Stridavka.cz
Proč jste se rozhodl pro model střídavé péče?
Rozhodla za mne synova matka. Dávala svým chováním najevo svou rodičovskou nadřazenost a snažila se mne z jeho výchovy vyčlenit. Pokud by jí byl syn svěřen, postupně by jeho kontakty se mnou a mojí rodinou omezovala. Byl jsem si vědom svojí důležitosti v synově životě a chtěl v něm zůstat. Cítil jsem povinnost ho chránit, vychovávat, dát mu to dobré, naplnit jeho očekávání a potřeby. Nebýt jen návštěvou, kterou maminka povoluje. Spoléhat na široký styk jsem nemohl, věděl jsem, jak stát nedokáže dodržování rozsudků a předávání dětí „víkendovému“ rodiči účinně vymáhat. Samozřejmě jsem si studiem literatury předem ověřil, že střídavá péče pro děti není problém. To mne v mém úsilí utvrdilo. Neměl jsem na výběr.
S jakými obtížemi jste se při prosazování tohoto modelu setkal?
Krátce před tím, než žena požádala o rozvod, jsem pro „její“ dítě byl tím nejlepším otcem. Po prvním soudním jednání, kde jsem se svěřením syna do její péče nesouhlasil, jsem se stal terčem účelových obvinění z jeho týrání, nezájmu o něj a neschopnosti se o něj starat. Později se k obvinění přidalo i týrání ženy. S těmito vážnými obviněními jsem se musel vypořádat, současně čelit ekonomickému tlaku a podle mého názoru protiprávnímu jednání ženy, v jehož důsledku jsem během několika let přišel o majetek. Obtíže, se kterými jsem se setkal, shrnuji do těchto nepravdivých vět: Žena vždy ví, co je pro její dítě nejlepší a v jeho zájmu jedná. Domácím násilníkem je vždy muž. Uplakaná žena má vždy pravdu a je třeba ji chránit. Tvrzení ženy jsou vždy víc, než důkazy muže. Každý otec, který usiluje o střídavou péči, je mstící se domácí násilník. Pokud mi někdo ubližuje, musím i já cítit touhu ubližovat. Tyto nesmyslné předsudky jsem musel v mém případě pracně rozbíjet. Jsou v lidech jejich nevlastní vinou hluboko zakořeněny.
Co je podle vás nutnou podmínkou pro to, aby střídavá péče mohla fungovat? Mám na mysli úroveň komunikace rodičů, míru jejich shody a výchovných otázkách či třeba způsobu trávení volného času dítěte, to, zda dítě musí chodit do jedné školy atd.
Střídavou péči je třeba individuálně srovnávat s tím, co by v rodině bylo, pokud by nařízena nebyla. V případech, kdy třeba matka otci v kontaktu s dětmi brání a manipuluje je proti němu, je jedinou podmínkou fungování střídavky předávání dětí. I kdyby jen na pár let, je taková špatně fungující střídavá péče lepší, než rozvinutí syndromu zavrženého rodiče a dítě v psychiatrické léčebně izolované od sice milované, ale škodlivě manipulující matky. Stejný čas s oběma rodiči dává dítěti možnost udělat si vlastní úsudek. Rodič sám pochopí, že očerňováním druhého rodiče nic nesvede a sám se v očích dítěte shazuje. Sebereme-li takovým nezralým rodičům výhodu výhradní péče, přispějeme k uklidnění a stabilizaci situace v zájmu dítěte. Opačným postupem jen pomáháme problémy stupňovat.
Obecně si myslím, že k fungování takové střídavé péče, ze které vyroste dítě srovnatelné s dětmi z úplných harmonických rodin, mají být splněny tyto podmínky: 1. Oba rodiče mají zájem a schopnost péči a výchovu zabezpečit. 2. Alespoň jeden z rodičů vzorově předává důležité informace a neválčí. Chová se tak, jak by chtěl, aby se choval i druhý rodič. Musí umět odpouštět, povznést se, ustoupit, i když to ten druhý neopětuje. Měsíce, roky, pořád. Kdo svoje dítě miluje, dokáže to. 3. OSPOD musí prosperitu dětí a komunikaci rodičů sledovat.
