Sylva Höhne a kol.

–

9. Odborná pomoc dětem a rodičům v souvislosti s rozpadem rodiny

(Naděžda Křečková Tůmová, Jana Barvíková)

Rozpad rodiny vnáší výrazné změny do života dětí. Konflikt v rodině vyvolává u dítěte stres, strach, úzkost, nezřídka pocit viny. Podle psychologů mezi nejzranitelnější momenty dětí v souvislosti s rozvodem/rozchodem rodičů patří: když se poprvé o rozvodu/rozchodu dozvědí; když se dozvědí, že jeden z rodičů se odstěhuje nebo že odešel; když se určují podmínky péče; když se hledá finanční dohoda mezi rodiči; když začnou žít odděleným životem u matky/otce; když jeden z rodičů nebo oba začnou mít nové partnerské vztahy; když se rodiče rozhodnou pro další manželství a vznikne nevlastní rodina (Levine & Klineová, 2012). Reakce dětí se liší podle stadia jejich vývoje, temperamentu a pouta s rodiči. Jedním z podstatných faktorů zdravé adaptace dětí na rozchod rodičů je, jak rychle jsou rodiče schopni zbavit se vzájemného nepřátelství a hněvu či jej v zájmu dětí potlačit a začít efektivně spolupracovat s pozorností vůči potřebám dětí, spolupodílet se na jejich výchově tak, aby kvůli rozpadu vztahu rodičů nedošlo k narušení vztahů mezi dětmi a rodiči („přestali jsme být partnery, ale zůstali jsme rodiči“). V psychologické literatuře se pro tento náročný úkol rodičů používají pojmy „spolurodičovství“ (Horská & Kraus, 2018), „sdílené rodičovství“ (Pemová & Ptáček, 2020) nebo také „rodičovský tým“ (Ballnik, 2012).

Navzdory tomu, že přibývá rodičů, kteří chtějí a snaží se řešit dopady svého partnerského rozchodu dohodou a s ohledem na děti, čeští soudci, psychologové a sociální pracovníci orgánů sociálně- -právní ochrany minimálně v posledních patnácti letech setrvale upozorňují, že intenzita rodičov-ských sporů o děti zde nebývale narostla (Kuchařová et al., 2020). Rodiče, kteří v zajetí emocí a nevraživosti nejsou schopní rozhovoru nebo alespoň minimální dohody, už nemívají prostor pro to, aby skutečně vnímali potřeby svých dětí a pomohli jim situaci rozpadu rodiny zvládat. Jejich rodičovské kompetence jsou v tomto ohledu omezeny. Naopak nezřídka své děti využívají ve vzájemném boji. Důsledky pro život a osobnostní vývoj dětí pak mohou být značně destruktivní. Výše naznačené skutečnosti donedávna byly poměrně silným zdrojem nespokojenosti české odborné veřejnosti s dosavadním modelem ochrany dítěte v rozvodové situaci (Beneš et al., 2019). V důsledku této frustrace se v odborných kruzích přibližně od roku 2015 velmi intenzivně šíří povědomí o modelu interdisciplinární spolupráce profesí zapojených do řešení rodičovského konfliktu (po vzoru Cochemské praxe) za účelem nastavení takového průběhu rozvodového, respektive opatrovnického řízení, který neeskaluje rodičovský konflikt. Více než kdy dříve je nyní kladen důraz na odpovědnost rodičů za dosažení dohody na péči o děti. Jelikož se má za to, že ve vysoce vypjatých rozvodových situacích je možné dětem pomoci prostřednictvím pomoci jejich rodičům (Rudolph, 2009), do praxe jsou podle dobrých zahraničních příkladů vedle zmíněné interdisciplinární spolupráce zaváděny některé nové nástroje na podporu rodičů (např. edukace rodičů, rodičovský plán, soudní sociální pracovník), byť mnohdy zatím jen experimentálně. Vznikají i nové služby a aktivity na pomoc dětem jako například skupinové programy pro děti procházející rozvodem. Snahou je zvyšovat také dostupnost klasických psychologických a terapeutických služeb, jako jsou individuální psychoterapie, rodinná terapie a školní psycholog (Strategie rodinné politiky 2024–2030). V praxi se ukazuje, že bariérou k tomu, aby se nabídka programů a služeb pro děti k dětem skutečně dostala, je často postoj rodičů (Kuchařová et al., 2020).

Je třeba dodat, že obtíže, jež děti přivedou do odborných služeb, mohou u mnohých z nich mít svůj původ ještě v období před rozpadem rodiny. Některé longitudinální studie ostatně ukázaly, že děti se zkušeností rozpadu rodiny často měly více problémů než jiné děti již v období před rozchodem/ rozvodem rodičů – šlo zejména o děti z rodin s vysokou mírou konfliktů mezi rodiči (Cherlin et al., 1991; Sünderhauf, 2013).

9.1 Využívání služeb na podporu a pomoc dospělým po rozvodu/rozchodu

Rozpad rodiny s dětmi je velmi náročné období nejen pro samotné děti, ale také pro rozcházející se partnery. Je proto velmi důležité, zda mají možnost sdílet či konzultovat různé okolnosti ohledně rozpadu svého vztahu, zda se jim dostává pomoci v případě zájmu a jak se jim díky radám třetích stran daří zvládat záležitosti související s rozchodem. Míst, kam se mohou rozcházející se rodiče pro rady obracet, je přitom řada. Mohou to být neformální instituce, jako jsou rodina či okruh blízkých osob, internet včetně sociálních sítí a diskusních fór nebo formální služby zajištěné odborníky. V této kapitole se zaměřujeme především na vybrané typy odborné pomoci a profesionály, jako jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, advokáti, mediátoři, pároví, rodinní, ale i dětští psychologové/terapeuti, a jejich využívání rodiči v souvislosti s řešením rozpadu rodiny a jeho dopadů. První část kapitoly přitom vychází z výsledků dotazníko-vého šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“. Nezbytný kontext pro jejich porozumění a hlubší vhled do dílčích souvislostí pak čtenáři nabízí její druhá část, která přináší poznatky z kvalitativního šetření „Jak se vychovávají děti po rozchodu/rozvodu?“.

