UstavniSoud.info
Ústavní soud již v roce 2010 konstatoval, že “svěření dítěte do výlučné výchovy jednomu z rodičů nesmí být výrazem ústupku vzájemné rivalitě rodičů, která jen sleduje “boj o dítě”… zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů…” (viz nález III.ÚS 1206/09). Obdobným způsobem se veřejně vyjádřil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský (viz video).
Přesto Ústavní soud až dosud v zásadě nerespektoval právo dětí na oba rodiče, tuto svou vlastní judikaturu ani stanovisko svého předsedy a šmahem odmítal prakticky všechny ústavní stížnosti, které se snažily dětem péči obou rodičů zachovat. Odůvodnění těchto odmítnutí byla často svévolná, účelová, až kuriózní.
Nešlo se pak divit ani obdobnému přístupu obecných soudů, jestliže Ústavní soud takové postupy v opatrovnických kauzách kryl. Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy.
Čeho jsme se tedy od ústavních soudců a soudkyň dočkali?
Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil
“Pokud stěžovatel skutečně má zájem na vyřešení péče o nezletilého, tedy na rozhodnutí soudu o celkové úpravě poměrů jeho syna, ve věci samé, bylo by žádoucí, aby omezil podávání návrhů, které k takovému rozhodnutí již svým charakterem přispět nemohou, ale naopak jen prodlouží dosavadní řízení a oddálí vydání meritorního rozhodnutí.” (III.ÚS 2723/10)
Stěžovatel neměl zájem na jakémsi “vyřešení péče”, ale na zachování péče obou rodičů, která byla už v průběhu řízení předběžnými opatřeními znemožněna (dítě bylo svěřeno pouze do výlučné péče matky). Podal tedy proti tomu ústavní stížnost, kterou však tito soudci smetli se stolu.
Dagmar Lastovecká, Stanislav Balík, Jiří Nykodým
“Dospěl přitom k závěru, že odvolání stěžovatele nevyhoví, a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že pro střídavou péči nejsou splněny zákonné podmínky předvídané v ustanovení § 26 odst. 2 zákona o rodině, neboť v zájmu dětí při střídavé výchově je, aby byli rodiče schopni spolu kooperovat a komunikovat. Ústavní soud přitom nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by soudy rozhodovaly svévolně, a proto jejich rozhodnutí respektuje.” (II.ÚS 1993/10)
Koperace a komunikace rodičů není žádnou zákonnou podmínkou střídavé výchovy. Je v zájmu dětí, ale ne specificky při střídavé péči. Mnohem více je potřebná při výchově výlučné, při níž jeden z rodičů má možnost děti výrazně ovlivňovat proti druhému rodiči (a vést je až k zavržení druhého rodiče). Přesto zde tato trojice použila údajnou nekomunikaci jako záminku pro to, aby děti byly připraveny o péči jednoho z rodičů.
Michaela Židlická, Vlasta Formánková, Miloslav Výborný
“Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů obecně nepředstavuje vyloučení práva dítěte na péči obou rodičů, stejně jako nevylučuje právo rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno, na jeho výchovu a péči, i když za použití jiných forem.” (IV.ÚS 4879/12)
Tito soudci mají zřejmě dosti svéráznou představu o tom, co znamená výchova a péče o děti. Pokud za ni považují víkendový “styk” rodiče s dítětem jednou za 14 dnů, který tímto rozhodnutím stvrdili. Vychovávali snad oni sami své děti jednou za 14 dní o víkendu? Pokud ano, jak se u nich tato výchova projevila?
V roce 2014 však vydal Ústavní soud několik nálezů, kterými péči obou rodičů opět zásadněji podpořil:
Kateřina Šimáčková, Ivana Janů, Ludvík David
“Pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem … a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní …, svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, která vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení.” (I.ÚS 2482/13)
Tato trojice zjevně pochopila, že pro děti jsou nejdůležitější jejich rodiče. Oba. Citovaný nález odkazuje i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a je dobrým vodítkem pro rozhodování obecných soudů.
Kateřina Šimáčková, Ludvík David, Jaroslav Fenyk
“Z ústavněprávního hlediska pak neobstojí ani poukaz stěžovatelky na velkou vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů, neboť toto hledisko samo o sobě není dle názoru Ústavního soudu důvodem, který by a priori vylučoval vhodnost střídavé výchovy nezletilého dítěte.” (I.ÚS 1506/13)
Ústavní soudci v nálezu správně zdůrazňují také to, že by zde model střídavé výchovy mohl přetrvat i po nástupu dítěte do školní docházky. Uvádějí i více možných řešení (individuální vzdělávání, plnění základní školní docházky ve dvou školách, přestěhování jednoho z rodičů).
