Radicalcapitalist.org

–

Svobodné rodičovství, zejména svobodné mateřství, je ničivou epidemií ve Spojených státech. Většina pachatelů zneužívání dětí a příjemců sociálních dávek jsou svobodné matky. Šokující vzestup domovů bez otců vyvolal nárůst násilí, zneužívání a zločinu. Statisticky absolutně nejlepší věcí, kterou mohou oba biologičtí rodiče udělat pro své děti, je zaslíbit se sobě navzájem jako součást tradiční nukleární rodiny. (To nevyžaduje získání oddacího listu, pokud mezi oběma funguje shoda na dlouhodobém vztahu.) To neznamená, že by někdo měl ve vztahu snášet extrémní fyzické nebo psychické zneužívání, ale bude to vyžadovat, aby převzal(a) osobní odpovědnost za své činy. Je důležité, aby na následující statistiky bylo nahlíženo s rozumem a objektivně, navzdory citlivosti tohoto problému.

Podle Národního centra pro statistiku ve zdravotnictví končí přibližně 50 % manželství v USA rozvodem, přičemž téměř 80 % rozvodů iniciují ženy. [1] Přestože o rozvod převážně žádají ženy, nedávné statistiky ukazují, že fyzicky zneužíváno svým partnerem bylo více mužů než žen. Podle národního průzkumu intimního partnerského a sexuálního násilí zpracovaného Centrem pro kontrolu nemocí (CDC) a Ministerstvem spravedlnosti USA (DOJ) bylo v roce 2011 odhadem 5 365 000 mužů a 4 741 000 žen obětí intimního partnerského fyzického násilí. [2]

Ve stejné studii 36 % mužů tvrdilo, že se během života stalo obětí sexuálního násilí (donucení, nežádoucí sexuální kontakt nebo zkušenosti). Pokud jde o psychické zneužívání, odhaduje se, že muži jsou obětí ze strany intimního partnera stejně často jako ženy. [2] Je také důležité si uvědomit, že muži mají tendenci nehlásit zneužívání tak často jako ženy. Jejich počty tedy budou nejspíše podceněny v tomto a dalších měřeních zneužívání.

Jednorodičovská domácnost

Dnes přibližně jedno ze tří dětí žije jen s jedním rodičem. To představuje ohromnou část společnosti a způsobilo to děsivé následky. Statistiky o rozvodu uvádějí, že svobodné rodičovství je v první řadě volbou matky, protože pouze 3 % svobodných matek jsou vdovy. Děti žijící jen s jedním rodičem mají mnohem větší pravděpodobnost, že budou žít v chudobě, budou zneužívány, někoho napadnou, půjdou do vězení, budou trpět závislostí na drogách a zneužívání alkoholu, budou oběťmi nebo pachateli sexuálního násilí, nedokončí střední školu, někoho zavraždí, spáchají sebevraždu, utečou z domova nebo budou bezdomovci, atd. [3] Seznam pokračuje.

Domovy bez otců

Téměř 1 ze 3 dětí nikdy nebo velmi zřídka vídá svého biologického otce. [3] Z manželství, která končí rozvodem, získají ženy péči o děti v 82 % případů. [4] Děti v domovech bez otců mají mnohem větší pravděpodobnost poruch chování a trpí protispolečenským, agresivním a sebepoškozujícím chováním. Více než 70 % vyhozených ze střední školy a mladistvých v nápravných zařízeních a v protidrogových centrech pochází z domovů bez otců. Z dětí vykazujících poruchy chování jich 85 % pochází z domovů bez otců a mají větší sklon k agresi. 80 % násilníků motivovaných hněvem pochází z domovů bez otců. Bohužel téměř 2 ze 3 dětí, které spáchají sebevraždu, pocházejí z domovů bez otců. [5]

Máme-li se vyjádřit k rozprávkám o bujícím počtu „tatínků povalečů“, pak 75 % matek majících děti v péči dostává výživné. Pečující matky také dostávají vyšší výživné než pečující otcové. Matky neplatí požadované výživné mnohem častěji než otcové. Pokud si někdo přeje soudit hodnotu rodiče zbaveného péče na základě toho, kolik výživného platí, pak by v podstatě byl vyšší podíl povalečů mezi matkami než otci. [6]

Zneužívání dětí

Děti žijící v domácnostech s oběma sezdanými biologickými rodiči s mnohem menší pravděpodobností trpí mírnějším i vážnějším zneužíváním než děti žijící s osamělými matkami nebo s rodičem a nevlastním rodičem. [7] Také je u dětí 6x vyšší pravděpodobnost, že budou žít s biologickou matkou než s biologickým otcem. Možná je zneužívání častější v domovech svobodných matek protom že tam není otec, který by pomohl sdílet břemeno výchovy a péče o dítě. Když matka prožívá větší stres a úzkost, je náročnější vychovávat mírumilovně. Přibližně jedno z pěti dětí žije se svou matkou a nevlastním otcem. [8]

