• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůRodiče postižení ztrátou kontaktu s dítětem
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Rodiče postižení ztrátou kontaktu s dítětem

13. listopadu 2019

Wilfrid von Boch-Galhau, Ursula Kodjoe

–

Krátkodobé a dlouhodobé důsledky ztráty kontaktu s jedním rodičem na osobnostní vývoj u dětí se zkoumají již po dlouhou dobu. Avšak existuje jen velmi málo výzkumů, literatury, resp. diskusí zabývajících se důsledky takové ztráty pro rodiče. Tato stať se zabývá důsledky na vývoj osobnosti rodiče, na jeho životní spokojenost a na kvalitu jeho života, dojde-li k tomu, že ztratí kontakt se svým dítětem. Tato tematika je úzce spojena s celým souborem jevů vznikajících v rodinném systému po odloučení a rozvodu.

Stanou-li se muž a žena rodiči, pak životní cyklus obou vstupuje do nové fáze, která pro ně (stejně jako pro dítě) představuje specifický vývojový úkol: vývoj vzájemného přilnutí (attachment) a vzájemných vztahů (Schneewind, 1985; Levinson, 1978; Lamb, 1986). S tímto přilnutím k dítěti se převzatá role matky a otce – v různých jejích formách primárních objektů lásky, pečovatelů, ochránců, vzdělavatelů, zaopatřovatelů a modelů budoucích rolí dítěte – a dále i matčina a otcova identita, jejich osobnosti vyvíjejí v souladu s osobnostním vývojem dítěte.

Společnost nezpochybňuje vývoj matčiny identity nebo úzký vztah matky a dítěte či jejich vzájemnou lásku. Vývoj otcovství, identifikace s rolí otce a jeho sblížení s dítětem a láska k němu jsou rozdílné. Po rozchodu rodičů jsou rodičovské kvality otců zpochybňovány a devalvovány.

Narozením prvního dítěte se v „novopečeném“ otci může oživit povědomí o tom, co pro něj představoval jeho vlastní otec, co ho v životě naučil, co mu jako dítěti chybělo, co si toužebně přál a co vlastně potřeboval. Z těchto zážitků se svým otcem a z rozšířeného sebepojetí se vyvine jeho vlastní ideál otcovství, který chce naplnit. Péče o rodinu a odpovědnost vůči ní stabilizuje jeho plnou identitu a zajišťuje mu i společenské uznání zvnějšku.

Podle dostupných závěrů z výzkumů ztráta blízkého vztahu otce a dítěte se současným nejistým stavem vzájemných styků vede k masivní deterioraci otcovy identity, jeho sebepojetí a sebeúcty (Napp-Peters, 1987, 1995). Tyto shody jsou zvlášť výrazné v případech úplného přerušení kontaktu. Jen s velkými obtížemi se člověk může vyrovnat – určitým druhem procesu truchlení – se ztrátou stále žijícího, přesto (v důsledku vnitřních dynamických procesů v rodině a vnější, soudní a instituciální intervence) nedostupného dítěte, překonat a přijmout tuto ztrátu.

Ve srovnání s porozuměním společnosti pro ženy, s nimiž děti stále žijí, má společnost obecně jen velmi omezené porozumění a empatii pro muže a zvláště je nízké pro otce v případech rozpadu rodiny.

V interdisciplinárních výzkumech často shledáváme, že otcové bez kontaktu se svými dětmi jsou psychologicky a tělesně destabilizováni, jejich sebepojetí se často zhroutí, dochází u nich ke krizi identity a k různým psychosomatickým onemocněním a současně ke zvýšenému počtu nehod a sebevražd (Hetherington et al., 1982). Analogická data z výzkumu o matkách ve stejné situaci neexistují.

Někteří otcové jsou tímto stavem dokonce tak postiženi, že nechodí, resp. nezvládají chodit do práce. Jiní pracují, ale stávají se z nich workholici. Oba typy reakcí přinášejí četné psychosomatické důsledky. Studie rodin po rozchodu rodičů (Hetherington et al., 1982; Napp-Peters, 1987, 1995; Wallerstein a Kelby, 1980) jasně ukazují, že přizpůsobení otců, jejich vyrovnání se s podmínkami odloučení a jejich psychický a tělesný stav v období několika let po rozvodu je spojený s udržováním (nebo neudržováním) úzkého vztahu s vlastními dětmi.

Ztráta otcovské role – vnější i vnitřní – může způsobit až irreparabilní destrukci celé otcovy identity. To může vést k hlubokému smutku (žalu), ze kterého se otec vzpamatovává jen s obtížemi, nebo to také vůbec nedokáže. Dokonce i mnoho let po ztrátě kontaktu může být otcovo psychologické ladění stále poznamenáno či ovládáno pocity viny a hanby, pramenícími ze zrady ideálů svého otce (Petri, 1999). (Nebo také že nenaplnil své vlastní představy, plány a ideály či z úvah, že rozvodovou situaci mohl vyřešit lépe – pozn. překl.) Pocity bezmoci a nemožnosti nalézt pomoc a také ztráta pocitu vlastní ceny často vede k ustrnutí v pasivní roli oběti a k odmítání odpovědnosti za jiné aspekty svého života. Z těchto důvodů můžeme výstižně hovořit o „trhlině v životním příběhu“ (rupture) u rodičů, kteří navzdory všem svým snahám ztratili kontakt se svými dětmi, kteří nemohou dále přispívat k dětskému vývoji a nemohou se ani nějak podílet na běhu života svých dětí (Kodjoe a Wiestler, 1994).

