Eva Decroix
–
7.3 Koncept administrativních rozvodů
Koncept administrativních rozvodů vychází z PEFL.(596, 597) Konkrétně princip 1:2 uvádí, že příslušným orgánem pro rozvod může být soud nebo administrativní orgán. (598) Jak trefně poznamenává Diem My, v době přijetí PEFL byly možné administrativní rozvody jen v zemích, kde tato forma rozvodů byla zakotvena tradičně – v Norsku, Portugalsku, Dánsku a Rusku. (599, 600) Nejednalo se tedy o nikterak výraznou tendenci a skutečnost, že autoři zařadili tuto formu rozvodu do PEFL, spíše značí, že tím chtěli naznačit žádoucí trend. Tomu ostatně odpovídá i obecný důraz autorů obecných komentářů k PEFL na respektování rozhodnutí a soukromí manželů a pozornost věnují především následkům rozvodu a porozvodovému míru více než samotnému principu rozvodu. (601) Někteří autoři dané ustanovení PEFL kritizovali za přílišnou obecnost a chybějící definici podmínek, za kterých by měl nebo mohl být administrativní rozvod umožněn. (602, 603) Tyto podmínky poté detailněji navrhli autoři Model Family Code, Schwenzer a Dimsey, kteří navázali na PEFL a navrhli umožnit administrativní rozvod v případě splnění tří podmínek: souhlas obou manželů se samotným rozvodem, se všemi jeho důsledky a s jeho administrativní formou; neexistence nezletilých dětí; délka trvání rozváděného manželství nepřesahující deset let. Autoři vychází z premisy, že právní podmínky rozvodu mají mít za cíl především ochranu slabší strany. Jako slabší stranu definují dítě a dochází k závěru, že v případě rozvodu manželství bez nezletilých dětí je možné snížit ochranu a umožnit administrativní rozvod. (604)
PEFL ani Model Family Code, ale ani česká doktrína však neodpovídají na otázku, který administrativní orgán má národní zákonodárce určit jako příslušný k vyslovení rozvodu, ani neurčují nad rámec obecných principů rozvodu procesní podmínky takového administrativního rozvodu. (605) V jednotlivých zahraničních právních řádech nelze poté najít jednotící linku, jak je ukázáno ve srovnání níže.
Převedeme-li pojem „administrativní orgán“ do české právní terminologie, jedná se nejpravděpodobněji o správní orgán nebo správní úřad. Ten je dle Hendrycha „organizační jednotkou zřízenou zákonem, navenek ohraničenou a vystupující na veřejnosti prostřednictvím svých orgánů nebo zástupců (…). Správní úřady jsou součástí moci výkonné, nástrojem, jehož prostřednictvím stát, popř. jiný subjekt veřejné správy přímo plní své úkoly a funkce. (…)
V oblasti výkonu státní správy přiznává článek 79. odst. 3 Ústavy správnímu úřadu oprávnění vydávat právní předpisy. (606) Ve starších zákonech nebyl termín S. nijak preferován. Dominantním byl výraz orgán státní správy nebo správní orgán. Proto se s těmito výrazy setkáváme v právním řádu dodnes.“. (607)
Komentář Ústavy poté doplňuje, že „soustava správních úřadů pro výkon státní správy je Ústavou chápána především ve smyslu institucionálním, kdy správní úřady představují organizační jednotky státu, které byly zřízeny za tímto účelem“. (608)
Je možné podřadit notářské rozvody pod koncept administrativních rozvodů? (609) Pokud použijeme pro pojem administrativní rozvod českou terminologii správního rozvodu, tedy rozvodu vysloveného správním orgánem, je to terminologicky vyloučeno. Správní orgány jsou součástí výkonné složky státu. Notáři nejsou v žádném případě součástí moci výkonné. V některých případech, pokud jsou pověřeni pravomocí soudu, je lze analogicky, avšak subsidiárně podřadit, co se některých činností týče, pod moc soudní. Obecně jsou notáři, a je to jejich výsostná přednost, především svobodným povoláním, které nespadá pod žádnou z ústavních pravomocí státu. Systémově je tedy vyloučeno podřadit rozvod vyslovený notářem pod článek 1:2 PEFL, který stanoví, že rozvod může být vysloven soudním nebo administrativním orgánem.
