Zdenek Ručka
Dnes bych si dovolil navázat na minulý blog, týkající se procesu zvýšení výživného. Rád bych se zaměřil na argumenty matky – stěžovatelky a na „chápání“ práva – zákona v podání soudkyně (příště pak sociální pracovnice a právní zástupkyně).
Jen pro malé zopakování. Žiji s partnerkou a malým 2,5letým synem. Její příjem spolu s rodinnými přídavky na našeho syna je cca 227 eur měsíčně. Můj příjem byl v této době téměř stejný jako mé bývalé ženy před zasláním žádosti o zvýšení výživného. Moje exmanželka navrhla zvýšit výživné o 125 % (omylem jsem původně uvedl 150 %, omlouvám se). Můj plat vzrostl o cca 40 % ve srovnání s obdobím, kdy mi soud stanovil výši výživného a žil jsem sám – bez partnerky a malého syna.
Už na prvním slyšení se udála zajímavá věc. Na otázku soudu, zda a o kolik jsem ochoten přistoupit na zvýšení výživnéhom jsem odpověděl, že nevidím důvod k tomu, abych neplatil zvýšené výživné a budu souhlasit s jeho zvýšením do 40 % oproti původnímu. Tedy poměrně ke zvýšení mého příjmu, a to i přesto, že mám malé dítě a partnerku na rodičovské. Soud se tedy obratem ptal stěžovatelky, zda by souhlasila s takovým zvýšením. Souhlasila okamžitě, což mě překvapilo, protože byla ochotna ponížit „oprávněné“ náklady na děti ze 125 % (omylem jsem původně uvedl 150 %, omlouvám se) na 40 %. Mělo to jeden háček. Moje exmanželka chtěla toto zvýšené výživné doplatit zpětně za 2 roky. Dá se požádat o doplacení výživného i zpětně, při splnění jistých náležitostí dokonce až za 3 roky. Soudkyně však dala najevo, že tento požadavek je neopodstatněný, a tak navrhovatelka nesouhlasila „jen“ se zvýšením o 40 % bez zpětného doplacení. Je tu ještě jedna věc, kterou je třeba zmínit, a to, že navrhovatelka nežádala zpětně doplatek za tři roky – což zákon umožňuje – ale jen za dva. Na první pohled je to docela milé gesto. Možná by se to dalo takto chápat, kdybych v tom daném roce nebyl téměř 3/4 roku bez práce. Bylo by to trochu zvláštní žádat tedy doplatek i za tento rok, nebo za 2 a 1/4roku. Samozřejmě, i přesto jsem výživné platil, nežádal o jeho snížení, i když jsem po jistý čas ani nedostával žádné dávky od státu. To jen na okraj…
Toto jednání probíhalo standardně, jak to už bývá. Matka uvedla… Otec uvedl… První celkem úsměvná věc nastala, když se soudkyně JUDr. Hanzlíková snažila dozvědět, jaký je vlastně navrhovatelčin příjem, protože ten jí zdokladovaný je jen o málo vyšší, než jaké deklaruje měsíční náklady na děti (to ještě soud netušil, jaké má další náklady na jiné závazky). Tehdy si matka „uvědomila“, že vlastně má ještě další příjem, jen ho „pozapomněla“ uvést. Samozřejmě, neudělala to vědomě… Soudu lhát se přece nepatří, snad jen nevědomky.
Druhá fáze obhajoby jejího návrhu na zvýšení výživného spočívala v odůvodnění všeho možného i nemožného. A tak jsem se jako otec dozvěděl, že jedno z našich dětí navštěvuje „výběrovou třídu“, o níž škola ani netuší, že takovou má. Také co všechno musí zajišťovat pro naše dítě, aby mělo kvalitní vzdělávání. Sekla se jen asi 5násobně, samozřejmě nechtěně… Zřejmě pod tlakem událostí a každodenního stresu. Nebo se sekla škola, protože ani neví o té výběrové třídě, která se u nich nachází.
Bohužel podobně přestřelila i u našeho druhého dítěte. A bohužel, opět směrem vzhůru. U školních potřeb asi 10násobně. U kroužků a jiných zálibh její výpočty „téměř“ sedí … Tedy, pokud se bavíme o cca 50 % (ne) přesnosti. No co, stává se…
Samostatným, celkem „úsměvná“ tématem jsou pokladní lístky, které matka trpělivě sbírala, lepila a seřazovala. Skutečně mravenčí práce. Hlavně když si vzpomenu, kolik asi námahy muselo dát dělat předvánoční nákupy a doložit i tyto lístky do nákladů, přesto, že první jednání bylo více než měsíc před tímto hektickým časem a vánoční výzdoba byla maximálně tak v nákupních centrech. Že navrhovatelka doložila paragony na oblečení od velikosti „S“ po „XXL“, jsem vzpomínal už minule.
