JUDr. Oldřiška Luňáčková
1. K častějším otázkám pokládaným čtenáři Střídavky patří dotaz, zda je začátek školní docházky důvodem pro omezení styku s rodičem, se kterým nezletilé dítě nežije ve společné domácnosti, případně zda je školní docházka zákonnou překážkou pro stanovení střídavé výchovy.
Prioritním zákonným kritériem pro rozhodování soudu v opatrovnických věcech je zájem dítěte, proto je třeba každou věc posoudit s ohledem na specifika toho kterého konkrétního případu a nejlepší zájem dítěte. Ústavní soud se však již v roce 2005 vyjádřil k argumentaci jednoho z rodičů – matky, že dítě nastoupilo do školy, takže se musí připravovat na vyučování, a to ve stejném prostředí a za stejných podmínek, a proto požaduje zúžit styk dítěte s otcem, tak, že dle přesvědčení tohoto soudu nástup dítěte do školy naopak vyžaduje, aby se na jeho výchově výrazněji podílel i vzdělaný otec – tedy prvek mužský – který je schopen napomáhat dítěti vhodnou formou i se školní prací a nezastupitelným způsobem se podílet na jeho postupně se vyvíjející životní orientaci. Dále zdůraznil, že je nutné zabývat se širšími okolnostmi s touto novou skutečností (tedy s nástupem do školy) spojenými, s jejich dopadem na nezletilé dítě a nečinit závěry pouze na základě spekulativní úvahy, ale provést důkazy, které umožní spravedlivě v konkrétní věci rozhodnout.
2. Ohledně informací poskytovaných školou o dítěti se domnívám, že oba rodiče, není-li některý z nich zbaven svých rodičovských práv, mají ve smyslu Úmluvy o právech dítěte i příslušných ustanovení zákona o rodině stejná práva na „školní“ informaci o dítěti. Dle mého názoru není škola oprávněna preferovat jednoho rodiče před druhým a rodiči takovéto informace neposkytnout, pokud je o ně rodičem požádána, ledaže by jejich poskytnutí odporovalo zájmům dítěte. Nesetkala jsem se však dosud s žádným obdobným případem, který by se řešil prostřednictvím soudu.
3. Také bylo položeno několik dotazů otci, kteří nejsou uvedeni v rodném listě nezletilého dítěte, ale s dítětem se stýkají, na právo či možnost být otcem i podle zákona. Pokud matka dítěte nesouhlasí s tím, aby došlo k souhlasnému prohlášení rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem (lze i k dítěti již počatému, ale ještě nenarozenému), nezbývá otci než se domáhat určení otcovství žalobou podanou příslušnému soudu. Lhůta pro podání žaloby zákonem stanovena není, to znamená, že otec může podat žalobu i v případě, že se již jedná o dítě školou povinné.
4. Čtenáři se též často zajímají o otázku hrazení nákladů na výchovu a výživu nezletilých dětí, jsou-li děti ve střídavé výchově obou rodičů. Obecně platí, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, když dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Dalším kritériem jsou odůvodněné potřeby nezletilého dítěte. Nutno zde zdůraznit, že k posouzení není pouze výše příjmů každého z rodičů, jak je často tazateli předpokládáno, ale též jejich oprávněné výdaje.
Mnohdy vznikají potíže tam, kde rodiče nejsou schopni dohodnout se na tom, kdo z nich kdy bude hradit dítěti který výdaj. Zda budou veškerá větší vydání hradit každý jednou polovinou či určité potřeby (např. na jazykové vzdělání) bude hradit jeden rodič a potřeby jiné (např. sportovní vybavení) rodič druhý. Předmětem sporu bývá i to, kdo z rodičů bude pobírat přídavky na dítě nebo kdo uplatní slevu na dítě v rámci daňového zvýhodnění. Žádná konkrétní úprava v tomto směru v zákoně stanovena není a ani být nemůže, neboť je vždy třeba posouzení individuálních poměrů. Pokud se rodiče nejsou schopni na těchto věcech dohodnout, což je pro ně vždy ta nejvhodnější varianta, rozhodne soud s ohledem na výše zmíněná zákonná kritéria dle zjištění, která v tom kterém případě učinil.