Malé děti jsou bezelstné a nepředstírají. Stačí zatelefonovat do školky a zeptat se na jejich chování ve střídavé péči učitelek, které s dětmi jsou v denním kontaktu a mají jejich důvěru. Odhadovat znalcem případný budoucí vývoj a vliv střídavé péče na děti, často již delší dobu ovlivňované výhradní péčí jednoho z rodičů, je spíše spekulací. Pokud by střídavá péče selhávala, či ji jeden z rodičů mařil, lze předběžným opatřením během týdne stav změnit. Nekomunikace není způsobena neschopností, ale neochotou, mnohdy účelovou. V dostatečné písemné podobě ji může soud i OSPOD svojí autoritou na rodičích vynutit. Nesouhlas jednoho z rodičů se střídavou péči není překážkou v jejím nařízení, ale naopak důvodem. V případě stejných kulturních základů rodin rodičů, blízkosti bydliště a stejné školy, bych se střídavou péči nebál nařídit bez znaleckých posudků, v jiných případech bych znalce konzultoval. Za nejlepší věk pro začátek střídavé péče považuji 4 roky. Soudně stanovený interval střídání pro tak malé děti by měl být týden, parametry střídavé péče – interval a způsob předávání či komunikace mohou být dále nastaveny dohodou na OSPOD. Na názor dětí je třeba brát zřetel, ne však absolutně.
Proč si myslíte, že je tento model pro děti nejlepší? Pokud si to myslíte.
Nejlepším modelem je život dětí v úplné rodině, kde otec i matka žijí v lásce a harmonické shodě. Pokud se však rodiče rozejdou, neznamená to, že by jeden z nich musel být špatným rodičem a měl být z vychovatele přeřazen do role návštěvy. Zvláště pokud má o výchovu dítěte zájem. Střídavá péče dítěti oba rodiče zachovává, mírní jejich konflikty, nutí je ke komunikaci a spolupráci. Fixuje stav před případnými posudky, je prevencí proti manipulaci a nevratnému přetrhání vazeb, motivuje rodiče k lepší péči, je pohodlnější i pro ně samotné. Důsledkem výše zmíněného je pozitivní vliv střídavé péče na děti. Výhodou je i snadnější odhalení případného týrání dítěte jedním z rodičů.
Hodí se pro všechny děti?
Negativní vlivy střídavé péče se zveličují a požadavky na bezvadnou komunikaci rozvádějících se rodičů se přeceňují. Místo hledání způsobů, jak dítěti oba rodiče zachovat a překážky odstranit, hledají se mezi rodiči nesmyslně rozdíly, hledá se ten lepší. Přitom o úplné rodiny, kde jsou konflikty a hádky před dětmi na denním pořádku, se mnohdy vůbec nikdo nezajímá. Můj syn ve střídavé péči od malička vyrůstá, svému okolí se jeví jako spokojené dobře prospívající dítě, což potvrdil i OSPOD. Je to přitom kluk jako každý jiný. Ani naše situace nebyla neobvyklá. Zajímavé je, že jsme ke střídavé péči dospěli nařízením soudu proti vůli ženy a i na naší komunikaci je co zlepšovat. Myslím, že střídavá péče je trnem v oku mnohem více dospělým, než dětem. Je nezvyklá, proto podezřelá. Většině dětí ale nevadí. I kdyby byla nařízena jen dočasně, na zkoušku, velkou škodu v jejich životě udělat nemůže. Ne, nemyslím si, že se střídavá péče hodí pro všechny, ale určitě se hodí pro násobně větší procento dětí, než na jaké úrovni je v České republice nyní využívána.
