Stridavka.cz

–

Pokud by byla výlučná péče nařízena i přes nesouhlas rodičů či nesouhlas jednoho z rodičů, může zde nastat velké riziko, téměř až jistota vzniku skutečnosti, kdy výlučná péče nebude fungovat optimálně. Pokud výlučná péče není funkční, doplácí na to následně právě dítě tím, že mu nejsou zajišťovány bezpečné podmínky pro vyjádření vlastní bezprostřednosti, prožívání pocitu jistoty a přijetí bez případných pocitů viny a výčitek vůči rodičům, popřípadě jednomu z nich.

Takové skutečnosti je možné dosáhnout, pokud jsou oba rodiče s výlučnou péčí ztotožněni a jsou schopni v zájmu dítěte odhlédnout od vlastního manželského konfliktu. Jejich schopnost spolu komunikovat a dohodnout se na mnoha organizačních věcech je žádoucí a taktéž dlouhodobě velmi významná při realizaci výlučné péče o dítě. Rodiče jsou potom nuceni se spolu průběžně domlouvat na výchově, jakož i na každodenních záležitostech týkajících se jejich dítěte. Pro dítě by měla zároveň platit stejná pravidla ohledně doby strávené u otce, jakož i doby strávené u matky. Nutno však zdůraznit, že k takovému vyzrálému a uvědomělému rodičovskému chování, na kterém by výlučná péče měla ideálně spočívat, musí rodiče dospět především sami.

Výše zmíněné však stojí na předpokladu, že rodiče spolu dokáží komunikovat a dohodnout se v zájmu dítěte. V opačném případě se z institutu, jež by měl představovat pro dítě výhodu, stává nepříjemná, mnohdy pro jeho citový a osobnostní vývoj až riziková zátěž. Pakliže spolu rodiče vedou neustálý konflikt spojený s hořkostí a neodpuštěním, který jim nejen brání v komunikaci, ale často je i nutí dělat si vzájemné nepříjemnosti, potom se právě dítě často stává nástrojem vyjádření jejich zloby.

Je-li výlučná péče nařízena za podmínek, kdy mezi bývalými manželi přetrvává hluboký konflikt, ztrácí dítě ve svém životě zbytky pocitů jistoty, stability i důvěry. Příkladem může být situace, kdy jeden rodič nestrpí, aby si v „jeho týdnu“ dítě telefonovalo s druhým rodičem, dále také skutečnost, že dítě nemůže svému rodiči vyprávět o tom, co zažilo s druhým rodičem, avšak takové jednání opět dopadá především na dítě, pro které toto představuje nadměrnou zátěž ve formě stresu, napětí, obav i pocitů viny.

Bez ohledu na další okolnosti v každém individuálním případě nelze o některé z forem péče o děti předem tvrdit, zda je dobrá či špatná. Na druhou stranu však výlučná péče nemůže být využívána jako forma „spravedlivého“ podělení se o dítě mezi rodiči. Primární musí být především zájem dítěte, který by měl spočívat v trvalém naplňování životně důležitých potřeb jak psychických, tak i těch sociálních.

Souhlasíte s tím, co je napsáno v tomto článku? Že výlučná péče o děti není ideální a má mnohá úskalí? Tak vězte, že předobrazem tohoto textu byl článek, v němž bylo napsané přesně to samé – o střídavé péči. Ano, nic kromě zaměnění slova „střídavá“ za „výlučná“ nebylo v tomto textu změněno…

A teď přemýšlejte. Jsou toto opravdu problémy střídavé péče, nebo jde spíše o obecné problémy jakéhokoliv porozvodového uspořádání, které někdo v původním článku účelově připisuje pouze střídavce? Proč to dělá? Může třeba být pro někoho výhodné, pokud se rodiče perou každý za svou výlučnou péči, místo aby se o ni rozdělili?

Původní text zaměřený proti střídavé péči byl publikován anonymně na stránce jakési bezplatné právní poradny, která je ovšem ve skutečnosti reklamou na jednu advokátní kancelář…