Hana Radilová
–
1.3 Manželská láska
Od samotného vzniku křesťanství určovala nejvýrazněji normy správnosti a uspořádání mezilidských vztahů v evropské rodině církev. Na našem území vycházely až do rozpadu Rakouska – Uherska všechny právní úpravy přímo z církevního práva a náboženské doktríny katolické. Mnohem důležitější byla ale skutečnost, že církev po celá staletí, u nás i v dalších zemích Evropy, vytvářela a efektivně ovlivňovala především kvalitativní, obsahovou stránku chování a vztahů mezi lidmi.
Křesťanské pojetí rodinných vztahů bylo vždy založeno na předpokladu vzájemné lásky. Tato původní křesťanská láska byla však zcela odlišná od dnešního pojetí lásky. Byla chápána jako duchovní pouto, nikoli jako emocionálně erotický vztah. Jejím základem byl asymetrický vztah muže a ženy, kdy muž byl povinován láskou k ženě a zároveň byl odpovědný za její duševní i materiální blaho. Žena pak byla muži naprosto podřízena a byla mu povinována úctou. Hlavní kvalitou takto chápané manželské lásky bylo její trvání, její nepomíjejícnost – „dokud nás smrt nerozdělí“. Lidé, kteří uzavírali manželství, tak často činili bez jakékoli zamilovanosti. Láskou byl chápán samotný závazek, který na sebe manželé sňatkem brali a jejich odpovědnost za něj. Citové i erotické okouzlení se mohlo dostavit v průběhu manželství, ale také nemuselo. O volbě budoucího manžela či manželky většinou rozhodovali rodiče. Výběr vhodného partnera probíhal s ohledem na to, zda byl kandidát vhodný z hlediska zachování společenského postavení rodiny a jejího majetku. Tradiční rodina založená na takto křesťansky chápané lásce a manželství vznikající „z rozumu“ přispívala ke stabilitě ve společnosti.
Důležitou součástí manželské lásky byla vzájemná oddanost. Nešlo však tolik o oddanost osobě manžela či manželky jako spíš samotnému manželskému stavu. Člověk se sňatkem oddával nadosobní hodnotě vzájemnosti, ideji i realitě rodinného principu existence. Člověk, který vstoupil do manželství se přestával vnímat jako individuum a začal se víceméně chápat jako nedílná součást páru. Odevzdával vzniklému páru určitým způsobem svou identitu a získával novou, párovou totožnost.
Za zmínku také stojí role erotiky v manželství. Zatímco v ranném křesťanství měla erotika v manželském svazku své místo, byl později sex v manželství považován za přípustný pouze pokud byl vykonáván za účelem plození dětí. Důvody k vytlačení erotiky z manželství byly v podstatě dva. Jedním z nich byla potřeba církve ovládat člověka co nejvíce. U muže milujícího příliš svou ženu či naopak u ženy zamilované do svého muže hrozilo, že budou, pro svou vzájemnou lásku, zapomínat na lásku k Bohu. Církev v přílišné manželské lásce zkrátka spatřovala možný základ pro vznik velmi silné loajality, která mohla konkurovat loajalitě k církvi. Druhým důvodem, proč držet erotiku v manželství „na uzdě“, byla nutnost zajištění stability ve společnosti. Potencionální rozpad rodiny nebyl ekonomickou katastrofou jen pro zúčastněný pár a ostatní členy rodiny, ale znamenal podstatnou ztrátu i pro společnost. V době, kdy bylo nutné přežít v relativně velké materiální tísni, kdy se hospodařilo pečlivě s velmi omezenými zdroji, musela být rodina stabilním prvkem společnosti. Výše uvedenou sexuální zdrženlivostí pak byla rodina chráněna před vrtkavostí lidských citů, což jí právě tolik potřebnou stabilitu dodávalo. Vypuzení světské lásky z manželství se tedy udrželo ve společnosti tak dlouho, protože bylo po celý středověk všeobecně ekonomicky i sociálně funkční. Skutečnost, že byl manželský sex chápán jako něco nežádoucího, vedla však následně k vytvoření paralelního systému institucí nelegitimní lásky. Tím zároveň vznikl prostor pro rozvinutí jednoho ze základních principů fungování církevního řádu středověkého světa, a to mechanismu hříchu, pokání, rozhřešení a Božího odpuštění. S příchodem reformistů však došlo k rozbití celého paralelního systému a pro erotiku nezbylo v životě lidí místo. Tento stav samozřejmě nemohl trvat dlouho. Postupem času došlo k návratu sexu do manželství. V 17. století byl zahájen proces redefinice manželské lásky, který nakonec vedl k jejímu úplnému zesvětštění až do podoby, kterou známe dnes.
Okomentovat