Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
Blíží se volby do jedné třetiny Senátu. Instituce, která před časem znemožnila rozšíření střídavé péče v České republice a stále tak – z hlediska práv dětí a rovnosti mužů a žen – drží náš stát ve skupině zemí jako Rusko, Čína nebo Írán, kde jsou děti považovány za vlastnictví jednoho rodiče. Ve snaze pomoci vymanit se z této dobré společnosti jsem oslovil kandidáty do horní parlamentní komory z hlavních politických stran a nových politických formací ve dvou volebních obvodech. Všem jsem napsal e-mail identického znění, spočívající v krátkém objasnění situace v naší opatrovnické justici. S dotazem, jak by hlasovali v případě svého zvolení za posílení střídavé péče jako preferovaného modelu, abychom na tom byli alespoň jako Slovensko. Pasáže napsané kurzívou jsou citacemi z odpovědí kandidátů.
Volební obvod č. 2 (Sokolov, Mariánské Lázně)
Zde kandiduje 5 stran s reálnou šancí na úspěch.
Nejrychlejší odpověď přišla od Mgr. Petra Zahradníčka z TOP 09. Problematiku zná dobře, je rozvedený a se ženou se dohodl, že dva společné syny bude mít formálně v péči matka, ale režim se bude blížit střídavé péči: „Upřednostňuji dohodu a v mém případě nevidím problém – možná také proto, že oba žijeme ve stejném městečku vlastně nedaleko sebe, takže děti pendlují mezi svým pokojem u mne a pokojem, který mají u mámy, jak se jim zachce…“ Ne každý má štěstí na rozumnou bývalou manželku, ale na opačné případy (když se třeba žena odstěhuje daleko) už jsem si recept nepřečetl: „Z logiky věci preferuji jednoznačně střídavou péči, ale bohužel i ta (pokud je mezi bývalými manželi přetrvávající nevraživost, zloba a napětí) má svá úskalí. Co, když rozvedený pár bydlí každý jinde, např. jeden v Sokolově a druhý v Liberci? To mají potomci být vystaveni neustálému cestování? To mají chodit do škol střídavě v Sokolově a v Liberci? Nemyslím, že by to bylo šťastné řešení…“ Pan Zahradníček uzavírá: „Takže, střídavá péče – ano, ale rozhodně to není všelék.“ Na doplňující otázku, jak by tedy v Senátu případně hlasoval, mi už neodpověděl.
O něco jasněji odpověděl Ing. Jaroslav Bradáč ze Strany práv občanů – zemanovců. Problém si uvědomuje, když píše: „…je pořád ještě uplatňován zažitý model upřednostnění matky před otcem…,“ a tuší možné řešení: „Podle mého soudu je problém v nestranném a objektivním dozoru nad chováním obou partnerů. Soudce pak vychází z toho, co mu příslušné instituce předloží. A tady většinou vítězí matky, nikoliv zájem dítěte, pokud to nejsou zrovna narkomanky nebo alkoholičky. Po mém soudu je jedním z řešení systém hodnocení kvality oněch zhusta „nezodpovědně zodpovědných“, tedy dozor nad dozorem. A vyvození zodpovědnosti za laxní, či jednostranně zaujatý přístup.“ To nezní špatně, obzvláště, když dodává: „Pokud budu mít tu možnost mluvit do věcí veřejných i na toto téma, jsem určitě připraven ovlivňovat řešení naznačeným směrem.“
Nejjasněji se vyjádřil Mgr. Jiří Holan z KSČM. Omluvil se za menší prodlevu s odpovědí, protože problém musel podrobněji prostudovat, a sdělil mi: „…svým dotazem jste mne prakticky donutil seznámit se blíže s tímto problémem a já Vám nyní mohu slíbit, že bych jako senátor PČR novelu zákona o rodině, která by zaváděla střídavou péči jako preferovaný (či doporučovaný) model, podpořil.“
Kandidáti dvou největších stran – Ing. Karel Jakobec z ODS a Ing. Zdeněk Berka z ČSSD ani po opakovaném zaslání dotazu neodpověděli. Asi jsou přetíženi starostováním v Sokolově, ale i to vypovídá o jejich přístupu k voličům a o tom, jak by si na jejich starosti udělali čas jako senátoři.
Volební obvod č. 26 (Praha 2 a Praha 3)
Zde je větší výběr kandidátů se šancí uspět.