9.1.1 Profesionální pomoc rodičům v dotazníkovém šetření

Výsledky dotazníkového šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“ ukazují, že nejdůležitějším zdrojem rad a informací při řešení různých okolností souvisejících s rozpadem rodiny jsou neformální vazby představované rodinou, přáteli nebo známými. O radu či informaci se na ně obraceli tři rozcházející se rodiče ze čtyř (75 %). Porovnání rodičů dle typu péče o nejmladší dítě s bývalým partnerem ukazuje na velmi podobnou míru intenzity při hledání podpory a pomoci u rodiny, a to jak z hlediska uspořádání současné péče, tak dle nastavení péče tři měsíce po rozpadu vztahu. Poznatky z kvalitativního šetření „Jak se vychovávají děti po rozchodu/rozvodu?“ naznačují možná úskalí neformální podpory ze strany rodiny, přátel a známých. Jejich rady mnohdy bývají založeny na mylných představách o jednotlivých typech péče, rodičovské odpovědnosti po rozchodu/ rozvodu, smyslu výživného, způsobu jeho určování a často posilují příklon rozcházejících se rodičů spíše ke konfliktním, silovým a neférovým strategiím než ke konsenzuálním řešením a sdílenému rodičovství.

Dalšími zdroji rad a informací souvisejících s rozchodem, které využívala přibližně polovina respondentů v šetření „Dítě v rodičovském konfliktu 2021“, byly internet (70) a odborníci. Přístup k těmto zdrojům se však lišil podle typu péče o nejmladší dítě. Rodiče, kteří v době dotazování i po rozchodu pečovali o dítě převážně sami, využívali rady a informace z internetu a od odborníků výrazně častěji. Četnější je pak hledání informací na internetu mezi respondenty muži, jejichž dítě je v současnosti v převážné péči matky. Pro radu se na odborníky obraceli signifikantně častěji také muži. Avšak na rozdíl od těch, kteří hledají pomoc na internetu a diskusních webových fórech, odborníky vyhledávali muži, kteří měli jak v době dotazování, tak v tříměsíční době po rozchodu dítě převážně ve své péči. Signifikantně četnější bylo vyhledávání odborné pomoci také u matek, ale pouze těch s převážnou péčí v období několika měsíců po rozchodu. Internet a diskusní skupiny na sociálních sítích jsou tedy pravděpodobně zdrojem informací či podpory a pomoci pro muže, jimž současné nastavení péče o jejich dítě, které je v převážné péči jejich bývalé partnerky, nevyhovuje a touto neformální cestou hledají mezi osobami ve stejné situaci informaci, jak se s ní vyrovnat, případně ji změnit. Naopak rodiče, kteří mají dítě ve své převážné péči, vyhledávají častěji odborníky patrně s cílem tento stav upevnit či zachovat, pravděpodobně i právně ošetřit.

Významně nižší míra potřeby vyhledávat informace a rady v souvislosti s rozvodem či rozchodem jak na internetu a sociálních sítích, tak u odborníků, je u párů, které se již v době do tří měsíců po rozchodu nebo v době konání šetření o péči o dítě či děti rovnoměrně dělily. Tyto dvojice sice shodně s ostatními hledají zastání a podporu v nové situaci především u rodiny, přátel či známých, ale vzhledem ke schopnosti vzájemně se na péči domluvit, střídat se v ní a patrně i vycházet si vstříc (viz kap. 5) již nemají potřebu okolnosti spojené s rozchodem konzultovat mimo okruh nejbližších.

Rady a informace u všech tří zmíněných zdrojů hledaly bez ohledu na současné uspořádání péče o dítě významně častěji také páry, ve kterých si bývalí partneři těsně po rozchodu vzájemně bránili v kontaktu s dítětem, a také rodiče, jimž nebyla aktuální komunikace s expartnerem příjemná, tedy jim buď přišla častější, než bylo dle nich třeba, anebo tuto komunikaci dokonce hodnotili jako obtěžující. Šlo tedy častěji o páry, jejichž rozchod provázely neshody a konflikty, do kterých bylo zatahováno formou omezování kontaktu s druhým rodičem i dítě. Naopak dvojice, jež spolu dle svého sdělení momentálně komunikovaly tak často, jak bylo třeba, se o radu či informace na rodinu, internet či odborníky obracely signifikantně méně. I zde se tudíž potvrzuje pozitivní vliv schopnosti partnerů domluvit se na celkovém porozchodovém průběhu.

