Mgr. Pavlína Kysilková
Začátky u dětí
Nejen rodiče zažili se střídavou péči změnu životního stylu, ale i pro dítě to bývá změna. Z výzkumu ale vyplynulo, že rodiče nepozorovali u svých dětí změny. Ota, který vychovává malé dítě, byl velmi překvapený, že dcera reagovala bez pláče a vždy si otce pamatovala.
,,Já teda jako musím říct, že jako jsem nepozoroval na ní úplně nějaký zásadní změny na dceři, byl jsem docela překvapenej, když vlastně přijela v těch prvních jakože čtrnácti dnech ke mně domů, já jsem třeba vůbec netušil, jestli si mě bude vůbec pamatovat, že si vůbec bude pamatovat, kde tady bydlela… I třeba ze začátku toho stesku u tý dcery bylo fakt minimum, já jsem se jakoby děsil, jaká to je prostě situace kritická pro to dítě, jo. A v podstatě o proti tomu, co mi říkali ti kamarádi, jak jim furt brečely ty děti, tak jako u nás nic takovýho naštěstí nebylo.” (Ota)
Stejně tak Tamara se setkala s klidným přechodem u své dcery a nepostřehla žádné zásadní změny. Dcera to zvládala bez překážek.
,,Nic se nestalo, nezačala koktat, nepočůrávala se, nezhoršila se ve škole… Ona to zvládla úplně prostě, jak kdyby to bylo odjakživa … Od ní samotné nepřišlo jako vůbec nic, že by bylo něco špatně. Vlastně až na sem tam něco zapomenutýho, co jsme si dodatečně museli předat, tak si myslím, že nedošlo k ničemu zásadnímu, z čeho bysme byli rozčarovaní.” (Tamara)
Z začátku se i u ní občas vyskytly lehké náznaky přesunu, kdy byla nekoncentrovaná a potřebovala čas si uvědomit, že nyní je u druhého rodiče a potřebovala se s tím vyrovnat.
,,Čerstvě bezprostředně po té výměně, když přišla od jednoho rodiče k druhýmu, že byla jak kdyby hodinu dvě v takovým nějakým transu, nebo jako kdyby mimo sebe než se srovnala.” (Tamara)
Ne vždy ale může začátek střídavé péče probíhat ideálně. U Soni syn při předávání vždy plakal a vždy to prožíval velmi negativně. Otec ale i přesto, že syn plakal, trval na svém a vždy si syna odvezl.
,,Ty začátky byly hodně těžký, protože Jan brečel, chtěl být se mnou, byl malej, že jo. že když si třeba vzpomenu, že Janovi byly necelý tři roky, byl malej a chtěl být se mnou. S tím že to bylo, že malej se třeba držel v autě prostě jakoby opěradla a nechtěl jít… On ne, on prostě šel přes mrtvoly. Tahal mi ho vlastně z auta.” (Soňa)
I Radka ze začátku vnímala, že její syn se chová jinak než doposud. Při každé výměně byl rozmrzelý a měla pocit, že ho musí neustále usměrňovat a uklidňovat.
,,Ivan je jinej jo, ale ze začátku on prostě přišel a on byl hroznej jako jo, to sem musela prostě úplně, jo prostě už mu nadat jo, říct buď potichu jo… prostě byl takové, že jsem ho musela trochu usměrnit.” (Radka)
I u respondentů, kde jsou se střídavou péčí spokojeni a rodiče se snažili dělat vše pro děti, se vyskytly překážky. Nina chodila se svým synem dokonce k psycholožce, která jim hodně pomohla. Ze začátku Nina s druhým rodičem začínali s péčí ve prospěch matky. Syn začátky prožíval daleko výrazněji než dcera. U dětí se vyskytlo zlobení, zhoršení prospěchu. To ale bylo zapříčiněno spíše samotným rozvodem než péčí, jelikož po nástupu do péče zvláště dcera byla spokojená.
,,Krušné… jsme docházeli i s malým Cecilem, jsme byli i u psycholožky, aby to vůbec jako nějakým způsobem fungovalo… protože potom nastoupil do první třídy, do toho stěhování, pak že se budem rozvádět a do toho tady todlensto, že s tatínkem jenom na víkendy a se mnou přes tejden… Dával to jakoby ze sebe ven jiným způsobem no, zlobil ve škole, doma, známky byly na prd, takže ten toho moc ne to a Dáša ta bych řekla, že v pohodě bych řekla, ta spíš jako využívala situace, že si jakoby z toho vycucla takový to hračky… Jinak jako vyloženě asi kolem té střídavky ne, tam to byl problém v tom, že jsme se přestěhovali a že ten taťka je pryč.” (Nina)
Když začala probíhat samotná střídavá péče, tak se u dětí vyskytl stesk po druhém rodiči.
,,Ty první týdny, když byl u mě stejskalo se mu po tátovi a obráceně.” (Nina)
Shrnutí podkapitoly
Respondenti se tedy zmiňují, že pro děti byla celá situace daleko snazší než pro ně. U svých dětí nepozorovali žádné velké změny. Obavy otců, že budou děti plakat, se nenaplnily, a i malé děti nevnímaly změnu tak zásadně. U některých respondentů se ovšem malé překážky vyskytly. Děti byly občas nekoncentrované, plačtivé, rozhozené a často se dětem stýskalo po druhém rodiči. Je důležité upozornit, že se jedná opravdu o začátky a je složité definovat, zda je celá situace vinou střídavé péče nebo rozvodem rodičů.
Pokračování za týden
Okomentovat