Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.

Ve své praxi se setkávám s určitými úskalími při péči o nezletilé děti po rozpadu vztahu rodičů, na které považuji za vhodné tímto příspěvkem upozornit. Je vcelku jedno, zda jde o sezdané rodiče nebo rodiče, kteří dosud žili ve svazku jako druh a družka. První skupina sezdaných rodičů kromě péče o děti musí navíc řešit rozvod manželství a vypořádání společného jmění manželů včetně společných závazků vzniklých za trvání manželství. Nesezdaní rodiče podávají pouze návrh soudu ve věci výchovy a výživy nezletilých dětí, případně se vypořádají ve vztahu k nabytému majetku ve formě podílového spoluvlastnictví.

Dohoda rodičů aneb proč nezkusit mediaci?

Nejlepším řešením vztahů rodičů k dětem po jejich rozchodu je dohoda. Schopnost rodičů dohodnout se na další péči o děti, výši výživného a výběru školního zařízení, zájmové činnosti, platbách ošacení, je odrazem toho, do jako míry je vztah rodičů narušen předchozími neshodami, jejich zkušenostmi, charakterovými vlastnostmi a ochotou naslouchat radám jiných, zejména rodinných příslušníků nebo přátel. I když na první pohled dohoda není možná, je škoda nepokusit se jí dosáhnout prostřednictvím dalších osob nebo institucí. Nabízí se možnost navštívit rodinnou poradnu či poradnu pro mezilidské vztahy anebo mediátora. Mediační vyjednávání je u nás realizováno buď prostřednictvím mediátorů vykonávajících svoji činnost mimo dosah zákona o mediaci anebo jde o zapsané mediátory vedené v seznamu Ministerstva spravedlnosti, respektive v případě advokátů – mediátorů i v seznamu advokátů. Jaký je mezi nimi rozdíl, uvádím ve svém starším příspěvku na téma Nové možnosti řešení konfliktů mezi rodiči. Někteří rodiče jsou vůči sobě tak negativně nastavení, že nesnesou být s druhým rodičem v jedné místnosti. I to lze mediací vyřešit, existují oddělená jednání účastníků mediace. Přesto když rodičům nabízím mediaci, je tento návrh velmi často odmítán bez jakéhokoli odůvodnění. Případně je kladená námitka, že mediace není bezplatná. Pokud na toto reaguje druhý rodič s tím, že náklady mediace se hradí napůl anebo se lze dohodnout na úhradě v plné výši jen jedním rodičem, opět je toto odmítnuto jako nepřijatelné s tím, že mediátor je pak jistě podjatý vůči druhému neplatícímu rodiči. Mediátor musí být nezávislý a objektivní, musí dbát povinnosti mlčenlivosti, stejně tak zavazuje ve smlouvě o mediaci i oba účastníky. Dohoda bývá velmi rychlá, pokud mají oba rodiče snahu jednat. Někdy mediace trvá tři hodiny, jindy hodin více. Dohodnout lze nejen záležitosti kolem dětí, ale také otázky rozvodu a vypořádání společného jmění manželů. I když se rodiče nedohodnou na mediaci a jeden z nich či oba podají návrh soudu, lze soudu navrhnout, aby rodičům nařídil první setkání s mediátorem v rozsahu tří hodin. Během těchto tří hodin nedochází k jednání účastníků, ale mediátor je pouze informuje o tom, co je mediace, jaké jsou její výhody a k čemu slouží. Pokud se rodiče dohodnou na pokračování, uzavírají s mediátorem smlouvu o mediaci a již mohou jednat o věci samé. Většinou soud přerušuje řízení až na tři měsíce, aby k dohodě došlo. To záleží na úvaze soudu.

Rodinná terapie a její pozitiva

Jestliže rodiče spolu nekomunikují a soud začne projednávat jejich návrh ve věci péče o nezletilé děti, může rodičům nařídit rodinnou terapii na určitou dobu např. na tři měsíce za účelem zlepšení komunikace mezi nimi. Terapie může probíhat nejprve s každým rodičem zvlášť a poté společně, dokonce i za účasti dětí. Zde se předpokládá, že půjde o děti již školou povinné, nikoli o děti v předškolním věku. Rodinnou terapii poskytuje např. Institut rodinné terapie Praha. Další soukromé rodinné terapie na dobrovolné bázi poskytuje Dům tří přání v Praze a další instituce. Proč je tak důležité, aby se vztahy mezi rodiči zlepšily? Konfliktem rodičů trpí především jejich děti a je vcelku jedno, jak jsou staré. Čím jsou děti menší, tím hůře se negativní atmosféře vytvářené rodiči dokáží bránit. Děti předškolního věku mohou konflikt rodičů zpracovat tak, že ustrnou ve svém psychosociálním vývoji nebo se vrací do vývojově starších období, kde měly vhodnější podmínky k životu. Jak se to navenek projevuje? Třeba tím, že děti přestanou mluvit, přestanou být soběstačné, pomočují se, špatně spí, jsou neklidné nebo naopak zamlklé. Dále děti mohou mít problémy s přijímáním potravy, bolí je bříško, jsou zvýšeně nemocné. Těmito projevy nevědomky dávají najevo potřebu pozornosti a lásky. Občas se nemohu zbavit pocitu, že rodiče jsou tak zaujatí bojem o děti, že na děti často zapomenou. Dětem je třeba po rozpadu vztahu vysvětlit novou situaci přiměřeně jejich věku. I malé dítě si všimne, že druhý rodič s ním už nebydlí. Je vhodné se o této situaci poradit s dětským psychologem, jak dítě připravit na určité změny, které přichází s rozpadem vztahu rodičů. Asi nejhorší je pro dítě ztráta jistoty domova a lásky obou rodičů. Dítě si všech změn všímá a vnímá je velmi citlivě. Pokud jeho potřeby rodiče přehlíží s tím, že dítě se už se vším v pohodě vyrovnalo, většinou se rodiče mýlí. Děti mají tendence klást si vinu za rozpad vztahu rodičů. Je vhodné děti ujistit o tom, že na situaci nenesou žádnou vinu, a že je oba rodiče bezmezně milují a budou milovat i nadále.