Velmi rychle, ale příliš obecně odpověděl kandidát TOP 09 prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel: „V hrubých rysech s Vámi souhlasím a myslím si, že rovnoprávnost mužů a žen má být uplatňována i v tak citlivé věci jako je rozvodové řízení.“ Po mém upřesňujícím dotazu, jak by v Senátu hlasoval, se na mne obořil: „…kladete mi otázky na tělo – myslím, že jsem Vám už celkem jasně odpověděl…“ Tak se panu profesorovi tímto omlouvám, že se jako volič ptám, jak by hlasoval.
Rychlá a zároveň konkrétní odpověď přišla od kandidáta hnutí Pražané za svá práva, jímž je Ing. Karel Berka: „Jako senátor bych prosazoval model, který se osvědčil v Německu. Prvním rozhodnutím soudce je nařízena střídavá péče. Na základě vzájemné dohody obou rodičů se potom rozhodnutí soudu modifikuje tak, aby vyhovovalo nejlepšímu zájmu dítěte.“
Obratem odpověděl i kandidát ČSSD JUDr. Stanislav Křeček, který střídavce rozhodně nefandí, neboť tvrdí: „Soudy svěřují v naprosté většině děti do péče matky nikoliv proto, že by tomuto řešení dávaly přednost, ale protože s tím oba rozvádějící se souhlasí. V ostatních případech je zvažována vhodnost jednoho z rodičů. Střídavá péče je stejně možná, ale jen v ojedinělých případech…,“ tudíž ani nepřekvapuje jeho závěr: „…zákon, který by ukládal soudům, jak mají ve věci rozhodovat, bych rozhodně nepodpořil.“
Vyhýbavě odpověděla kandidátka SNK ED Mgr. Olga Sedláčková, MBA: „Právo dětí na oba rodiče je velmi důležitá otázka, která má svůj rozměr především psychologický, ale samozřejmě i právní. Pokud bych měla o této věci v Senátu rozhodovat, pak bych požádala o radu psychology, osvícené právníky, pedagogy a osoby, které mají v této věci osobní zkušenosti, a to zahrnuje i děti, kterých se takové rozhodnutí týká především.“ Usoudil jsem, že zde nemá cenu zasílat upřesňující otázku.
Pythická odpověď přišla i od kandidáta hnutí ANO 2012, jímž je JUDr. Milan Hulík. Z jeho odpovědi: „Ale zákony toho zaručují mnohem více a přesto se nedostává spravedlnosti. Nemohu všechny paragrafy znovu citovat, ale mým hlavním heslem je přece: SPRAVEDLNOST JE VÍCE NEŽ ZÁKON. Jde o výklad zákona nebo rozhodování proti zákonu, ale aby bylo spravedlivé…,“ jsem nebyl příliš moudrý a požádal jsem o upřesnění, jak by v Senátu případně hlasoval. Odpovědi jsem se už nedočkal.
Ani po opakované výzvě vůbec nereagovali Milena Kozumplíková z ODS, Pavel Ambrož z KSČM a Mgr. Libor Michálek, MBA nominovaný Českou pirátskou stranou, KDU-ČSL a Stranou zelených.
Nechci dělat z lidskoprávního serveru Střídavka politickou agitku, tak skončím bez závěru – udělejte si ho každý sám, a ti, kdo bydlí v uvedených volebních obvodech, nejlépe u hlasovací urny. A ti v ostatních obvodech – zeptejte se ještě svých kandidátů! (Jejich odpovědi můžete pak poslat i na e-mail Střídavky.)
29. 9. 2012 at 21:22
Ještě tu scházínázor kandidáta na senátora za Stranu svobodných občanů – Jiří T. Payne kandiduje také ve vol. okr. č.26…..Shodou okolností jsem dostal od jejich lidí leták na tram zastávce, ta strana je mi docela sympatická, nemají ambice se plést lidem do rodinného života.
1. 10. 2012 at 0:21
Členem Svobodných je i Pešan z feministického Jedendomov.cz a vedení strany jej podporuje: http://petrcihlar.blog.idnes.cz/c/238463/Do-soukromi-politiku-je-nam-hodne-pane-Machu.html
1. 10. 2012 at 16:51
To Adikia: Děkuju za odpověď. Dostala jsem jako kandidátka otázku, zda bych podpořila novelu, která by zaváděla střídavou péči jako preferovaný model a moje odpověď je tak otevřená proto, že hledá a nabízí více možností řešení. Po naší krátké diskusi už je snad jasné proč. Prostě to nemusí být vždy ideální řešení ani pro rodiče, ani pro dítě.
