Hana Radilová
–
3.7 Dílčí závěr
V 2. polovině minulého století se v západoevropských zemích začal zastavovat ekonomický růst. Zároveň se ve společnosti objevily problémy, jejichž řešení se hledá dodnes. Terorismus, užívání drog, rozmach organizovaného zločinu, růst nezaměstnanosti, rostoucí počet přicházejících uprchlíků a s tím související hrozba etnických konfliktů, to vše přispělo ke změně celkového klimatu v západních společnostech. Současně ale stále stoupala průměrná úroveň spotřeby a významně rostl podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí. Probíhající změny ve společnosti zasáhly i instituci rodiny. Od 1. poloviny 70. let dochází ve státech západní Evropy k poklesu sňatečnosti, růstu rozvodovosti, zvyšování počtu neúplných rodin a především k prudkému poklesu porodnosti až pod hranici prosté reprodukce. Nízká porodnost přitom úzce souvisí s vynálezem antikoncepce.
Naši zemi v 70. letech minulého století ovládla normalizace. Politická a ekonomická situace měla za následek jiný vývoj v rodinných poměrech než v západních státech. Sňatečnost zde byla velmi vysoká, přičemž věk nevěst byl jeden z nejnižších v Evropě, stejně tak jako věk prvorodiček Regulérní cestou k manželství se stalo otěhotnění partnerky. Neexistující trh s byty znemožňoval mladým párům osamostatnění. Ty pak dlouho zůstávaly závislými na svých rodičích. Místo antikoncepce ženy často využívaly možnost podstoupit interrupci. Shodně se západní Evropou rostla rozvodovost a počet neúplných rodin. Nukleární rodina byla tak v 80. letech v naší společnosti zastoupena už jen přibližně z 1 třetiny. V průběhu 90. let, po změně politického režimu, se začala společenská i rodinná situace v naší zemi měnit a přibližovat stavu běžnému v západoevropských státech. Nové rodinné vzorce, které se začaly objevovat v 2. polovině 20. století, se tak na přelomu 21. století značně rozšířily v rámci celé Evropy. Moderní rodinu vystřídala rodina postmoderní.
Termín postmoderní rodina byl použit již v 70. letech minulého století. Za základní znak současné postmoderní rodiny bývá považována různost rodinných forem, která nahradila dominantní typ rodinného uspořádání, kterým dříve byla nukleární rodina. Ta je dnes v Evropě zastoupena asi jen z 1 třetiny. Přitom téměř polovina manželství končí rozvodem. Roste počet nesezdaných soužití a ve společnosti se objevují „singels“. V souvislosti s používáním antikoncepce a plánovaným rodičovstvím se rodí stále méně dětí a to stále starším rodičům. Současně roste počet dětí narozených mimo manželství a stále více dětí žije v neúplných rodinách. Protože se prodlužuje doba soužití rodičů a dětí, roste socializační vliv mladší generace na starší.
Přestože v dnešní době přebírá řadu rodinných funkcí stát, zůstává plnění těch nejzákladnějších stále převážně na rodině. Jsou to funkce biologicko-reprodukční, sociálně-ekonomická, socializačně-výchovná a sociálně-psychologická. Právě ta poslední je pak jedinou funkcí rodiny, kterou dnes nemůže nahradit žádná jiná instituce.
Ve vztahu mezi mužem a ženou se odráží současný individualismus. Jak je patrné z rostoucího počtu nesezdaných soužití, je dnes kladen velký důraz na svobodu a nezávislost jedinců. Manželský či partnerský vztah zůstává prostřednictvím možnosti rozvodu či rozchodu stále otevřen nové volbě. Objevuje se seriální monogamie, kdy jedinec prochází v průběhu života několika následnými monogamickými párovými soužitími. Partnerský vztah se stává zázemím a základní oporou a současně místem seberealizace jedinců. Od partnera člověk očekává podporu a pochopení pro své činnosti a plány. Důležitou součástí vztahu mezi ženou a mužem je uspokojivý sexuální život, který dnes řada lidí chápe jako základ dobře fungujícího vztahu.
Postavení muže a ženy v rodině se v západních společnostech od vrcholné doby moderní rodiny změnilo, a to díky masovému nástupu žen do zaměstnání. U nás byly ženy zaměstnávány již od 50. let minulého století a i dnes je jejich podíl na pracovním trhu velmi vysoký. Díky své zaměstnanosti a stále vyššímu dosaženému vzdělání jsou dnes ženy v celé Evropě sociálně i finančně nezávislé na mužích. Otázka, kterou se společnost v souvislosti se zaměstnaností žen zabývá již od 1. poloviny 20. století je slučitelnost mateřské a zaměstnanecké role ženy. Postupně se objevily 3 základní postoje k této problematice: konzervativní, neokonzervativní (později vypracovaný v třífázový model) a egalitární. Podle toho, jakým způsobem rodiny řeší tento problém v praxi, můžeme rozlišit také 3 typy rodin: dvoukariérové rodiny, model dvouosobní kariéry, dvoupříjmové rodiny. Právě dvoupříjmové rodiny, které odpovídají neokonzarvativnímu postoji respektive třífázovému modelu, jsou ve společnosti zastoupeny nejčastěji.
V případě péče o děti dochází postupně také ke změnám. Muži začínají projevovat stále větší zájem o výchovu svých dětí. Objevují se i otcové, kteří využívají možnost nastoupit rodičovskou dovolenou místo matek. Pokud jde o práce v domácnosti, vykonávají je přes veškeré snahy o jejich rovnoprávné rozdělení mezi partnery převážně ženy.
Trendy rodinného vývoje v České republice jsou v podstatě shodné s evropskými. Také u nás došlo od 90. let k rozšíření alternativních forem rodinného života. Snižuje se sňatečnost, rozvodovost je trvale vysoká, naopak porodnost máme jednu z nejnižších na světě. Roste počet nesezdaných soužití i samostatně žijících jedinců. Podíl dětí žijících v neúplných rodinách stejně jako těch, které se narodí mimo manželství je stále vyšší. Pokud se pár rozhodne pro pořízení dítěte, činí tak většinou ve vyšším věku. Ženy-matky pak často řeší problém týkající se sladění rodiny a zaměstnání. Mění se hodnotový a normativní obsah mateřství a otcovství a současně se také proměňuje postavení dítěte v rodině. Domácnost zůstává i nadále starostí žen. Bez ohledu na výše popsané proměny české rodiny si však v hodnotových orientacích rodina a rodičovství stále udržují své výsadní postavení.
Instituce rodiny se stále mění a její budoucí podobu můžeme pouze odhadovat. Převládne ve společnosti směsice rodinných forem, nebo se naopak vyvine dominantní typ rodinného systému? Bude společnost klást důraz na hodnoty tradiční rodiny a hodnotu dítěte nebo bude budoucnost patřit nezávislým, svobodným jedincům? V současné době se můžeme o budoucí podobě rodiny pouze dohadovat. Vzhledem k tomu, že se však jedná o instituci po všech stránkách výhodnou, a to jak pro společnost tak i pro jedince, lze s největší pravděpodobností očekávat, že rodina nezanikne a bude fungovat i nadále.
Pokračování za týden
Okomentovat