Nicméně mám za to, že zavedení notářských rozvodů zákonodárci v jiných zemích sledovalo stejné zájmy jako rozvody administrativní. Vzhledem k tomu, že PEFL jsou doporučující obecné teze směřující k unifikaci rodinného práva, nelze je navíc vykládat omezujícím způsobem a bez přihlédnutí ke komentářům jejich autorů. Notářské rozvody jako alternativa k rozvodům soudním mohou pramenit ze stejné motivace založené na vůli respektovat shodnou vůli rozvádějících se manželů k rozvodu, omezit ingerenci státu do jejich rozhodnutí a do života rodiny a umožnit alternativní a rychlejší rozvod. Přesto mám za to, že notářské rozvody není možné vnímat jako podkategorii rozvodů administrativních, ale jako další alternativu k rozvodům soudním a administrativním. (610) Právě s ohledem na postavení notáře, který na rozdíl od soudních či administrativních orgánů není nositelem státní moci, nelze na základě podobnosti příčin a důvodů, pro které mohou být notářské rozvody podporovány či zaváděny, považovat notářské a administrativní rozvody za stejný právní koncept. Jedná se o koncepty analogické, a to především v tom ohledu, že jak notářské, tak administrativní rozvody představují alternativu k „tradiční“ soudní pravomoci v oblasti rozvodů. Právní aspekty a úvahy vztahující se k oběma těmto alternativám jsou v některých ohledech podobné, proto komparativní porovnání zahraničních právních úprav bude zahrnovat obě alternativy.
Pro úplnost taktéž dodávám, že i přes absenci zmínky o notářských rozvodech v PEFL se dnes jedná o alternativu k soudnímu rozvodu, která je v Evropě rozšířenější než rozvody administrativní. Dle informací dostupných autorce, notářské rozvody dnes platí v sedmi evropských zemích, administrativní v pěti zemích, přičemž jednou z nich je Rusko, tedy země, k jejíž právnímu pořádku můžeme mít v dnešní době spíše výhrady než k ní vzhlížet. Obecně jsou alternativy k soudnímu rozvodu stále „pouze“ alternativami, a ačkoliv se jejich zavedení do právních řádů evropských zemí rozšiřuje, i po více než dvaceti letech od vypracování PEFL v roce 2002 se stále jedná o menšinu evropských států, která k nim přistoupila. Lze hovořit o tendenci k nim směřující, ale ani o notářském ani o administrativním rozvodu nelze hovořit jako o nevyhnutelné variantě a pravidle napříč Evropou. Současně lze konstatovat, že ze zemí, ve kterých jedna z těchto alternativ k soudnímu rozvodu byla zavedena, nemáme dostatečná data o dopadu, který jejich zavedení mělo, ať už na celkovou sňatkovost, nebo rozvodovost. Nemáme ani data o tom, zda se v časovém odstupu po jejich zavedení nezvýšil počet opatrovnických řízení nebo řízení o dodatečném projednání vypořádání společného majetku manželů či řízení o výživném. Je to málo pravděpodobné s ohledem na to, že většinově jsou tyto rozvody založeny na dohodě manželů o veškerých aspektech porozvodového uspořádání (viz níže), ale data k tomu dostupná nejsou.
Evropské země s alternativními rozvody
(596) Administrativní rozvody zmiňuje také jako alternativy k rozvodům soudním v zahraničí česká literatura HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a WESTPHALOVÁ, Lenka. Rodinné právo. Academia iuris (C.H. Beck). V Praze: C.H. Beck, 2015. ISBN 978-80-7400-552-7., s. 87. a ŠMÍD, Ondřej a ŠÍNOVÁ, Renáta. Rozvod manželství. Teoretik. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-66-3.
