Sylva Höhne a kol.

–

6.3 Rodiny, jež neprošly soudním řízením

Jak vyplývá z předchozí kapitoly, zcela bez soudu dospělo k současnému uspořádání převážné péče jednoho rodiče 38 % těchto rodin a 47 % rodin s rovnoměrnou péčí. Dalších 9 %, respektive 5 % se nesoudilo o péči, ale soudilo se o výživné. Věk (nejmladšího) dítěte v době rozchodu ani například výše vzdělání jeho rodičů nemá na to, zda se rodiče o péči soudili či nesoudili, vliv. Logicky se však ukazuje, že ti, kteří potvrdili v období bezprostředně po rozchodu velké konflikty s druhým rodičem, k soudu přistoupili častěji než ti, kteří spory neměli (77 % versus 42 % u převážné péče, 75 % versus 32 % u rovnoměrné péče).

V obou typech péče se nejvíce respondentů neobrátilo na soud, protože se byli schopni dohodnout i bez něho (graf č. 6.18). Ostatní důvody byly pro obě skupiny různě silně relevantní. Respondenti s převážnou péčí se častěji než ti s rovnoměrnou přiklonili ke slabšímu souhlasu, ale i celkovému nesouhlasu s tím, že je při rozchodu lépe, když se do záležitostí rodiny nevměšují další osoby a instituce. Naopak více než polovina dotázaných s rovnoměrnou péčí se s tímto stanoviskem shodovala jednoznačně. V podobném duchu jsou patrné rozdíly v míře souhlasu zmíněných skupin s tím, že soudní řízení zhorší vztahy mezi rodiči. Relativně slabší, ale přesto stále velmi významnou roli v rozhodnutí, zda se soudit, či nesoudit, měl jeho případný dopad na děti. V potaz ho braly dvě třetiny rodin s převážnou péčí a čtyři pětiny s rovnoměrnou péčí.

Lze předpokládat, že pokud rodiče neměli potřebu se o péči soudit, nalezli ve velké míře shodu na tom, jak se o péči a výchovu dítěte či dětí podělí. To byl případ většiny z nich, nicméně každý čtvrtý pár, který se nesoudil, faktickou shodu musel hledat, neboť bezprostředně po rozchodu, v prvních třech měsících, měl každý z rodičů o péči odlišnou představu. Téměř třetina žen se svojí nynější převážnou péčí preferovala rovnoměrnou nebo společnou péči (graf č. 6.19) a téměř každá třetí s rovnoměrnou si přála svoji převážnou. Ustoupit ze svých pozic musela i necelá polovina mužů v rodinách s převážnou péčí matky, kteří dávali přednost jiné formě. Naproti tomu tři pětiny otců s rovnoměrnou péčí si toto uspořádání přálo. V rodinách s převážnou péčí otce byla jak u matek, tak otců nejčastěji zastoupena preference rovnoměrné či společné péče. Souhrnně lze uvést, že v rodinách, kde se rodiče na péči po rozchodu neshodovali, byly nejčastější ty případy, kdy matka i otec chtěli svoji převážnou péči (v rodinách s nynější převážnou péčí 30 %, s rovnoměrnou péčí 13 %), případně si otec přál rovnoměrnou péči (v rodinách s nynější převážnou péčí 35 %, s rovnoměrnou péčí 55 %).

Graf č. 6. 18 Důvody, proč se rodiče nesoudili o péči, podle současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Graf č. 6.19 Preference typu péče podle pohlaví rodiče v rodinách, které se o péči nesoudily, při kontrole současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Rodinný život má obecně různé etapy. Ty jsou determinovány zejména partnerskými, rodičovskými i profesními fázemi. Jedním z možných hledisek, která určují předěl jednotlivých etap, je průchod dítěte školním systémem a s tím spojené i jeho postupné dospívání. Zároveň se mění role rodičů od plně pečujících po spíše podporující, přenášející postupně zodpovědnost za záležitosti dítěte na ně samé. To se dotýká i případů, kdy se rodiče rozešli a péče o děti byla soudně či mimosoudně nějak upravena. Ti stejně jako rodiče žijící společně v partnerském svazku by na měnící se potřeby dítěte měli umět reagovat. Měli by ale pravděpodobně více než jiní reflektovat také možnosti toho druhého (např. pracovní podmínky, zdravotní stav, finanční situaci). Péče o dítě či děti klade na každého z rodičů, chtějí-li se podílet na péči a výchově, vysoké nároky, neboť v době, kdy dítě pobývá v jejich domácnosti, jsou na zabezpečení jeho potřeb sami. Neznamená to tedy, že původní uspořádání péče musí zůstat neměnné, jak je to ostatně zřejmé i z podkapitoly 6.1. Změna může nastat (opětovným) soudem či dohodou mezi rodiči. Bez ohledu na to, zda se rodiče kvůli rozdělení péče někdy soudili či nesoudili, uvedlo 16 % respondentů, že někdy v minulosti došlo k jeho změně bez soudního řízení na dobu delší než tři měsíce. Rodiče se na tom shodli či dohodli, ač to nutně nemuselo být v souladu s jejich přesvědčením a jeden, případně oba, museli ze svých představ slevit. Podobně však byli zastoupeni i ti, kteří ke změně nedospěli, ačkoli ji jeden z rodičů chtěl. Druhý tedy nebyl z různých důvodů (např. pracovních) ochoten či schopen na to přistoupit a nenašli jiný kompromis. V ostatních rodinách, přibližně 70 %, o změnu ani jeden z rodičů nestál.

