Hana Radilová
–
3.5 Současná česká rodina
V poslední kapitole věnované postmoderní rodině, se budu blíže zabývat situací v naší zemi. Ekonomické a sociální změny a s nimi související změny v rodině, ke kterým došlo v západní Evropě v minulém století, dostihly Českou republiku až o něco později. K významným změnám v populačním vývoji odrážejícím proměny současné rodiny, kterými kapitalistická Evropa prochází již od 70. let 20 století, začalo u nás docházet převážně až v jeho poslední dekádě.
Z hlediska založení rodiny došlo na přelomu tisíciletí ke snížení intenzity sňatečnosti, a to jak sňatečnosti svobodných, tak sňatečnosti opakované. V současné době je vstup do manželství mladými generacemi odkládán do vyššího věku a je také částečně nahrazen rozšiřujícím se fenoménem nesezdaného soužití. V roce 2003 bylo uzavřeno zatím historicky nejméně sňatků (necelých 49 000). Z pohlednu ukončení manželství pak v 90. letech pokračoval vzestupný trend rozvodovosti započatý již za 2. světové války. V roce 2003 bylo rozvedeno 32 824 manželství. Tomuto údaji odpovídá intenzita rozvodovosti 48 %. Při zachování této úrovně rozvodovosti by tedy rozvodem skončila téměř polovina manželství. Mezi hlavní příčiny rozpadu manželství patří zejména rozdílnost povah, názorů a zájmů. Nově zákon umožňuje také tzv. smluvený rozvod, kdy není zjišťována příčina, pokud se manželé dohodnou.
Nejvýraznějším a nejvíce diskutovaným demografickým jevem je dnes u nás, stejně jako v celé západní Evropě, pokles porodnosti a plodnosti. V 90. letech došlo k nejvýraznějšímu poklesu počtu ročně narozených dětí v naší historii. V roce1999 se v České republice narodilo méně než 90 tisíc dětí, což je historické minimum. Současně také rekordně poklesl průměrný počet dětí připadajících na jednu ženu v reprodukčním věku. Současná intenzita plodnosti na úrovni 1,18 dítěte na jednu ženu patří k nejnižším na světě. Ještě na počátku 90. let dosahoval tento ukazatel hodnoty 1,9. Následný hluboký pokles plodnosti byl, podobně jako v případě sňatečnosti, způsoben odkladem rození dětí do vyššího věku. Současným prvorodičkám je v průměru 25-26 let, přičemž na počátku 90. let rodily ženy poprvé ve věku 22-23 let. V souvislosti s nižším počtem vdaných žen a nižším počtem dětí narozených v manželství a v důsledku rozvoje alternativních forem rodinného života (nesezdané soužití, matky samoživitelky apod.) došlo také k tomu, že se výrazně zvýšil podíl dětí narozených mimo manželství, a to z hodnot nižších než 10 % na přelomu 80. a 90. let na více než 25 %.
Pozitivní změnou je výrazné snížení počtu interrupcí (z počtu 109 000 v roce 1990 na 31 000 v roce 2002). Na přelomu 80. a 90. let končilo interrupcí více než 40 % těhotenství, v roce 2002 bylo uměle přerušeno už jen 23 % těhotenství. Vývoj v oblasti umělého přerušení těhotenství svědčí o uvědomělejším plánování rodiny a odpovědném sexuálním chování mladých lidí spojeným s častějším užíváním antikoncepčních prostředků. Na druhou stranu však v české populaci stále existuje skupina žen, která podstupuje interrupci opakovaně a považuje ji za dodatečnou antikoncepci.
Uvedené trendy rodinného chování se promítly do rodinných struktur. V roce 2001 bylo oproti roku 1991 zaznamenáno snížení počtu úplných rodin z 2 613 000 na 2 334 000. Nejvíce se snížily podíly osob žijících v úplné rodině ve věku do 30 let, a to v souvislosti se snížením sňatečnosti při nedostatečné kompenzaci vyšším počtem nesezdaných párů. V seniorském věku došlo naopak ke zvýšení počtu párů jako důsledku nižšího rizika ovdovění. Počet nesezdaných soužití se z hodnoty 85 tisíc v roce 1991 zvýšil na 125 tisíc o 10 let později. Z pohledu struktury úplných rodin je patrný nárůst podílu nesezdaného soužití, a to především u lidí ve věku do 30 let. Tyto svazky však nekompenzují úbytek počtu legálních manželství. Z hlediska reprodukce není také nesezdané soužití zatím rovnocennou alternativou tradičnímu manželství. Zatímco sňatek bez předchozího soužití partnerů je stále často spojen s těhotenstvím ženy, podíl bezdětných nesezdaných párů, které doposud neuzavřely manželství, je ve srovnání s manželskými páry více než dvojnásobný. Manželé se pak nejčastěji rozhodují pro sňatek v souvislosti s uspokojivou finanční situací či přáním mít děti v manželství. Nesezdaní partneři naproti tomu dávají přednost společnému životu bez sňatku zejména z důvodů zkoušky společného bydlení, prozatímní nepřítomnosti dítěte, či hédonistické chuti užívat si života bez závazků.
