Vilém Mikyška
–
Konečně se začalo blýskat na lepší časy! Rutina, se kterou rodiče u soudu doposud kalkulovali ve svůj prospěch, se začala nevyplácet. Civilní soudy přitvrdily a začaly výrazně omezovat vlastnické chování rodičů ve vztahu k dětem. Spor rodičů o nezletilou Alexii (11) je názornou ilustrací, jakým způsobem genderově rozdělená společnost rodičovský konflikt a rozhodování soudu vnímá. Media pak přebírají právě tu část kritiky, kterou kříčí manipulovaná většina.
Velmi zdařilý a citlivě napsaný třicetiodstavcový rozsudek brněnského soudu totiž například konstatuje, že nebylo zjištěno ze strany otce Alexie sexuální a násilné chování vůči matce, tak jak matka policejním orgánům oznamovala. Soud matce naopak vyčítá, že ta se snažila přivodit otci nejenom nezákonné trestní stíhání a následné 6-měsíční vazební věznění, ale selhala především jako matka nezletilé, která postupně mařením výkonu rozhodnutí způsobovala dceři konfliktní a nepřehlednou situaci a demotivovala dceřinný vztah s otcem. Odůvodnění odvolacího soudu je shrnutím 6-letého rodinného dramatu, nad kterým nelze, než kývat hlavou. Negativní emoce při čtení rozsudku vyvolává především přístup matky nezletilé, která do celého sporu vnáší prvky neschopnosti udržet jeho hladký průběh, stále se odvolává proti vydaným rozhodnutím soudu 1. stupně a tímto přístupem poškozuje nezletilou v jejím nejlepším zájmu. Úvod rozsudku nejdříve ilustruje charakteristické vlastnosti obou účastníků řízení, dále pak vytěžuje z obsahu spisů kolizního opatrovníka vzájemné postoje rodičů ve vztahu k sobě a nezletilé Alexie. Matka vyčítá Okresnímu soudu, že je v jednotlivých rozhodnutí nerespektující vůči přání a potřebám nezletilé. Sobecky připisuje přirozené a vhodné výchovné prostředí pro Alexii předevšim sobě a špiní domácí zázemí otce. Apeluje na nežádoucí jazykovou bariéru mezi slovenským a českým jazykem, která by byla v případě změny výchovných poměrů ve prospěch otce pro Alexii nežádoucí. Pozitivní postoj k otci zaujímá kolizní opatrovník, který opakovaně navrhuje soudu změnu výchovných poměrů, protože shledává chování matky jako negativně ovlivňující dceru proti otci, přičemž nedoporučuje spolu se soudním znalcem brát v potaz participační právo Alexie vyjádřit se za sebe, když je soustavně manipulována matkou. Otec se proti odvoláním matky pochochopitelně brání a žádá odvolací soud o bezodkladné zamítnutí odvolání matky. Zcela správně argumentuje, že matka neakceptovala opakované poučení ze strany soudů, dlouhodobě, permanentně a trvale bránila a nadále brání otci v řádném styku s dcerou, kdy nikdy nebude s největší pravděpodobností akceptovat rozhodování soudů. Otec procestoval mnoho tisíce kilometrů za dcerou, ale nikdy se řádného kontaktu nedočkal. Odvolací soud se nakonec ztotožňuje se soudem 1. stupně, že ten zcela správně dovodil, že jsou naplněny podmínky pro to, aby byla Alexie svěřena do výchovy otce, neboť je to v nejlepším zájmu nezletilé. Dále souhlasí, aby Alexie ještě před změnou výchovných poměrů podstoupila šestiměsíční psychoterapeutickou očistu na neutrální půdě krizového centra a nařizuje rodičům asistované styky, přičemž spoléhá a apeluje ke zlepšení a usměrnění konfliktních vztahů obou rodičů k sobě v nejlepším zájmu Alexie.