Role opatrovníka dětí

Když je soudu podán návrh buď na schválení dohody rodičů o výchově a výživě nezletilých dětí anebo si každý rodič podá svůj návrh, soud vydá usnesení a určí dítěti opatrovníka. Proti usnesení lze podat odvolání. Důvodem pro podání odvolání by například mohlo být, že rodič nezl. dětí je zaměstnancem městského úřadu. V tomto řízení mohou být zájmy rodičů a dětí v rozporu, proto tuto úlohu zástupce dětí přebírá třetí osoba. Bývá jí nejčastěji městský úřad a v jeho působnosti pak sociální odbor. Činnost opatrovníka se řídí zákonem č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí (odtud zkratka OSPOD). Podle tohoto zákona může opatrovník napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou péči o dítě, stanovit nad dítětem dohled a provádět jej za součinnosti školy, popřípadě dalších institucí a osob, které působí zejména v místě bydliště nebo pracoviště dítěte, uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte omezení bránící působení škodlivých vlivů na výchovu dítěte, zejména zákaz určitých činností, návštěv určitých míst, akcí nebo zařízení nevhodných vzhledem k osobě dítěte a jeho vývoji, nebo uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo uložit povinnost účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu tří hodin nebo terapie. Opatrovník vede o každém případu spis, do něhož má právo rodič nahlížet po předchozím objednání. Je vhodné s opatrovníkem spolupracovat, protože může přispět k dohodě rodičů. Velmi záleží na osobním přístupu opatrovníka, zda se o svou práci aktivně zajímá a má snahu se případem blíže zabývat. Opatrovník na základě pokynu soudu realizuje terénní šetření u rodičů, případně pohovoří s dítětem o situaci a zjistí jeho přání. Písemnou zprávu s výsledkem šetření předkládá opatrovník soudu a je podstatným důkazem v soudním řízení. Opatrovník má právo klást účastníkům dotazy, navrhovat důkazy a předkládat návrhy, jak má soud ve věci rozhodnout. Pokud je řízení u soudu komplikované a nejde přímo o schválení dohody rodičů soudem, setkávám se spíše s kritikou činnosti opatrovníka ze strany rodičů.

Právní zastoupení rodičů u soudu

Opakovaně slýchám stesky rodičů, že se s druhým rodičem dohodli na tom, že k soudu půjdou bez právníků a nechají schválit soudu dohodu. Pak je rodič nemile překvapený, když k soudu dojde druhý rodič s právním zástupcem a dohodu negují. Za poslední dva roky došlo k tak velké a zásadní změně právního řádu, že i právníci mají co dělat, aby všechny změny absorbovali. Navíc již přijaté právní normy podléhají postupné novelizaci. Je chvályhodné, když se rodiče dohodnou a předloží soudu návrh, z něhož soud bude schopen zjistit, co si oba přejí. Nicméně všechny dokumenty mají obsahové náležitosti dané zákonem a stejně tak jednání soudu podléhá procesním normám (zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád). Je zajímavé, kolik rodičů se domnívá, že bez znalosti právních předpisů a praxe budou schopní adekvátně reagovat na podání druhého rodiče koncipované právním zástupcem, či klást otázky v soudní síni druhému účastníkovi nebo soudním znalcům či svědkům, jakož i komunikovat se soudcem v soudní síni. Není mým úmyslem zde dělat reklamu práva znalým osobám. Nicméně tak jako si sami asi netroufneme na vrtání bolestivého zubu, můžeme si neznalostí vystupování u soudu také uškodit. Soud druhému rodiči, jenž do soudní síně přijde sám, nemůže poskytovat právní rady. A někdy je pro právního zástupce druhého rodiče lepší, když komunikuje s právníkem než s laikem. To stejné asi bude platit i pro soudce. Ne vždy je laik schopen jasně a srozumitelně vyjádřit, co žádá. Pokud už se rodič rozhodne nevyužít služeb právního zástupce přímo u soudu, je vhodné, aby si návrh nechal sepsat právníkem. I v těchto věcech totiž existují specializace a ne každý právník respektive advokát se zabývá rodinným právem. Nakonec znalost této problematiky se pozná z obsahu samotného návrhu a formulace petitu tj. toho, co žádáte, aby soud ve věci vydal. V opatrovnickém řízení se neplatí soudní poplatky a jen výjimečně se přiznávají náklady řízení. Pokud se tedy rodič nechá zastoupit advokátem, musí počítat s tím, že náklady na jeho odměnu ponese ze svého bez ohledu na to, zda se svým návrhem uspěje nebo ne. Péče o nezletilé děti patří k nesporným řízením, kde se rozhoduje ve prospěch nezletilých dětí a neurčuje se, kdo z rodičů měl větší úspěch ve věci.

