Ing. Ondřej Höppner
–
Případ odnětí mé dcery Sofie Höppnerové (6) její matce, herečce I. J., vzbudil široký zájem veřejnosti. Rozhodl jsem se respektovat doporučení soudu, nespolupracovat s médii a událost nekomentovat, abych dceru uchránil od dalšího mediálního tlaku.
V médiích se však objevily dezinformace a byly zatajeny důležité skutečnosti, které jsem nucen jako zákonný zástupce dítěte uvést na pravou míru tímto prohlášením.
Uplatňuji tak právo na odpověď dle § 10 odst. 1 tiskového zákona: „Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.„
Právo na odpověď uplatňuji vůči všem médiím, která o případu informovala, s výjimkou deníku Blesk, který jako jediné médium informoval o případu korektně.
Současně žádám všechna média, aby respektovala právo na soukromí a zdržela se publikování jakýchkoli zpráv, týkajících se soukromí mé dcery, aniž bych jim k tomu poskytl souhlas, což platí především o zveřejňování fotografií dítěte (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ochrana osobnosti – § 11 a § 13).
V případě, že dojde ze strany médií k opětovnému porušení zákona o ochraně osobnosti, budu muset zvažovat kroky dle zákona č. 40/1964 Sb., § 12 odst. 1 a § 13.
Zde je má odpověď:
1) Je mi hluboce líto chování matky, že odmítá dceru na předání řádně připravit a že poskytla médiím nahrávku z odnětí dítěte ze dne 13.3.2011 a s médii na téma naší dcery dlouhodobě spolupracuje. Doufám, že se poučila a situace se nebude muset opakovat.
2) Soud přistoupil k odnětí dítěte matce až poté, co vyčerpal všechny zákonem stanovené možnosti. Matka nepředala dceru za tři roky probíhající střídavé péče (od února 2008) celkem desetkrát a kdyby nezasáhl dne 13.3.2011 soudní vykonavatel, bylo by to 11. porušení rozsudku. Z mé strany nedošlo k porušení rozsudku ani jednou.
3) Matka dostala za opakované porušování rozsudku výstrahu, pokutu, neúspěšně proběhla i návštěva u mediátorů. Matka s rozsudkem o střídavé péči od vynesení rozsudku nesouhlasí a průběžně podniká kroky, aby ji zhatila.
4) Již pár minut po odnětí matce dne 13.3.2011 byla dcera klidná, tulila se k otci a po vystoupení z auta (20 minut po odnětí) tančila se svou mladší sestrou před domem „Kolo kolo mlýnský“. Vyplývá to ze zprávy soudního zmocněnce a z výpovědi sociální pracovnice, kteří jeli s otcem a dítětem v autě.
5) Dne 14.3., tedy den po odnětí dítěte matce, přišla dceru k otci navštívit sociální pracovnice a konstatovala, že je dcera veselá, v pohodě, má k otci láskyplný vztah a vše je v naprostém pořádku.
6) Dne 26.3., tedy den před předáním dcery matce, jsem s dcerou navštívil psycholožku. Ta ve své zprávě konstatovala, že jediné, co dceři na systému střídavé péče nevyhovuje, je, „když maminka mluví špatně o tatínkovi“. Podobné výroky dítěte o „tlaku matky“ jsou zaznamenány již například v soudně znaleckých posudcích z prosince 2009.
7) Po ukončení mého cyklu dne 27.3. jsem dceru řádně předal matce do jejího cyklu střídavé péče. Dceru jsem na předání připravil, proto nenastal žádný problém.
8) Dcera byla ve dvoutýdenním cyklu péče otce jako vždy v naprosté pohodě, jak vyplývá ze soudně znaleckých posudků, z dalších psychologických vyšetření, ze zpráv sociálních pracovnic i z obsáhlé fotodokumentace. Soudní znalci a další odborníci dospěli při svých šetřeních k závěru, že je pro dítě střídavá péče nejlepším řešením.
9) Soud rozhodl o svěření dítěte do střídavé péče již dvakrát: Poprvé městský soud hl. m. Prahy v listopadu 2007 po odvolání otce, podruhé na jaře 2010 obvodní soud Prahy 5.
10) Soud nařídil výkon rozhodnutí odnětím dítěte matce jako v dané situaci jediný možný krok. Kdyby k němu nedošlo, matka by dítě nepředala, dcera by neviděla dlouhé měsíce a možná i roky svého tátu a prostředí s ním spojené, které patří neodmyslitelně do jejího života.
11) Důvod, proč jsem dosud nepožádal soud o trvalé svěření dcery do výlučné péče, je mé přesvědčení, že dítě potřebuje oba rodiče.
Poznámka Střídavky: Právo na odpověď respektujeme a odpověď uveřejňujeme jako jedno z médií, které o případu informovalo (v článku IVANA JIREŠOVÁ: ZLOČIN A TREST).