Lživé konstrukce a manipulace
Není vyjímkou, že i v tomto případě do celého procesu vstupuje angažovaná babička Alexie a matka odpůrkyně, která neobratně podává stížnost na sociální pracovnici OSPOD, čímž nevědomě brojí proti matce a malé Alexii. Ukazuje se totiž, že má na stavu malé Alexie jako babička podíl právě manipulací své „dospělé“ dcery. S kauzami takového ražení, kde figurují takové rodinné modelové vzorce, se můžeme setkat stále častěji a není náhodou, že média začala na takových konfliktech participovat. Archetyp utrápené, ublížené, nevinné matky, chránící své dítě proti zlému a násilnickému otci, živí veřejné mínění a velmi efektivně lajkuje „křížem krážem“ celou profeminní společnost na sociálních sítích, která na články odkazuje, aby zpětně přivedla své pohoršené stádo zpět a zaměřila pozornost k podobnému.
Odborná elita v křeči a výkřiky do tmy!
Proti rozhodnutí soudu ostře vystoupila řada „opatrovnických celebrit“, která se oháněla participačním právem dítěte, ke kterému nezletilý v určitém stupni vývoji osobnosti a věku může mít dle uvážení soudu nárok. Zapomnělo se ale na to, že k názorům dítěte nemůže být přihlíženo v případě dlouhodobé prokázané manipulace jednoho z rodičů proti druhému rodiči. Některé výroky můžeme připomenout:
„Je zločinem proti lidskosti, pokud se rozhodne bez ohledu na to, co si přeje dítě,“ upozornila Marie Vodičková, předsedkyně Sdružení na ochranu ohrožených dětí. Obdobně to vidí i předsedkyně Fondu ohrožených dětí Hana Kupková. „Vzhledem k tomu, že je dívka inteligentní, má jednoznačně právo se vyjádřit, co si přeje. Jinak se jedná o zasahování do dětských práv a dívce to může zničit život.“
Těžko obhajovatelný názor ochránkyň ohrožených dětí, který považuje inteligenci dítěte za důvod k zohledňování participačních práv dítěte. Jako kdyby snad inteligence souvisela se zralostí, emoční a citovou vazbou odcizeného dítěte ke svému rodiči.
„Alexie byla hospitalizovaná na neutrální půdě zdravotnického zařízení, aby byla převychována k lásce ke svému násilnickému otci,“ zaznívalo v diskusích jak z úst odborníků, tak dámské diskutující většiny.
Tahle argumentace nezní moc přesvědčivě. Dívka nejde na převýchovu. Dívka jde za terapeutickým procesem, který napraví její pokřivený vztah s otcem, který jí byl násilně vštěpován nejbližším prostředím matky. Pokud by nic, než takovou negativní zkušenost nepoznala, stala by se v dospělosti nedůvěřivou vůči svému okolí a trpěla by úzkostí.
“Případ Alexie je tedy výsledkem naprosté neschopnosti naší zdravotní (totiž psychologické) péče v kombinaci totální neznalosti elementárních základů vývojové psychologie našich rodinně-právních soudců, kteří se v dané problematice patlají (pravda, poněkud nezaslouženě, protože oni mají rozhodovat právo, nikoliv odbornou pomoc) způsobem, který nyní vidíme v ‘plné polní’ u Alexie,” uvedla ve svém příspěvku na facebooku Klára Samková.
Advokátka Klára Samková sice přišla s celkem „objevným“ argumentem, že právo a vývojová psychologie mohou být v procesní kolizi, zapomněla ale na fakt, že vzhledem k podrobné neznalosti spisu, posudku a rozsudku neměla na čem stavět svoje právní názory a vařila tzv. z vody. Alexiina otce komentovala zásadně negativně a spojovala ho se svým jiným případem, kde matku úspěšně zastupovala proti nekompetentnímu otci.