Takový osud prožívají se vzrůstající měrou i matky. Vynucené přerušení svazku matka – dítě vede ke srovnatelným důsledkům. Určité rozdíly mají svůj původ v rozdílné náplni socializace mužů a žen, v rozdílné psychofyziologické struktuře žen ve srovnání s muži a biologicky daného podmíněného vývoje přilnutí během těhotenství a porodu a během prvních měsíců života dítěte. Úzké emocionální pouto mezi matkou a dítětem existuje v důsledku toho, že matka je primární vztahovou osobou. Po nějakou dobu jsou děti často také primárním zdrojem identifikace pro pečující matky.

Společenské prostředí, které je prosyceno téměř mystickým ideálem matky, reaguje s předsudky a s nedůvěrou vůči matce, která po rozchodu či rozvodu ztratí kontakt se svými dětmi. V takových případech matky často zakoušejí – a to bolestivým způsobem – dodatečné odmítnutí i ze svých původních rodin, a to v době, kdy potřebují maximální porozumění a podporu. Reakce takových matek je – ze strachu z další traumatizace – spíše stažení se do sebe a deprese než aktivní konfrontace s problémem. Tento druh ochromení (paralýzy), bezmocností, postihuje často matky očekávající odloučení od svých vlastních dětí, obsahuje symptomy „získané bezmocnosti“ (Seligman, 1992). Ta může vést ke vzniku psychosomatických onemocnění.

Nenarušený, aktivní vztah mezi rodičem a dítětem je pouze jedním faktorem celkové životní spokojenosti v životech otců a matek. Tento faktor však ovlivňuje všechny ostatní aspekty života a zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu, plány a běh našeho života.

Literatura

  • Schneewind, K. A. (1985). Der Familienlebenzyklus: Herausforderung für die Psychologische Forschung. Universität München, Report, October 1985.
  • Levinson, D. L. (1978). The Seasons of a Man´s Life. New York: Knopf.
  • Lamb, M. (1986). The Father´s Role. New York: John Wiley & Sons.
  • Napp-Peters, A. (1987). Socialization durch den Vater – Rollenwandel oder Diversifikation familialer Lebensformen? Neue Praxis, 17 (5), 413–422.
  • Napp-Peters, A. (1995). Familien nach der Scheidung. München: Kunstmann.
  • Hetherington, E., Hetherington, G., Cox, R., and Cox, M. (1982). Effects of Divorce on Parents and Children. In: Lamb, M. (Ed.), Nontraditional Families. Parenting and Child Development. Hillsdale, NJ.: Erlbaum Associates.
  • Wallerstein, J., and Kelly, J. (1980). Surviving the Breakup: How Children and Parents Cope with the Divorce. New York: Basic Books.
  • Petri, H.: (1999). Das Drama der Vaterentbehrung. Freiburg: Herder.
  • Kodjoe, U., and Wiestler, S. (1994). Unveröffentlichte Diplomarbeit: Die psychosociale Situation nichtsorgeberechtiger Väter. Universität Freiburg.
  • Seligman, M. E. (1992). Erlernte Hilflosigkeit. Weinheim: Beltz.

 

Stať je samostatnou součástí kapitoly č. 24, nazvané “Psychological consequences of PAS indoctrination for adult children of divorce and the effects of alienation on parents”. Tato kapitola je součástí publikace “International Handbook of Parental Alienation Syndrome”. Vydal Charles C. Thomas, Springfield, Illinois v r. 2006. Přeložil E. Bakalář.

...
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
Share on whatsapp
Whatsapp
Share on vk
Vk
Share on email
Email
Share on print
Print

Sdílejte!

Související články

Hyperprotektivní rodič (3. část)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. – Zdroje dalších informací 1/ Tematika tohoto článku (Hyperpro ...

Hyperprotektivní rodič (2. část)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. – Anamnéza Hp rodiče: – nejspíše vyrůstal sám jako „pokl ...

Změna bydliště nezletilého dítěte

Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D. – Přijel jsem večer z práce domů, byl to dlouhý a náročný ...

Hyperprotektivní rodič (1. část)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. – Abstrakt Článek upozorňuje na tři vzájemně propojené negativ ...