Znalecké posudky

Jestliže k dohodě rodičů nedojde a soud považuje za nutné nechat určité otázky posoudit odborníky, zadá znalecký posudek. Soudní znalce vybírá soud ze seznamu soudních znalců (www.justice.cz). Většinou si soud vystačí se soudním znalcem z oboru zdravotnictví odvětví klinická psychologie, může být také přibrán soudní znalec psychiatr nebo dokonce sexuolog. Soud vydává usnesení, na jehož základě soudní znalce jmenuje a vymezí jim znalecký úkol formou otázek. I rodiče mohou předem soudu zaslat své otázky pro soudní znalce. Záleží na soudu, zda a jaké otázky rodičů znalcům zadá. Proti osobě soudního znalce mohou rodiče podat námitky do osmi dnů od doručení usnesení. Výběr soudních znalců je velmi důležitý, protože o jejich závěry se soud bude patrně opírat při odůvodnění svého rozhodnutí. Posudek znalci zpracovávají ve lhůtě určené soudem, což bývá 60 dní. Znalci mohou soud požádat o prodloužení této lhůty, zejména pokud zpracování posudku není soudem žádané jako spěšné. Za opožděné podání posudku hrozí soudním znalcům krácení jejich odměny až o polovinu, jakož i pořádková pokuta. Náklady na znalecké posudky představují finanční zátěž pro oba rodiče. Odměna soudních znalců se pohybuje běžně ve výši 15.000 Kč i více za práci jednoho soudního znalce. Kromě toho se také hradí účast soudního znalce při jednání soudu a příprava znalce na soudní jednání včetně cestovného. Soud většinou uloží oběma rodičům povinnost zaplatit náklady řízení ve formě znaleckých posudků každému jednou polovinou. Je vhodné se detailně seznámit s obsahem znaleckého posudku a připravit si předem dotazy na soudní znalce v případě, že s jejich závěry rodič nesouhlasí. Soud totiž soudní znalce předvolá k jednání, kde se jich na obsah znaleckého posudku dotazuje. Pokud otázky nejsou rodičem kladeny k věci anebo jsou kladeny neodborně, soud je nemusí připustit. Otázky soudním znalcům také klade soud a opatrovník dětí. Činnost soudních znalců se řídí zákonem č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících. Zákon byl sice novelizován, ale jde o starou právní úpravu, po jejíž změně již dlouho volá odborná veřejnost s ohledem na často namítanou nekvalitu znaleckých posudků. Pokud se v soudním řízení provádí dokazování znaleckým posudkem, doba trvání soudního řízení se může prodloužit až na dva roky a déle v prvním stupni.

Nové podání návrhu

Pokud již soud vydal pravomocné rozhodnutí ve věci, není jednoduché podat znovu další návrh. Rodič musí soudu prokázat existenci zásadní změny poměrů v dané věci, aby přesvědčil soud o nutnosti rozhodovat znovu. Ne vždy však soud akceptuje takovou zásadní změnu poměrů, aby ve věci rozhodl jinak než v předchozím řízení. Někdy soud návrh zamítne s tím, že nebyla osvědčená nutnost změny stability výchovného prostředí dětí. Nedoporučuje se tedy spoléhat na to, že pokud soud rozhodl tak, že zamítl návrh rodiče, příště rozhodne jinak anebo rozsudek změní odvolací soud.

Neexistence dohody rodičů o podstatných změnách v životě dítěte

Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě. Pokud nelze zjistit názor druhého rodiče a hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám. Poté je povinen neprodleně sdělit druhému rodiči, jaký je stav dané věci. Pokud se rodiče nedohodnou v záležitosti, která je pro dítě významná, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte. Pokud se tedy s druhým rodičem nedohodnete na volbě školního nebo předškolního zařízení, můžete se obrátit na soud ve věci řízení o neshodách mezi rodiči. Výrok soudu je ve formě rozsudku a obsahuje udělení souhlasu soudu za druhého rodiče, který například nesouhlasil s výběrem školního zařízení nebo změnou trvalého pobytu dítěte. Tato soudní řízení jsou spíše výjimečná.