PhDr. Tomáš Novák

–

Nahlédněme do korespondence, z níž jsou zde úmyslně vypuštěna jména a jiné identifikační prvky. Obsah tím není ovlivněn.

Vedení odd. sociálně právní ochrany dětí jistého odboru sociálních věcí se obrátilo na nejmenovanou instituci ve věci péče o nezletilé dítě. Uvádí: V souladu s ustanovením §53 zákona č.359/1999 Sb.,o sociálně právní ochraně dětí žádáme o podání zprávy ve věci péče o nzl. XY. Jak vyplývá ze zprávy… navštívili rodiče nezl. společně dne… vaše pracoviště a to za účelem projednání volby… školy. Žádáme vás proto o sdělení, jak probíhalo jednání s rodiči, s jakým výsledkem, a zda se tito domluvili na další konzultaci ve vašem zařízení. Dále vás žádáme o laskavé sdělení, zda je možné, aby rodiče nzl. navštěvovali vaše pracoviště za účelem odborné psychologické pomoci, především při řešení těžkostí s výchovou jejich nzl. …. Díky za spolupráci, podpisy.

Psycholožka onoho pracoviště odpověděla: „Rodiče nzl. navštívili pracoviště společně. Tématem bylo budoucí vzdělávání dítěte a pokus o dohodu o svěření dítěte do péče po rozvodu rodičů. Otec si přál mít nzl. v péči, event. péči střídavou, matka si přeje mít nzl. ve vlastní péči. Z rozhovoru vyplynulo, že otec klade důraz na fyzické potřeby dítěte, jeho rozumový rozvoj a vzdělávání, matka preferuje přirozený vývoj a vzájemný citový vztah matky a dítěte. Matka chce dát nzl. do výběrové školy pro nadané. Na porozvodové péči se rodiče nedomluvili.

Závěr: Z psychologického hlediska je pro dítě nejdůležitější bezpečná citová vazba, kterou v daném případě zastupuje matka. Intelektuální rozvoj je též nezbytný, ale význam vzdělání nastupuje až ve věku pozdějším, kdy začínají nabývat na významu otcovské přístupy. Řešení volby školy se nám jeví jako problém zástupný. Oba rodiče mohou poradnu i nadále navštěvovat, tato nabídka jim byla poskytnuta včetně kontaktů…“

Otec dítěte reagoval stížností na psycholožku. V ní uvádí: „Spolu s matkou nzl. jsme navštívili psycholožku především za účelem projednání volby … školy pro nzl. Na její výzvu jsme hovořili i o našich představách o péči o nezl.. Psycholožka poskytla na žádost OSPOD sdělení, jehož kopii přikládám. Psycholožka tímto postupem podle mého názoru hrubě porušila zákon i etický kodex své profese. Ze zmíněného vyplývá, že jakékoliv informace jiným úřadům či institucím – písemné i ústní – je možné podávat pouze s nepopiratelným souhlasem všech zúčastněných osob. Výjimky z povinnosti zachovat mlčenlivost pracovníka vyplývají ze zákona a vztahují se ke skutečnostem trestně-právní povahy. Poradkyně v rozporu se zákonem i s etikou svého povolání poskytla informace z poradenského procesu, aniž k tomu měla můj souhlas (možná ani souhlas matky) a to dokonce přesto, že tuto otázku (nutnost udělení takového, souhlasu k poskytnutí informací) jsme spolu výslovně probírali.

Poskytnutí informací nelze ospravedlnit ani odkazem na ustanovení §53 zákona č.359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. Podle tohoto ustanovení sice existuje povinnost sdělit potřebné údaje pro poskytnutí sociálně právní ochrany, avšak zákonné povinnost zachovávat mlčenlivost se lze zprostit pouze tehdy, jestliže mají být sděleny údaje o podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo zanedbávání péče o ně. O žádné takové údaje zde však nešlo – psycholožka sdělovala údaje o mých představách v péči o dítě, o výchovných prioritách apod. Psycholožka se ve své zprávě snaží hrubým způsobem zasahovat do řešení péče o nzl., když bezdůvodně preferuje citovou vazbu matky a nzl. a zcela pomíjí silnou citovou vazbu mezi otcem a nzl. Navíc činí tyto závěry svévolně, když byla požádána pouze o popis průběhu a výsledku jednání s rodiči, nikoliv o sdělování vlastních tendenčních stanovisek (nehledě na skutečnost, že neměla sdělovat žádné informace – viz výše. Signifikatní je, že při konzultaci psycholožka nabídla další spolupráci pouze matce a to dokonce před mými zraky, i když uvádí, že tato nabídka byla učiněna oběma rodičům…

Jako psycholog nejsem kompetentní rozebírat právní rovinu této kauzy. V rámci své znalecké i poradenské praxe jsem se ovšem s podobnými přípisy mnohokrát setkal. Povšimnu si psychologické problematiky dvanáctiřádkové zprávy psycholožky.

