PhDr. Tomáš Novák

–

Situace, popsaná sloganem „přestáváme být manželé, zůstáváme rodiči“, je pro nezanedbatelnou skupinu lidí po rozvodu podvědomě nepřijatelná. Akceptují ji, neboť fakticky vzato jiná možnost není. To ale neznamená, že si nepřejí omezit či zcela vymazat vliv druhého rodiče. Příprava na styk s ním je v přímém rozporu s tímto ne vždy zcela vědomým přáním. Podobný stav může nastat jak u osobností vcelku harmonických, leč zvýšeně poznamenaných traumatem rozchodu, tak – a o to výrazněji – u osobností tzv. hraničních. Tj. u osob s nadměrně zvýrazněnými rysy některých forem svérázného chování. Ty se neprojevují jen v jedné situaci, ale obvykle i jinde. Stabilitu manželství mohou značně torpedovat. (Podrobněji: Praško J. a kol., Poruchy osobnosti Praha, Portál 2003)

Každou osobnost ovlivňují nevědomé procesy. Ty pomáhají chránit jedince při emočně náročných situacích. Jejich smyslem je zachovat celistvost a neporušenost ega v té formě, v jaké se aktuálně nachází. Vesměs umožní popřít nebo alespoň z hlediska dané osobnosti co nejpříznivěji pozměnit realitu. Jedním z projevů harmonie osobnosti je schopnost tyto procesy alespoň částečně korigovat. U osob blížích se tzv. disharmonickému rozvoji osobnosti, tj. u osobností hraničních mezi normou a patologií lze očekávat sice poměrně primitivní, leč o to účinnější a pevnější obranné mechanismy.

Štěpení

Obranný mechanismus štěpení připomíná extrémní rozštěpení vnímání světa na „svět dobra a ideálních lidí“ a „svět zla, v němž žijí padouši“. Představa o tom, že někdo může mít jak dobré, tak i záporné stránky, je jim cizí. Obdobně je jim cizí představa o tom, že je možné působit na osobu A záporně a na osobu B kladně. Jinými slovy „nechci se s tebou stýkat, neb by z toho nic dobrého nevzešlo. Z toho plyne, že není vhodný ani styk s mými blízkými“. Tzv. hraniční osobnosti mohou poměrně snadno měnit své názory pod vlivem okolností i osob, jež jim imponují. Může se stát, že v první fázi styk dítěte s druhým z rodičů akceptují. Pod vlivem nového rozporu a třeba i náhodné shody okolností zaujmou opačné stanovisko. Pro hraniční osobnosti bývá typické i poměrně labilní hodnocení sebe sama. Chybí zde schopnost vzdorovat nepříznivým okolnostem a zachovat si při nich integritu osobnosti.

Víceméně potlačené pocity prohry, ztráty, neúspěchu vedou k agresivním impulsům. Jejich kanalizace směrem ke komplikování styku s dítětem se nabízí sama.

Rozštěp vede jak k okamžité idealizaci sebe sama – „vše zvládnu, výchovu v plném rozsahu zabezpečím sám /a/ druhého z rodičů nepotřebuji.“

Projekce

Jde o promítnutí „části sebe“ do druhé osoby. Ono promítnutí má do jisté míry zde i charakter jakéhosi zbavování – na druhého přenášíme ve své fantazii horší stránky svého já.

• Popření znamená odmítnutí svých chyb, jakož i pozitiv druhé strany. Chybí náhled na společnou minulost, na ono „zůstáváme rodiči“. Nejsou přítomny pocity viny, studu… Musel by přiznat svoji chybu, místo toho tu je popření.
• Idealizace sebe sama: Vše ve vztahu k dítěti zvládnu sám, eventuálně pro ně najdu nového, tentokrát již optimálního otce či matku. To, že všichni lidé mají i negativní stránky, není bráno v úvahu.

Převzato z webových stránek PhDr. Tomáše Nováka