„Vážení, toto je budovanie vzťahu otca s dcérou “nánať sa všade naokolo zákonmi, súhlasmi, GDPR, nepodloženými posudkami, vyhražkami kade-tade atď atď. Nech Alexii povie to isté, že vlastne on ju takto chráni, keď kvôli nemu musí byť v zariadení, v ktorom nadané a bezproblémové dieťa nemá čo hľadať a nechce tam byť a že on jej vlastne chce takto dobre a Alexia ihneď pochopí a vrhne sa mu do náručia…Predvčerom som sa do telefónu Alexie pýtala, prečo má takú relatívne dobrú náladu? Aby si to teraz niekto nevysvetlil, že je tam šťastná, jej dobrá nálada bola dobrá vrámci toho zlého, čo prežíva. Odpoveď znela: “Pretože dnes tu nebol otec”! Viac mi k tomu netrebalo. Účel rozsudku “naučiť sa mať rada otca” v krízovom centre nejak nezafungoval a ani nezagunguje. Myslím, že ďalej viac pokračovať netreba.”
Slovenská stranická kandidátka Zuzana Jurčenková je tetou Alexie. Zneužila nezletilou dívku k populistické kampani. Dokonce v komentářích nepůsobila nijak odpovědně a zrale. Nedokázala udržet nadhled, její komentáře spíš působily impulsivně a agresivně. Komentovala také pomocí návodných otázek s cílem vyvolat odpor veřejnosti k otci Alexie. Zuzana Jurčenková proto nemůže být pro nezletilou dívku morální autoritou.
Jak probíhá asistovaný styk?
Nezletilá Alexie nyní podstupuje setkávání s rodiči na neutrální půdě krizového centra. Lékaři a psychologové budou u Alexie zjišťovat psychické následky sporu rodičů a případně je léčit. Alexie a její otec budou moci pozvolným tempem získávat odcizený vztah. Jejich setkávání budou zapisovat svědci. Podle vytěžených dat pak soud bude každý měsíc průběžně v jednotlivých usneseních předepisovat následné styky tak, jak se situace bude po dobu 6 měsíců vyvíjet.
Krátké shrnutí, aneb méně někdy znamená více…
Soudní rozsudek, který rozhodl nikoli ve prospěch otce, ale ve prospěch Alexie, je prostě výstavní kousek. Celá reakce společnosti byla unáhlená a emočně nezvládnutá. Velmi alarmující je, že se nepodařila právě lidem, kteří sami sebe delegovali do role velkých odborníků. Jejich názory totiž velmi těžko mohou obstát nad jasnými a prozřetelnými argumenty soudců.
Převzato ze stránky Liga otců
13. 2. 2020 at 15:43
Pozor aby nekdo nenabyl dojmu ze je chvalene premisteni ditete do ustavu. To v zadnem pripade. Ale je chvalene rozhodnuti soudu se situaci NECO delat, a hlavne UKAZOVAT do budoucna ze manipulace detmi je SPATNA vec, a ze k cili (ziskani pece a vyrazeni otce ze zivota ditete) vest nemusi.
Pokud by totiz v podobnem duchu rozhodovaly nizsi soudy, pokud by v podobnem duchu jednal OSPOD – situace by se takto nevyhrotila , dite by bylo rado s otcem i matkou, oba by ho meli radi, a zadna podobna reseni, kde zadne dobre neexistuje, by potreba nebyly.
V rozporu s tim stoji bohuzel praxe nechat cim dal mladsi deti spory rodicu rozhodovat „svym nazorem“, a i nektera rozhodnuti eslp :(.
13. 2. 2020 at 18:38
Klára Samková – to je ta dáma, co pomohla matce, která vědomě zplodila dvě děti s milencem, manželovi do hnízda, aniž by ho ráčila informovat? A pak se manžela snažila od dětí odříznout tak, že u manžela, kterého děti mají za otce, nesmí ani přespat, natož jet na prázdniny? A právě pomocí tvrdé manipulace matky s dětmi? Že ji huba nebolí.
14. 2. 2020 at 8:44
Osobně bych na něco takového už asi neměl – v tomhle věku a v tomhle případě manipulace bych nechal dítě matce a doufal v nějakou reinkarnaci vztahů v dospělosti. Tady už otec nechal zajít příliš daleko.
Je to všechno špatně – matka, soudy, sociálka, …. Chápu soud, že dal jasné znamení, že manipulace není cestou k získání péče, ale pro to děcko to teď bude opravdový očistec.