„… ve chvíli, kdyby člověk chtěl někde něco prosazovat, tak bych si nějak ty informace taky hledal, ale protože to bylo o tý dohodě, že jsme se domluvili, a ta dohoda fungovala, potom už teda z obou stran i, tak jsem říkal – tak nebudu se vrtat v nějakejch právních kličkách a v informacích, protože prostě proč, no. Takže jsem vlastně ani ty informace, řekněme, pořádně nehledal, že jsem spíš věřil tomu, že se domluvíme.“ (20 otec – nebyli sezdáni, převážná péče matky)

Ve svých hodnoceních užitečnosti výše jmenovaných zdrojů informací při řešení různých okolností souvisejících s rozpadem rodiny, nebyly zaznamenány rozdíly v hodnocení rodičů s různými typy současného uspořádání péče o nejmladší dítě, tedy dle toho, zda o dítě v současnosti pečuje převážně jeden z rodičů nebo zda mají tuto péči rovnoměrně rozdělenou. Z hlediska užitečnosti informací a rad z výše uvedených zdrojů byly nejlépe hodnoceny ty od rodiny, přátel či známých, s průměrným hodnocením 2,47 (na stupnici od 1 do 5). (71) Z rodičů, kteří se na tento zdroj rady a pomoci rozhodli obrátit, je vždy přibližně čtvrtina shodně hodnotila známkou 1 (27 %), 2 (25 %) nebo 3 (29 %), zhruba každý devátý (11 %) zvolil známku 4 a o něco nižší podíl (8 %) hodnocení 5. Co do užitečnosti a využitelnosti informací byly o něco hůře hodnoceny rady a informace od odborníků s průměrnou známkou 2,75. Informace z tohoto zdroje jako nápomocné (hodnocení 1 a 2) vnímaly více než dvě pětiny rodičů (43 %). Vůbec nejhůře, s průměrnou hodnotou 3,02, byly co do využitelnosti hodnoceny informace z internetu a webových fór. Zde byl podíl rodičů přidělujících školní známku 1 nebo 2 zhruba třetinový (35 %), stejný podíl hodnotil známkou 4 nebo 5 (35 %).

Zacílení na konkrétní odborníky, kteří jsou těmi nejčastěji kontaktovanými v případě rozpadu vztahů s dětmi, ukazuje, že po rozpadu rodiny byla nejčetnější zkušenost s orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a právníky či advokáty (viz graf č. 9.1). Zatímco s OSPOD se setkali významně častěji rodiče, jejichž děti byly v převážné péči jednoho z nich, u kontaktování právníků či advokátů se mezi sebou rodiče dle současného uspořádání péče o dítě významně nelišili. V obou typech současného uspořádání péče o děti však právníky či advokáty vyhledávali signifikantně častěji rodiče, kteří s otcem či matkou nejmladšího dítěte prošli rozvodem manželství (31 % u převážné péče, resp. 30 % u rovnoměrné péče). Naproti tomu významně častější zkušenost s pracovištěm sociálně-právní ochrany dětí byla zjištěna pouze u rozvedených rodičů, již aktuálně o své nejmladší dítě pečovali víceméně stejnou měrou (23 %). Přístup k vyhledání služeb OSPOD a právníků či advokátů byl dán také genderově – „sociálku“ vyhledaly častěji bez ohledu na typ péče o dítě ženy (v případě převážné péče jich bylo oproti mužům dvojnásobně (33 % ku 16 %). Rovněž právní služby využily častěji ženy, ale pouze ty, o jejichž dítě v době konání šetření pečoval převážně jeden z rodičů (27 %). Z hlediska vzdělání měly o tento typ služby v případě převážné péče větší zájem osoby s vysokoškolským vzděláním (33 %).

Signifikantní odlišnosti zakládala rovněž zkušenost s vyhledáním psychologické či psychoterapeutické pomoci v souvislosti s rozpadem rodiny jak pro dospělého, tak dítě. V případě obou odborníků byla jejich pomoc častější v rodinách, kde o dítě pečoval převážně jeden z rodičů. Odborníci na psychologickou či psychoterapeutickou pomoc dítěti byli významně častěji vyhledáváni rodiči, z nichž v současnosti má jeden dítě ve své převážné péči a kteří zároveň prošli rozvodem manželství (15 %). Z hlediska pohlaví se na psychology a psychoterapeuty pro sebe i děti obracely bez ohledu na uspořádání péče o dítě ženy. Psychologickou pomoc pro dítě vyhledávali s vyšší intenzitou lidé s vysokoškolským diplomem. Využití služeb mediátorů či párových a rodinných terapeutů nebylo obvyklé u rodičů dětí ani v převážné, ani rovnoměrné péči. Zkušenost s těmito typy služeb v souvislosti s rozpadem rodiny měly pouze jednotky procent (graf č. 9.1).

Zaměříme-li se pouze na nejčastěji vyhledávané služby, tedy sociální pracovníky OSPOD a právní služby, signifikantně častěji je v obou typech současného uspořádání péče o nejmladší dítě využívali ti, kterým bylo druhým rodičem v prvních třech měsících po rozpadu vztahu bráněno v kontaktu s dítětem a rovněž rodiče, jejichž rozchod provázely konflikty. Jde tedy opět o páry s problematickou komunikací, která jim komplikuje, ba dokonce znemožňuje se vzájemně dohodnout v záležitostech ohledně dítěte, a byly proto k hledání společného řešení na pomoc nuceni přizvat odborníky.

V počtu vyhledaných služeb či odborníků se mezi sebou rodiče dle typů současné péče o dítě významně nelišili. Shodně necelé tři pětiny vyhledaly pouze jednoho odborníka či službu, čtvrtina dvě služby a zhruba každý šestý se o odbornou pomoc obrátil na tři a více míst. Z těch, kteří vyhledali pomoc pouze jednoho odborníka, se takřka tři čtvrtiny obrátili buď na OSPOD, nebo na právníka či advokáta (34 % a 38 %). Příjemci dvou služeb volili nejčastěji orgán sociálně-právní ochrany dětí a právní služby (46 %), právní služby a pomoc psychologa pro dospělého (11 %) nebo psychologic-kou pomoc pro dospělého i dítě (8 %), případně služby právníka či advokáta v kombinaci s dětským psychologem nebo psychoterapeutem (7 %). Kombinace ostatních služeb dosahovaly úrovně jednotek procent.