Kateřina Šimáčková, Ludvík David, Jiří Zemánek
“Práva rodičů na péči o dítě jsou totiž zásadně shodná a toto právo jednoho z rodičů není plně naplněno stykem po třetinu času.” (I.ÚS 3216/13)
Jestliže rodič může pečovat o dítě v rámci tzv. styku, může o něj pečovat i v rámci střídavé péče. A musí mu to být umožněno.
Ale i v roce 2014 pokračuje Ústavní soud v neblahé praxi odmítání ústavních stížnosti, často s kuriózními odůvodněními:
Vladimír Sládeček, Vlasta Formánková, Tomáš Lichovník
“Za situace, kdy je vztah rodičů minulým soužitím zatížen natolik, že je výrazně omezena komunikace mezi nimi, mohlo by nařízení střídavé péče vést ke vzniku dalších konfliktů, které by zcela jistě nevytvářely příznivé výchovné prostředí pro nezletilou.” (IV.ÚS 2532/14)
Tento nesmyslný výrok byl vyvrácen již dřívějšími nálezy Ústavního soudu, podle nichž špatná komunikace mezi rodiči nemůže být důvodem pro odmítnutá střídavé péče. Konflikty mohou vznikat ve stejné míře i ve výlučné péči a nevyváženost péče může být sama o sobě příčinou dalších konfliktů.
Teprve další vývoj tedy ukáže, zda Ústavní soud přestane krýt praxi zbavování dětí péče jednoho z rodičů.
Převzato z USTAVNISOUD.INFO
29. 10. 2014 at 7:51
je nutné těm hovadum připomínat, že při střídavé péči je možnost konfliktů 4x menší než při Styku, neboť při SP po 14 dnech se rodiče vidí 2x měsíčně, při styku 8x měsíčně.
Ano je nutné zabránit konfliktům rodičů a toprávě tou střídavou péčí.
29. 10. 2014 at 13:27
Ústavní soud opakovaně posvěcuje praxi, kdy už předběžkem obecné soudy nastolí porušení ústavního práva dítěte na péči obou rodičů vyloučením jednoho rodiče z péče, a to i poté, co z o.s.ř. z výčtu předběžných opatření vypadlo po novém roce “odevzdání do péče druhého rodiče”. Navíc ÚS v jednom z posledních usnesení dokonce vyloučil rodiče z možnosti hájit ústavní právo nezletilého dítěte pro údajný možný střet zájmů a z důvodu, že opatrovník dítěte nepodal odvolání do rozhodnutí okresního soudu, čímž nezletilý nevyčerpal přípustné opravné prostředky. Tohle zvěrstvo je taky potřeba odstranit. Bohužel pod tímto usnesením je podepsána i Šimáčková jako předsedkyně senátu.
29. 10. 2014 at 15:50
Ono totiz jakmile by jednou takove predbezko odmitl, zacaly by se dit veci. Ospod by musel do soudu podporovat peci obou rodicu, nebo obhajit proc tak necini (proc je v zajmu ditete aby to tak nebylo). Pokud by pece obou rodicu probihala, nemel by soud proc ji odmitat a narizovat posudky, pokud by neprobihala, tezko by se druhemu rodici vysvetlovalo, proc tomu branil.
Ale asi to je prilis optimisticke – spis by si z toho nikdo nic nedelal 🙂
30. 10. 2014 at 0:14
Jenom naprostý ignorant by dnes po zkušenostech očekával spravedlnost od exota Sládečka a Lichovníka. Ústavní soud se s nimi bude nadále mýlit a ničit lidské osudydalších10 let.
Právní hlupák Sváček se do této sestavy sice nedostal, ale tihle dva ho naprosto spolehlivě zastoupili.
30. 10. 2014 at 0:45
je třeba důsledně podávat ústavní stížnosti proti rozsudkům
krajských soudů, které budou odmítat poslední nálezy respektovat
jistý posun je už zřejmý i ze statistiky:
viz např. http://diskuse.stridavka.cz/viewtopic.php?f=15&t=540&hilit=P%C5%99edseda#p5605
30. 10. 2014 at 0:50
nepřestane, PRACHY, PRACHY a opět PRACHY….