5. Na závěr si dovolím upozornit, že neexistují dvě totožné rodiny, že stejní rodiče mohou mít povahově i potřebami odlišné děti a každý případ je proto nezbytné posuzovat individuálně. Tak jako dotaz nemusí obsahovat vše podstatné pro posouzení věci, je i odpověď nutno chápat jako určité vodítko, jako obecnější radu či doporučení a mít na zřeteli, že určitá skutečnost, kterou dotazující ani neuvede, neboť ji nepovažuje za významnou, může mít vliv na posouzení případu.
Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ
28. 3. 2012 at 8:14
ony ty uklízečky jsou kolikrát dámy s největším rozhledem a rodinnou morálkou,
mně upřímně pomáhala ve školce při styku s dcerou právě uklízečka a pomocná pracovnice. Ty vědí že dátě potřebuje tátu, študované JEPICE SLEPICE to chtějí individuálně posuzovat
28. 3. 2012 at 9:47
ještě jedna moje zkušenost: Podivná existence jako bývalá soudní znalkyně Dana Janotová (obvykle v partičce s Karlem Hynkem a Josefem Pavlátem) – všichni zaměstnáni na VFN Praha – psychiatrická klinika o mně rovněž tvrdila u soudu, že bych nezvládl přípravu úkolů do školy. V té době jsem jž s dcerou dělal úkoly 2 roky, z toho rok po odstěhování se matky. Od první třídy má moje dcera pouze jedničky, nyní již 4. rokem, můj syn se učí obdobně. Pochybné soudní znalkyni Janotové nijak nevadilo, že mám vysokoškolské vzdělání, že na rozdíl od matky je čeština mou rodnou řečí – prostě nenávist k otcům je hlavním kritérium a blábolit budu cokoliv. Realita ze života – u mně si děti dělají úkoly doma jako první, matka – lékařka se musí s dětmi zprestižňovat ve fitnes a potom radím dceři s úkolem z vlastivědy v půl desáté večer po telefonu
28. 3. 2012 at 14:51
Naprosto nesouhlasdím s tvrzením: „Žádná konkrétní úprava v tomto směru v zákoně stanovena není a ani být nemůže, neboť je vždy třeba posouzení individuálních poměrů.“ Především nesouhlasím s tou 2. částí. Je to nepravda! Konkrétní úprava v zákoně být může. Zcela jistě. Dovedu si představit spoustu konkrétních úprav – pravidel, které by celý problém zpřehlednily, zprůhlednily a zespravedlnily.
28. 3. 2012 at 16:13
Děkujeme za připomínky. Naše spolupracující advokátky bohužel musejí pracovat v prostředí, které je právě načichlé oním neuchopitelným „hledáním zájmu dítěte“ místo respektování přirozených práv. Pokusíme se je vést k většímu oproštění se od tohoto pohledu.
28. 3. 2012 at 21:30
chlapi neperte do paní právničky tolik, ona nám chce přece pomoci a dělá to jistě za daných olkolností nejlépe umí 😉 Ona nemůže za to že žuijeme všichni ve státě kde se nedodržují základní lidská práva…. 😉
29. 3. 2012 at 8:04
Nechte výmluv, nikdo jim pistolí na hlavu nemíří, když by to chtěly pochopit tak to pochopí, je to jen další důkaz zhoubného smýšlení advokátů parazitujících na hledání „zájmu dítěte a lepšího rodiče“
29. 3. 2012 at 13:52
Tak jest. Vždyť ony to s námi nakonec myslí dobře. (teď nemám na mysli upřímnou pomoc poraden střídavky které si vážím)
Soudci přeci ví, co je v nejlepším zájmu vašeho dítěte. Nařídí „styky“ stykače. Nařídí výpalné pro manželku. Nařídí manželům, že se nesmějí stýkat, bavit, vidět, či si dokonce telefonovat. Případně nařídí, kdy můžete zavolat svému dítěti (pokud to matka dovolí).
