Petr Štěpánek
Na programu schůze sněmovny, která začala minulý týden, je také novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který upravuje i činnost státní správy v této věci. Odbory sociální a právní ochrany dětí, tzv. OSPOD, v případě sporů o dítě plní roli soudem určených kolizních opatrovníků a mají významné slovo při jedné z nejcitlivějších záležitostí – stanovování rozsahu péče rozvádějících se rodičů o nezletilé děti. Jakkoli se zákonodárci nyní soustřeďují na ekonomické aspekty věci, jako např. výživné, je třeba připomenout jeden klíčový a pro nezasvěcené zcela absurdní kontext sporů o děti – při sporech o děti je beztrestné a často i efektivní lhát. Překvapuje vás to? Rozhodnete-li se někoho sebeodpudivějším způsobem zavraždit, můžete počítat s presumpcí neviny a tento trestuhodný skutek vám bude muset být prokázán. Na OSPOD je však v případě sebenestoudnějšího obvinění dokazovací povinnost na straně obviněného.
Pravomoci (na rozdíl od kapacit) tohoto úřadu jsou poměrně rozsáhlé, nikoli však takové, aby mohl zabránit svému vlastnímu zneužívání. Toho je snadné využít, byť pracovníci sociálek jsou v této věci poměrně otrlí a zvyklí, ne vždy však nestranní. Prokáže-li se, že jedna z o dítě bojujících stran orgánu OSPOD či soudu lhala, žádné sankce se bát nemusí, na rozdíl od situací mnohem bezvýznamnějších. V praxi to vede k tomu, že jeden z rodičů (častěji matka) beztrestně obviní druhého z čehokoli, co by mohlo zabránit (střídavé) péči druhého rodiče. A lež při opatrovnických řízeních vskutku krátké nohy nemá. Diagnostika vyvracející, že druhý rodič dítě fyzicky a psychicky týrá, zneužívá, nechává hladovět nebo ho unést do Asie trvá dlouho stejně jako opatrovnické řízení. Často tak dlouho, aby pak mohlo být konstatováno, že si dítě za ta léta, které opatrovnické řízení trvá, (obvykle) u matky zvyklo.
Roli užitečných idiotů sehrávají i navenek bohulibé, ale zodpovědnosti se alibisticky zříkající, nevládky, financované ovšem z veřejných a nadačních zdrojů. Advokáti rozvádějících matek ví, že konzultace na Bílém kruhu bezpečí či v celebritami oblíbeném Acorusu, je reputačně efektní, bez ohledu na relevanci takového kroku. Na policii by šlo o křivou výpověď a alespoň přestupek, u NGO se není čeho bát, i proto mají klientek dost. Přesto pravda (a láska) stále ještě někde vítězí – legislativě, úřadům i sociálnímu byznysu ovšem navzdory.
26. 5. 2017 at 23:38
České ženy, učte se španělsky a odstěhujte se k nám. Budete mít u nás přístup k moři a soudy se vás vždy bezpodmínečně zastanou.
26. 5. 2017 at 23:42
Jste všichni slabomyslní blbi. Ale z Mirečka vychovám Španěla a zbavím ho té ostudné české krve!
29. 5. 2017 at 10:18
Bruno, jistě víte, že je „lež“ a „lež“. Matce stačí, když své lži vydává za „obavy“. Ona leze do různých intervenčních center, k prodejným psychopatkám(ložkám), Klimešům a podobné lundře a lže a lže a lže. Ničí vlastní dítě, ale to je „bojující“ matce u zadele, ta myslí jen na sebe. Systém ji ovšem vidí jako ohroženou chudinku, která „v obavách“ dělá možné i nemožné, aby ochránila dítě (které ve skutečnosti ničí) před dospělým bílým mužem, což je nejdiskriminovanější tvor současného světa, který nemá žádná práva, jen povinnosti. Však to známe. TO má smysl jen, pokud se jedná o superzávažnou věc, např. obvinění z pohlavního zneužívání, ale i tehdy to postavěj na tom, že „dítě to tvrdilo“ apod.
29. 5. 2017 at 10:46
Ano, je naivní si myslet, že projde TO jen za nějaké polopravdičky a lži exmanželek, byť jsou jich stovky, pokud nejde o něco závažnějšího. Ve fázi prověřování to nějaký lenoch se sotva projitou střední školou od policie – protože nejde o závažnou trestní věc shodí se stolu. A při zápisu oznámenío TO naseká v tomto „slohovém cvičení“ hrubek, že by dostal z fleku za pět na základní škole. Takže ani se to nedostane státnímu zástupci. Nedojde ani k zahájení trestního stíhání, natožpak vyšetřování. Tudíž má vaše exmanželka další argument: police to odložila, takže pravdu mám já.
29. 5. 2017 at 10:49
Máte prosím někdo zkušenost se stížností na podivné psychology-psycholožky placené matkami a dodávajícími účelové posudky do soudního spisu? Lze nějak efektivně proti tomuto jednat? Podotýkám, že nejde o soudem určeného psychologa, který vypracovává posudek.