Na základě podobných skutečností jsem se snažil „ctěnému soudu“ prokázat tyto disproporce matčina účetnictví. Jelikož podle platné legislativy „určení výše nákladů na dítě je směrodatné, neboť současná právní úprava neumožňuje přiznání výživného ve vyšší výšce, než jsou prokázané náklady na dítě.“ Odpověď soudu mě však překvapila a to dost nemile. „Soud nepovažuje za nutné jednotlivě posuzovat náklady na děti, navzdory námitkám otce, a v rámci komplexních nákladů to soud nepovažuje za zásadní,“ čtu v rozsudku OS Trnava. Věci, na které jsem poukazoval, sice zmíněné v rozsudku jsou, ale pouze jako otcova vyjádření. Soud nepovažoval za důležité věnovat se takovým marginálním věcem – v běžné řeči „hovadinám“.
Jak jsem také zmínil, žiji s partnerkou, která se chystala do práce, protože chtěla přispět na chod naší společné domácnosti. Mělo to však jednu podmínku, a to, že si náš syn zvykne ve školce, protože neměl ani 2,5 roku. Mladého muže jsme od 1/2016 začali vodit do školky na 4 hodiny 3x týdně. Proč to všechno zmiňuji? Hned vysvětlím. Na jednání, které bylo koncem 1/2016, navrhovatelka – exmanželka – matka našich dětí v jedné osobě vyrukovala s argumentem, že náš finanční rozpočet se radikálně zvýší. Samozřejmě 3x týdně na 4 hodiny mělo zvýšit rodinný příjem o „neuvěřitelnou“ částku. A světe div se, ctěná paní soudkyně do rozsudku napsala, cituji: „… je předpoklad, že v krátkém čase nastoupí nezletilý do MŠ a nepochybně partnerka otce bude dosahovat vyšší příjem než je rodičovský příspěvek …“ Je to pro mě docela (ne)pochopitelné. Měla by nastoupit – měla by mít vyšší příjem, ale nenastoupila – nemá vyšší příjem. Osobně to považuji za mírné „faux pas“ v podání paní soudkyně se zvláštním smyslem pro pravdu a spravedlnost, která se zřejmě mimo své hlavní činnosti věnuje i vizím do blízké budoucnosti – bohužel a k mému zklamání, s nevelkým úspěchem. Náš syn si zvyká ve školce jen pomalu, partnerka do práce tedy nenastoupila. A od 1/2016 proběhlo už několik měsíců, kdy se příjem naší domácnosti podle paní soudkyně měl zvýšit, ale nezvýšil. Tento stav může trvat dalších několik měsíců, což ale paní soudkyni určitě nezajímá.
Na jedné straně se představitelka justice dívá do budoucnosti a na takovém základě vynese rozsudek jménem republiky, který z mého pohledu laika není zcela v pořádku. Na druhé straně navrhovatelka – exmanželka – matka našich dětí v jedné osobě při své dokonalosti pozapomněla na něco, co by paní soudkyně zřejmě také mohla vyhodnotit jako blízkou budoucnost. Sama totiž zapomněla uvést na jednání 28.1.2016, že od 1.2.2016 nastupuje na částečný úvazek do dalšího zaměstnání a od 16.2.2016 následně ještě do dalšího. Její příjem se tak zvýšil odhaduji o 30 – 40 % oproti deklarovanému. V rozsudku jménem republiky se žádná taková blízká budoucnost samozřejmě nenachází. Vždyť proč také?
Příště si dovolím pokračovat dalšími „vychytávkami“ ze soudní síně. Ne, že bych byl nadšeným pisatelem blogů, jen už nechci být jen potichu a tvářit se nezúčastněně. Chci poukázat na pokřivenou spravedlnost našeho systému, ale i na zástupce tohoto systému, kteří sedí na svých teplých židlích a vychutnávají si svou nedotknutelnost. Na právo z pohledu otce – plátce výživného, kterému není dopřáno vychovávat vlastní děti, jehož vlastní děti ignorují jako rodiče a dovolím si napsat, pohrdají jím. Proč tomu tak je…? Odpověď lze nalézt již v publikovaných blozích.