Graf č. 9.1 Využití služeb či odborníků v souvislosti s rozpadem rodiny dle typu současné péče o dítě (v %)

Pozn.: U položek označených hvězdičkou jsou rozdíly dle typů péče statisticky významné na pětiprocentní hladině významnosti.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Při vyhledání odborných služeb je také velmi důležitá nejen jejich dostupnost, ale rovněž praktická využitelnost získaných informací pro vyřešení či alespoň zmírnění momentální palčivé situace. Nejpřínosnější pro vyřešení problému v souvislosti s rozpadem rodiny byly právní služby a služby psychologů a psychoterapeutů, které pomohly vždy minimálně třem pětinám těch, kteří je vyhledali. Pracoviště sociálně-právní ochrany dětí přispěla ke zlepšení situace v menší míře (v necelé polovině případů), podobný podíl rodičů měl ale pocit, že se po jejich návštěvě nic nezměnilo. Nejmenší účinek měly služby mediátorů a párových/rodinných terapeutů, o jejichž pozitivním účinku na vyřešení situace je přesvědčena pouze čtvrtina, resp. pětina těch, kteří je vyhledali, přibližně každý jejich šestý klient měl u obou dokonce pocit, že po jejich návštěvě došlo ke zhoršení situace (viz graf č. 9.2). Zohlednění současného uspořádání péče o nejmladší dítě neukázalo v hodnocení přínosu služeb jednotlivých odborníků významné rozdíly mezi rodinami, které pečovaly o dítě formou převážné nebo víceméně rovnoměrné péče. (72)

Graf č. 9.2 Vliv služeb vybraných odborníků na vyřešení situace související s rozpadem rodiny (pouze ti, kteří službu využili; v %)

Pozn.: Vzhledem k nevýznamným rozdílům v odpovědích u respondentů dle typu současného uspořádání péče o nejmladší dítě prezentuje graf výsledky pro obě skupiny souhrnně. U služeb mediátorů a párové terapie je nízký počet respondentů, kteří službu využili a tudíž mohli ohodnotit (N = 68 a N = 82), proto je na výsledky třeba hledět jako na orientační.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Rozcházející se rodiče neměli vysokou potřebu získávat informace právního charakteru ani ve věci rozdělení péče a výživy dítěte nebo dětí po rozchodu či rozvodu. Totéž platí pro potřebu informovat se o tom, co rodiče mohou udělat pro to, aby rozpad rodiny měl co nejmenší dopad na dítě či děti. Spíše převažovali ti, kteří sdělovali, že informace ani jednoho typu během svého rozchodu nepotřebovali. Ve své potřebě informací z obou oblastí se mezi sebou rodiče nelišili ani dle současného uspořádání péče o nejmladší dítě. Zhruba polovina to nepovažovala za potřebné, co se týkalo informací právního charakteru (50 % u převážné péče, resp. 53 % u rovnoměrné péče o dítě), a tři pětiny v případě informací o tom, jak snižovat dopady rozchodu na dítě (60 % u převážné péče, resp. 61 % u rovnoměrné péče o dítě). Mezi těmi, kteří považovali právní informace a rady o zmírnění dopadů rozchodu na dítě za potřebné, sice převažovali rodiče, již tyto informace bez ohledu na současné uspořádání péče o nejmladší dítě obdrželi, přesto je třeba upozornit na významnou skupinu rodičů majících pocit, že i přes vyjádřenou potřebu tyto rady nedostali. V případě informací právního charakteru tuto zkušenost sdílela čtvrtina (23 % u převážné péče, resp. 25 % u rovnoměrné péče o dítě), v případě mírnění dopadů rozpadu rodiny na dítě dokonce třetina (33 % u převážné péče, resp. 36 % u rovnoměrné péče o dítě). Rozdíly dle současného uspořádání typu péče opět nebyly významné.

V potřebě informací právního charakteru a ohledně mírnění dopadu rozpadu rodiny na děti a v míře uspokojení s jejich získáním se mezi sebou signifikantně lišily jednotlivé vzdělanostní kategorie respondentů, a to v případě obou typů současného uspořádání péče o dítě. Vysokoškolsky vzdělané osoby častěji sdílely pocit, že tyto informace nejenže potřebovaly, ale rovněž získaly. Naproti tomu lidé, kteří nedosáhli maturitního vzdělání, měli častěji dojem, že tento typ informací pro ně potřebný není. V potřebě výše zmíněného typu informací se mezi sebou nelišily matky od otců.

Při analýze okolností po rozpadu vztahu se ukázala signifikantně vyšší potřeba jak informací právního charakteru, tak informací o snížení dopadů rozpadu vztahu na dítě u těch rodičů majících nejmladší dítě v převážné či víceméně rovnoměrné péči, jejichž porozchodový průběh byl bouřlivý a provázený středními a velkými konflikty. Naopak s klesající mírou konfliktu (73) v období těsně po rozchodu se potřeba obou typů informací významně snižovala. Vyhledávání informací týkajících se oblasti práva a psychiky dítěte bylo častější také u respondentů, jejichž rozchod byl výsledkem dlouhého rozhodování, ale pouze u těch, jejichž dítě bylo v době šetření v převážné péči jednoho rodiče (viz tabulka č. 9.1). Při rozlišení rodiče šlo o případy, kdy bylo dítě aktuálně v převážné péči matky. Informace právního charakteru související s rozdělením péče a výživy dětí po rozchodu i informace ohledně maximálního snížení dopadů rozchodu na dítě potřebovali významně častěji rodiče, kteří byli (nebo ještě stále jsou) manželi, a to bez ohledu na současné uspořádání péče o nejmladší dítě.

