Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
„Drahý Lubomíre, rád se dozvídám, že všechno šlape dobře.“ Touto větou začíná anglická odpověď španělského styčného soudce Francisca Javiera Forcady Mirandy, když 31. července 2014 odpovídal českému styčnému soudci Lubomírovi Ptáčkovi. Dále dodává, že potvrzuje příjem zprávy a postupuje ji určenému soudu. Co oběma pánům tak dobře šlapalo?
O den dříve český styčný soudce, pověřený komunikací mezi soudci různých zemí EU, napsal španělskému, že jménem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 Hany Vrané žádá o přenos příslušnosti k nezletilému Mirkovi Jadlovskému. Případ, o kterém se už hodně psalo a mluvilo a který ještě zdaleka není u konce. Drahý Lubomír ještě dodává, že slyšel, že otec a opatrovník nezletilého jsou proti přenosu, ale kdyby se cokoliv dělo, má se ozvat.
Aby argumenty nespokojeného otce a opatrovníka proti přenosu příslušnosti soudce netrápily, rozhodli se předat příslušnost tajně. HANA VRANÁ z Obvodního soudu pro Prahu 5, nezávislá na tom, že jí tentýž Lubomír Ptáček coby předseda senátu Nejvyššího soudu jen o pár měsíců dříve uložil, aby urychleně rozhodla ve věci samé, sepsala dopis, ve kterém poskládala argumenty pro přenos tak, jak je sepsala matka. Tato soudkyně je proslulá tím, že vždy volí cestu nejmenší námahy – kopírovat a vložit. Předpokládám, že mnozí čtenáři Střídavky ovládají elementární angličtinu natolik, že alespoň data a hlavní smysl celého dopisu netřeba překládat. Největší perly: … nezletilý má španělské občanství, má trvalé bydliště v Madridu, kde žije s matkou… (ve skutečnosti má i české občanství a poslední bydliště odsouhlasené oběma rodiči v Praze, kde nadále žil otec, ale to se asi zrovna nehodilo zmiňovat, stejně jako že matka měla Ministerstvem vnitra registrovaný trvalý pobyt v Praze, kde rovněž čerpala mateřskou a zdravotní péči) … španělský soud zrušil… španělský soud zakázal… (co na tom, že španělský soud je nepříslušný, když jediná zákonná soudkyně Hana Vraná se chce zbavit práce) … nezletilý hovoří španělsky od narození… (těší mne, že mé geny se tak kvalitně projevují) … nezletilý navštěvuje českou školu v Madridu… (jazyk matky od narození, otcovský až ze školy, asi to s těmi geny zas tak kvalitní nebude, navíc se o pár týdnů později při osvobození nezletilého ukáže, že nedokáže sestavit českou větu, což by v pěti letech už mělo být normální).
E-mailovou korespondenci Ptáčka a Vrané se španělskými orgány v angličtině si můžete přečíst ZDE.
To se tak čtvrtým rokem soudíte o dítě v Praze, píšete stížnosti na průtahy, dokonce vám na ně místopředsedkyně soudu dohlíží, dítě uneseno, a najednou se dozvíte, že už se v Praze asi půl roku nesoudíte, jen vám to nikdo neřekl. Čeští i španělští justiční mafiáni použili pro legalizaci únosu Mirka Jadlovského dosud nepoužívaný článek 15 Nařízení Rady EU č. 2201/2003. Soudy si mohou předat příslušnost, ve výjimečných případech, ovšem za poměrně přísných podmínek. Klasikou je zájem dítěte, o kterém snad na Střídavce nemusím nijak řečnit, všichni víme, k čemu slouží. V nařízení je však pevně stanovený termín, že k předání musí dojít do šesti týdnů, protože Evropská unie přece slouží k usnadnění života občanů a urychlení vyřizování jejich starostí. Hana Vraná vůbec netuší, že nějaká lhůta existuje. Odvolací senát pod vedením soudružky Anisjy Pillerové, proslulý nadpřirozenými matematickými schopnostmi cokoliv přepočítat ku prospěchu matky (viz článek PODVODNÉ JEDNÁNÍ SOUDKYŇ) už v odvolání o lhůtě četl, ale když si to přeje matka, tak lhůta najednou není propadná, ale pořádková, tj. může běžet jakkoliv dlouho. Případ míří z popudu otce i opatrovníka k Nejvyššímu soudu jako první svého druhu u nás a opatrovník (ÚMPOD) dokonce sepíše sérii argumentů proti návrhu matky. Na Nejvyšším soudu je spis přidělen, jaká náhoda, Lubomírovi Ptáčkovi.
