Jaroslav Novák Večerníček
Ústavní soud rozhodl, že otcem není ten, kdo dítě zplodí, ale manžel matky, a to navzdory tomu, že otcovství muže, který se ho domáhal, potvrdila matka. Soud popřel právo muže na své dítě, dítěte na svého rodiče a na spravedlnost.
Do očí bijící nespravedlnost uznal i soud, který se vymluvil na stávající občanský zákon.
Ústavní soud přitom porušil nejen přirozené lidské právo na spravedlnost, ale také mezinárodní úmluvou dané právo dítě na péči a kontakt s oběma rodiči a také občanský zákoník, který říká, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nakonec i mnoho svých vlastních rozsudků, ve kterých kritizoval obecné soudy za formalismus a za to, že nadřazují špatný zákon nad zdravý rozum a spravedlnost.
O co jde?
Muž z Nigérie u českých soudů žádal určení otcovství – a to proto, že jeho exmilenka porodila zjevně jeho dítě, sama jeho otcovství potvrdila a navíc – bílým manželům se narodil černoušek. Problém ovšem je v jejím manželovi, který si dítě osvojil a podle zákona má údajně přednost před biologickým otcem.
Zdroj: NIGERIJEC SE V ČESKU NEDOMŮŽE OTCOVSTVÍ, DÍTĚ PŘIJAL ZA SVÉ MANŽEL MATKY
Výrok soud zdůvodnil takto: „Není upraveno žádné základní právo, které by umožňovalo domnělému otci podat návrh na určení, respektive popření otcovství. Pokud není dáno takové základní právo, domnělý otec – jakkoli svůj návrh z lidského hlediska podal pochopitelně – nemohl být před obecnými soudy ani před Ústavním soudem úspěšný.“
Odmysleme teoretickou možnost, že to celé je třeba habaďůra, aby migrant měl v ČR rodinu a následně ji sceloval dovozem příbuzných z Nigérie. Nejde tady o to, kdo žádá, ale co a proč. Otec žádá o své dítě a tady jde o precedenty, které hluboce poškozují práva všech otců a dětí.
Máme přirozená lidská práva
Soudce zpravodaj i senát se hluboce mýlí. Ano, stále nemáme ústavní právo na vymahatelnou spravedlnost, kterou jsme ve Sněmovně podali, ano, stále tu není v zákoně zakotvena definice otcovství, která by jasně řekla, že otcovství je biologický a následně právní vztah mezi otcem a dítětem, tedy že otcem je ten, kdo dítě zplodil, a tepve pokud takový otec není, je jím ten, kdo ho formálně přijme (ale i tento zákon je už ale připravený).
Tento princip má daleko větší důsledky – znamenal by například, že až čtvrtina neplatičů alimentů by opustila vězení, protože by jim odpadla povinnost platit na cizí dítě. Na druhou stranu manželé spousty žen by přestali platit na cizí a zbyly by jim peníze na vlastní děti a také by děti dědily po svých rodičích – i to je přirozené a spravedlivé.
To vše je přirozené lidské a spravedlivé právo bez ohledu na aktuální zákony.
Navíc tu máme tu zákonem a precedenty daný mantinel, že jakékoli právní ujednání nesmí odporovat dobrým mravům, což v judikátech vícekrát potvrdil jak Nejvyšší tak Ústavní soud.
Nový občanský zákoník říká jasně :
§ 2
(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
Řečeno laicky – Ústavní soud tu není od toho, aby se odvolával na stávající jednotlivé paragrafy – ale je tu od toho aby nebyl formalistický – tedy choval se tak, jak mnohokrát doporučoval obecným soudům, a rozsudky a dokonce i zákony, které odporují dobrým mravům nebo ústavě nebo mezinárodním ujednáním, rušil, nikoli potvrzoval s odkazem na špatný zákon.
Rozsudek odporuje nejen občanskému zákoníku a přirozenému právu na spravedlnost, ale také ÚMLUVĚ O PRÁVECH DÍTĚTE, která byla přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů v listopadu 1989. A přijala ji naše republika.
Ta říká:
4) Stát má povinnost učinit všechna potřebná opatření k provádění práv uznaných touto úmluvou.
A dále, že dítě má:
7) …. právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
9) ….. V případě, že je dítě odděleno od jednoho nebo obou rodičů, má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči.
Co s tím?
V prvé řadě je třeba skutečně opravit stávající zákony, ale je třeba bezesporu doplnit Ústavu o deklaraci ústavního práva na nepromlčitelnou spravedlnost.
