Tomáš Olejár

Vážený pan
Lubomír Zaorálek

ministr zahraničí státu předsedajícího Výboru ministrů Rady Evropy
Loretánské náměstí 5
118 00 Praha 1 – Hradčany

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás jako na ministra zahraničí státu předsedajícího v současnosti Výboru ministrů Rady Evropy s tím, že chci jako pověřený zástupce signatářů Prohlášení Charty práv výživou povinných rodičů 2017 (dále jen „Charta 2017“) upozornit Radu Evropy (dále jen „RE“) a Výbor ministrů Rady Evropy na cílené a promyšlené porušování elementárních principů právního státu v jedné z členských zemí Rady Evropy, v České republice (dále jen „ČR“).

Vy sám jste při přebírání předsednictví Výboru ministrů RE mezi priority zařadil ochranu a posilování právního státu (anglicky „rule of law“), který je obecně založen na ústavnosti a ústavních právech občanů, přičemž je soudní moc vázána veškerým platným a deklarovaným právem (tj. obecnýmizákony, ale i ústavou, ústavními zákony a mezinárodními dohodami). V ČR samotné však byl paradoxně pojem právního státu účelově obecně zúžen na ničím nekontrolovatelnou libovůli tzv. nezávislého soudu, která se zde zejména v opatrovnických sporech stala jedinou právní jistotou.

V ČR si soudní moc, která k tomu není z Ústavy zmocněna, přisvojuje pravomoc omezovat, či dokonce v naprostém rozporu s ústavně deklarovanými principy odpírat základní práva povinných rodičů. Aniž by k tomu měla jakoukoliv oporu Ústavě, osobuje si soudní moc v ČR pravomoc stanovovat meze, či dokonce úplně odpírat taková deklarovaná práva povinných, jako je např. právo na stanovení povinnosti při zachování základních práv, právo svobodně nakládat s legálně nabytým majetkem, právo na svobodnou volbu povolání a obecné právo nebýt nucen činit, co zákon neukládá, spolu s právem činit, co zákon nezakazuje.

„Charta 2017“ upozorňuje na systematické porušování základních práv povinných osob ve světle mnohem širšího problému absence vymahatelnosti deklarovaných principů právního státu nejen v ČR, ale i v institucích Rady Evropy. Nejvyšší ústavní činitelé ČR již byli prostřednictvím „Charty 2017“ seznámeni s naprostou nevymahatelností deklarovaných základních práv podle čl. 8 Všeobecné deklarace lidských práv, která je v tomto konkrétním případě realizována tolerancí libovůle soudní moci, která bez jakéhokoliv odůvodnění odmítá chránit práva garantovaná mezinárodními smlouvami (čl. 3 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte), Ústavou ČR (čl. 4) a Listinou základních práv a svobod (čl. 2, 4, 9, 11 a 26).

S identickou ignorací základních práv povinných osob však postupuje i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku ve vztahu k uvedeným právům deklarovaným Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv, čímž umožňuje v rozporu s deklarovaným ústavním právem vynést v ČR ročně cca 40.000 rozsudků o stanovení vyživovací povinnosti. Dalších 10.000 – 12.000 podmíněných a 600 – 800 nepodmíněných trestů odnětí svobody je tak v ČR každoročně uloženo pro dluh na povinnosti, která byla povinným osobám stanovena nikoliv podle pravidel deklarovaného ústavního práva.

Spolu s projednáním textu „Charty 2017“ na půdě Výboru ministrů Rady Evropy prosím o informaci, do jaké míry může být Rada Evropy nápomocna s přípravou potřebných dokumentů, neboť plánuji vznést stížnost a dotaz na Výbor pro práva dítěte při OSN, do jaké míry a zda vůbec platí čl. 3 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, resp. zda „zájem dítěte jako přední hledisko“ (dle paragrafového znění sdělení 104/1991 Sb.) ospravedlňuje účastnické státy z libovůle soudní moci bez dalšího omezovat a odpírat základní práva povinných rodičů.

Předem velice děkuji.

PROHLÁŠENÍ CHARTY PRÁV VÝŽIVOU POVINNÝCH RODIČŮ 2017

Převzato ze serveru Adikia

Share this...

Facebook

Twitter

VK

email