(597) Viz kapitola 9.3 této práce, supra.
(598) „Divoce should be granted by the comptetent authority which can be either be a judicia lor administrative body. ( ….)
(599) DIEM MY, Tran. Administrativní rozvod – komparatistická studie. Diplomová práce, Masarykova Univerzita, 2021.
(600) Zvláštním případem bylo Nizozemsko, jehož právní úprava umožňovala tzv. bleskový rozvod, avšak výchozí formou rozvodu byl stále rozvod soudní. Bleskový rozvod byl spíše omylem než cílem zákonodárce, když se jednalo o zavedení možnosti „zrušit“ manželství jeho převedením na registrované partnerství. Tohoto začali využívat manželé za účelem zrychleného převodu. Zákonodárce následně zákon upravil.
(601) BOELE-WOELKI, K., PINTENS, W., FERRAND, F., GONZÁLEZ-BEILFUSS, C., JÄNTERÄ-JAREBORG, M., LOWE, N. Principles of European Family Law Regarding Divorce and Maintenance Between Former Spouses. Praha: Intersentia, 2004. ISBN 9789050954266, s. 14.
(602) Administrativní rozvod je v této práci autorkou používán jako nelegislativní zkratka a odkazuje na rozvod, který je rozhodnut administrativním orgánem. Autorka umslně nepoužívá překlad „správním“ orgánem viz supra.
(603) LÁDLOVÁ, Pavla. Vybrané instituty související s ukončením manželství:Administrativní rozvod. Rozvod bez zjišťování příčin rozvratu. Mediace. Rigorozní práce, Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. a ORÜCÜ, E. The Principles of European Family Law Put to the Test: Diversity in Harmony or Harmony in Diversity? In: ÖRÜCÜ, E., Mair, J. (eds.). Juxtaposing legal systems and the principles of European family law on divorce and maintenance. Antwerpen: Intersentia, 2007, s. 236.
(604) In LÁDLOVÁ, SCHWENZER, DIMSEY. Model Family Code: From a Global Perspective.
(605) KRÁLÍČKOVÁ, Milena: Úvahy nad českým rodinným právem ve světle stého výročí tzv. manželské novely uvádí, že „pakliže manželé vzájemně souhlasí s rozvodem a jsou na následcích v podobě majetkového vypořádání společně dohodnuti, je na místě odhlédnout od rozvodu na základě kvalifikovaného rozvratu a uvažovat o liberálnějším administrativním rozvodu. In: KRÁLÍČKOVÁ, M. Úvahy nad českým rodinným právem ve světle stého výročí tzv. manželské novely. [online] [cit. 2024-02-10] Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/12506
(606) § 79 „(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.“ Ústava České republiky, 1/1993 Sb.
(607) HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. Beckovy odborné slovníky. V Praze: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-059-1.
(608) RYCHETSKÝ, Pavel. Ústava České republiky: Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky: komentář. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-809-3.
(609) Termíny notářský a administrativní rozvod nejsou termíny legislativními a autorka je v této práci používá pro označení: notářský rozvod – rozvod, pro jehož vyslovení je příslušný notář a administrativní rozvod – rozvod pro jehož vyslovení je příslušný orgán státu.
(610) Opačný názor např: SEITLOVÁ, Petra. Rozvod manželství. Rigorózní práce, Univerzita Karlova, Právnická fakulta, s. 102.
ŠMÍD, Ondřej a ŠÍNOVÁ, Renáta. Rozvod manželství. Teoretik. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-66-3, s. 62.
KABÁTEK. Divorced in a Flash: The Effect of the Administrative Divorce Option on Marital Stability in the Netherlands
Okomentovat