V průběhu 90. let se také zvyšoval počet neúplných rodin. Zatímco v roce 1991 jich bylo 434 000, v roce 2001 už 576 000. Příčinou byl nárůst počtu neúplných rodin se závislými dětmi. V roce 1991 a 2001 měly neúplné rodiny se závislými dětmi nejčastěji jedno dítě (přibližně dvě třetiny), tři a více dětí pak žije v necelých 6 % neúplných rodin s dětmi.
Počet domácností jednotlivců vzrostl mezi roky 1991 a 2001 z 1 090 000 na 1 276 000. V roce 2001 se sice v porovnání s rokem 1991 zvýšil počet i podíl domácností tvořených mladými, svobodnými jednotlivci. Pokud však vztáhneme tyto počty k celé populaci svobodných, která by tyto domácnosti mohla vytvářet, situace se příliš nezměnila. Rozvedení muži zakládají domácnost jednotlivce častěji než ženy. Ve vyšším věku (55-59 let a více) však početně převažují domácnosti rozvedených a ovdovělých žen.
Vztahy v současné české rodině, a to jak mezi partnery, tak i v širší rodině mezi generacemi, se mění pod vlivem vývoje sociálních a ekonomických podmínek, demografických procesů i kulturních změn včetně pozvolného pronikání vlivu jiných kultur a zvyklostí do české společnosti. Bez ohledu na věk, vzdělání či jiné charakteristiky si v hodnotových orientacích rodina a rodičovství stále udržují své výsadní postavení. Dochází však ke snižování významu, který je přikládán legitimitě a institucionalizaci partnerského svazku. Především mladší lidé dnes často nespatřují zásadnější rozdíly mezi legalizovaným partnerstvím v manželstvím a nesezdaným soužitím. Tato skutečnost souvisí se změnami postavení muže a ženy v rodině, které jsou podmíněny poklesem ekonomické závislosti žen na manželovi v důsledku vyšší vzdělanosti a trvale vysoké zaměstnanosti žen. Také celkové posilování individualismu a sociální atomizace ve společnosti mají vliv na snižování významu přikládanému manželskému svazku.
Současně je v české společnosti dlouhodobě vysoká rozvodovost. Ani sociální a ekonomické změny v 90. letech minulého století a na počátku tohoto století na této skutečnosti nic nezměnily. Důvody rozpadů manželství oficiálně uváděné v rámci rozvodových sporů, se sice zásadně nemění, ale skutečné důvody nejsou bohužel známy natolik, aby bylo možno vypracovat systém účinných preventivních opatření vedoucích ke snížení rozvodovosti. Manželé v Čechách nemívají ve zvyku hledat odbornou pomoc při rodícím se manželském konfliktu.
Významně se mění hodnotový a normativní obsah mateřství a otcovství. V důsledku toho dochází ke změnám v postavení matky a otce při výchově dětí a při rozhodování o jejich počtu, výchově i jejich budoucím životě. Díky kulturně sociálním změnám, změnám legislativy v oblasti rodinného práva, sociálně právní ochrany a zabezpečení práv dětí, proměňuje se také postavení dítěte v rodině. Dítě přestává být majetkem
rodičů a stává se z něho jejich partner.
Změny vztahů v rodině jsou navzájem propojeny se změnami rolí jejich členů uvnitř i mimo rodinu. Vzhledem ke zvýšení zaměstnanosti žen ve 2. polovině 20. století a nárůstu požadavků zaměstnavatelů na výkonnost v posledních letech roste potřeba efektivního sladění rodinných a profesních rolí ženy. Pro většinu mužů však zůstává dilema práce a rodiny dodnes téměř bezproblémové. Ačkoliv je u nás převaha rodin se dvěma ekonomicky aktivními rodiči, očekává se stále od žen, že se vedle svého zaměstnání budou více podílet na péči o domácnost. Od muže se pak především očekává finanční zabezpečení rodiny s případnou pomocí při zajišťování „chodu rodiny“. Existuje tak rozpor mezi deklarovanými požadavky na rovnoprávné rozdělení domácích prací mezi partnery a reálnou situací v českých rodinách.
Okomentovat