Lubomír Ptáček měl spis přidělen více než 8 měsíců, jeden by si řekl – první případ svého druhu, spousta argumentů, které je třeba posoudit. Čekal jsem, že se vypořádá s tím, že manželství, o jehož rozvod je zažádáno už pět let, nepůjde rozvést vůbec kvůli kolizi právních systémů (viz článek STÍŽNOST NA KOLIZI PRÁVNÍCH SYSTÉMŮ). Lubomír Ptáček mu nevěnoval ani slovo. Opatrovník upozornil, že směrnice EU odděluje výchovu a výživu a předat příslušnost jde jen k výchově, což celé předání příslušnosti poněkud kalí, každému z jiného důvodu. Matka má v kapse tolik nadějných španělských usnesení a exekucí a jen se třese je vykonat, otec zase říká, že mít dva soudy pro jedno dítě, dnes sedmileté, to je při každé další změně opět spousta korespondence, překladů, o advokátech nemluvě. Ovšem je-li toto v zájmu malého Mirka, Lubomír Ptáček opět neposoudil. Co se nehodí, to se přehlédne. Ale něco se do usnesení napsat musí a náš Lubomír má rád dlouhé texty se spoustou odkazů a citací. Vypadají, že se napracoval a obsáhle vše odůvodnil. A tak se pustil do argumentu s propadnou lhůtou šesti týdnů. Nejdříve dal za pravdu otci i opatrovníkovi, že lhůta propadná je a že po jejím marném uplynutí musí pokračovat v práci původní soud. Chudák matka – zase nejistota v podobě českých soudů. Chudák Hana Vraná – zase práce. A co španělští kolegové, budou drahého Lubomíra plácat po rameni?
Lubomír Ptáček se ale v zájmu matky osobnostně rozpoltil, oddělil své dvě funkce styčného soudce a předsedy senátu Nejvyššího soudu a zjistil, že vlastně není známo, jak onu zpropadenou lhůtu počítat. Hana Vraná poslala svůj dopis 11.7.2014, styčný soudce Lubomír Ptáček ho 30.7.2014 odeslal, a španělský protějšek mu hned 31.7.2014 s radostí potvrdil doručení, jak se píše úvodem článku. Jenže španělská soudkyně, která má případ na starosti, odpovídá až 23.2.2015. Se znalostmi práva je na tom asi jako naše Hana Vraná. Bohorovné soudkyně, nezávislé na čemkoliv, jaképak lhůty. A jak z toho vybruslil předseda senátu Lubomír Ptáček? Vytkl Haně Vrané, která neumí žádný cizí jazyk a jejímž jménem korespondoval styčný soudce Lubomír Ptáček, že si datum doručení měla zjistit. Ptáček řekne Vrané, že si datum měla přes Ptáčka zjistit… A když si ho nezjistila, tak vlastně nikdo neví, jak lhůta běžela, korespondence styčného soudce Lubomíra Ptáčka se vytratila z povědomí (nikoliv ovšem ze spisu, kde byla přehlédnuta) a než by předseda senátu Lubomír Ptáček něco zjišťoval, rozhodl, že těch sedm měsíců mohlo ve Španělsku trvat i jen šest týdnů, nakonec, kdyby otec nebo opatrovník opravdu chtěli, mohli se odvolat tam. Že nic nevěděli nebo nejsou účastníky cizího řízení – jejich smůla. Že předávka probíhala tajně – také nevadí. Podtrženo sečteno, je v zájmu nezletilého, aby se případ šoupl do Španělska a na zájem dětí mají patent soudci (viz USNESENÍ NEJVYŠŠÍHO SOUDU).
V trestním právu existuje zásada in dubio pro reo – v případě pochybností se má rozhodnout ve prospěch obviněného. Pro právní stát je přijatelnější netrestat možného zločince než odsoudit nevinného. Lubomír Ptáček zavedl, nezávisle na zákonech, novou zásadu pro opatrovnická řízení – in dubio pro matre. Jsou-li o něčem pochybnosti, rozhodne se ve prospěch matky. A když pochybnosti nejsou, tak se prostě vytvoří a pokračuje se krokem číslo jedna.
6. 9. 2016 at 14:00
Vladimírovi – díky za tip k zamyšlení. Ptáčka ani španělské mafiány jsem osobně neviděl, ale u obvodní soudkyně paní Vrané dosahování vyšších rychlostí vylučuji, leda bychom světlo přesvědčili, aby zpomalilo.