2. 10. 2012 at 0:30
Paní Sedláčková, no… jak bych to řekl, abych opět nebyl provozovatelem tohoto portálu nařčen, že Vás urážím…
Ani tak nejste přesvědčivá, protože není potřeba „hledat“ nějaké řešení, když už ho někdo dávno vymyslel. Když můžeme od EU povinně přebírat kraviny, jako např. přemalovávání čar na silnicích, aby to splňovalo nějaké jejich normy (nikdo by asi nepoznal,že má odbočit, kdyby měla šipka jiný tvar) jistě také můžeme přebrat dobré a potřebné věci jako je Cochemský model (to je to o čem jsem zde psal). To celé je však především založeno na právní jistotě v otázce výživného, kdy výživné je dáno tabulkami výživného a rodiče se nemusí o výživné hádat. Celý porozvodový problém u nás spočívá především v penězích. To vám potvrdí každý rozvodový právník. Na péči se rodiče často domluví, ale jak přijde na otázku peněz…… je konec všem rozumným dohodám.
Zkuste tedy ještě odpovědět na otázku, jak se stavíte k tomu, zda má o výživném dále rozhodovat soudní stolice nebo zda by výživné mělo být dáno nějaký zákonem a soudní stolice by o tom pak ani nemusela rozhodovat (mimochodem o výši vašich daní také nerozhoduje nějaká úřední osoba, ale zákon)?
2. 10. 2012 at 9:22
Paní Sedláčková, Vy byste byla „dobrá“politička. I po opakovaných odpovědích a mnoha slov z Vás nevypadne moc konkrétní odpověď, jenom stálé uhýbání.Jste skoro lepší, než sir Humprey ze seriálu Jistě pane ministře, Jistě pane premiére. (Vytvoříme mezirezortní odbornou komisi ….)
Ovšem možná nechtěně tím zároveň prokazujete svoji naprostou neznalost problému. Věřím, že Vaši ne-schopnost a hlavně protiobčanskou stranu voliči zodpovědně vyhodnotí a ocení.
3. 10. 2012 at 9:28
Pro úplnost, s velkým zpožděním dnes odpověděl i Libor Michálek: Já sám znám v okolí několik rodin, kde oba modely péče fungují, stejně jako si dokážu představit situace, kde nefungují. V tak choulostivých situacích jako je právě péče o dítě je o to více nutné, aby bylo rozhodováno podle individuální situace rodiny. Jedná se o typický příklad, kdy zákon nemůže postihnout všechny aspekty života.
3. 10. 2012 at 11:32
Je škoda, že poslední odpovídající nezná žádný případ diskriminovaného otce, kterému bývalá úspěšně brání v kontaktech s dětmi několik let.
To jsou časté výsledky právě individuálního posouzení situace našimi opatrovnickými soudkyněmi a soudy.
3. 10. 2012 at 15:56
Reaguji na vyjádření kandidáta L. Michálka: myslím, že nikomu z nás primárně nevadí individuální posouzení situace té které rodiny. Problém spatřujeme v tom, žebez ohledu na skutečnou situaci se stejně dítě svěřuje do péče matky. Je-li matka aspoň průměrná (poskytuje průměrné podmínky), otec může být sebelepší (může nabídnout sebelepší podmínky), nemá otec šanci (ani na SP ani na výlučnou péči). Jistě jsou výjimky, ale toto platí u převážné většiny soudních senátů. V důsledku to pak „odnese“ nejen ten otec, ale i to dítě – bude ochuzeno, vyroste z něj člověk morálně pokřivený (pokřivenější), s nižšími znalostmi, hůře uplatnitelný na pracovním trhu, s větší pravděpodobností sociálně patologických jevů, atd. Když si uvědomíme, že se jedná o desítky dětí každý rok, tak to významně negativně buduje i naši celou společnost.
4. 10. 2012 at 9:56
Omlouvám se … v příspěvku mi vypadlo slovo „tisíc“ … mělo být „… jedná se o desítky tisíc dětí každý rok.“
7. 10. 2012 at 14:02
To Adikia: na to vám ráda odpovím – jsem proto, aby to bylo stejně jako jste napsal o Německu – „výživné je dáno tabulkami výživného a rodiče se nemusí o výživné hádat“ – to totiž plně odpovídá principu právní jistoty a předvídatelnosti a tak obě strany předem ví, do čeho jdou, a zcela nepochybně to odstraní jeden z velmi, asi pro obě strany, nepříjemných okamžiků rozvodu. Pokud máte další konkrétní otázku tak prosím.
Pokud chcete anonymně napsat nějaké zkušenosti různých žen, které musí chodit opakovaně k soudu, protože otcové jejich společných dětív okamžiku rozvodu velmi záhadně strašně schudnou, tak ráda napíšu. Věřte, že těmto ženám by výživné stanovené dle tabulek ušetřilo hodně nepříjemných situací.