Rozpady rodin mají dopady na různé oblasti života. Jednou z oblastí, ve kterých chce velká část rodičů tyto dopady minimalizovat, je nepochybně život jejich dětí a jejich potřeby. Protože je situace s rozchodem pro mnoho rodičů nová a reakce dětí na novou situaci mohou být rozmanité, obracejí se rodiče na odborníky různých specializací (74) s cílem získat užitečné informace o tom, jak dopady rozchodu s partnerem, druhým rodičem dítěte, eliminovat nebo zmírnit. Informace od nich pak pro rodiče mohou být různě užitečné. Dva rodiče z pěti označili konkrétního odborníka, který jim poskytl nejužitečnější informace ohledně potřeb a dopadů rozchodu na děti. (75) Zbylé tři pětiny uvedly, že jim užitečné rady v této záležitosti žádný z odborníků neposkytl. Ve skupině respondentů, kteří nějakého z odborníků jako zdroj užitečných informací vybrali, byli více zastoupeni ti, jejichž dítě bylo v době šetření v převážné péči jednoho z nich (46 % vs. 37 % v případě rovnoměrné péče). Z těchto rodičů to pak byli většinou ti, s nimiž dítě převážně žilo (50 % oproti 36 % nerezidenčních rodičů). Převažující podíl rodičů, kteří z hlediska užitečnosti poskytnutých informací nějakého z odborníků označili, vybral pouze jednoho (80 %). Těch, již využili možnosti označit jako užitečné rady vedoucí ke zmírnění dopadů rozchodu na dítě od dvou odborníků, byla pouze pětina (20 %).

Tabulka č. 9.1 Potřeba informací v souvislosti s rozpadem vztahu dle okolností jeho průběhu – dle typu současné péče o dítě (řádková %)

Pozn.: Tučně vyznačené hodnoty jsou statisticky významné četnější výskyty na pětiprocentní hladině významnosti.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Při srovnání odborníků konkrétních specializací byly ohledně potřeb dětí a dopadů rozchodu na ně vyhodnoceny jako vůbec nejužitečnější informace poskytnuté právníky a advokáty, a to především rodiči s víceméně rovnoměrnou péčí. Dvě pětiny respondentů ocenily jako nejužitečnější informace od pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Častěji to uvedli respondenti s převážnou péčí jednoho rodiče. Pro více než čtvrtinu byly nejužitečnější rady poskytnuté psychology a psychoterapeuty, jednalo se častěji o rodiče s rovnoměrnou péčí. Informace od ostatních odborníků byly hodnoceny jako přínosné pouze jednotkami procent případů (viz graf č. 9.3). Mezi rodiči, kteří z hlediska nejužitečnějších informací ohledně dopadů rozchodu na děti označili dva odborníky, volilo nejvíce kombinaci rad od sociálních pracovníků OSPOD a právníků (44 %), pětina od psychologů a právníků (20 %) a každý šestý (16 %) informace od OSPOD a psychologů. (76)

Graf č. 9.3 Hodnocení odborníků podle poskytnutí nejužitečnějších informací ohledně dopadů rozchodu na dítě dle typu současné péče o dítě (v %)

Pozn.: Respondenti měli možnost vybrat nejvíce dva subjekty poskytující informace, součet je tudíž vyšší než 100 %.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Hodnocení užitečnosti informací týkajících se situace dětí po rozchodu od právníků či advokátů a od sociálních pracovníků OSPOD se liší také dle toho, zda se rodiče rozvedli, případně se měli rozvést, nebo zda žili nesezdaní, a to bez rozdílu dle současného uspořádání péče o nejmladší dítě. Ti, kteří se rozvedli nebo se v době šetření rozváděli, si při mírnění dopadů rozchodu na děti častěji cenili rad advokátů nebo právníků, nesezdaní informací, které jim byly poskytnuty na odděleních sociálně-právní ochrany dětí. Nesporný vliv na profesi vyhledávaných odborníků a následné hodnocení užitečnosti jejich rad tedy mají nutné procesní náležitosti související s rozvodem. Nesezdaní rodiče vyhledávali služeb právníků a advokátů v mnohem menší míře než ti, kteří tyto služby vyhodnotili jako potřebné pro zastupování a případný bezproblémový průběh rozvodu manželství u soudu.

Rady psychologů nebo terapeutů ohledně eliminace dopadů rozpadu rodiny na dítě oceňovali jako užitečné v podobné míře jak sezdaní i nesezdaní rodiče v současnosti o dítě převážně pečující, tak bývalí manželé nebo partneři bez uzavřeného sňatku zajišťující péči o dítě víceméně rovnoměrně.

Informace ohledně potřeb dětí a dopadů rozchodů na ně poskytnuté různými odborníky, měly u tří pětin rodičů vliv na jejich rozhodování o rozdělení péče o dítě či děti mezi matku a otce. Signifikantně vyšší byl tento vliv na rodiče, kteří se v době konání výzkumu v péči o své děti víceméně rovnoměrně střídali. Naopak těch, kteří nebyli schopni vliv poskytnutých informací na následný výsledek debat o rozdělení péče zhodnotit a těch, kteří se ovlivnit nenechali, je více mezi rodiči, u nichž o dítě pečuje převážně jeden z nich, častěji pak tací, kde převážně pečující je matka (graf č. 9.4).

Graf č. 9.4 Vliv informací od odborníků ohledně dopadů rozchodu na děti na rozhodování o rozdělení péče o dítě dle současného uspořádání péče o dítě (v %)

Pozn.: Vzhledem k nízkému početnímu zastoupení převážně pečujících otců (N = 106) je třeba vnímat výsledky pouze jako orientační.