Příště bych rád napsal o důležitosti mít, mimo jiné, i správného právního zástupce, kterému nedělá problém používat lež jako pracovní metodu. Vždyť pro svého klienta, za jeho peníze a za jeho „pravdu“…
Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
15. 6. 2016 at 12:30
Souhlas s Tomášem Holkem.
15. 6. 2016 at 15:36
Rovněž souhlas, proč se s tím stále nic nedělá.
15. 6. 2016 at 18:31
Psychomatky se v souvislosti s výhodným poznají takto. Nestydí se stejně jako ta moje podávat neustale soudní návrhy na zvýšení výživného. A zároveň co nejvíc omezit styk s dětmi, nejlépe jen že soboty na neděli. Dokonce nad rámec výživného tvrdí dětem, že jejich zlý otec se nechce spolupodílet na hrazení kroužku a škol v přírodě.Pozadovat finance na oslavu narozenin děti, ale se zákazem se tam objevit. To vše pro vyšším prijmu, než má otec.
15. 6. 2016 at 20:23
Plnění výživy péčí by mělo mít ze zákona přednost. Výživné by měli platit pouze rodiče, kteří se odmítnou starat nebo dětem prokazatelně ubližují.
16. 6. 2016 at 9:28
Vidite, ja bych zase rekla, ze nejcasteji rozbije rodinu muz, ktery odchazi k milence. Nedonutite ho se starat. Timto jsem obklopena, deje se to dnes a denne. a statu to je jedno.
16. 6. 2016 at 11:12
Pro paní, která se podepisuje jako „pro pana Holka“: Vy by jste řekla, že nejčastěji rozbije rodinu muž a soudíte tak podle sebe a svých kamarádek. Já zase ve svém okolí vidím, že rodinu nejčastěji rozbije žena kvůli milenci. Ale přesnou statuistiku neznám a neznáteji asi nai vy. Ale o to tu nejde. Máte pravdu, že pokud muž odejde od rodiny, tak ho těžko donutíte starat se o děti. Ale lehce ho donutíte, aby matce dětí platil výživné na děti, pokud nějaké příjmy má – exekuce ze mzdy, zabavování řidičáku, kriminál. Problém je diskriminace otců, kteří se o své děti starat chtějí, ale je jim v tom bráněno, a o peníze, udajně pro výživu dětí, jsou tvrdě obírání. Feministické soudy jsou na straně matek a výsledek je-> 1. obrání otce o jeho děti 2. obírání otce o peníze pod záminkou tzv. výživného na děti. Pokud má otec děti u sebe, tak je živí a kupuje jim věci. A právě plnění výživy péči o dítě by mělo být primární, jak správně píše ForU. Ideální je proto střídavka a žádné určování výživného. Rodič, který má dítě u sebe, tak ho živí a není nutné po něm vymáhat tzv. výživné.
16. 6. 2016 at 14:32
Klasika, já mám SP, tedy zatím, ex už se domáhá zrušení. Dvě děti, měli jsme dlouhodobě stejné příjmy. Okresní soud mi nasolil platit 10 tisíc, jí 3,5 tisíce.
16. 6. 2016 at 14:49
Klasika v mém případě členka KSČ Sýkorová z MS v Praze zkoumala pouze mé příjmy, dokonce obeslala 5 firem, zda mi některá neplatí telefon. Matky příjem nezkoumala vůbec, matka náklady na děti neprokazuje vůbec, u mne se ta komunistická kreatura neštítila lhát a spekulovat, zda nemám účtenky o něčeho jiného, zda jsem je vůbec vydal na děti – např. rodinné vstupné někam, doklady za oblečení, ze kterých je konfekční velikost patrná a koreluje s věkem dítěte. Stále stejný příběh.
16. 6. 2016 at 18:23
A proto není třeba urážet hmyz a silný omezený dobytek za deset tisíc, ale chválit a chválit hodně-třeba si povšimnout skvělého a svědomitého charakteru na úrovni opatrovnické soudkyně.
On ten smrad je cítit až ven, ale problém je, že to vyhovuje moc velké skupině a spousta socialistických tatínků je schopno pokrytectví i vůči vlastním dětem.
17. 6. 2016 at 11:36
Petr Zdobisnký a SP – vaše případy jsou jen jedny z mnoha případů diskriminace otců naší opatrovnickou feministickou soudnímafií. Je to všeobecně známo, že taková diskriminace existuje, ale není to zdokumentováno. Já se snažím případy zločinné diskriminace otců našimi soudy zdokumentovat. Můžete mi poslal bližší informace o vašich případech na můj email tomas.holek@atlas.cz ?