31. 3. 2011 at 10:22
Vypadá to, že všechny případy mají mnoho společných jmenovatelů. Všechny matkyaž do rozvodu tvrdily, že jsou to skvělí tatínkové, že nikdy by nebránily jeho styku s dítětem. Stejně tak si pamatuji na slova jedné takové maminky, že si svého manžela vzala PRÁVĚ PROTO že viděla jak se chová k cizím dětem a svým nevlastním dětem z jejího předchozího manželství. Nyní je to ta největší zrůda na světě.Jen s jedním nesouhlasím. OSPOD,alespoň dle mých zkušeností je manipulováno matkou a dělá v podstatě to, co ona jim řekne. Bez jakéhokoliv zájmu si zjistit fakta. Naopak povzbuzuje otce k tomu aby se dcery vzdal. Předpojatost OSPOD je prokazatelná a není instituce, která by s tím pohnula. Protože OSPOD je v tomto případě naprosto všemocná.
31. 3. 2011 at 11:06
Ano plně souhlasím s tvrzením ohledně OSPODu – znám dobře na vlastní kůži – vše vedeno v duchu – hlavně mě s tím prosím moc nezatěžujte, víte kolik máme práce a kdybysme se měli každému případu věnovat jak vy chcete, tak neuděláme vůbec NIC! Bohužel toto je lhostejný přístup k vašem dítěti – jde o to, že nejde v tuto chvíli o vlastní dítě této pracovnice OSPODu – to byste viděli úplně jiné točo. Úžasné je, když vám pracovnice řekne, že ona nic nemůže a nemá žádné pravomoce – já se zde ptám, proč tedy takovýto odbor vůbec EXISTUJE – když se mají snižovat výdaje – neměl by se tedy zrušit, když samy pracovnice toto tvrdí????
… jak je to vůbec s povinnostmi OSPODů dle zákona a jejich právy jak mohou zasahovat a co nařizovat bez toho aby se musely stále pouze odvolávat na to, že ONY nemohou nic a vše musí soud… 
….uveřejněte tu článek, který bude obsahovat uzákoněnná práva a povinnosti – včetně mechanizmů, které OSPODy mají a měly by využívat – pak teprve neznalí otcové mohou intervenovat více u OSPODů…díky redakci
31. 3. 2011 at 11:42
V Odkazech máme mj. zákon o sociálně-právní ochraně dětí, který upravuje působnost OSPOD (např. § 10, 12 apod.)
1. 4. 2011 at 16:54
Já si na OSPOD nemůžu stěžovat. Vyzkoušel jsem celkem 3 a vždy byl stejný scénář:
1) Bejvalka na mne nakydala špínu u OSPOD a požádala o pomoc při svěření dětí do její péče
2) Navštívil jsem taky OSPOD, uvedl na pravou míru polopravdy bejvalky, řekl, že bych sice chtěl svěřit děti do své péče, ale jako kompromis v zájmu dětí jsem ochoten přistoupit i na střídavku
3) OSPOD se naštval na bejvalku za ty polopravdy (tímto chválím dámy Vorlovou,Vítovou i Otáhalovou za snahu o objektivitu) a podporoval mne i u soudů
1. 4. 2011 at 17:23
to omve: skvělá zkušenost, gratuluji a chválím i jmenované dámy za svůj nestranný přístup a nepodporování účelový lží, vím o čem to přesně na OSPOD a psycholožek bývá….
1. 4. 2011 at 17:24
to omve: dotaz, jak myslíš/te že jsi/te vyzkoušel 3, vždy je pracovnice OSPOD ustanovena soudem jedna konkrétní….
1. 4. 2011 at 17:41
dík, jak to tady čtu, tak jsem asi měl jen štěstí:)
měli jsme soudy na etapy, trochu složitě jsme řešili bydlení po rozvodu, proto 2 změny bydliště a tedy 3 OSPOD
1. 4. 2011 at 20:57
ovme: to js jsi měl opravdu štěstí…
…aha už rozumím proč tolik OSPOD… 
2. 4. 2011 at 11:15
Tak to gratuluju. Jste asi jeden z mála, kdo OSPOD brání. Ale přeju Vám to. Kéž by se ostatní taky tak „nakazili“