Jak bylo zmíněno výše, nesezdaní rodiče častěji volí soudní řízení o uspořádání péče, pokud jsou v takovém konfliktu, že se nedokážou dohodnout sami, nebo se sice dohodnou, ale chtějí mít dohodu oficiálně potvrzenou, aby byla právně vymahatelná. Připomeňme, že manželé, chtějí-li se rozvést, se musejí na opatrovnický soud obrátit vždy. Přibližně každý čtvrtý soudící se rodičovský pár se soudil více než jednou (tabulka č. 6.1). Nabízí se otázka, zda ti, kteří měli zkušenost s opatrovnickým soudem, byli kromě toho v případě potřeby ochotni a schopni uspořádání péče změnit sami bez soudu. Paralelně je zajímavé sledovat, do jaké míry je mimosoudní dohoda u uspořádání péče trvalá či dochází k její úpravě.

Rodiče, jejichž (nejmladší) dítě bylo v době výzkumu v převážné péči jednoho z nich a neměli zkušenost se soudem, častěji než ti s ní uvedli, že ani jeden z nich nikdy neměl potřebu dříve nastavený systém péče měnit (78 % versus 64 %; graf č. 6.20). Zdá se, že v jejich případě byla mimosoudní úprava péče stabilnější. Ti, kteří se dříve soudili, ve stejném poměru uspořádání péče bez soudu změnili a naopak nezměnili, ačkoli si to jeden z nich přál (po 18 %). Podobně v rodinách se současnou rovnoměrnou péčí nedošlo k modifikaci upořádání péče po dobu delší než tři měsíce bez soudu u těch, kteří se zatím nikdy nesoudili (74 % proti 65 % soudících se). Ti rodiče, kteří se soudili a o dítě pečovali v době výzkumu podobným dílem, nebyli v jedné pětině přístupni mimosoudní změně, ačkoli ji jeden z nich požadoval. Naopak ti, kteří se nesoudili, byli v pětině případů schopni se na úpravě shodnout.

V polovině rodin, kde na nějakou úpravu péče bez soudu oba rodiče přistoupili, se na tom podle výpovědi respondentů rodiče dohodli společně (bez rozdílu v typu péče). Pokud bylo (nejmladší) dítě v době výzkumu v převážné péči jednoho z rodičů, pak si v porovnání s rodinami s rovnoměrnou péčí častěji prosadila změnu péče matka (17 % versus 8 %). V každé přibližně páté rodině (bez významného rozdílu v typu péče) se jednalo spíš o přání či potřebu otce, v ostatních případech nebyl respondent schopen jednoznačně určit, kdo úpravu prosazoval.

Graf č. 6.20 Mimosoudní změna uspořádání péče na dobu delší než tři měsíce podle toho, zda se rodiče dříve o péči soudili a současného typu péče (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Mezi hlavní důvody, proč se rodiče usnesli na změně uspořádání péče bez toho, aby se obrátili na soud, patřilo zejména přání samotného dítěte (graf č. 6.21). Za důležité jej považovaly tři pětiny respondentů. O něco méně ale stále významné bylo přání jednoho nebo obou rodičů. V životě mohou nastat různé krizové okamžiky, kdy je pro rodiče obtížné, či dokonce nemožné postarat se o své dítě či děti. Osobní problémy některého rodiče, případně jeho chování měly výrazný podíl na změně nastavení péče rodičů u téměř každé druhé rodiny s převážnou péčí, ale pouze u každé třetí s péčí rovnoměrnou. Poměrně stejný význam měla bytová a finanční situace, které byly důležitým motivem pro změnu péče u více než každé třetí rodiny. Rodiny podobně reagovaly i na situaci, kdy měl jeden či oba z nich nový partnerský vztah. Poměrně důležitým faktorem pro úpravu péče byla i dostupnost školy či volnočasových aktivit dítěte. Opět větší důležitost tomu přisuzovali respondenti z rodin s převážnou péčí (43 % proti 30 % s rovnoměrnou). V těchto rodinách se častěji objevovaly i problémy s chováním dítěte, jež přispěly k tomu, že se podíl rodičů na jeho péči změnil. Nezane-dbatelným faktorem bylo i neplacení výživného, které bylo rovněž častěji tematizováno v rodinách s převážnou péčí.

Graf č. 6.21 Faktory, jež hrály roli v mimosoudní změně uspořádání péče na minimálně tři měsíce (v %)

Pozn.: V grafu je zobrazen typ současné péče pouze u důvodů, kde se jejich důležitost v mimosoudní změně péče významně lišila.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

POKRAČOVÁNÍ – JÍT NA ZAČÁTEK

Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.