Ing. Jiří Fiala
Neobyčejně příznivá a potěšující zpráva přišla před Vánoci ze Zlína. Tamní krajský soud (abychom byli přesní – Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně) vynesl rozsudek pozměňující rozhodnutí soudu 1. stupně ve věci nezletilého Vratislava V., a to tak, že se rozhodnutí soudu 1. stupně o svěření dítěte do výhradní péče matky ruší a nově se rozhoduje tak, že se nařizuje střídavá péče u nezletilého s týdenním intervalem střídání, neboť je to v zájmu dítěte. A to i přes nesouhlas, ba zoufalý odpor matky a jejího právního zástupce, kteří se snažili tuto situaci zvrátit za každou cenu, ač bylo snadno prokazatelné, že je to především matka, kdo dítě zpracovává a štve proti druhému z rodičů a která také manželství opustila.
Dodejme, že soud tak rozhodnul i přes odpor OSPOD.
Jsem velmi rád, že se tamní krajský soud takto rozhodl právě v tomto případě, neboť málokdo by si podobné rozhodnutí zasloužil víc nežli otec nezletilého Vratíka, který opravdu vyvinul nadlidské úsilí, aby střídavé péče dosáhnul, a také – aby si udržel moje zastoupení.
Po celou dobu, co mě míčánská a kolínská justiční mafie věznily na Pankráci a v Novém Sedle, stále vytrvale tvrdil, že jeho jediným platným zástupcem jsem já a že si nepřeje, aby ho kdokoliv jiný zastupoval a že pokud jsem protizákonně vězněn (nikoliv poprvé), nemůže to na věci nic změnit. Navrhoval soudu, ať jednání odročí na termín, kdy se mě justiční mafie uráčí propustit, a když už to trvalo příliš dlouho, nabízel soudu, že uhradí náklady eskorty, kterou požadoval k soudu zorganizovat, jen abych ho mohl zastupovat i nadále. Soud ale na to odmítal slyšet (ač zorganizovat jiné eskorty ke zcela bezvýznamným soudům nebylo pro vězeňskou službu žádným problémem) a nařídil jednání.
Otci jsem proto z vězení doporučil, ať se nechá nouzově zastoupit někým jiným, protože je to pořád lepší, než aby šel k soudu sám – no, a dopadlo to, jak jsem bohužel očekával. Soudce Holcman svěřil dítě do péče matky, ač pro to žádné důvody neexistovaly, ba, co víc, ač neprovedl dokazování znaleckým posudkem, který sám nechal zpracovat, a ač znalkyni, která střídavou péči doporučovala, vůbec nevyslechl!
Tohle se odehrálo na konci srpna, otcova advokátka proti rozsudku podala odvolání – a věc šla ke krajskému soudu.
Když jsem to odvolání viděl, dost mě zarazilo, že tam neuvádí to hlavní a nejdůležitější – totiž že vůbec neproběhl výslech znalce a soud rozhodl proti znaleckému posudku, což je jistě hodně zvláštní, protože v tom případě není vůbec jasné, proč posudek vůbec nařizoval, když se jím nehodlal řídit.
Napsal jsem k tomuto odvolání dodatek, kde jsem tyto – podle mého názoru naprosto zásadní – skutečnosti uvedl a doplnil.
Zdá se, že argumenty padly na úrodnou půdu, neboť když jsem k odvolacímu soudu přijel, dost jsem se divil. Jednání bylo podle rozpisu odhadnuto na dvě hodiny (což je u odvolacího jednání dosti výjimečné, tam se už dokazování obvykle neprovádí, a tak standardní průběh je tak na půl hodiny) – a byla přítomna znalkyně! To už o mnohém vypovídalo!
Odvolací soud se tedy rozhodl dokazování doplnit právě o výslech znalkyně, což také učinil.
Z odvolacího jednání jsem měl následující pocit: Zatímco před rokem a půl, kdy jsem byl u soudu ve Zlíně poprvé, mě tam nikdo neznal, tentokrát bylo zjevné, že všichni zúčastnění moc dobře ví, s kým mají tu čest, což platilo jak pro soud samotný, tak především pro advokáta matky.
Matka dosti hloupě odhalila svoje skutečné sabotážní záměry tím, že na otázku, proč nedodržuje rozsudek soudu 1. stupně dobrovolně, odpověděla, že ještě není pravomocný, což sice byla pravda, jenže rozšíření styku, který tento rozsudek zafixovával, navrhovala ona sama a také to vydávala za gesto dobré vůle a snahu vyjít otci vstříc – a v tom případě jí samozřejmě nic nebránilo tento rozsudek dodržovat už dopředu, ač ještě nebyl v právní moci. Na to odpověděla, že by se musela zeptat nezletilého, jestli chce k otci chodit dřív – čímž si nejspíš proti sobě obrátila nejen soud, ale také znalkyni, která správně v následném svém výslechu okomentovala, že přece pětileté dítě není od toho, aby rozhodovalo, jestli bude plnit pravomocné rozhodnutí soudu, anebo ne.
Já jsem k tomu doplnil, že tohle je nejlepší důkaz o tom, jak si matka ve skutečnosti dodržování svých závazků představuje, protože když je nebude chtít plnit, tak se vždycky vymluví na nevůli dítěte, které předtím zpracovala a poštvala a které si ani jinou odpověď než tu, co matka vyžaduje, nedokáže představit.
