JáRodič.cz

–

A je tu to pravé podzimní počasí, které ne vždy zve k výletům či k dlouhým procházkám. A protože děti je třeba i tak nějak zabavit, je možná právě nyní ta správná chvíle si připomenout některé hry, které je možné hrát doma i venku. Na dnešní den jsme pro vás proto v rámci speciálu redakce JáRodič.cz s názvem „Pojďme si hrát“ připravili několik tipů. Doufáme, že zde naleznete inspiraci pro volné chvíle. Příjemné čtení.

„Hádankovka“ či „Myslím si“

Doma ji říkáme „Hádankovka,“ ale známá je pod jménem „Myslím si,“ popřípadě „Uhodni“ (a možná i pod jinými). Ke hře jsou potřeba minimálně dva hráči. Zúčastnit se jich ale samozřejmě může i více. Jeden z nich si myslí nějakou věc, zvíře, zaměstnání, slavnou osobnost a podobně (záleží na věku hráčů a samozřejmě hlavně na dohodě). Další hráč/i mu pokládá/ají dotazy, díky kterým se snaží přijít na to, co si první hráč myslí. Ten může odpovídat pouze „ano či ne.“ Jiné odpovědi jsou nepřípustné. Pro zjednodušení může první hráč hned na začátku napovědět, a to tak, že prozradí: „Uhodni/myslím si zvíře (věc, jídlo, spisovatele a podobně).“

Hledání poslepu v sáčku

Do sáčku vložíte různé předměty (pozor, aby nebyly ostré či moc křehké). Poté zavážete dítěti oči a necháte ho sáhnout do sáčku. Jsou minimálně dvě varianty hry:

a) Dítě hledá předmět, který mu dopředu řeknete („Najdi dílek puzzle“)

b) Dítě vytáhne předmět a pojmenuje ho. Za každou správnou odpověď získává bod.

Pokud hraje více hráčů, pak je důležité, aby zejména ve variantě b) další hráč neslyšel odpovědi toho předchozího – měl by to pak mnohem snazší.

Tipy:

• Tuto hru můžete využít třeba i při výuce tvarů, materiálů atd.
• Hra se dá hrát i v místnosti – dítě chodí a pojmenovává předměty, kterých se dotkne, popřípadě hledá předmět, který jste dopředu určili.

Rozpoznání písničky

Hrát se dá kdykoliv a kdekoliv. Jeden z hráčů zanotuje písničku a další hádají. Pokud máte k dispozici hudební nástroj, pak lze melodii i zahrát. V autě se třeba dají využít CD – zahraje se úvodní melodie beze slov.

Král vysílá své vojsko

A konečně pohybová hra. Je sice určena většímu počtu hráčů, ale to určitě nevadí (hodí se na hřiště, na výlet s kamarády a podobně).

Jak na to? Nejdříve se vyberou dva kapitáni/králové (je možné použít rozpočítávání či si „střihnout“ – tedy kámen, nůžky, papír). Ti si pak z ostatních hráčů vybírají na střídačku hráče do svého družstva/vojska.

A můžete začít. Vojska se postaví naproti sobě. Jedno se chytí za ruce (je třeba postavit vojáky tak, aby nikde nebylo slabé místo). Z druhého vybere jeho kapitán jednoho vojáka, který má za úkol prorazit řadu (respektive spojení rukou) soupeře (použít je možné náraz těla či tlak). Pokud je úspěšný, vybere si jednoho vojáka soupeře – z dvojice, kde došlo k roztržení řady. Když se mu to nepodaří, stává se zajatcem. Poté vyšle vojáka druhá armáda. Hra končí ve chvíli, kdy je král bez vojska.

Škatulata batulata

Hra se dá hrát venku i doma. V místnosti připravíte židličky či polštářky (venku stačí označit místa kamenem, létajícím talířem či jinak), na které si děti sednou (venku asi spíše stoupnou). Počet bude o jednu nižší než je počet dětí. Pak si jeden z hráčů stoupne doprostřed a řekne: „Škatulata, batulata, hýbejte se z místa na místo. Teď.“ Každý se musí přemístit ze svého místa na jiné. Hráč uprostřed si také hledá místo. Ten, na kterého se nedostane, jde doprostřed a hra pokračuje.

Rybičky – Rybičky, rybičky, rybáři jedou

Určitě si na tuto hru pamatujete ze svého dětství. A pokud si už nejste úplně jistí pravidly, tak zde jsou:

Z dětí se vybere jeden rybář, který si stoupne na jednu stranu hřiště, louky či jiné vhodné plochy. Na druhé straně pak budou rybičky.

Poté může začít hra, a to nejlépe zvoláním: „Rybičky, rybičky, rybáři jedou.“ V tu chvíli se začnou rybičky přemísťovat na tu stranu, kde je rybář. Musí to udělat ale tak, aby je rybář cestou nechytil. Naopak rybář má za úkol pochytat co nejvíce rybiček. Rybář se může pohybovat jen dopředu – jde/utíká tedy na stranu, kde byly původně rybičky. Když se tam dostane, rybář a všechny pochytané rybičky se vezmou za ruku a hra pokračuje, a to opět cestou na opačnou stranu a chytáním zbývajících rybiček. Platí, že rybáři se nesmí pustit a rybičky jen dva na kraji.

Vyhrává ta rybička, kterou rybář nechytí, respektive zůstane jako poslední. V další hře se pak stane rybářem.

Další tipy

Nakonec ještě připomeneme další oblíbené hry a aktivity, tentokráte již bez podrobných pravidel:

• Na schovávanou – schovávat se mohou nejen hráči, ale dají se schovávat i různé předměty
• Slovní fotbal – jeden řekne slovo a další pokračuje slovem začínajícím na poslední písmeno či slabiku předchozího slova
• Čáp ztratil čepičku – hráči stojí v kruhu, jeden je uprostřed (čáp) a říká: „Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku xxx“ a nějakou doplní. Každý v kruhu musí nalézt danou barvu na oblečení svém či svého kamaráda a chytit se jí. Vždy se daného kusu oděvu může chytit jen jednou (tedy při opakování barvy musí nalézt jiný). Pokud se mu to podaří jako poslednímu, vyvolává barvy (je čáp).
• Slepá bába – jeden hráč má zavázané oči. Ostatní ho otočí několikrát dokola. Poté pobíhají kolem, „slepou bábu“ pošťuchují a jejím úkolem je někoho z hráčů chytit a říci jeho jména. Poté se vymění.
• Na honěnou – tuto hru milují i malé děti. Vylepšit se dá „domečkem“, tedy místem, kde si hráči odpočinou a zároveň zde nemohou dostat „babu“.
• Překážková/opičí dráha – využít můžete stůl, židle a podobně. Hrát se dá samozřejmě i na hřišti či v lese. Čas zdolání překážkové/opičí dráhy se měří a vyhrává nejrychlejší.

Závěr

Hrajete se svými dětmi hry? Jaké preferujete? Máte rádi i venkovní hry? Máte raději hry, které znáte ze svého dětství či které se naučí děti ve škole či ve školce, anebo se snažíte zkoušet stále nové? Které hry patří k vašim nejoblíbenějším? Podělte se s čtenáři o své zkušenosti, tipy a rady. A nezapomeňte přidat ke každé hře i pravidla, aby si mohli zahrát i ostatní.

Převzato z webu JáRodič.cz