Zdenek Ručka
Po týdnu opět přidám krátký blog, týkající se i posledních událostí, které souvisejí se zvýšením výživného na mé – tedy vlastně matčiny děti, která požaduje jeho zvýšení o 125 %. Nabídl jsem zvýšení příspěvku do 40 % (takto vzrostl můj příjem a také mi přibyla další vyživovací povinnost). Matka předložila „doklady“ o tom, jak vzrostly její náklady na děti. Soudkyně JUDr. Hanzlíková je však nepovažovala za příliš důležité, jejich relevanci neměla potřebu se hlouběji věnovat a po „dlouhém“ rozhodování a použití náročného matematického úkonu – dělení – mi paní soudkyně zvýšila vyživovací povinnost o 55 % (dělitelem 4 podělila dělence – mou čistou mzdu) . Musím dodat, že jsem se odvolal ke KS v Trnavě a věřím, že i navrhovatelka, protože pokud se jí náklady tak radikálně zvýšily a určitě si je uměle nenavyšuje, není důvod, aby se spokojila jen s částí požadovaného. A co se mě týče, ne že bych nesouhlasil se zvýšením výživného. Trvám však na tom, že náklady se mají prokázat, a tedy z důvodu absence dodržení zákona, neboť „určení výše nákladů na dítě je směrodatné, neboť současná právní úprava neumožňuje přiznání výživného ve vyšší výšce, než jsou prokázané náklady na dítě.“ Paní JUDr. Zvolenská (právní zástupkyně navrhovatelky) by zřejmě v této chvíli konstatovala: „Z vyjádření odpůrce nepřímo vyplývá, že nemá zájem o děti a také nemá zájem děti podporovat a rozvíjet v jejich zálibách.“ Inu co, každý má právo na svůj názor, ať je jakýkoliv.
Jak jsem již psal v předchozím blogu, paní soudkyni v případě zvýšení výživného nezajímá, proč děti s otcem nekomunikují, proč se chovají nepřátelsky vůči němu a jejich nevlastnímu sourozenci, nebo k matce „toho dítěte“ (jako svého sourozence familiárně nazývají) a mé partnerce. Co dodat…? Jak se sama vyjádřila, otázky výchovy nejsou předmětem jednání. Co mě zarazilo víc, byl a stále je přístup OSPOD a tedy i kolizní opatrovnice dětí. Kromě toho, že úkolem sociálních pracovnic je posedět si v soudní síni a říct „zaklínadlo“ o nejlepším zájmu dítěte… Nic… Ticho… Nezájem… Není až tak podstatné jméno sociální pracovnice, je to člověk s omezenými kompetencemi, a zejména tehdy, když její šéfka Mgr. Kelešiová si objektivitu a nestrannost vůči rodičům vysvětluje po svém.
Mimochodem, velkou radost by mi udělali z OSPOD Trnava, kdyby mi někdo kompetentní vysvětlil „nejlepší zájem dítěte“, kterým se neustále každý ohání a jako veršovánku sociální pracovnice používají na jednáních. Zákon o tom mluví, tety z OSPOD o tom mluví, tety na soudech o tom mluví… Ale definovat ho a využít v praxi…? Jak, kdy, proč…
Na základě mého poznání je to asi takto:
- Jsi otec? Tvoje chyba. Máš právo být s dětmi každý sudý víkend.
- Děti tě odmítají? Tvoje chyba, zamysli se nad sebou.
- Platíš na děti? Málo. Přispívej více.
Pokud čekáte pomoc ze sociálky, nespoléhejte se na ni. Pokud nejste matka, šance je mizivá. Chcete řešit se „zástupci vašich dětí“ cokoliv, co se jich týká. Zapomeňte. Téměř nikdo z OSPOD vás nebere na vědomí. Nejste matka. Nemáte svěřené děti do péče. Nejste nikdo. Vlastně „jen“ otec. Takže nikdo. Můžete si přijít postěžovat, můžete doufat, že najdete nějaké řešení v „nejlepším zájmu dítěte“. A doufat… A doufat… Dejte si dolů růžové brýle a nedoufejte. Snad jediná sociální pracovnice, která měla zájem být objektivní (nic víc jsem nikdy nežádal), byla paní Mgr. Sláviková. Být objektivní není ale totiž „in“ a tak byla „odejita“, jak se říká. Zřejmě k tomu přispěly i námitky navrhovateky, která se s ní setkala sice jen jednou, ale pochopila, že všichni se „koupit“ nedají, a tak ji dala vyměnit.
Dovolím si přidat pár částí ze Zákona o rodině.
§ 24
(4) Soud při rozhodování o výkonu rodičovských práv a povinností nebo při schvalování dohody rodičů respektuje právo nezletilého dítěte na zachování jeho vztahu k oběma rodičům a vždy přihlédne k zájmu nezletilého dítěte, zejména k jeho citovým vazbám, vývojovým potřebám, stabilitě budoucího výchovného prostředí a ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově a péči o dítě s druhým rodičem. Soud dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na výchovu a péči ze strany obou rodičů a aby bylo respektováno právo dítěte na udržování pravidelného, rovnocenného a rovnoprávného osobního styku s oběma rodiči.
