Petr Kozelka

–

Do takřka neřešitelné situace postavila justice muže z Prahy, od kterého odešla přítelkyně ve třetím měsíci těhotenství. Do rodného listu totiž zapsala jiného otce, a muž tak chlapce, kterému je dnes pět let a o němž je přesvědčen, že je jeho synem, nikdy neviděl.

S popřením otcovství mu nepomohlo Nejvyšší státní zastupitelství, žalobou se zcela odmítl zabývat i soud. Nyní má případ na stole znovu stejná soudkyně, která před několika lety návrh na popření otcovství smetla ze stolu třemi větami.

Když mužova těhotná přítelkyně i s tehdy jejich roční dcerou odešla bez varování z pražského bytu a přestěhovala se do Brna, mohl svou dcerku i přes veškerou snahu vídat kvůli rozhodování brněnských opatrovnických soudů velmi málo. Jak už Právo upozornilo, Ústavní soud odtržení dcery od otce ostře zkritizoval.

V rodném listě je jiný muž

Jeho přítelkyně nechala do rodného listu narozeného syna napsat muže, kterého si později vzala. A nikoho nezajímalo, že v době početí žila v Praze se svým tehdejším partnerem. Tomu justice vzkázala, že na chlapce, o kterém je přesvědčen, že je jeho synem, nemá žádný nárok.

„K početí došlo s tolerancí několika dnů okolo 20. ledna 2012. Tehdy jsem pracoval z domu, takže jsem byl téměř neustále s přítelkyní a naší roční dcerkou doma. Máme z té doby spoustu fotek, vídali jsme se s našimi přáteli,“ popsal muž. V březnu pak přítelkyně odešla a po narození dítěte v listopadu 2012 do rodného listu napsala traktoristu z Vyškovska. „Ten člověk má přitom další tři děti se třemi různými ženami. Jeho děti žijí od Ústeckého kraje po ten Jihomoravský,“ poznamenal muž z Prahy. „Nevím, jakým způsobem se dotyčný dokáže tedy starat i o mého syna,“ prohlásil muž.

Podle starého občanského zákoníku platného v té době mohlo žalobu na popření otcovství při zjištění závažných skutečností podat Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ). Muž se na něj proto obrátil s tím, že podle mnoha důkazů je otcem právě on.

Mezi důkazy patří i několikeré vyjádření samotné matky dítěte, kdy potvrdila, že muž je otcem. Při jednání na orgánu sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD) ohledně péče o dceru například na dotaz sociální pracovnice, proč s bývalým přítelem otěhotněla, když pak od něj utekla, žena odpověděla: „To bylo v době, kdy nám to fungovalo.“ Při jiné příležitosti zase další sociální pracovnici přímo přiznala, že otcem je její bývalý partner.

Matka odmítla zkoumat DNA

Když ale NSZ začalo s šetřením, žena otočila. Prý to byl její nový partner, se kterým se výhradně intimně stýkala, a vylučuje, že by otcem mohl být někdo jiný. „Odmítla znalecký posudek DNA za sebe i za syna. Matrikový otec uvedl, že se cítí být otcem, pravidelně spolu prý intimně žili, a ani on nedává souhlas k testu DNA. Proto je nutné podnět odložit, nebylo žádným objektivním důkazem vyvráceno, že by matrikový otec nebyl otcem,“ napsalo muži NSZ.

„Takže ten pán asi jezdil za námi do Prahy, souložil s mojí přítelkyní v našem bytě, zatímco já jsem se asi ve vedlejší místnosti staral o dceru,“ kroutil muž hlavou. Po změně občanského zákoníku proto podal sám k Okresnímu soudu ve Vyškově žalobu na popření otcovství.

„Podpis pod souhlasné prohlášení rodičů je zlovolným aktem a je zcela účelový, měl zabránit tomu, aby došlo k opatrovnickému řízení o našeho syna. Soud svým rozhodnutím drží v rukou osud nevinného dítěte. Rád bych měl možnost svého syna vychovávat a předat mu ze sebe jen to nejlepší. Jde o budoucnost dítěte, kterou má v rukou soud,“ napsal do návrhu a přiložil k němu řadu důkazů.

Soudkyně Dita Coufalová jeho návrh smetla ze stolu, přičemž své rozhodnutí odůvodnila dvěma větami. „Soud po vyhodnocení shromážděných důkazů neshledal důvody pro zahájení řízení o popření otcovství. Podnět k zahájení řízení byl odložen s tím, že řízení nebude zahájeno,“ píše se v rozhodnutí.

Otec se ale nevzdal a před několika dny podal nový návrh. Do podání napsal, že věc by měl tentokrát řešit jiný soudce. „Soudkyně je spolužačkou advokáta mojí bývalé přítelkyně, který ji zastupuje v opatrovnickém sporu ohledně naší dcery. Lze proto pochybovat o nestrannosti této soudkyně,“ upozornil. O návrhu bude ale rozhodovat opět stejná soudkyně.

Kauza podle rozvrhu

„Případ dostala podle rozvrhu práce. Na opatrovnickém úseku jsou tři soudci, takže byla 33procentní šance, že to půjde k ní. Dokonce jsem už dříve změnil systém přidělování věcí tak, že jsou anonymně rozdělované podle toho, kdy ten či onen návrh dorazí na soud. Ale takové věci se prostě stávají,“ řekl Právu předseda vyškovského soudu Aleš Vylam.

Podle něj neobstojí ani námitka, že by se soudkyně měla znát s advokátem. „Polovina našeho soudu studovala práva v Brně a v ročníku nás bylo několik stovek. Že někdo byl na stejné škole nebo bydlí ve stejné čtvrti, není důvodem pro to, aby soudce nemohl rozhodovat,“ dodal.

Převzato ze serveru NOVINKY.CZ