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Zaměření na odborníky, jejichž informace byly nejčastěji považovány z hlediska mírnění dopadů rozpadu rodiny na dítě za nejužitečnější (tj. OSPOD, právník nebo advokát a psycholog či terapeut), při současném zohlednění aktuálního uspořádání péče o dítě ukazuje, že signifikantní vliv na výsledné rozhodování (bez těch, kteří nedokázali tento vliv zhodnotit) mezi rodiči s dítětem v převážné a v rovnoměrné péči byl pouze v případě informací od psychologů a terapeutů. Rodiče pečující o děti víceméně rovnoměrným dílem významně častěji označili informace od nich jako vlivné na jejich rozhodování o tom, jak se budou se svým bývalým partnerem na péči podílet (71 %, resp. 57 %). Rovněž informace od sociálních pracovníků OSPOD, právníků a advokátů byly častěji hodnoceny jako ovlivňující rozhodování rodiči s rovnoměrnou péčí; rozdíly v hodnoceních těchto odborníků však nedosáhly hranice statistické významnosti. Nicméně lze usuzovat, že na rady odborníků ohledně nejlepšího zájmu dětí dají častěji rodiče, kteří jsou obecně častěji schopni v otázkách výchovy a péče o dítě komunikovat, spolupracovat a vycházet si vstříc, což jsou častěji rodiče pečující o své děti i po rozpadu vztahu víceméně rovnoměrně. (77)

Náhled na důležitost odborné psychologické pomoci, tedy služby psychologů, psychoterapeutů či párových terapeutů, (78) v různých fázích rozchodu – od propuknutí partnerské krize až k období po rozpadu vztahu – naznačoval příklon k vnímání prospěšnosti jejich pomoci ve smyslu odvracení nepříznivého (před/po)rozchodového průběhu. Při řešení partnerských problémů stále ještě ve vztahu, v situacích, kdy rodiče dokonce již uvažují o odloučení, případně k němu směřují nebo mají po rozchodu či rozvodu problém s komunikací o záležitostech dítěte nebo jsou rozchodem citově zranění a hrozí, že by své problémy přenášeli na děti, se k vyhledání výše zmíněných odborníků přikláněla vždy minimálně polovina dotázaných. Nejvyšší souhlas s důležitostí odborné pomoci byl naměřen u výroků, které popisují nutnost vyhledání odborníků po již proběhlém rozchodu či rozvodu a výslovně zmiňují dopad na děti (nefunkční komunikace v záležitostech ohledně dítěte a přenos problémů na dítě), kdy souhlas vyjádřily přes dvě třetiny rodičů z obou typů péče. Výrok o nutnosti vyhledat odbornou psychologickou pomoc jako možný způsob záchrany vztahu v případě, že partneři uvažují o rozchodu, byl podpořen nejnižším podílem rodičů zařazených do výzkumu, nicméně nikoliv nezanedbatelným (polovinou z nich). Podíly těch, kteří o prospěšnosti této formy pomoci pro eliminaci dopadů partnerských krizí a rozchodů na děti nebyli přesvědčeni, se pohybovaly od jedné pětiny do dvou pětin. Poměrně překvapivý je v případě všech výroků o potřebě odborné pomoci psychologů a psychoterapeutů v různých fázích rozchodu podíl nerozhodných, který dosa-hoval 12 až 14 %. Rodiče s převážnou péčí o nejmladší dítě a rodiče, kteří si péči o něj víceméně rovnoměrně dělili, vnímali potřebu odborné psychologické pomoci víceméně podobně, bez statisticky významných rozdílů. (79)

Rozdíly se naopak ukázaly u rodičů s oběma typy uspořádání péče o dítě, kteří mají osobní zkušenost s pomocí psychologů či terapeutů. Ti se jednoznačně přikláněli k prospěšnosti této formy pomoci (navíc s vysokými podíly rozhodně souhlasících rodičů z této skupiny respondentů). Naopak nesouhlasící se profilovali častěji mezi rodiči bez zkušeností s touto službou. Rovněž nerozhodní se častěji rekrutovali z těch, kteří neměli s odbornou psychologickou pomocí v souvislosti s rozchodem osobní zkušenost (viz graf č. 9.5).

O nutnosti dobré komunikace mezi rozcházejícími se rodiči a potřebě eliminace negativních dopadů rozpadu rodiny na děti hovoří i řada odborníků. Někteří z nich doporučují návštěvu odborných poraden, kde by rodiče mohli získat všechny potřebné informace, jak negativním jevům provázejícím rozchody a rozvody předejít a jak spolu i přes nepřekonatelné neshody, které vyústily v rozpad vztahu, komunikovat. Současně se vedou diskuse, zda by jistá forma edukace rodičů před rozvodem nebo v jeho rané fázi neměla (80) být povinnou součástí tohoto procesu (Barvíková, 2019; Nováková & Poláková, nedat.). Se zastánci tohoto názoru souzněla i část rodičů se zkušeností s rozpadem rodiny. Rodiče, jejichž nejmladší dítě bylo v převážné péči, by dokonce významně častěji tuto službu dali pro všechny rodiče jako povinnou součást řešení rozpadu vztahu. Vedle toho rodiče, kteří se v péči o své nejmladší dítě rovnoměrně střídali, o potřebě takovéto poradny rovněž nepochybovali, ale častěji se přikláněli k názoru, že by mělo jít o doporučovanou možnost, nikoli o povinnost (graf č. 9.6). Vzhledem k tomu, že rovnoměrná péče je na vzájemnou koordinaci a tím pádem i komunikaci náročnější, jde patrně o rodiče, kteří buď byli od začátku schopni se spolu domlouvat, nebo se to vzájemně naučili.81 Mezi rodiči s převážnou péčí je naopak patrně více těch, jimž komunikace ohledně zajištění dítěte činila či stále činí problémy, což může ústit až v přesvědčení, že služby poraden specializujících se na mírnění dopadů rozpadu rodin na děti a na podporu komunikace mezi rodiči by měly být povinné, protože sami měli obtíže toho dosáhnout vlastními silami.