4 Responses to “Rodiče postižení ztrátou kontaktu s dítětem”

  1. Odpovědět
    Tomáš Jadlovský
    14. 11. 2019 at 6:44

    Dlouhodobou ztrátu kontaktu s dítětem osobně prožívám již několik let. Starší čtenáři Střídavky můj příběh znají, těm novým přikládám odkaz pod mým jménem zde v příspěvku. Pro mne je snad ještě horší než odloučení od dítěte pocit zrady od těch, kteří to udělali a umožnili. S dítětem se jednou můžete setkat a všechno mu vysvětlit, ale že Vás zradil vlastní stát, to se nedá nijak odpustit nebo přejít. Žádné fyzické odloučení rodiče a dítěte ve 21. století s moderními technologiemi nemusí být drastické, pokud to samotný stát a jeho instituce nechtějí. Pokud stát a jeho soudci, opatrovníci, v mém případě i politici, lékaři, novináři, policisté a diplomaté, nechtějí, aby jejich občan měl normální vztah s otcem / dítětem, a své občany místo ochrany šikanují, místo prosazování práva fabulují lži, překrucují skutečnosti včetně znění zákonů, pak si normálně sebevědomý člověk musí položit otázku, jestli s tím státem ještě chce mít něco společného.

    • Odpovědět
      Lubomír Balvín
      23. 11. 2019 at 7:43

      Vážený pán Jadlovský, Únia mužov Slovenska – Hnutie pre rodiny a Klub žien a matiek pri ÚMS dobre poznajú váš a tisícky podobných prípadov. Podstatu hromadného javu degenerácie a genocídy spoločnosti únosy dětí otcum, duševného mrzačenía detí a otcov popisuje náš pán učiteľ Ing. L. Balvín už viac ako 40 rokov. Ako priateľ a spolupracovník pána dr. Balaláře,CSc dospel ešte k hlbšiemu poznaniu príčin a následkov degeneratívnej emancipácie žien podvodníkmi. Citovanie pána Balvína, Bakaláře, Sokrata i ďalších doborníkov sa v diskúziách v médiách v EU a USA cenzuruje a trestá ohováraním a zákazom publikovať. To aj ďalšie dokazuje, že Váš prípad únosu dieťaťa otcovi ako aj miliony ďalších únosov detí otcom sú súčasťou plánu podvodníkov Medzinárodného organizovaného zločinu!

  2. Odpovědět
    Jiří Zouhar
    14. 11. 2019 at 13:48

    Naprosto souhlasím. Tento stát diskriminuje a okrádá děti z rozvedených rodin. Diskriminuje a okrádá rozvedené otce v některých případech i matky . Styk otce s dítětem jednou za 14 dní není nic jiného než míra této diskriminace. A ani to není dodržováno a soudy tolerují maření styku. V tomto státě neexistuje rovnoprávnost a bohužel ani spravedlnost. Být mladší a zdravější už dávno bych emigroval. Stydím se za tento stát.

    • Odpovědět
      Lubomír Balvín
      25. 11. 2019 at 7:18

      Souhlasím s Vámi. Dovolím si ale doplnit. Když posuzuji stav komplexně, tak je evidentní, že většina otcu, mužu si nechala stoletou několika generační feministickou pseudo-výchovou vnuti primitívní myšlení, že muž,otec je sluha, otrok, robot na tvorbu techniky, peněz, zábavy a činnosti pro ženy transformované jejich právními pasáky a milirdáři na chráněné rozvodové prostitutky na nadlidi.

      V předcházejících generacích feministickou “výchovou” byl mužský mozek zmrzačený tak, že i otcové nedokáží preventívně, to je ještě pŕed tím, než vlezou do bezprávního chomouta, změnit zákony v prospěch stability manželství, dětí! Bouří se až potom, když past sklapne a oni jsou v ní drceni. Většina otcu ale nechce zrušit podvodný svazek muže a ženy, který se stal pastí na muže. Téměř všichni otcové chtějí jen pro sebe výhodu, aby jim tu past někdo otevřel, oni dostali své dítě, jim ukradený majetek, peníze. Kašle na otce ostatní. A ostatní otcové, muži, především Ti, kterým ještě past na muže otce ženy a jejich pasáci nespustili, tak kašlou na ty, kterým už past utrhla všchno, Dokonce ještě nechycení muži, otcové mají sadistickou radost z honu na otce, muže a podporují sadistky a jejich organizace ve štvanici na muže, otce a v mrzačení jejich dětí…

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Tohle musí Ursula Leyenová vědět

    31. ledna 2023

    Ochráníme naše děti před degradací a degenerací ...

    23. února 2023

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018
  • Rozvodem to nekončí

    29. března 2023

    Hodnoťte soudce: Mgr. Radmila VLADYKOVÁ

    28. března 2023

    Ústavní soud: Z každého rozhodnutí, které má dopad ...

    27. března 2023

    Prořezávání mléčných zubů

    24. března 2023

Kalendář příspěvků

Březen 2023
Po Út St Čt Pá So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  
« Úno    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Lubomír Balvín: Rakušan počítá s těhotnými muži!
  • Tomas: Rakušan počítá s těhotnými muži!
  • Tomáš Jadlovský: Rakušan počítá s těhotnými muži!
  • Lubomír Balvín: Feminacismus u nás
  • Anonym: Feminacismus u nás

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (373)
  • Odborné články (331)
  • Vaše zkušenosti (208)
  • Fungování institucí (177)
  • Zahraniční zkušenosti (127)
  • Zákony, judikáty, vzory (147)
  • Výchova dětí (309)
  • Akce a aktivity (166)
  • Starší nezařazené (1 379)
  • Ostatní (17)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu