JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.
Já musím především předeslat, že porozvodová péče o dítě je záležitostí bezpochyby multidisciplinární a já nejsem ani psycholog, nejsem ani soudce, který se zabýval rodinnou agendou, resp. porozvodovou agendou a v podstatě, jak víte, tak jsem měla praxi ústavního soudce, kde mně určité případy také prošly rukama, které se týkají této vaší dnešní agendy.
Chtěla bych zdůraznit, že vztah mezi rodiči a dětmi je vztah, který je přirozenoprávní. Je to přirozenoprávní vztah, čili je to cosi, co musí stát respektovat především, protože jednoduše jako právo – právo rodičů a dětí a dítěte a rodičů – předchází státu jako takovému. Nicméně naše Listina základních práv a svobod deklaruje určitá práva, přirozená právě co do svého původu, tak, že je chce respektovat pro příště, že je chce chránit. Nejinak tomu je i s rodinným životem, který je garantován článkem 10 Listiny, a potom článek 32 hovoří už specificky o různých aspektech vztahů mezi rodiči a dětmi, přičemž tento článek je zčásti dán pod výhradu zákonodárce, jinými slovy zákonodárce tam má jakousi úvahu. Nicméně já se domnívám, že to možná není úplně šťastné řešení, které Listina přijala, právě proto že, jak říkám, ten vztah je vlastně přirozenoprávní a že zákonodárcova úvaha musí být limitována zachováním toho vztahu jako takového právě proto, že tedy státu jako takovému ten vztah předchází a to právo z něj plynoucí.
Chtěla bych zdůraznit, že samozřejmě, ano, zájem dítěte je cosi, co stojí, tak se to staví, na vrcholu všeho. Jistě ano, ale stejně důležitá jsou i práva rodičů. To nelze prostě pomíjet a jednostranně zdůrazňovat zájem a právo dítěte, ale jsou tu i práva rodičů. Nicméně ostatně jenom ještě doplním, že Úmluva o lidských právech a základních svobodách, podle které judikuje štrasburský soud, shrnula všechny tyto vztahy týkající se právě vztahů rodičů a dětí do svého jediného článku, resp. v něm tedy výrazu „rodinný život“. A stačí to. Štrasburský soud z tohoto prostého sousloví „rodinný život“ dovozuje všechno ostatní. Samozřejmě Úmluva o právech dítěte je tedy také určitě úmluvou, která bývá řazena mezi úmluvy, které obsahují základní práva, resp. lidská práva, ale jsou to partikulární práva vztahující se pouze k dítěti, zatímco naše Listina, a tedy evropská úmluva vnímá právě ten vztah v komplexnosti.
Ale pokud hovoříme o tom, co vlastně má být základem přirozenoprávního vztahu, od kterého by se měl zákonodárce co do úpravy odpichovat, resp. jakou filozofii by tady měl zastávat? Já si myslím, že tady především platí, že zákonodárce, když stojí dva rodiče v kolizi se zájmem jak dítěte, ale já bohužel právě ze své praxe soudce musím říct, že je to obvykle kolize zájmů oněch rodičů, kteří si potom berou dítě jako rukojmí a přes něj si vyřizují vlastně svoje účty, což je velmi neblahé a odporuje to tomu přirozenému základu, který právo jejich, právo dítěte má. Tím přirozeným základem je totiž láska. Láska rodičů k dítěti a samozřejmě láska dítěte k rodičům. Dobře, jsme středoevropský stát, sledujeme jakousi kulturu a řekněme civilizační modely euroatlantické, které stojí mj. samozřejmě i na civilizaci, která se utvářela i ve Starém zákoně, v Novém zákoně. Ve Starém zákoně najdeme rozhodnutí Šalamounovo o tom, jak dvě matky tvrdily, že jsou matkou jednoho dítěte, když jedné z nich předtím zemřelo dítě, které porodily obě dvě ve stejný čas, a Šalamoun v době, kdy neexistovaly žádné testy DNA apod., kterými disponujeme my dnes, prostě řekl: Dobře, tvrdíte obě dvě své mateřství, budiž tedy dítě rozetnuto a každá z vás dostane polovinu z něj. Načež žena, která byla skutečnou matkou a která osvědčila tu lásku k dítěti, řekla: Ne, já se toho vzdávám, nechť je dítě odevzdáno té druhé ženě, a tím mu zachovala život, tím projevila tu lásku. A já se domnívám, že tato láska musí jako základ být a jako účel všech následných úprav potom interpretována, resp. chráněna zákonodárcem, respektována zákonodárcem při všech jeho úpravách a konec konců potom musí být respektována a chráněna i při úvahách soudů v rozhodování právě o tom, komu dítě svěřit po rozvodu do péče a upravit ty vztahy.