29. 5. 2017 at 12:55
Lze podat stížnost k Etické komisi Českomoravské psychologické společnosti, a to i v případě, že jmenovaný výtečník není jejím členem. ČMPS zpravidla dotyčného vyzvala k vyjádření, ten se nevyjádřil (v mém případě šlo o „posudek“ osoby bez kontaktu s danou osobou, založený jen na papouškování hanebných účelových nesmyslů tzv. „matky“ – samozřejmě nejen nepřípustné, ale doslova nemožné, k čemuž se dotyčný pimprlový „psycholog“ Klimeš nevyjádřil (u podvodníka standard) a Etická komise vydala jednostranné stanovisko, v němž označila jeho postup za nepřijatelný. Alespoň něco písemného s nějakou vahou to bylo. To bylo v roce 2013.
29. 5. 2017 at 16:18
2 Han. Aha díky. V mém případě je to podobné.Bez mého vědomí jakési posudky na mě jen na základě výpovědi ezmanželky. Předpokládám, že ta jejich komise bude spíš na straně dotyčné „psycholožky“.Ale snad mi alepoň tedy dají zpětnou vazbu co vyřešili, nebo nevyřešili…
30. 5. 2017 at 0:38
Jenže jsou tady případy, kdy matka někoho křivě obviní, ono se to v průběhu řízení u soudu taky prokáže, ale fakticky za to není trestaná. Podmínka je směšný trest, který de facto říká: Ty ty ty, už to nedělej. Za tohle se vyplatí to před soudem zkusit prostě z toho důvodu, že potenciální zisk je výrazně větší než riziko. Tohle by se dalo velice snadno změnit tím, že když už se něco fakticky prokázalo, tak si o to odškodné řeknu. A když ho nedostanu, tak bude hromada rozsudků u Nejvyššího soudu, na kterých se bude dát krásně ilustrovat, jaké máme u soudů pitomce. A pokud by se náhodou stalo, že by se u soudu zamysleli a probrali v kavárně nebo v plénu, kolik že vlastně toho odškodného mají dávat, tak by se poměr zisku a rizika změnil takovým způsobem, že by se daná situace vyplácela řádově méně.
Chápu, že mluvíte o tzv. šedé zóně a věřte mi, že si dokážu představit situaci, ve které se takový člověk nachází, ale pokud se i v jasných případech za sebe lidi nejsou schopní postavit, tak je to těžké. Kdyby tady byly takové rozsudky, jako naznačuji, tak by se logicky snížil výskyt těch hraničních obvinění v tzv. šedé zóně. Teď mají ženské logicky pocit, že je tenhle postup fakticky beztrestný.
30. 5. 2017 at 0:43
Taky je mi jasné, že by se v souvislosti s některými postupy soudů nebo policie mělo něco změnit a křivé obvinění by se mělo posuzovat jiným způsobem. Určitě stojí bojovat za změnu taky v oblastech, ve kterých je soudnictví problémovým elementem, ale tohle je nástroj, který mají mnozí k dispozici už teď.
29. 6. 2017 at 14:25
Problémů spojených s akceptovaným stavem beztrestných lží je několik:
1) Věc se týká i zákona o soc. službách, organizace (převážně z veřejných zdrojů financované) jako je Acorus z principu – ať již z hlouposti, hamižnosti či genderové předpojatosti – rezignují na ověřování sdělení svých klientek, stačí, když je kdokoli označen jako osoba, kvůli které se na ně ženy obrátí a neexistuje šance se bránit stigmatizaci („v Acorusu mi doporučili…, kvůli partnerovi jsem klientka Acorusu apod.“). Nezajímá je ani rozsudek, ani žádné listinné důkazy. ženy se na tyto instituce obracejí proto, že – na rozdíl od policie – je nemůže křivá výpověď ohrozit, nikdo nevidí do spisu/protokolu apod.
2) Podle sdělení MHMP v posledních cca dvou letech skokově narostl počet případů křivých obvinění z týrání dítěte, domácího násilí apod. Podle časopisu Týden je pouze 1/10 udání relevantních. OSPOD, psychologové, Locika apod. musí řešit všechna udání (za veřejné prostředky), za křivé udání není nikdo zodpovědný. Domácí násilí je kontraindikace střídavé péče (dle metodického pokynu MPSV), proto je tak často zneužívána informace o něm.
3) Výše uvedené nesmírně protahuje opatrovnická řízení. Tři roky je běžná doba (vč. odvolávání se a znaleckých posudků), začnou-li se rozvádět rodiče v době, kdy jejich dítěti je pět let, zajistí mu (společně s OSPOD, Acorusem, soudem apod.) 1/4 – 1/3 dětství v režimu tenze, předběžných opatření, indoktrinace a konfliktů. z tohoto pohledu je společenská závažnost falešných udání mimořádná.
4) Za křivé nařčení můžete druhého rodiče žalovat, výsledek je nejistý a stav, kdy se na sebe rodiče podávají TO je interpretován jako (SP) neadekvátní vyhrocený konflikt.
5) Vyvíjíme aktivitu směřující k tomu, aby nepravdivá sdělení orgánu státní správy (kterým OSPOD je) byla minimálně správním deliktem.