Je potřeba, aby tyhle rozhodnutí o změně péče byly mnohem rychlejší než když si už všichni (dítě) zvykli.
14. 2. 2020 at 9:23
Ano je to tak, neznám ten případ podrobně, ale je jasné že od počátku měla být rovnoměrná péče obou rodičů ať už jsou oba jakýkoli. Jednou rodiče spolu mají dítě, matka předpokládám že otce dítěte znala, že neotěhotněla při prvním rande, tak by měla respektovat právo dítěte být i se svým otcem a právo otce pečovat o své dítě. A k tomuto by nedošlo. Dítě si své rodiče nevybírá a tak by to mělo být, ne že ho potom postavíme před rozhodnutí který rodič je lepší, nebo u kterého je to lepší. Prostě dítě má takové rodiče jaké má a mělo by být v péči obou rodičů. O nějakém „rozhodování“ u kterého z rodičů by chtělo být přece jen více by mělo být uvažováno nejdříve tak po skončení docházky do ZŠ si myslím. Péče jednoho rodiče by měla být vyloučeno pouze u rodiče, který pečovat o své dítě nechce a u extrémních případů (násilí vůči dítěti, zcela nevhodné výchovné prostředí). Toto od počátku byla chyba soudů, ospodu, resp. státu že nezajistil péči i otce a nechal holku u matky která ji bohužel zmanipulovala proti otci.
14. 2. 2020 at 9:19
2 hugo: Vicemene souhlas. Jen to proboha nenechal zajit prilis daleko OTEC.
Ta manipulujici ditetem, usurpujici si cas s ditetem jen pro sebe (odmitajici otce) je v tomhle pribehu matka. A kdo to nechal zajit daleko je ospod, a soudy – prvotnim rozhodnutim o peci matky a mizivem casu s otcem (ackoli otec o peci zajem mel), a naslednym dlouhodobym, ignorovanim nepredavani.
14. 2. 2020 at 11:16
.. a jeste opet zduraznim. Prave tenhle pripad ukazuje, ze zakladat urceni pece o dite podle jeho „prani“ je cesta do pekel, vedouci v extremu prave k takovymto pripadum. To prani je tak ovlivnitelne, obzvlast kdyz jeden rodic peci druheho se souhlasem uradu dlouhodobeji omezi. Dite co nezkusi peci obou, nema moznost srovnani.
Kdyz odhledneme od extremu, takrka vzdy jsou tim oboustranne poskozene vztahy dite/druhy rodic 🙁
15. 2. 2020 at 0:27
Je možno se dohadovat, zda je lepší za této situace úplně vymazat otce v mysli nebo souhlasit s nynějším postupem soudu. Ale jak se ony „dámy“ postavily k počátku problému, pokud se obtěžovaly seznámit s průběhem? Jak, zhodnotily postup OSPODu, jak nastavení péči soudu? Byla péče nastavena tak, aby taková situace nenastala? Co by doporučily pro eliminaci takových situací? Kritizovat umí kde kdo. Zajímalo by mne jejich vyjádření, pokud by situace byla opačná. Budou potrestány osoby, podílející se na zavržení rodiče … nebo se nepovažuje za potřebné mít péči obou rodičů? Argument nejlepšího zájmu dítěte je profláklý, ten je jasný – mít oba rodiče (proti tomu nikdo moc nenadělá). Tak se našla nová … souhlas s Tuleněm2 … ještě větší prasárna. Názor dětí – nevinný a irelevantně ovlivnitelný, Ospod ropuchami a soudní lůzou však coby těžký kalibr využitelný v protěžování zlovůle nad právem. Prasárnou na druhou je, že děti jsou zjišťováním názoru (selekcí rodiče) stavěny proti svému skutečnému zájmu (mít oba rodiče). Dle mě je to jasný záměr. Umožnit opět za něco skrýt neschopnost, demagogii, zbavit odpovědnosti a umožnit svévolnému rozhodování „ochráncům“ dětí.
Ovšem pokud typy žen jako zde předhozené „dámy“ nemají děti pouze z asistované reprodukce, tak si nic jiného než zavržení nezasloužíme.