Jinak tedy dobře, přesto řeknu pár slov ještě k porozvodové péči, komu svěřit dítě do péče. My víme, že právě tam soud dnes rozhoduje tak, že svěřuje většinou jednomu, nebo druhému rodiči a že jen výjimečně svěřuje dítě do tzv. střídavé výchovy. Myslím si, že možná všechny zájmové skupiny, které se zde dnes budou určitě projevovat, zaspaly chvíli, kdy se tvořil nový občanský zákoník, který ostatně teď navrhují v různých aspektech novelizovat, což mně připadá jako nápad ne úplně dobrý, protože když ten zákon ještě ani neplatí, tak to není moc dobrý nápad, ale v každém případě zaspaly dobu k tomu, aby se pokusily obrátit ono paradigma, že se dítě jako pravidlo má svěřit jednomu z rodičů. To paradigma se mělo obrátit, a pro to bych plédovala, aby soudce měl jako pravidlo nejprve zvažovat právě onu střídavou péči, a teprve když shledá důvody pro to, že péče takovéhoto typu není možná, tak že by potom zdůvodňoval a musel by zdůvodnit, proč svěřuje dítě právě jednomu z obou dvou rodičů. Myslím si a prosila bych všechny, kteří na tomto mají zájem, aby o tomto mém návrhu uvažovali a skoro zanechali svých snah široce novelizovat nový občanský zákoník a skoro ještě chvilku vyčkat, a pak zahájit akci a zkusit pootočit toto paradigma. To si myslím, že je vlastně základ, který by do budoucnosti obhajovat stálo za to.
Přepis příspěvku předneseného 20.5.2013 v Senátu v průběhu veřejného slyšení na téma POROZVODOVÁ PÉČE O DĚTI: PRÁVO DĚTÍ NA OBA RODIČE
16. 7. 2013 at 15:28
No, to jsou bláboly !!!To tím chce říct, že ten rodč, který dítě milue se ho vzdá ? Ale vždyť já vím, že pokud se dítěte nevzdám, tak o život dítě nepřijde, jako v tom hloupě uvedeném příkladě. Ale pokud se ho vzdám, tak mu ublížím, protože zůstane jen pod vlivem psychopatické matky a jejího uchylného chlapa a nic dobrého z něj nevyroste
16. 7. 2013 at 16:30
Předchozí dva diskutující, senátorčina slova jste si špatně vyložili a příliš je vztáhli na sebe. Šalamoun je jen úvod do problému, a navíc se tím myslí dvě ženy, kdy je jasné, že jedna lže a dítě není její. U střídavé péče jde o jinou situaci a paní senátorka ji hájí celkem jasně. I ten Šalamoun nakonec jen blufoval, aby zjistil, kdo je kdo. Pokud by smýšlela tak, jak píšete, na slyšení by vůbec nepřišla a realizovala se na jiných seminářích.
16. 7. 2013 at 16:43
Tomáš J: “navíc se tím myslí dvě ženy, kdy je jasné, že jedna lže a dítě není její.” … A PRÁVĚ PROTO JE SENÁTORKOU UVÁDĚNÝ PŘÍPAD MIMO MÍSU
17. 7. 2013 at 9:08
Jedinej kdo to nepochopil jsi právě ty. Jasně, že víme že se jedná o dvě ženy. Taky víme, že jde o příklad. Důležitá je pointa a text, a ten zní jasně a zřetelně, tak si to přečti ještě jednou a hlavně pasáž o lásce a čekání. Mohl bys být skvělým překrucovačem textu a následně i práva. Takových je v této zemi hodně. Když potřebují lhát nebo překrucovat, tak tomu říkají VÝKLAD. Slunce není Slunce ale je Měsíc, protože podle mého výkladu taky svítí a je na obloze – to je VÝKLAD a můžete se proti němu odvolat
17. 7. 2013 at 9:10
a stejně nám to bude na hovno. Pardon …na fekálie
17. 7. 2013 at 13:42
A máme to tady. VÝKLADY a PRÁVNÍ NÁZORY = PŘEKRUCOVÁNÍ PRÁVA a hlavně pravdy a reality. A je jedno odkud vítr fouká.
http://www.novinky.cz/domaci/308007-benesova-odmita-karne-rizeni-s-istvanem-jde-pry-o-politicky-natlak.html
17. 7. 2013 at 13:51
můj právní názor je takový, že dát někomu pořádně do huby není trestným činem ani přestupkem. Tak bych byl velice rád, abych nebyl za můj právní názor trestán.
Tahleta země je jedním velkým festivalem tuposti, najivity a drzosti a něčím co se podobá prezentováním lži jako pravdy.
18. 7. 2013 at 20:57
Ano, je to bezcenný blábol!
22. 7. 2013 at 23:29
Mnoho lidí má silné řeči o tom, jak to ostatní dělají špatně, ale sami pro to nic neudělají.
15. 8. 2013 at 22:11
Jediné co říká, že láska mezi rodiči a dětmi musí být nadřazená jakémukoliv jinému zájmu. Zdůrazňuje, že v první řadě by dítě mělo být svěřeno do střídavé péče a pokud, z nějakého důvodu, bude svěřeno do výlučné péče, musí to soud zdůvodnit. A Šalamounův příklad má sloužit jako jeden ze způsobů jak zjistit, kdo k dítěti cítí opravdovou lásku. Je zvláštní, že je článek vykládán jinak