Graf č. 9.5 Souhlas s výroky o potřebnosti odborné psychologické pomoci dle zkušenosti se službami psychologů/terapeutů a dle současného uspořádání péče o dítě (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Graf č. 9.6 Názor na povinné využití služeb poraden pro rozcházející se rodiče dle současného uspořádání péče o dítě (v %)

Zdroj: Dítě v rodičovském konfliktu 2021

Větší příklon k povinné návštěvě poraden zaměřených na komunikaci a mírnění dopadů rozpadu rodiny na děti je patrný také mezi těmi, kteří v souvislosti s rozpadem vztahu vyhledali službu OSPOD nebo psychologa, a to buď pro sebe, nebo pro své dítě či děti. Ti, kteří tyto služby využili, se bez ohledu na typ současné péče o dítě přikláněli k povinné návštěvě takovéto poradny. Naopak ti, kteří zkušenost se službami sociálních pracovníků OSPOD, psychologů a psychoterapeutů v souvislosti s rozchodem neměli, upřednostňovali spíše doporučení této formy pomoci. Vliv pozitivního účinku vybraných forem odborné pomoci pro rozcházející se rodiče, zacílené na psychickou pohodu dospělých a dětí a na optimální uspořádání péče a hájení zájmu dětí, je patrný a je potvrzen také názorem české veřejnosti. Té byla v rámci výzkumu veřejného mínění Stabilita rodiny 2020 položena stejná otázka. Ve srovnání s veřejným míněním, vyjadřujícím silnější příklon k povinné návštěvě takového poradny, ať již pro všechny rodiče (20 %), nebo pouze pro ty, kteří záležitosti dětí nedokážou řešit bezu konfliktů (40 %), se rodiče, kteří se v dané situaci již ocitli a rozpadem vztahu s dětmi prošli, častěji (31 % vs. 38 %) kloní k podobě této služby nikoli jako k povinné, ale pouze jako k doporučované (více viz Paloncyová et al., 2022).

Navzdory deklarovanému pozitivnímu účinku rad odborníků různých profesí na eliminaci negativních dopadů rozpadu rodiny na život jednotlivých aktérů není společné vedení rodičů odborníky různých specializací s cílem, aby se tito dohodli na rozdělení péče o dítě bez vyhraněných konfliktů a dlouhých soudních bojů, masově sdílenou zkušeností. Tu totiž deklarovala pouze necelá třetina respondentů (31 %), zbylé více než dvě třetiny sdělily, že něco takového v případě rozpadu svého vztahu nezažily. Odpovědi rodičů s převážnou nebo rovnoměrnou péčí o nejmladší dítě se mezi sebou nelišily. Zkušenost se společným vedením odborníků směřujícím ke vzájemné dohodě rodičů byla častěji sdílena těmi, kteří prošli rozvodem manželství a analogicky častěji i těmi, kteří měli v souvislosti s rozpadem vztahu zkušenost se soudním líčením (především u těch, u nichž proběhl soud o úpravě péče i výživného, a těch, kteří prošli pouze soudem o úpravě péče o dítě či děti). Naopak nesezdané a ty páry, které v žádné z oblastí soudní líčení (zatím) neabsolvovaly, tuto zkušenost deklarovaly s daleko nižší intenzitou. Oproti původnímu předpokladu nemá i přes postupné zavádění Cochemské praxe v ČR po roce 2016, která tento přístup podporuje, na zkušenost rodičů se společným vedením odborníky k dohodě o rozdělení péče o dítě bez vyhrocených a dlouhých sporů signifikantní vliv rok, ve kterém došlo k rozpadu vztahu. Patrně tedy zatím nejde o cílenou službu rozcházejícím se párům (bez ohledu na jejich právní status), ale na důsledek procesního postupu při rozvodu manželství, při němž je účast vybraných odborníků nezbytná. Pozitivním zjištěním je, že práce jednotlivých odborníků je rozvádějícími se rodiči vnímána jako ucelená a jednotná spolupráce, ne jako nezávisle činěné kroky v gesci dané profese.

Mezi rodiči, kteří při svém rozchodu neměli zkušenost společného vedení odborníky různých profesí vedoucí k jeho zdárnému průběhu, byla potřeba společného vedení expartnerů k bezkonfliktní a pokud možno rychlé dohodě o rozdělení péče o dítě preferována častěji těmi, kteří měli nejmladší společné dítě v převážné péči, než těmi, již se o péči rovnoměrně dělili (28 %, resp. 17 %). Preference kooperace více odborníků, vedoucí k rychlé dohodě a odvracející dlouhé soudní boje mezi bývalými partnery, byla častěji vyjadřována rodiči, jejichž rozchod byl v prvních třech měsících provázen velkými konflikty. Naopak ti, jejichž porozchodová fáze probíhala bezkonfliktně, potřebu tohoto přístupu vyjadřovali signifikantně méně často. Zde se opět potvrdila potřeba rychlé a dostupné pomoci pro páry, které spolu obtížně komunikují a jejichž spory se po rozpadu vztahu mohou následně negativně propisovat do života dítěte nebo dětí.

