Stridavka.cz
–
Kauza malého Bertíka nabírá otáčky. V březnu rozhodl Okresní soud v Benešově, že Barbora Plachá (matka Bertíka) je povinna se omluvit Marku Štilcovi (otci Bertíka) za šíření nepravdivých a ničím nepodložených informací o sexuálním zneužívání a týrání syna. Zároveň je povinna mu zaplatit náhradu nemajetkové újmy jeden milion korun. Tento rozsudek je nepravomocný. Zveřejníme jej, jakmile bude k dispozici v písemné podobě.
Mezitím Barbora Plachá stihla natočit další video, kde opět hází na otce kýble špíny. To však bylo před několika dny z Youtube staženo a jeho autor – RobStark.cz – se rozhodl podívat se na věc pod jiným úhlem. Pozval si k natáčení šéfredaktora našeho webového portálu Aleše Hodinu, který se tímto případem dlouhodobě zabývá.
Většina otázek se týkala právě Bertíka. Hodina zmínil rozsudek Krajského soudu v Praze, kde je celý případ od počátku dobře popsaný. Mluvil také o tom, že falešná obvinění nejsou při rozchodech rodičů výjimečná:
„Zkušenosti jsou takové, že taková různá obvinění se objevují – neřeknu vždycky, neřeknu většinou, ale relativně často – v rozvodových sporech. Ne třeba někdy tak drsná, ale vždycky může tam být nějaká snaha poukazovat na toho druhého rodiče, jak je špatný, jak to dělá špatně a že já jsem ten lepší rodič. Někdy to jde až do takových extrémů. Bývá to obvykle součástí toho boje o dítě a bývá to obvykle účelové. Je to o tom, aby se ten druhý rodič dehonestoval, aby se podařilo odstavit ho od toho dítěte aspoň dočasně. Mezitím to dítě nějak zpracovat, zmanipulovat, vysvětlit mu, jak ten rodič byl ošklivý, špatný. Ono pak to dítě, když je jenom s tím jedním rodičem, převezme ty názory a začne toho druhého rodiče už potom samo odmítat. Říká se tomu syndrom zavrženého rodiče a je to velmi ošklivá věc.“
Řeč přišla i na další podobné kauzy:
„Napadají mě příklady, které jsou tomuto trošku podobné. Kde tam také docházelo k dost výraznému bránění v kontaktu s otcem ze strany matky, bylo to hodně medializováno.
Byl to třeba Artur Štaidl. Iveta Bartošová, Ladislav Štaidl – rodiče. Tam pan Štaidl řadu let neviděl Artura. Dokonce to došlo tak daleko, že ten Artur, když mu bylo myslím dvanáct – tenkrát jeho maminka žila s panem Pomejem – tak šel na úřad a že by chtěl, aby ho pan Pomeje adoptoval a že by se chtěl také jmenovat Pomeje.
Dějou se tyhle věci. Známe to i z případu Sofie Hoppnerové – dcera Ivany Jirešové a už zemřelého novináře Ondřeje Hoppnera. Také tam muselo dojít k exekuci dítěte, protože maminka dlouhodobě nepředávala dcerku tatínkovi. Také to bylo prezentováno, že ta exekuce, jak to bylo hrozné, jak to prostě tomu dítěti strašně ubližuje. Mluvil jsem s člověkem, který u toho byl, a ano, ten samotný akt té exekuce, to samozřejmě není nic příjemného. Ale dcerka potom v autě se za deset, dvacet minut uklidnila a pak si s tatínkem normálně hrála. Samozřejmě když si trháte zabodnutou třísku, také to v tom okamžiku není příjemné. Ale vyřeší vám to, že se vám to tam prostě nějak časem zahojí díky tomu. Když tam tu třísku necháte, když to nebudete řešit, tak můžete mít vážný problém.“
V závěru Aleš Hodina shrnul:
„Věřím, že i ten případ, o kterém jsme tady mluvili asi nejvíc, a i třeba další podobné případy, se můžou vyřešit dobře. Můžou se dobře vyřešit za té podmínky, že oba rodiče pochopí, že to dítě má rodiče dva, ti rodiče jsou principiálně stejnými rodiči – není jeden víc, jeden míň – a budou se podle toho chovat. A pak si myslím, že to může fungovat.“
Toto jsou jen krátké ukázky z rozhovoru. Padla zde řada dalších otázech a na jejich odpovědi se můžete podívat zde:
19. 5. 2025 at 10:36
Pan Hodina mluvil dobře, vhodně a kultivovaně.
To musí jeho odpůrce a odpůrkyně hrozně štvát. 😀
19. 5. 2025 at 11:06
Pokud je to tak, jak to vypadá, tak si maminka zavařila na poměrně dost velký problém. Rozjela mediální kolotoč proti nevinnému člověku a zatáhla do toho spoustu lidí na sociálních sítích, využila svého veřejného obrazu jako zoufalá maminka. Jak se asi musí cítit tatínek? Četl jsem rozsudek a taky jsem viděl stoku komentářů na podivné fb stránce. Zvedá se mi z toho kufr. Kde leží pravda si netroufám hodnotit. Nicméně to dost smrdí, přijde mi, že si maminka masivně překrucuje realitu, což bude mít v budoucnosti vážné následky, protože na všechno se stejně jednou přijde a dotyčná bude muset zařadit zpátečku. Pan Hodina mluvil věcně a vážím si, že se k případu vyjádřil, i když teď asi rozzuřil spoustu zoufalých maminek, které paní Barboře uvěřily.
Snad se vše podaří vyřešit co nejvíc v klidu, moc bych to oběma stranám přál.
19. 5. 2025 at 19:37
Zásadní dopad tohoto případu vidím v tom, že tím osočující rodič nepoškozuje jen své dítě, kterému se nic neděje, a otce, který nic tak závažného nedělá, ale obětí nepravdivě osočujícího rodiče jsou skutečné oběti násilného jednání rodičů nebo zneužívání. Takže tresty za křivé osočení by měly být skutečně podle tr. zákona, tedy podle § 345 odst. 2) a odst. 3 písm. c), tedy se sazbou 2-8 let. A bohužel realita je taková, že to osočujícím rodičům zpravidla projde zcela beztrestně, neboť se neprokáže vědomý úmysl. To je špatně.
19. 5. 2025 at 19:52
Píšu si o případu s jednou otcovou příbuznou a bohužel je lžemi Plaché zasažena celá jejich rodina, včetně prarodičů. My vnímáme jen tu celospolečenskou mediální rovinu, ale oni jsou celá rodina i Plachá z jedné, poměrně malé branže hudebníků, kde se lidé mezi sebou hodně znají, a tam to frčí také ostošest. Dnes je ještě malý Bertík těch matčiných hlodů ušetřen, ale nedělám si iluze, že jednou ve škole to jeho spolužáci pěkně rozeberou.