6. 9. 2016 at 14:26
Já bych to nevylučoval. Všechno je jen otázkou získání dostatečné energie nutné k dosažení požadované rychlosti. Myslím, že značnou energii by paní soudkyně mohla čerpat například z nenávisti k tatínkům, kteří si dovolují chtít pečovat o svoje děti a dovolují si vyřknout ono kacířské spojení „střídavá péče“. Věřím, že této energie je v našem soudním systému značný přebytek, a proč ji nevyužít …
6. 9. 2016 at 19:30
K čemu vaše stránky, když je na NOVINKÁCH, každodenní masáž proti otcům.
6. 9. 2016 at 19:53
V úvahu je třeba vzít každou možnost. Pokud by se pohybovala pomocí koštěte…..leccos by to vysvětlovalo. Ptáček ten má předpoklady jaksi od narození, že…. Vezmeme-li navíc v úvahu, jako dlouho některým českým právním odborníkům trvalo studium práv, pak to cestování v čase je asi jeden z hlavních povinných předmětů studia. Třeba hned takový ministr Chovanec v tom předmětu musel excelovat. Asi bych ale oponoval pokud jde o vlastnosti, které jsou potřeba k postu na NSS nebo ve vyšších postech české politiky. Obávám se, že inteligence natož morálka to nebude, spíš bych si přisadil na jiné české „vlastnosti“. Ty pak zvláště vyniknou v osobě jiné morální autority, také absolventa českých práv,jinak předsedyČSSD a české vlády, pana Sobotky. A kde že on to našel „zastání“, když měl vytáhnout šrajtofli? To je tam myslím jeden ptáček jako druhý ajak víme vrána vráně oči nevyklove. A podle toho to dnes s vymahatelností skutečného práva a spravedlnosti v ČR vypadá.
6. 9. 2016 at 19:58
tady se brečí a pomlu dennodenní manipulativní masáž veřejnosti na seznam.cz a jejich demagogické články o opatrovnických soudech jak cpou děti otcům přes ústavy a pod slátaniny právnických šmejdů vč těch kteří mají zde na těchto kolaborantských stránkách reklamu.
Ano pan Holek, Jadlovský kruté příběhy, ale také kšeft zdejšího advokátního odbytka… podporují to stridavka.cz!!!
kde je vlastně nepřítel? stridavka vyrábí motanici dokonale!
6. 9. 2016 at 20:02
zakryl jsem přítelkyni foto a ukázal jen obličej:-)
na koho ho tipuješ?
když po deseti neúspěšných pokusech říkám soudce, šla do vrtule:-)
když řákám Nejvyšší soud pochopila že v čr je možné vše…
7. 9. 2016 at 12:40
No, vrána k vráně sedá, tak jako není ptáček jako ptáček, ale tady to jsou pořád stejní „ptáčci“. Takže ptáček si sedl k vráně, neboť ta byla u věci první. Dnes již nejen nevymahatelnost práva (spravedlnost je slepá), ale především nepředvidatelnost právního systému = česká lokalita plná neprávních jistot aneb právních nejistot! A nějaké děti a tato lokalita? To je jiná Kinderstube bez ohledu na rychlost nejen světla.
7. 9. 2016 at 14:22
Francouzi protestovali proti džungli…
Ale my teď žijeme v necivilizovaném prostředí a s rostoucím pocitem nejistoty….
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/calais-migranti-tabor-dzungle-protesty-fcl-/zahranicni.aspx?c=A160905_172628_zahranicni_ane
Česká lokalita, Španělsko = to je nejistých jistot a civilizované prostředí 🙂
8. 9. 2016 at 11:08
Říká se, že obličej odráží charakter člověka. U Ptáčka to rozhodně platí. Dřív, když jsem se dověděl, že je styčný soudce pro Haagskou úmluvu a naivně jsem si myslel, že brání únosům dětí do ciziny, jsem si ho představoval jako seriozního pána. Ale dle uveřejněné fotky vidím, že jeho obličej sedí k tomu, jak svinsky se zachoval k panu Jadlovskému. Kariérista schopný všeho.
3. 3. 2018 at 22:01
Vite mili panove a mile damy, mozna kdybyste venovali vic casu peclivemu vyberu partnera, se kterym se chcete pustit do toho minimalne 18 let trvajicimu projektu a vybrali si cloveka, se kterym se chcete nejen vzit a zalozit rodinu, ale se kterym se da i v klidu rozejit a na vsem domluvit, tak byste zadne soudy nepotrebovali. Vite,co? Nejvice byste vsechny ceske i evropske soudy nastvali, kdybyste se svymi ex dohodli a vubec je nepotrebovali. Ale ono je jednodussi nekoho kritizovat.