Prof. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D., MBA
–
Z panelové odborné diskuse na téma “střídavá péče”, pořádané Justiční akademií 1. listopadu 2019
Prof. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D., MBA působí na 1. LF UK v Praze. Je první profesor lékařské psychologie v České republice, klinický psycholog, psychoterapeut. Získal zkušenosti během stáží na řadě specializovaných pracovišť v ČR, ale i v Evropě, USA, Asii. Byl nebo je řešitelem/spoluřešitelem řady vědeckých i sociálních grantů. Publikoval více 100 původních odborných pracích ve významných domácích a zahraničních vědeckých časopisech.
1) Co (všechno) chápete pod pojmem střídavá péče?
Předně je třeba říci, že pojem „střídavý“ je naprosto nevhodný. Nicméně vzhledem k užívání této terminologie by měla vyjadřovat takovou péči, kde se otec i matka ekvivalentním způsobem podílejí na výchově svého dítěte. Dále oba rodiče jsou dítěti ekvivalentním způsobem emočně i fyzicky dostupní.
2) Jaká je hlavní potřeba dětí, kterou je třeba v případě rozpadu rodiny ošetřit?
Základní potřebou dětí je možnost udržet a rozvíjet stabilní blízké vztahy s oběma rodiči
3) Jaká je věková hranice, od kdy může být dítě svěřeno do střídavé péče?
3 roky
4) Jsou nějaká kritéria pro indikaci střídavé péče?
Mělo by se jednat o univerzální model nastavený po rozpadu rodiny. Viz bod 1.
5) Jsou nějaké skutečnosti vylučující střídavou péči? – okomentujte prosím konkrétně vyostřený konflikt mezi rodiči a špatnou komunikaci mezi rodiči
Jedná se o faktory na straně:
- Rodiče: jeden z rodičů nechce nebo není schopen (zdravotní/sociální důvody).
- Dítě: zvl. když to nedovoluje zdravotní/psychický stav (těch případů je minimálně), dítě v daném typu péče vyloženě neprospívá, je to v nesouladu s přáním dítětem starším 10 let.
- Prostředí: rodiče od sebe bydlí daleko, nebo některé z prostředí není pro výchovu dítěte vhodné.
Poznámka k vyostřenému konfliktu: Konflikt mezi rodiči jako takový není kontradikcí ke střídavé péči. Muselo by se jednat o stav, kdy jsou dítěti nebezpeční oba rodiče a tzn. dítě by nemělo být v péči ani jednoho z nich.
6) Jak důležitý je názor dítěte při rozhodování o střídavé péči (uveďte případně s věkovými limity).
Jedná se více o otázku celkové participace dítěte než pouhého zohlednění názoru. Dítě by mělo možnost vyjádřit se k situaci bez ohledu na věku. Jako velmi podstatný by měl být zohledněn názor dětí od 9-10 let věku.
7) Domníváte se, že střídavá péče je vhodný model pro život dítěte a proč?
Není. Je to model života, který představuje dlouhodobou zátěž pro všechny zúčastněné – děti i rodiče. Ovšem jediným funkčním řešením je úplná rodina. Když toto není možné, „náhradní forma péče“ by se jí měla přiblížit především v tom, aby byli oba rodiče dítěti dostupní – emočně i fyzicky.
8) V případě, že nikoliv, jaké vidíte alternativy?
Neexistuje ideální „porozvodové“ uspořádání. Nejvíce se mu blíží takové, kdy rodiče zcela minimalizují svůj spor a péči o dítě si upraví „po svém“. Jakákoliv intervence státu do přirozeného systému rodiny (byť rozpadající se) tento systém může dále narušit. Z odborné literatury vyplývá, že je to především intenzita sporu mezi rodiči, kterou dítě trpí. Nikoliv konkrétní úprava péče.
9) Co by mělo být z pohledu pedopsychologa být bráno v potaz v případech, kdy je třeba rozhodnout, kterému ze dvou plně kompetentních rodičů je třeba svěřit dítě do výlučné péče?
Pouze forenzně podstatné okolnosti:
- zda jsou rodiče fakticky způsobilí k výchově nezletilého dítěte,
- jaký je věk a vývojové potřeby,
- jaký je názor dítěte,
- jiné podstatné okolnosti.
Znalecké posudky, které hodnotí v mnoha případech absurdní osobnostní vlastnosti, by měly být z rozhodování soudů zcela vyloučeny.
10) Jak zajistit ekvivalentní zapojení obou rodičů v případě výlučné péče?
Rozhodnutím soudu.
Odborné zdroje: Goldstein, M. L. (Ed.). (2015). Handbook of child custody. Springer. Jaffe, P. G., Lemon, N. K., & Poisson, S. E. (2002). Child custody and domestic violence: A call for safety and accountability. Sage Publications. Lewis, K. (2009). Child custody evaluations by social workers. Washington, DC: NASW Press. Patton, W. W. (2006). Legal ethics in child custody and dependency proceedings: a guide for judges and lawyers. Cambridge University Press. Stahl, P. M. (2011). Conducting child custody evaluations: From basic to complex issues. Sage. Woody, R. H. (2000). Child custody: Practice standards, ethical issues, and legal safeguards for mental health professionals. Professional Resource Press/Professional Resource Exchange. Galatzer-Levy, R. M., Kraus, L., & Galatzer-Levy, J. (Eds.). (2009). The scientific basis of child custody decisions. John Wiley & Sons.
Převzato ze stránek Justiční akademie
Okomentovat