Myslí to s námi přece dobře. Že jste přišel o práci v krizi a nemůžete platit výpalné! Myslí to s námi dobře. Zavřou vás do šatlavy – odtud jistě budete posílat výpalné, je to přeci „nápravný ústav“.
Takže vás napraví, myslí to přeci s vámi dobře. V zájmu dítěte je mít tatínka v kriminále.
V mém osobním případě MgA. Šalamoun navrhne koridory pohybu, časy procházek po sídlišti, abych nemohl potkati sviji milovanou ženu a navázat kontakt
Dítě svoje viděti stačí jednou za 14 dní.
Pouze čekám, kdy mi bude nařízena LOBOTOMIE, abych zapoměl – že jsem miloval svoji ženu, své děti, svou vlast.
Ale oni soudci to přeci ví nejlépe, co je dobré,a tak stali jsme se loutkohračkami nadlidí v taláru !!!
4. 4. 2012 at 17:57
Vážení diskutující, předpokládám, že vaše odmítání „zájmu dítěte“ nevychází ze skutečnosti, že byste při výchově svých dětí na zájem dítěte hledět nechtěli, ale že máte špatnou zkušenost s jeho naplňováním v praxi. Pokud soudci a advokáti zdůrazňují zájem dítěte, je to proto, že je zákonným kritériem při rozhodování ve věcech nezl. dětí. Zákony přijímají zákonodárci, soudci a advokáti se jimi mají řídit. Nic vám nebrání vyhledat a volit takové zákonodárce, kteří vám zajistí respektování přirozených práv (a tímto vůbec nehájím současný nepřehledný a přebujelý právní řád). Pokud se opakovaně setkávám v rámci poradny střídavky s určitými dotazy – ti, co je zajímají odpovědi, mohli si je zde přečíst nebo si sami nastudovat příslušná ustanovení právního řádu.
Rovněž si dovolím upozornit, že pokud by si stěžující si diskutující vyvolili takové matky svých dětí, se kterými by se později dovedli shodnout na jejich výchově, nemuseli by se na advokáty a soudy ve věci výchovy svých dětí vůbec obracet …
4. 4. 2012 at 18:04
Paní autorko, samozřejmě s vámi souhlasíme, jen je třeba připomenout známé rčení, že „příležitost dělá zloděje“. Dělá ho z matek, které mohou krást děti otcům, dělá ho ze soudkyní, které toto mohou matkám umožňovat a „hledáním zájmu dítěte“ si uspokojovat své ego. Mnoho matek by si toto nedovolilo, kdyby jim to soudkyně a systém neumožňovaly. Je proto potřeba počítat s tím, že lidé jsou nedokonalí, a jít ke kořenu problémů.
5. 4. 2012 at 20:02
Dobrý den.Jestliže jsemnevybral matku svého dítěte tak,abych se s ní mohl později dohodnout na výchově,tak nám má systém pomoci a ne nás za to trestat.Dítě přeci nemůže za nevhodný výběr rodičů,tak proč jej trestat ještě nepečováním a nevýchovou rodičů.Význam slova ,,rodička“ je od slova ,,rodiče“ velmi vzdálena,tak proč se zaměňuje?Nejen v zájmu dítěte je péče a výchova rodičů,ale zřejmě i v zájmu státu-ekonomicky nejsilnější stát v evropě Německo má plně rozvinuté a naplněné vyvážené rodičovství,jak se tam vypořádali s problémem,že oba rodiče mají čas na práci a na výchovu?To si poradili sami,nebo jim poradil některý ze států,kde nejlépe vědí co je v zájmu dítěte, ale nějak přitom padají na hubu?Tak čí zájem je matriarchát?A jaké povahy matriarchát vyrábí přímo sériově.