Stridavka.cz
O Vánocích (25.12.2013) vysílal Český rozhlas Plus v rámci pořadu Radiofórum debatu na téma pěstounské péče.
Předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě Aleš Hodina hned v úvodu pořadu připomenul: “Myslím, že co bychom měli chtít hlavně, o co bychom se měli snažit, aby co nejméně dětí muselo jít do pěstounské péče, aby ty děti byly pokud možno se svými vlastními rodiči.”
Jana Frantíková, pěstounka a sociální pracovnice ze Střediska náhradní rodinné péče, ovšem chtěla hovořit jen o výhodách pěstounské péče: “Určitě je moc prima, když můžou vyrůstat děti se svými vlastními rodiči, ale druhá alternativa potom jsou ústavní zařízení a v tom případě si myslím, že pěstounská péče je opravdu lepší.”
Mimo jiné zdůrazňovala pouze roli matky, jako by otec ani nebyl rodičem, který se může a má o dítě starat a rozhodovat o něm: “Když se miminko narodí, tak z porodnice by nemohlo jít do adopční rodiny, protože maminka dává souhlas s adopcí nejdřív po šesti týdnech… Může nastat situace, kdy maminka jde do nemocnice nebo do výkonu trestu, třeba krátkodobého, a aby dítě nemuselo jít do ústavního zařízení, tak také jde do pěstounské rodiny na přechodnou dobu.”
V průběhu debaty se Aleš Hodina snažil vrátit k tématu preference vlastní rodiny: “Když se podíváme do zahraničí, tak tam pěstounská péče se v některých případech zvrhává v jakýsi byznys a dochází tam třeba k odnímání dětí z rodin pod nejrůznějšími důvody a záminkami… Jde o to, aby pěstounská péče skutečně byla jen náhražkou v nezbytně nutné míře, v těch krajních případech, kdy ty dětí skutečně nemohou být se svými rodiči.”
Jana Frantíková oponovala: “Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která právě byla od ledna nastartovaná, tak určitě měla přinést větší podporu biologické rodiny, v tom, aby děti nemusel zejména z ekonomických důvodů dostávat z rodiny pryč.” Ovšem hned podotkla: “Druhý takový směr, který ta novela nastínila, byla taky podpora pěstounských rodin… také se tedy změnilo financování od té doby.” Uvedla, že odměna za pěstounskou péči na přechodnou dobu je nyní na úrovni 20 000 korun měsíčně. A to i když o dítě nepečuje: “Když se starám o miminko, nebo o nějaké dítě na krátkou dobu, a když ho potom vrátím, tak mi ta odměna vlastně dále běží, dokud zase nedostanu nějaké další dítě. Protože samozřejmě se těžko můžu někde zaměstnat na dva, tři měsíce, než někdo mi další dítě zase znovu svěří do péče.” Dodala, že u dlouhodobých pěstounů je odměna nižší.
Hovořila také o tom, jak je možné se stát pěstounem: “Dám si na oddělení sociálně-právní ochrany dětí žádost, jsem prověřená sociální pracovnicí, u nás udělá sociální šetření, musím doložit svůj finanční stav, zdravotní stav, projdu psychologickým posouzením. Teprve na základě toho můžu být zařazena do evidence žadatelů o pěstounskou péči.”
Další diskuse byla na téma úskalí pěstounské péče. Učastníci debaty se shodli na tom, že vážným problémem mohou být traumata, která si děti přinášejí ze svých rodin. Aleš Hodina upozornil i na různý způsob výchovy a různé zkušenosti a návyky, které je pak nutno v pěstounské rodině sladit.
Podle Jany Frantíkové od počátku roku 2013 “decentně přibylo pěstounů, protože od ledna spousta neziskových organizací má třeba granty na přípravu žadatelů… mnozí se rozhodli, že do toho půjdou, a teprve když zjistili, co to vlastně všechno obnáší, tak se ukázalo, že třeba na to ani nemají, nebo nechtějí za těch podmínek do toho jít… Já jsem se setkala se spoustou pěstounských rodin a spousty rodin si nesmírně vážím a zvládly skoro nezvládnutelné. Ale je pravda, že jsou rodiny, kam bych nerada předávala i štěně. Ale nakonec stejně ty rodiny prošly tím psychologickým posouzením…”
Informovala také, že se mapují různé zahraniční příklady pěstounské praxe a dodala: “Co bych si nepřála, by bylo, aby se z dětí stali třeba nějací baťůžkáři. Aby byli nějakou krátkou dobu v pěstounské rodině, potom šli zase k biologické rodině, ta zase ukázala, že to nezvládne, tak šli zase do jiné rodiny…” Neuvedla ovšem, jak toto řešit. Měly by podle ní děti být trvale odňaty ze své rodiny a svěřeny pěstounům?