Celou dobu odvolacího jednání byla protistrana prokazatelně v defenzívě a také to cítila. Asi proto přišel při čekání venku na zápis její advokát za námi, že na vánočním styku se můžeme dohodnout, že není zapotřebí podávat předběžné opatření (jak ho otec předtím podal) – a také jsme se kupodivu bez problémů dohodli. Už to je silným signálem a v případech naschvály vyvolávajících matek značně nestandardní a velký úspěch.
Odvolací soud nakonec vynesení rozsudku odročil až na dnešek, což také o něčem svědčí. Minimálně o tom, že u odvolacího jednání proběhlo něco zásadního, s čím soud buďto nepočítal, nebo si to ještě nedokáže za čerstva přebrat a co pravděpodobně rozhodilo předem připravená rozhodnutí a konstelaci soudců.
No, a dnes tedy byl vynesen rozsudek o střídavé péči s týdenním intervalem střídání, neboť pro předchozí rozhodnutí o svěření dítěte do péče matky soud neshledal žádné důvody (a předchozí rozhodnutí o této péči, kterým se rušila a měnila předchozí již probíhající střídavá péče, bylo neuvážené, neopodstatněné a nebylo v zájmu dítěte).
Věřme, že rozhodnutí, které matka pochopila jako svou prohru a na místě se rozplakala, bude respektovat, a nebude se snažit jej dodatečně zvrátit jejím vědomým torpédováním a naschvály otci, protože v takovém případě by bylo jedinou správnou reakcí soudu, která je v zájmu dítěte – svěřit dítě otci a matce upravit styk, a to ne příliš široký, minimálně do té doby, než pochopí, že s naschvály nikam nedojde. Nebo přesněji: Dojde právě tam, že o dítě přijde úplně.
Co dodat? Že je to samozřejmě velké vítězství. Vítězství především toho dítěte, které by mělo mít zaručeno, že se ke svému tátovi pravidelně a snad už i beze stresů dostane. Vítězství otce a jeho zastoupení sdružením K 213. A konečně – a to snad především – vítězstvím soudu nad sebou samým (jednalo se o senát 60 Co), protože jeho předchozí rozhodnutí byla ve striktně rigidním, zažitém, překonaném a zašlém duchu komunisticko-feministickém bez sebemenšího náznaku pokroku v myšlení soudců. To, že odvolací senát nakonec takové rozhodnutí vydal (čemuž jsem já osobně nevěřil a jen jsem doufal, že jsme alespoň protistranu zatlačili na hodně dlouho do defenzivy), muselo být těžkým bojem soudců se sebou samými a jejich navyklými způsoby myšlení a rozhodování.
Tak trochu symbolické mi přišlo, že cestou k tomuto soudu jsem se ohlížel po všech nádražích, kterými jsem projížděl, jestli na mě nečekají policajti, aby mě – na základě Bláznova zatykače – odvedli zase na Pankrác – ale nikde se nic – kupodivu – nestalo. Dokonce ani u soudu ve Zlíně se do těchto justičních naschválů nechtěl nikdo míchat, ač všichni dobře věděli, koho mají před sebou.
Tak mám docela pocit, jakoby Blázna zůstal sám a jeho jindy agilní kolegové ztratili zájem se k jeho naschválům připojovat.
Ale na druhé straně – dokud budou po téhle zemi rozvážet pokrok lidé, na něž jsou vystaveny zatykače, je všechno v nejlepším pořádku.
Přinejmenším v duchu staletých tradic této země.
Převzato z webu K 213
6. 1. 2012 at 13:18
Dobrý den pane Fiala dáváte nám sílu!Tátové dostávají v zájmu dítěte hrozně do držky.Tak snad.Snad jinak.Děkuji za podporu.
6. 1. 2012 at 13:52
samozřejmě, Fiala zviditelňuje otcovské hnutí nejvíc a dělá to skvěle, hlavně
se zas někdo nesnažte zalíbit a nemelte „souhlasím s Fialou ale ne s jeho způsobem boje“ apod. nesmysly,protože když my všichni jsme sráči neházejmě klacky pod nohy odvážnému a jeho práci, a je to vynikající práce která jediná hýbe věcí.
6. 1. 2012 at 16:55
Filipe pravda!
6. 1. 2012 at 18:39
Vážený pane Fialo, klobouk dolů před Vaší prací a před Vaší trpělivostí! Ať má tento případ hodně dalších následování!
6. 1. 2012 at 20:34
Ještě bych chtěl poznamenat,nebo se spíše zeptat někoho znalého právního prostředí-je ještě jiné vysvětlení než moje spekulace,že se soud prvního stupně zákulisně dozvěděl zprávu znaleckého posudku,(nebo předpokládal podle jména znalce?vylosovaného znalce?) výsledek posudku znalce a poté s taktických důvodu nevyužil svoji původní iniciativu vyslechnout soudního znalce pro svůj záměr nenaplnit právo dítěte na oba rodiče?Vybízí mě k tomu nelogičnost zadání zpracovat znalecký posudek a potom jej nepoužít,kdo to platí?Takto se projevuje pocit nedoktnutelného.
7. 1. 2012 at 1:35
Ja jen chci věřit, že si soudy a soudci ve Zlíně /ale nejen tam!/ vezmou ponaučení a rozhodnou hned napoprvé tak, že žádných odvolacích už třeba nebude…
8. 1. 2012 at 22:01
Jen víc a víc takovýchto rozhodnutí. A držím palce, pane Fiala.