Především je třeba zdůraznit pozici, ve které se nachází psycholog poradce, ať již v jakékoliv instituci. Nemůže být zkoušejícím ani rozhodujícím činitelem. Klasik české dětské psychologie M. Schurer již roku 1975 konstatuje: „Účinek působení slova závisí do značné míry na prestiži osoby, která chce takto působit. Jde-li psychologovi o účinné ovlivňování, měl by si především sám… položit otázku, do jaké míry je přijímán tím, koho chce ovlivňovat.“ O náplni práce poradenského psychologa se ví v laické veřejnosti poměrně málo. Na jedné straně lidé očekávají „dobrou radu“, nejlépe v souladu s jejich zaměřením. Na druhé straně se traduje, že „poradit si musí každý sám“. V odborné literatuře se hodně diskutuje o významu compliance – vzájemného srozumění, souhlasu, úmluvy mezi psychologem (eventuálně i lékařem) a klientem (pacientem). Na jedné straně je příchozí, který očekává od odborníka pomoc a na straně druhé je psycholog mnohdy očekávající, že ten, kdo o pomoc žádá, se bude chovat, jak je třeba. Mezi faktory kladně ovlivňující complianci patří i pocit klienta, že psychologovi na něm záleží, že není vůči němu podjatý, že ho plně respektuje a to i tam, kde s ním nemůže souhlasit. V souvislosti s compliancí se v odborné literatuře objevil i pojem etanol. Jde o určité do značné míry předem vytvořené měřítko, které člověk používá při hodnocení lidí ze svého okolí. V rámci etanolu se vytvářejí i požadavky na chování lidí vůči lidem majícím určité místo ve společnosti. Tj. těm, kteří hrají určitou roli v té či oné činnosti.

Klienti psychologických pracovišť jsou sice obvykle lidé psychicky zdraví, nicméně prožívající určitý osobní problém spojený s úzkostí i s ohrožením. Tudíž jsou zvýšeně citliví. Je vhodné vnímat počínání poradců i očima klientů. Netřeba předstírat, že psychologické pracoviště je svatyní poznání sebe sama i druhých, potažmo i operačním sálem ducha. Na druhé straně nelze způsob práce ani jeho výstupy degradovat na jednání s přehnaně suverénním, roztržitým či dokonce podjatým úředníkem.

Budeme-li tyto teoretické úvahy ilustrovat rozborem textu zprávy psycholožky, lze poukázat na rozpor mezi popsanými preferencemi otce a matky při výchově a faktem, že matka chce dát dítě do školky pro nadané děti.

Bezpečnou citovou vazbu, pro dítě skutečně mimořádně důležitou, zastupují obvykle oba rodiče, byť každý poněkud jinak. Pokud konstatujeme, že ji v daném případě „zastupuje matka“, je to třeba více vysvětlit. Snad by se dalo akceptovat bez dalšího rozboru tvrzení typu „reprezentuje jí přece jen víc matka než otec“. Formulace užitá psycholožkou dává otci „nula bodů“. Pro současnost ho neodůvodněně diskvalifikuje. Konstatování o významu vzdělání je redundantní.Tvrzení „…ve věku pozdějším, kdy také začínají nabývat na významu otcovské přístupy“ je poplatné dávno překonané tzv. biologické preferenci tvrdící, že dítě patří matce. „Otcovské přístupy“ hrají výraznou a nezanedbatelnou roli již v raném věku. Po přečtení celého textu je zřejmé, že autorka zprávy nerespektovala zakázku OSPOD. Vyjadřuje se i k záležitostem, na něž nebyla tázána, přičemž není prokazatelně doloženo, jak k svým hodnocením došla.

Závěr

V současnosti roste zájem otců o jejich dítě. Tento pozitivní fakt má odezvu i v eventuálních rozvodových úvahách. Proces překonávání tzv. biologické preference matky je do jisté míry završen možností střídavé péče po rozvodu rodičů. Poradenský psycholog musí při jednáních s rodiči i ve zprávách o tomto jednání usilovat o patřičnou complianci doprovázenou úzkostlivou gender i jinou korektností.

Převzato z webových stránek PhDr. Tomáše Nováka