřežije.
To je Zimmermanovo varování z poklidných, šťastných dnů v roce 1947. Od té doby se jeho slova jen a jen potvrzují stále naléhavěji.
● ● ●
Stephen Baskerville je profesorem na Patrick Henry College a prezidentem Americké koalice otců a dětí. Doktorát Ph.D. získal na London School of Economics a spolupracuje s Howard Center for Family, Religion, and Society. Je autorem více než osmdesáti článků o otcovství a rodinných tématech publikovaných jak v odborných, tak i popularizujících časopisech. Pravidelně vystupuje v rozhlasových a televizních pořadech.
Přeložil Ondřej Höppner
Okomentovat