(70) Z šetření „Jak se vychovávají děti po rozchodu rodičů?“ vyplývá, že rodiče na internetu narážejí zejména na weby a diskusní fóra skupin a organizací hájících jednostranné zájmy matek vůči otcům a otců vůči matkám s využíváním radikálních a neférových strategií, posilujících konflikt mezi rodiči, hluboce poškozujících jejich vzájemné vztahy a možnosti kooperace na péči o děti a spoluřešení jejich záležitostí do budoucna.

„Opravdu z toho čtenýho, co jsem jako četl nebo co jsem komunikoval s lidma z různejch těch organizací, tak mně to absolutně nepomohlo. Tam ty lidi, který v uvozovkách pomáhají, mně přišlo, spíš pomáhají tomu, aby získali nějaký peníze a aby mezi těma lidma vybojovali nějakou hradbu, která už nejde nějakým způsobem potom rozbořit. (…) Konkrétně jsem komunikoval s některejma, který bych asi nejmenoval, každej to ví, jsou to mužský organizace. Konkrétně třeba [název organizace], to si myslím, že je příklad toho, že na jedný stránce má naprosto perfektní informace na stránkách, ale na druhý straně prostě prosazujou nějakou v uvozovkách totální válku proti těm ženám. Záleží samozřejmě na osobách, jo? Ale vždycky prostě to, co mně někdo z těch lidí předložil, tak nikdy nebylo to, co bych chtěl já tomu druhýmu člověku dělat nebo abych s tím člověkem mohl existovat ještě za deset nebo za dvacet let. Pokud prostě pudu teďko přes mrtvoly, tak už nikdy nevybuduju to, co se třeba zbořilo. A tak, když jde tomu člověku opravdu o to dítě, naštěstí jsme se oba dva v tomhle tom shodli, tak nemůžeme dělat radikální kroky.“ (33 otec – rovnoměrná péče nesezdaných)

(71) Na škále od 1 do 5, kde 1 = informace „velmi pomohly“ a 5 = informace „vůbec nepomohly“.

(72) Jediný signifikantní rozdíl na pětiprocentní hladině statistické významnosti byl zjištěn u hodnocení služeb párových terapeutů, které byly jako přispívající ke zlepšení hodnoceny častěji v rodinách s rovnoměrnou péčí o nejmladší dítě. Vzhledem k nízké četnosti osob, které službu párových/rodinných terapeutů využily (N = 68), je na tyto výsledky nutno pohlížet pouze jako na orientační.

(73) Míra konfliktu mezi rodiči v prvních třech měsících po rozpadu rodiny ohledně domluvy na rozdělení péče o dítě, řešení jeho běžných záležitostí a otázky výživného je podrobněji popsána v podkapitole 3.2.

(74) Respondenti měli zhodnotit užitečnost případné pomoci od těchto odborníků: pracovník OSPOD, právník/ advokát, mediátor, psycholog/terapeut, soudce.

(75) Maximálně bylo možné označit dva odborníky, jejichž rady byly pokládány za nejužitečnější pro zmírnění dopadů rozchodu rodičů na děti.

(76) Vzhledem k tomu, že tyto údaje se týkají pouze respondentů, kteří některého z odborníků označili, a z nich pouze těch, kteří zvolili danou kombinaci, dostáváme se na poměrně nízké počty respondentů, které již nelze dále třídit (např. dle současného uspořádání péče o dítě).

(77) Pro rodiče s rovnoměrnou péčí byl rozchod častěji výsledkem vzájemné dohody. Zároveň o svém vztahu před partnerskou krizí předcházející rozchodu mluvili častěji neutrálně (rodiče s převážnou péči jej častěji hodnotili jako špatný nebo spolu vůbec nevycházeli) a vykazovali po dobu vztahu i vyšší míru shody v otázkách výchovy dítěte či dětí. Zároveň u nich byl při rozhodování o budoucím rozdělení péče o děti zjištěn vyšší důraz na hájení potřeb dítěte nad vlastními zájmy. Jde tedy o partnery, kteří kladou důraz na vzájemnou komunikaci, hledání shody i nejlepšího zájmu dítěte.

(78) Důležitost této pomoci byla měřena pomocí souhlasů s výroky popisujícími nutnost vyhledání psychologické pomoci v několika situacích, resp. fázích rozchodu (partnerské problémy, úvahy o rozchodu či jeho velká prav-děpodobnost, nefunkční komunikace o záležitostech dětí a přenášení citového otřesu z rozchodu na děti).

(79) S ještě vyšší razancí u všech výroků (tj. celkově vyšším podílem osob, které s výrokem souhlasily), vnímala důležitost vyhledání odborné pomoci psychologa, psychoterapeuta či párového terapeuta v různých fázích řešení (i jen možného) rozpadu rodiny také česká veřejnost, které byla v rámci výzkumu veřejného mínění Stabilita rodiny 2022 položena shodná otázka (více k tomu viz Paloncyová et al., 2022).

(80) Potřeba podat oběma rozcházejícím se rodičům důležité informace před rozvodem nebo v jeho rané fázi se v České republice objevila společně se zaváděním interdisciplinární spolupráce v rámci opatrovnických řízení. Pro detailní teoretické i praktické informace ohledně edukace, včetně zahraničních zkušeností, viz Metodika edukace rodičů v rozvodové situaci. Dostupné z: https://edukace.cochem.cz/. Dokument představuje různé formy edukace rodičů a shrnuje principy, na kterých je založené úspěšné a efektivní provázení rodičů a jejich dětí situací rozvodu (Nováková & Poláková, nedat.).

(81) Lepší schopnost společné komunikace u rodičů pečujících o dítě víceméně rovnoměrně potvrzuje i skutečnost, že tito spolu v prvních třech měsících po rozpadu vztahu signifikantně častěji zůstávali v kontaktu.

POKRAČOVÁNÍ – JÍT NA ZAČÁTEK

Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.