Není to poprvé, co Ústavní soud na jedné straně uznal, že rozsudek a zákon je nespravedlivý a špatný, a zároveň potvrdil špatný rozsudek, který se o nespravedlivý zákon – nebo o jeho špatný výklad – opíral.
V nespravedlivých rozsudcích, kterých si je sám vědom, mu může zabránit jen ústavní zákon, který nařídí spravedlnost respektovat všem, i Ústavnímu soudu.
Což je smutné, protože po soudu – jakémkoli – přece požadujeme hlavně spravedlnost.
Převzato z JAROSLAVNOVAK.BLOG.IDNES.CZ
29. 5. 2017 at 15:25
Vlasto, je tragické, jak se dokážete mýlit. V zájmu dítěte je mít výchovu a kontakt se svým biologickým otcem! Ten “nový” ho může mít rád, ale je to otčím, ne otec. “Nový bílý tatínek” bude synovi tvrdit,že ho nechali na sluníčku a proto je tmavý.
Možná byste pochopila a změnila názor, až by se Vás osobně dotknul podobný paskvil a řekli Vám, že nejste matkou svého dítěte, ale je to nějaká druhá žena.
29. 5. 2017 at 22:21
No, objektivita a nadhled vám nic neříkají. Máte svůj problém (který chápu) a tak se na svět díváte jen jedním zkresleným pohledem. Ale to není nic nového a nejste jediný. Diskuze je od toho, aby se diskutovalo. Napíšu sem svůj názor a vy neleníte a už na něj útočíte. 1) vaše fantazie o tom, že někdo dítěti tloukl do hlavy, že je jen opálený, je bujná; 2) nikde v článku se neuvádí, že by biol. otec nemohl být se synem v kontaktu (jednání matky naznačuje spíš opak); 3) skutečně si neumím představit, že bych se svým dítětem odmala nebyla, někdo by ho za mě po všech stránkách zabezpečil, a pak by mi šlo hlavně o to, mít rodičovská práva. Fakt neumím.
29. 5. 2017 at 22:31
Ustav slabomyslnych nehaji prava ani ceskych otcu, jakepak caviky s Nigerii. Je to uplne zbytecna instituce bez jakehokoliv smyslu pro spravedlnost.
30. 5. 2017 at 8:00
Na rozdíl od Vás mám rozhodně menší toleranci k justičním paskvilům a svévoli. Nigerijskému otci pomýlený i Ústavní soud upře jeho otcovství a synovi výchovu jeho skutečným a žijícím rodičem.
Nepodsouvejte mi Váš zaujatý pohled a vlastní nesprávné zhodnocení faktů.
30. 5. 2017 at 11:09
vdejte se za bohatého. Vyspěte se s takovým, jakého byste chtěla mít syna. Takže vyberete dítěti ideálního sociálního otce i ideálního biologického otce, aniž by ten biologický měl sebemenší šanci bez aktivní účasti sociálního se k dítěti dostat a vychovávat ho. Skutečně zájem dětí na prvním místě…
30. 5. 2017 at 21:20
Děti patří jenom matkám!! Otcové mají živit rodinu nebo jít do háje!!!!
31. 5. 2017 at 2:07
V Číně ale ne. Tam dítě patří otcům. Feminismus tam ještě nekvete. Ale určitě přijde.
1. 6. 2017 at 13:32
to radoby.lobato a matkam: kdo vas bude zivit, kdyz budou chlapi v haji, to by me zajimalo. Kdo vubec na neco takoveho jako vy vleze? viz porodnost. Zapadni civilizace vychcipa. A Spsnelsko … to je fakt raj … tam bych se urcite stehoval. Celej zhavej.
1. 6. 2017 at 16:57
Ve Španělsku se o nás postará stát!!! Jenom oběti domácího násilí dostanou výživné od poplatníků ve výši 500 euro plus výživné otců, na které si soudy vždy došlápnou!!
1. 6. 2017 at 21:58
Teresa Lobato je manželkou Tomáše Jadlovského, kdy zneužila Španělské velvyslanectví v Arménii k únosu syna, aby mu zabránila v kontaktu s otcem. A navíc dostala otce do situace, kdy se s ní ani nemůže rozvést!!
Jedná s vlastním synem jako s mazlíčkem, o kterém se domnívá, že je jejím majetkem A tím mu upírá PRÁVO NA RODINU!!
Dítě NENÍ majetkem ani jednoho s rodičů a Rodiče jsou od toho, aby mu pomáhali na cestě k dospělosti.
Takto ubohý a morálně odporný charakter ženy, jsem ještě nezažil.