§ 37
Výchovná opatření
(1) Nevhodné chování dětí, jakož i porušování povinností rodičů, vyplývajících z jejich rodičovských práv a povinností, nebo zneužívání jejich práv může každý oznámit orgánům sociálně-právní ochrany dětí, obci nebo soudu. Stejně může každý oznámit tomuto orgánu, obci nebo soudu skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovských práv a povinností.
(2) Je-li to nutné v zájmu nezletilého dítěte, soud může rozhodnout o uložení těchto výchovných opatření:
a) vhodným způsobem napomene nezletilé dítě, jeho rodiče a jiné fyzické osoby, které svým chováním ohrožují nebo narušují jeho řádnou výchovu
Zajímavá je pasáž, která nemá však s realitou absolutně nic společného: „Soud dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na výchovu a péči ze strany obou rodičů a aby bylo respektováno právo dítěte na udržování pravidelného, rovnocenného a rovnoprávného osobního styku s oběma rodiči.“ Zde se zřejmě zákonodárci sekli a omylem tam uvedli „rovnocenného a rovnoprávného“. Jinak si neumím vysvětlit, proč soud nejedná tak, jak mu zákon ukládá.
Dovolil jsem si zacitovat ze Zákona o rodině, kde je napsáno, co je úkolem soudu a OSPOD. Dovolím si jejich (ne)činnost ilustrovat na jednoduchém příkladu z nedávné minulosti.
Jelikož stále žiji v domě nevypořádaném v rámci BSM, navrhovatelka se rozhodla před necelým rokem, že nám „zpříjemní“ život svou přítomností. Nebudu se rozepisovat, co se u nás dělo, jakou formu si zvolila, důležité z mého pohledu je, jak se dají zneužít děti, které téměř 5 let s vámi nekomunikují, pro které neexistujete. Snad ani neřešíte, že vás nepozdraví. Proč by to dělaly? Horší je, když na vaši otázku, jak se mají, dostanete odpověď: „…a co je ti do toho …“ Na jednu stranu vás možná svědí dlaň, na druhou si uvědomíte, že chyba není prioritně u nich.
Takto pomalovalo 14leté dítě umyvadlo v našem domě barvou na dřevo. Po mnoha týdnech to dalo nakonec do původního stavu. Plesnivý sýr, citron a shnilé jablko v chladničce – prý si dělá „pokusy“ do školy. Matka samozřejmě o všem věděla. Po upozornění na nevhodné chování dětí (bylo ho podstatně více) byla její odpověď jednoznačná:
„Pokud něco máš, kontaktuj tvou paní právní zástupkyni, ona posoudí a věřím, že podle potřeby bude informovat mého právního zástupce, který mě určitě bude operativně kontaktovat a kromě toho, že se dozvím, co tě tíží, nebo co bys rád řešil, určitě nezůstanu k informacím od mého právníka lhostejná.“
Co však považuji za mnohem horší, je výstavka, kterou udělaly v domě „k výročí havárie“, kterou jsem měl s dětmi. Už jsem to zmiňoval v některém z blogů.
Fotografie jsou z policejního archivu. Osobně takové nevlastním a nikdy jsem nevlastnil. Kromě policie je zřejmě má ještě někdo, kdo je dětem poskytl. Jelikož jsem příznivcem konspiračních teorií, napadlo mě, že děti zřejmě našly někde na ulici pohozený USB klíč i s fotkami. Napsat, že je mají od své matky, si nedovolím. Je to vzdělaná žena – psycholožka a pedagog v jedné osobě. To by přece nikdy neudělala. Nevěřím, že by jim chtěla připomenout trauma, kvůli kterému opustily svůj původní domov (to je tvrzení matky). Ten, kdo takto zneužil naše děti, rozhodně však nemůže být duševně v pořádku. Inu, závěr si musí udělat každý sám…
Tyto materiály a všechny další jsem doložil soudu a OSPOD. Na dokreslení reálné situace, v reálném čase. Pokud si nyní přečtete znovu citované zákony, pochopíte, že teorie a praxe jsou dvě zcela odlišné věci. Zřejmě bych musel podat formální žádost na soud, aby se tím vůbec zabýval. Stojí to zejména hodně času a výsledek – žádný. Co je však zarážející, je přístup OSPOD, který dětí zastupuje. Strčit hlavu do písku a otočit se k vám zadkem. Pro někoho to může být pštros, pro mě je to „Oddělení sociálně-právní ochrany dětí“ Trnava a jejich (ne)činnost v „nejlepším zájmu dítěte“. Paradoxně ten, co by měl pomáhat, má děti i vás jako otce přesně v té části, která vyčnívá pštrosovi nad pískem…
Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
Okomentovat