Kristýna Fialová
Střídavá péče, nebo ne? Tohle je otázka, kterou si klade asi každý rozvedený pár. Víte, nejlepší je podívat se na to ze strany dítěte, uvědomit si, co je pro něho vlastně nejlepší a podle téhle myšlenky si teprve odpovědět.
Je mi 16 let. Rodiče se rozvedli, když mi byly 3 roky. Každý si našel jiného partnera, ale zbývala otázka, co se mnou? Můžu rozhodně říct, že každý z rodičů pro mě chtěl vždy to nejlepší. Jenže nastal okamžik, kdy se o mě začali přetahovat a vrývat mi do hlavy, že to vlastně on je pro mě ten lepší. Začali mě rozmazlovat. Nakonec se dohodli, že budu u matky 20 dní, u otce 10 dní.
Zkrátka, měla jsem štěstí, že i po rozvodu a řekla bych nesnesitelných hádkách spolu moji rodiče nadále komunikovali jako normální lidé. Domluvili se na všech důležitých a potřebných věcech. Takhle to bylo do mých 15 let, kdy jsem začala mít pocit, že o takových věcech mám právo rozhodovat sama. Od nového roku jsem u otce stejně jako u matky. Opět se rodiče s klidem a s rozumem dohodli. Proč? Protože chtěli, abych se měla opravdu nejlépe a měla věci tak, jak opravdu chci.
Proto bych vám, kteří bojujete o to mít dítě pouze ve své péči, chtěla vzkázat: Zamyslete se nad sebou a položte si otázku, co je vlastně nejpřínosnější a nejlepší pro vaše dítě. Střídavá péče má spoustu výhod, například mám náhled do dvou rodin najednou. Můžu si vzít ponaučení i příklady vedení domácnosti do života. Vždy jsem se přizpůsobila novému kolektivu. Ale nejdůležitější je, že mám tátu i mámu, na které se můžu kdykoliv obrátit.
23. 3. 2011 at 19:03
Velic pěkně napsáno.Chce se mi prostě říci děkuji za tento článek.
24. 3. 2011 at 8:47
Kristýno, Váš názor by měly slyšet hlavně odpůrci střídavky. Já jako její zastánce Vás musím pochválit. Jste nepochybně i velmi inteligentní. Přeji Vám navíc, aby Vás tyto starosti v životě nepotkaly jako matku dítěte nebo dětí, jejichž rodiče už spolu nejsou.
24. 3. 2011 at 10:05
Měla jste opravdu štěstí, že rodiče sepo rozvodu chovají jako rozumní lidé, Kristýno..Já myslím, že nejedna matka by i uznala, že pro jejich dítě je nejlepší, aby mělo stále oba rodiče, resp. aby mohlo být s oběma stejně, ale pak už by je nikdo z okolí nelitoval, že ona, chudinka zůstala na ty děti sama, a musí to zvládat, zatímco ten její bývalý ku….jí ani nechce pořádně platit..
1. 4. 2011 at 15:07
Jasně, je to přesně jak to popisujete. Mám syna ve střídavé péči od jeho pěti let, dneska má 13. Vždycky si mohl vybrat kde chce být, jakékoliv donucování a šaškárny rodičů nemají žádný smysl. Má to nějaké výhody a nějaké nevýhody. Komplexně jsme se synem po dobu 8 let neřešili nic složitého, a ani se na to nechystáme.
25. 7. 2011 at 20:27
Podle čeho si dítě vybere s kým chce být? Máme 3 děti, 2×5 a10let. Přijde mi že by si vybrali podle toho u koho se mají líp ( tatínek se s nima neučí, já jsem přísná a důsledná, s tatínkem by byly spoustu času sami…) A to nemluvím o tom? že taková dětská dušička se dá ï koupit. Zrovna nedávno mi syn řekl, že má tatínka radši, protože jim večer dovolil zmrzlinový pohár.
5. 8. 2011 at 2:35
A co pocit domova? Děti mám ve střídavce, funguje to. Ale opakovaně jsem narazila na názory dětí – hlavně ze zahraničí, kde už to běhá déle amnohé děti ze střídavky jsou už dospělé -že neměly pocit domova, nikde nebyly doma, vlastně v obou domácnostech jen dočasně, jen jakoby na návštěvě, pocit věčného stěhování… ty ten pocit nemáš?
Díky za podpověď.
22. 8. 2011 at 21:17
Ten pocit domova záleží na rodičích, jaký jim vytvoří – někdy ani v jednom domově se děti necítí doma…
14. 2. 2012 at 15:29
Chci Vám Kristíno poděkovat za tento článek. Tiše si teď přeju, aby i náš syn sdílel jednou Váš názor, protože za rodiče musím říct, že střídavka je velmi těžká volba, umět se domluvit s někým po rozvodu s kýmse člověk neumí domluvit v manželství je nadlidský výkon, který mi i po roce dělá stále problém. A jediné co mě drží nad vodou, že se náš syn těší pořád na oba.
27. 2. 2013 at 21:48
Kristýno, opravdu je pro dítě nejdůležitější, aby mělo tátu i mámu. Bohužel některé „matky“ to nikdy nepochopí. A co je horší, nechápou to ani mnohé soudkyně. Měla jste štěstí v neštěstí.
19. 5. 2015 at 20:33
Kristynko, diky za sdileni Tvych zkusenosti!!!