4. 4. 2011 at 16:46
Střídavka drží palce panu Höppnerovi, aby našel klid pro svoji dceru. Zároveň doufáme, že i její matka dostane rozum a začne chápat, že dítě má dva rodiče.
4. 4. 2011 at 20:02
ad Karel – stačí pane, že Vy v tom máte evidentně jasno…
…zaplať pán bůh, že nejste soudcem…pak bysme všichni evidentně skončili v base… 
… v moralizování je český národ brilantní….jak starý je český národ… 
4. 4. 2011 at 20:04
Diskutující nechápu a ani nemám chut reagovat,spíš je mi z toho smutno.Otci přeju hodně štěstí a jsem rád,že se vyjádřil.Do ted jsme měli možnost poslouchat pouze ufnukanou Jirešovou a zástup femonacistek.Otce si vážím už jen proto,že i v těžké situaci,kdy dceru evidentně poškozuje matka společně se svým přítelem, si uvědomuje,že dítě má nárok na oba rodiče.Jsem přesvědčen o tom,že by jinak dceru bez problémů získal do své výhradní péče.Před takovým otcem klobouk dolů.
4. 4. 2011 at 20:21
ad máma: já bych volil opatrnější slova s tou sektou mámo. Začínáte mě překvapovat. Paní herečka moc klidu pro svoji dceru nenajde, pokud nezmění přístup k ní a k jejímu otci, to samé platí i u otce….tam jsou ty vztahy tak napjaté, aby ta malá nakonec nemusela skončit v ústavu, než oba rodičové dostanou více rozumu….
…. navíc médai místo sklidnění přilévají více benzínu do ohně… 
…bohužel historie lidstva jak je stará nám všem dává jasně najevo, že nikdy nebylo změn bez obětí…. 
, které musely ukázat lidem jejich chyby…Sofinka je jedním z příkladů…bohužel, ale jedním, který na chyby dospělých snad nedoplatí svým životem, jako některé jiné děti….tak se nad tím zamyslete a pane Karle prosím nemoralizujte stále dokola pouze Vaše emotivní názory – když moralizovat tak je zapotřebí se držet faktů a reality, nikoliv vlastní emoce podsouvat ostatním – toto Vám sdělí každý schopný psycholog…děkuji… 
… tato diskuze jak je více než patrno je více vedena emocemi zůčastněných ať žen či mužů a tím je odsouvána do jiné sféry….bohužel… 
…. pane Karle nechci a nehodlám se s Vámi přít, je evidentní Váš postoj, nehodlám zacházet do Vašich výchovných praktik u Vašich dětí, (pokud nějaké máte – z textu se vyjadřujete že by nějaké být i měly), atd… 
4. 4. 2011 at 20:29
ad máma – přesto, že je otec v právu je neomluvitelné – víte kolik jsem slyšel názorů matek, když jim byla položena otázka, jak byste se srovnala s faktem, kdyby vám vzali vaše dítě a mohla ho vidět například jednou za 14 dní, jednou za měsíc, nebo půl roku či rok, nebo vůbec? Každá z nich odpověděla stejně – Já bych vraždila – je toto také neomluvitelný postoj těchto dotázaných matek???…..
….jste schopna se vůbec jako žena vcítit do pozice otců bez dětí? Nepřesvědčila jste mě, že byste toho byla schopna…..pak vždy budete každou situaci hodnotit z pohledu ženy a především matky. Víte co znamená pojem empatie? Je to rozličné s emocemi…. 
…. dělala jste někdy ve zdravotnictví? či s tímto oborem měla někdy něco společného? tam byste teprve mohla zažít věci…. 
… pak byste volila jinak slova omluvitelné vs. neomluvitelné…. 
4. 4. 2011 at 20:30
ad KarelG – s tím Vašim smutnem plně souhlasím…bohužel dětem smutnění dospělých nepomůže….
5. 4. 2011 at 10:02
Chlape, jen doufám, že jste si všimnul propastného rozdílu mezi „mámou“ a „taky mámou“… Nejsme jeden schizofrenik :-), s „taky mámou“ nemám naštěstí nic společného…
5. 4. 2011 at 11:48
je tu nějak přemámováno…
..koukám stejně jako v reálném životě…. 
…není máma jako máma…. 
…kdo se tu ve vás má vyznat… 
…že by platilo staré pořekadlo žena klame nejenom tělem…. 
…neberte to osobně, jenom na zlehčení… 
12. 4. 2011 at 14:38
Můj názor je ten, že kdyby mé dítě plakalo a nechtělo by ke mě i přes soudem stanovenou „střídavku“, obrečela bych to v koutě a strašně moc by mě to mrzelo, ale náslím bych dítě takto neodvedla. Časem by se situace určitě změnila a během života by dítě určitě přišlo samo…..
16. 4. 2011 at 10:57
Zmanipulované dítě by se také už k rodiči vrátit nemuselo.