Hana Radilová
–
3.6 Možné směry vývoje rodiny
Rodina se stále mění a vyvíjí. Často se hovoří dokonce o jejím konci. Teorie věštící rodině tuto chmurnou budoucnost přitom nejsou vůbec novou záležitostí. Už filosofové klasického Řecka se tímto tématem obírali dávno před začátkem našeho letopočtu. Konec rodiny je například i součástí Platónovy představy ideálního státu. Také sociologie se nezačala zabývat vizí konce rodiny včera. I v ní se stále opakují analýzy společenského vývoje, které ukazují k zániku této instituce.
Ačkoliv by se dnes mohlo zdát, že rodina má ke svému konci blíže než kdy jindy, je její zánik velice nepravděpodobný. Po všech stránkách výhodnou instituci, kterou rodina je, tato civilizace jen tak nerozpustí. Přese všechny změny zůstává stále výrazným stabilizačním prvkem společnosti, zásadně ovlivňujícím své členy a poskytující jim tolik potřebné citové zázemí. Rodina tak pouze mění svou tvář a její budoucí podobu můžeme jen odhadovat.
J. Alan uvádí ve své práci „Budoucnost rodiny“ čtyři možné vývojové modely budoucnosti rodiny, a to industrializační, biosociální, hodnotový a sociologický. Podle modelu industrializačního nebude existovat převažující forma rodinného soužití, ale převládne směsice forem s volným pohybem a přechody z jedné do druhé. Biosociální model předpokládá vymizení nukleární rodiny a zabývá se otázkou, co se stane s institucí manželství, když bude možné rodit bez rodičů. Scénář hodnotového modelu je založen na předpokladu vývoje dominantního typu rodinného systému, a to od patriarchálního typu až k modelu manželské autonomie. Poslední sociologický model předkládá 2 varianty – pospolitostní a institucionalistickou. Na ně navazuje přístup konzervativní, který klade důraz na prvky a hodnoty tradiční rodiny a na hodnotu dítěte, a přístup modernistický, který sice obsahuje nejrůznější způsoby soužití v komunách, zároveň však považuje za základní jednotku budoucnosti nezávislého a svobodného jedince a jeho individuální život.
Na člověka jsou dnes spolu s elementárními požadavky společnosti výkonu kladeny vysoké nároky v oblasti somatické, rozumové, emocionální. Zvyšuje se tak potřeba existence harmonických rodinných vztahů a uspokojivých sociálních vzorců, které mohou být předávány dalším generacím. Jedinečnost rodinného prostředí a rodinné výchovy je nesporná a podstatné je, že si je této zodpovědnosti většina současných mladých rodičů vědoma.
Okomentovat