Moderátorka se také dotazovala Aleše Hodiny, zda tento pořad není pro něj inspirací rozhodnout se pro pěstounskou péči. Odpověděl: “Pro mě je spíš inspirací pokračovat v tom, čemu se věnuji primárně, a to podpoře rodinných vazeb – toho, aby děti mohly být se svými vlastními rodiči… Když jsem slyšel paní Frantíkovou, jak hovořila o pěstounech jako o mámě a tátovi a o vlastních rodičích jako o biologickém otci a biologické matce, já si myslím, že by to mělo být přesně naopak: Jsou prostě rodiče, táta a máma, a pak jsou nějací náhradní rodiče. Nemělo by tady být takhle relativizováno rodičovství…”
Velký důraz položil na prevenci: “Rodiny se pochopitelně dostávají do různých problémů, které se mohou negativně odrážet na dětech a které potom mohou vést i k tomu, že děti jsou z těch rodin odebírány. Ale těm problémům lze předcházet, ať už jsou to problémy materiální, nebo problémy, řekněme, v nějakém chování… Lze těm rodinám pomoci i materiálně, i finančně formou různých podpor. A nakonec, jak vidíme, to vyjde levněji, nebo obvykle to vyjde levněji, než pokud to dítě musí být dáno do pěstounské rodiny, které se platí 20 000 korun měsíčně.”
Svou roli pro pěstouny však zjevně hrají nejen finance, ale i citové vazby. Ty jsou pro výchovu dětí samozřejmě potřeba, mohou ovšem bránit vzájemnému odpoutání a návratu dětí do vlastní rodiny. Jana Frantíková v závěru uvedla: “Ne, ani náhodou nám žádné neuteklo, v 18 se nepostavilo na vlastní nohy. Naopak od jedné pěstounské dcery už mám dvě takzvaná vnoučata… Prostě ty vztahy přetrvávají. A pokud by se dítě vracelo do biologické rodiny, že by opravdu se ta rodina dala tak do pořádku, že by se o dítě mohla starat, tak já si to tak u jednoho chlapce trošku vyhlížím, že by to tak možná mohlo být, a říkala jsem mu: Zůstanu ti babičkou.”
Celou 30minutovou debatu si můžete poslechnout ze záznamu (spustíte šipkou):
Tématu odebírání dětí od rodičů jsme se již dříve věnovali v článku PRAVDA O JUVENILNÍ (OPATROVNICKÉ) JUSTICI.
13. 1. 2014 at 2:27
To je číslo ta Jana Frantíková !…. neskutečné….a zaujalo mne, jak v poslední době lidé mdlého rozumu a bez schopnosti citu, často používají slovo “baťužkář”. Idioti.
13. 1. 2014 at 2:35
“maminka dává souhlas s adopcí ” A CO TATÍNEK ? Co když tatínek souhlas s adopcí nedá ? Pak si přece vezme své dítě do péče on a souhlas matky s adopcí tím pádem nevede k adopcim, ale ke svěření dítěte do péče otce. Nebo se mýlím ???
13. 1. 2014 at 8:55
(femi)nacistické metody juvelijní justice v praxi …..
13. 1. 2014 at 10:22
pro THX: Bohužel matka má v tuto chvíli právo otce zapřít, což je porušení práv otce i dítěte, ale je to tolerováno. A pokud byla tak vožralá nebo chrápala s více najednou, pak by automaticky měla být omezena její rodičovská odpovědnost a měl být ustanoven opatrovník, bez kterého by nemohla provést žádný úkon, který vyžaduje souhlasný názor obou rodičů. Ony by si to pak holky víc rozmýšlely, jestli otce zapřít nebo ne.
Proč je povinnost sdělovat sexuální partnery v případě pohlavní choroby, ale není tato povinnost v případě početí, kdy jsou rovněž ohrožena ústavní práva jiných osob?
13. 1. 2014 at 11:29
“Biologická máma, případně táta” – přesně takové výroky odborníků a odbornic formují, formovali a přispívají k formování nezdravého názoru společnosti jako celku. Pak se nemůžeme divit, jak to u nás v opatrovnictví vypadá.
13. 1. 2014 at 13:34
toTHX: ne, tatínek se bude muset o vlastní dítě soudit, protože náhradní maminka a náhradní tatínek (mrdák matky), je podle těchto kuplířek vždy lepší … a hlavně je z toho za 20 litrů měsíčně dobrý byznys.
13. 1. 2014 at 22:15
Už tak před dvěma léty,jsem namítnul sociální pracovnici úvahu,že se snáž dostanu k dítěti cizímu jako pěstoun bez ženského vzoru v rodině,než zajistím právo vlastního dítěte na péči rodičů dle závazně podepsané mezinárodní úmluvy práv dětí.
Koukala na mě a nerozuměla.Prostě jsem mimo rozteč vavrušové,dobrušové,šillarové metodiky pro OSPOD,mimo studia,mimo dosavadní kolegiální šablony uvažování-prostě nikdo nerozumí přirozené logice námitky mimo učebnice a justiční mafiánské opatrovnické praxe.(tato pracovnice nás s klukem ale pozdějipodpořila a zabojovala u feministického procesu na kraji).Naopak to ještě po těch mafiánech opakují-standard 1:14.a nikoli jasně daný standard úmluvou -péče rodičů.( u další pracovnice vše začalo znova).
Pomoci rodičům,neobcházet je,nemuset dávat vysvětlivky a závorky kdo je rodič.Selžou-li oba dva,pak nepodporovat iluze které jednou raní.Dobrá nezištná macecha bude vždy maceškou a dobrý otčím bude vždy hoden být vzorem i s vlastním jménem.