Mgr. Martin Beneš
–
Jak na rodičovský spor v opatrovnickém soudním řízení? Odpověď je za mě překvapivě jednoduchá.
Předně je potřeba vymezit si, že dále hovořím o sporu rodičů, nadaných plnými rodičovskými kompetencemi, případně rodičů, jejichž rodičovské kompetence jsou nanejvýš dočasně oslabené jejich (ex)partnerským konfliktem. Nejde tedy o rodiče, kteří dítě ohrožují, případně jsou jinak rodičovsky nekompetentní (například se o dítě nechtějí starat – i to je projevem rodičovské nekompetence).
Prvořadou povinností státu je takovým rodičům pomoci jejich dočasně oslabené rodičovské kompetence znovu nabýt. Jak? Edukací, službami jako mediace, terapie, kvalifikované poradenství. Vést takové rodiče ke konceptu sdíleného rodičovství. (Terezie Pémová rozeznává rodičovství sdílené, kde každý rodič uznává roli druhého a podporuje ji, paralelní – kde se sice oba rodiče podílejí na péči o dítě, jejich okruhy péče jsou však vzájemně neprostupné například v tom smyslu, že o druhém rodiči se zásadně nemluví, a konečně rodičovství konfliktní.) Dále vést rodiče k perspektivě a potřebám dítěte, ke snížení jejich (ex)partnerského sporu. Stát má dle mého názoru povinnost (kterou ale systematicky nenaplňuje) takto rodiče vést k plnému obnovení jejich rodičovských kompetencí.
Rodiče pak projeví znovunabytí plných rodičovských kompetencí a skončení (ex)partnerského sporu schopností uzavřít rodičovskou dohodu. Z hlediska jejích parametrů pak nepovažuji za nejdůležitější zvolenou právní formu rodičovské péče, daleko důležitější je skutečnost přijetí konceptu sdíleného rodičovství. Pojmově nejvhodnější sice jistě je dohoda o společné péči rodičů, na druhou stranu ale nepochybně existují rodičovské páry, které bez obtíží praktikují sdílené rodičovství na platformě výlučné péče, stejně jako rodičovské páry, praktikující vysoce konfliktní rodičovství na platformě péče společné. Také je nutné nepřehlédnout určité limity veřejného práva (daňového, dávkového – ani ne tak z hlediska psaného práva, jako spíš jeho aplikace některými úřady veřejné správy). Ty mohou vést rodiče k volbě jiné právní formy péče, než je péče společná, při plném respektu k principům sdíleného rodičovství.
Pokud se taková pomoc a snaha o zkompetentnění rodičů míjí účinkem, je teprve namístě autoritativně rozhodnout. Zde na rozdíl od rodičovských dohod právní forma péče roli hraje. Na prvním místě je zde třeba zvažovat právní formu střídavé péče, jakkoliv ne nutně rovnoměrné (s přihlédnutím k potřebám a preferencím dítěte, eventuálně dalším okolnostem). Pouze ve výjimečných případech je na místě zvažovat jiné právní formy rodičovské péče a časový rozvrh jejího sdílení mezi rodiči. (Např. dítě se speciálními potřebami, biologicky podmíněnou silnou vazbou na jednoho z rodičů atp.: kojení, závažné poruchy autistického spektra, či například velká vzdálenost bydlišť rodičů a s ní související potřeba zaškolení dítěte ve dvou školách. O tom je však v rámci edukace třeba rodiče poučit, že přemístění dítěte bez souhlasu druhého rodiče či soudu je zcela nepřípustné a přestěhování rodiče samotného povede ke komplikacím při sdílení rodičovské péče.). Zde je možno odkázat na recentní judikaturu Ústavní soudu ČR, se kterou se nelze než ztotožnit.
Stručně na závěr: Mezi základní potřeby dítěte lze zařadit klidnou rodinnou situaci, kterou orgány veřejnou moci nedokáží zajistit, za její vytvoření odpovídají primárně rodiče. Orgány veřejné moci k tomu však mohou či dokonce musí rodičům kvalifikovaně napomoci. Nevede-li taková nápomoc k výsledku, je povinností soudů nikoliv uspořádat „konkurz na lepšího rodiče a člověka“, ale respektovat právo dítěte na zachování adekvátního rozsahu rodičovské péče obou jeho rodičů (za adekvátní lze přitom považovat nejméně cca 1/3 času dítěte – nikoliv volného, ale celkově, tedy včetně času stráveného plněním školních povinností dítěte či výkonem zaměstnání rodiče apod.). Úplným závěrem je dobré znovu zdůraznit, že vše výše uvedené se týká pouze rodičů kompetentních, tedy rodičů, kteří se z hlediska výkonu rodičovských práv a povinností a celkového osobnostního nastavení pohybují v rámci širší normality.
Jak jsem napsal v úvodu – z mého pohledu principy nijak složité. Přitom srozumitelné, předvídatelné a hodnotově správné.
Autor je opatrovnickým soudcem Okresního soudu v Mostě
26. 10. 2023 at 22:51
Škoda, že takhle neuvažuje více soudců. Ačkoliv Severočeský kraj je ve většině parametrů hodnocen jako jeden z nejproblémovější, z hlediska opatrovnické justice jej považuji za nejlepší v republice, nejen soudcem Martinem Benešem, ale i Krajským soudem, který sjednocuje judikaturu severočeského rodinného práva pozitivním směrem. Ještě by bylo fajn, kdyby to pochopily některé soudkyně, paní Hlavatou a další nebudu jmenovat….
26. 10. 2023 at 23:02
Protože ne každá soudkyně uvažuje podobně jako soudce Beneš, bylo by třeba především kvůli nim zpřesnit pravidla. Například aby výjimečné případy, kdy nelze péče obou rodičů, byly opravdu výjimečné případy a nehledaly se účelově různé speciální potřeby dítěte, které by odstavovaly jednoho z rodičů od péče. Respektive aby musela být snaha i tyto speciální potřeby řešit pokud možno v rámci péče obou rodičů. Pak třeba i to, aby i v rámci tzv. Cochemské praxe nebyli rodiče vedeni jen k rychlé dohodě za každou cenu, bez ohledu na formu péče. Ale aby jim bylo naopak vysvětleno, že uzavřít dohodu, kterou se dobrovolně vzdávám péče, je do budoucna rizikové i v případě, že je druhý rodič nyní vstřícný. Po uzavření dohody už tak vstřícný být nemusí (aneb kdy ptáčka lapají…).
27. 10. 2023 at 9:36
Dnes už se odpor ke střídavce řeší odlišně. Prostě se ovlivní dítě, aby ji nechtělo (nebo se sežene lejstro, že dítě střídavku nechce, nebo se překroutí výpověď dítěte, aby jako střídavku nechtělo) a to většině soudců bohatě stačí.
Nedávno jsem u menšího dítěte v pohovoru prováděném OSPOD viděl, jak dítě údajně tvrdilo, že chce být ve výlučné péči matky. Tak jsem to napadl s tím, že jde o zjevné ovlivnění dítěte, protože těžko může vědět, co to znamená výlučná péče. A ospodbába honem přispěchala s tím, že ten termín tam napsala ona, podle toho, co z projevu dítěte pochopila – takže takto se zkreslují projevy dětí.
27. 10. 2023 at 15:14
Beneš – Most – dotace – jo, už si vzpomínám:
https://stridavka.cz/wp-content/uploads/2019/04/mailyBenes.pdf