Psycholog Eduard Bakalář (1934 – 2010)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

–

Poradnou pro otce prošlo v letech 1992 – 2002 na 1500 klientů, v převážné většině otcové v rozvodovém řízení nebo po něm.

Byl-li klient ve fázi před rozvodem, pak jeho hlavní otázky zněly: jak mohu projít rozvodem s co nejmenšími škodami pro zúčastněné, zejména děti, zda žádat soud o svěření dětí do výchovy nebo ne, jak se pojistit proti možným rizikům apod.

Byl-li klient již po rozvodu, pak hlavním otázkami byly: jak dosáhnout pravidelného styku s dětmi, jak se chovat, jsou-li děti proti němu popouzené, zda má cenu, zejména v případech, kdy stav dětí se zhoršil, žádat o změnu výchovy.

Všem klientům se dostalo praktických rad a většinou si odnesli i prospěšné tištěné materiály.

Klienty můžeme klasifikovat podle různých kriterií – vzdělání, věku ale třeba i podle hloubky náhledu na svoji situaci.

Pokud bychom chtěli klienty posoudit z hlediska psychického zdraví (též emocionální či psychosociální zralosti), pak bychom mohli použít křivky tzv. normálního rozdělení. Nejvíce je průměrných, postupné ubývání počtu směrem k oběma extrémům. Avšak naše „gaussovka“ je asymetrická: jen výjimečně přišel do poradny klient s výraznější psychopatologií. Na druhé straně jsme se v poradně setkali s celou řadou osob psychicky a citově zralých, vyvážených, hledících se vyhnout konfliktům a někomu tak ublížit, s ochotou kooperovat, udělat maximum pro své děti apod.

Avšak ať již klienti patřili do kterékoli kategorie – a přes všechny specifika, peripetie a i vskutku dramatické situace – jádro jejich problému se s pozoruhodnou pravidelností opakovalo. Bylo to nezávislé na tom, zda iniciátorem rozvodu byl klient (cca 25%) nebo jeho manželka (cca 75%). Samozřejmě, že všichni všichni klienti vypovídali i o svých manželkách, někteří šetrněji, jiní tvrději. Pokud jsme se v hovoru zaměřili na to, co vlastně manželka chce a co pro to dělá, pak – po určité abstrakci – jsme mohli pravidelně detekovat čtveřici manželčiných požadavků či cílů, a to:

1. Matka chce mít děti na své straně – dělá to korupcí, citovým vydíráním, zastrašováním, démonizací otce a popouzení proti němu s cílem, aby se děti otci odcizily, nejlépe, aby ho nenáviděly…

2. Matka chce, aby otec zmizel ze scény – nejlépe, když se odstěhuje, někam daleko, tak aby neměl žádný rozhodovací vliv…

3. Matka chce mít z původního společného majetku, ale i toho, který je v dosahu, co největší podíl – užívá argument, vůči kterému se těžko namítá, totiž že je to pro děti…

4. Matka očerní obraz otce v širším okolí – dělá to pomluvami mezi přáteli, v bydlišti, ale postará se, aby se pomluvy dostaly i na pracoviště…

Tuto zlověstnou tetrádu lze zkondenzovat a reformulovat do jedné věty, a to podle toho, kdo ji vyslovuje, případně komu je určena. Tak tedy:

maminka – pro veřejnost: „Chci se plně věnovat svým dětem, aby vyrostly bez skutečně nevhodného rodičovského vzoru, bez stálého stresu, budu se mít co ohánět…“

maminka – pro sebe: „Chci, aby mé dětičky žily se mnou, já nejlíp vím, co je pro ně dobré, poučím je do života a ten prevít bude platit jak mourovatej, hlavně ať se nám tu někde nablízku nemotá…“

tatínek – pro poradce: „Vlastně mně ukradla děti, poštvala je proti mně a současně je korumpuje. Nechávám jim tam skoro všechen svůj majetek…“

běžný poradenský psycholog, případně soudní znalec: „Je to svízelný případ rodinného rozvratu. Kompromis, smíření jsou nemožné. Děti jsou citově vázány více na matku, v zájmu dětí, aby byly ušetřeny dalšího stresu, je doporučujeme svěřit do výchovy matky…“

autor článku (E.B.): „Maminka chce být výlučnou vlastnicí dětí, chce pro ně být tou nejdůležitější osobou, sama rozhodovat o výchově, o tom co se v domácnosti bude dít (aby jí do toho nikdo moc nepovídal), chce aby děti byly vnitřně po ní a aby v nich překročila (jen ona, otec ne) svůj individuální život…“

Pozoruhodný poznatek z naší poradenské praxe je, že tato tetráda požadavků manželek na manžely (otce dětí) byla zcela standardní, uniformní, nechť se jednalo o otce osobnostně podprůměrného, průměrného, ale i výrazně nadprůměrného. Právě ti nadprůměrní nám pomohli překonat určitou emoční bariéru a poskočit za poznáním – toho, co je vlastně ve hře – o kus dále.

Zmínili jsme se o tetrádě požadavků či cílů. Při bližší analýze v nich vidíme výrazné sobectví, žádný respekt k právům druhých (oprávněným, legitimním), nesnášenlivost a autoritářství a samozřejmě faleš a klam. Jsou to ale dosti povědomé, vlastně i známé přívlastky. Koho? Je zde nečekaná a překvapivá podobnost s totalitními diktátory, přesněji řečeno jak ti se chovali k původním parterům, spoluzakladatelů, spolubojovníkům apod. Vraťme se k tetrádě na předchozích stránkách a dosaďme:

– místo „matka“ – „diktátor“
– místo „otec“ – „spoluzakladatel“
– místo „děti“ – „občané státu“

V povědomí našich občanů budou určitě nejméně tři totalitní diktátoři. Připomeneme je zde i s jejich spoluzakladateli:

• A. Hitler – E. Röhm, šéf štábu SA, významně napomohl Hitlerovi při převzetí moci, jediný nacistický politik, který Hitlerovi tykal, byl na rozkaz Hitlera zastřelen (1934), i když vůbec nic proti režimu a Hitlerovi neudělal.
• J. Stalin – L. Trockij, jedna z hlavních postav Říjnové revoluce 1917. Skalní komunista, ale viděl věc poněkud jinak, vyhnán a na příkaz Stalina zavražděn (1940 v Mexiku). Nepřirozenou smrtí skončila i většina členů původního politbyra.
• K. Gottwald – R. Slánský, spoluzakladatel KSČ, generální tajemník KSČ od r. 1945, na základě zinscenovaného procesu popraven 1952.

Ti starší, nebo ti, kdo nahlížejí do historických pramenů, si jistě vzpomenou na démonizaci likvidovaných, na masivní nenávistnou kampaň radia a tisku proti zrádcům…

Na tomto místě může čtenář namítnout: „Dobrá, jakýsi zárodek diktatury jsme ve svých fantaziích měli vždy, zejména v dospívání jsme chtěli předělat svět. Je možné, že tam nějaké zrno ještě zůstalo. Ale že by se matky do takových akcí pouštěly v takovém měřítku právě pro to postavení totalitního diktátora?“ Je to samozřejmě jen část matek – zdá se, že většina těch, které podávají návrh na rozvod manželství. Pravděpodobnost, že nespokojená matka spustí tetrádu, vedoucí k vítěznému rozvodu, lze vysuzovat ze vzájemného poměru několika faktorů. Zdá se, že poměry dobře vystihuje zlomek, v jehož jmenovateli je součin koeficientů emocionální zralosti obou rodičů. Převrácená hodnota tohoto součinu je ještě modifikovaná konstantou, tvořenou násobkem indexu podjatosti a indexu vlivu ideí radikálního feminizmu. Ve formě vzorce:

pravděpodobnost spuštění tetrády = k(po*fe)/(emoční zralost manželky*emoční zralost manžela)

• koeficient emoční zralosti od 0,1 (nejnižší) do 1 (nejvyšší)
• po = koeficient podjatosti úřadů v prospěch matky (od 1 výše) – u okresních soudů v průměru, na venkově větší, v Praze menší
• fe = míra vlivu ideologie radikálního feminismu (od 1 výše) – stále narůstá od 1990, rozněcuje hněv žen proti mužům a pobízí je k „nezávislosti“ na mužích

Vzorec zde uvádím v jeho abstraktní podobě. Samozřejmě, že neznám hodnoty konstanty, nemáme standardní postupy k měření emoční zralosti a samozřejmě že neznáme kritickou hodnotu zlomku, která po překročení vede ke spuštění popsané tetrády požadavků.