U dítěte je více než 8x pravděpodobnější, že bude trpět mírnějším nebo vážnějším zneužíváním v domácnosti s jedním rodičem a jeho partnerem než v domácnosti s oběma sezdanými biologickými rodiči. Je více než 3,5x pravděpodobnější, že bude trpět mírným zneužíváním, a 4,5x pravděpodobnější, že bude trpět těžkým zneužíváním, v domácnosti s jedním rodičem než v domácnosti s oběma sezdanými biologickými rodiči. [3] Proto je třeba obhajovat, aby oba biologičtí rodiče žili spolu – není to jen pouhá „dvourodičovská domácnost“.

Role médií, státu a kultury

Televizní situační komedie po několik desetiletí zafixovávají negativní obraz mužů a otců jako ignorantských a neschopných domácích postaviček (na rozdíl od 50. až 80. let, kdy byl otec zobrazován jako moudrý vůdce své rodiny). Toto vyobrazení má za cíl překrýt pozitivní obraz postavy otce. Toto je způsob, jakým média prosazují svobodné rodičovství a stigmatizují otce jako méněcenné, zatímco matky a ženy jsou zobrazeny jako ty lepší. Otcové jsou v situačních komediích parodováni a zesměšňováni nejméně dvakrát častěji než matky. [9] Jestliže děti ve věku od osmi do osmnácti tráví děsivých 8 – 11 hodin u obrazovek, není divu, že toto negativní zobrazení otců se hluboce zakořenilo v jejich psychice. [10]

Stát také hrál velkou roli při rozpadu nukleární rodiny. Velký bratr nahradil otce a manžela tím, že dotoval domácnosti s jedním rodičem, zatímco penalizoval manželské domácnosti vyššími daněmi (mívají vyšší daňovou sazbu, protože obvykle mají vyšší příjmy). Rodiny s jedním rodičem pobírají 90 % dávek pro potřebné rodiny. Potravinové poukázky pobírá polovina svobodných matek, zatímco pouze 12 % manželských párů s dětmi. [11] Stojí za zmínku, že podíl dětí žijících v domácnostech s jedním rodičem se od šedesátých let (kdy se dramaticky rozšířila státní podpora) čtyřnásobně zvýšil. Míra chudoby klesá u žen, které se ožení s biologickým otcem svých dětí, o 65 % ve srovnání s jejich protějšky, nezaměstnanými svobodnými matkami. Eventuálně míra chudoby klesne o 38 % u žen, které se ožení s biologickým otcem, ve srovnání se svobodnými matkami pracujícími na částečný úvazek. [3]

Levičáctví a feminismus

Poselství, že ženy „by neměly potřebovat (nebo někdy dokonce ani chtít) muže“ nebo že „by měly být silné a nezávislé bez tradiční nukleární rodiny“ je propagováno na úkor dětí. Bohužel alternativní životní styly (např. nevlastní/smíšené, polyamorní nebo homosexuální rodiny) se stávají stále více módními. Lidé jsou biologicky předurčeni k tomu, aby rozvíjeli a pěstovali silné vazby se svými vlastními potomky spíše než s někým jiným. Pravděpodobnost, že eskapády, kdy různí partneři přicházejí a odcházejí z domácnosti, zkrachují, je prakticky jistá. Pravděpodobnost, že taková osoba skončí v chudobě a se státní podporou, je blízká statistické jistotě. Ani jedno neposiluje ženy!

Ve Spojených státech 52 % lidí obdivuje ženy, které jsou svobodnými matkami, a věří, že jeden rodič může vychovávat dítě stejně jako oba rodiče společně. [12] Téměř 50 % domácností svobodných matek je však v chudobě, zatímco v ní žije pouze 11 % manželských párů. [10] S tím, jak se zvyšuje společenská akceptace jednorodičovských domácností, se také zvyšuje jejich počet.

Kromě toho lékařská komunita ve svých zveřejněných výzkumech prokázala upřednostňování žen a matek. Opomněli studovat pozitivní dopad přítomnosti otce v životě dítěte a místo toho se zaměřili především na negativní dopad jeho nepřítomnosti. Například výzkumné studie na PubMed zaměřené na psychologii dětí a dospívajících uvádějí slovo „matky“ více než 5krát častěji než slovo „otcové“ a „mateřský“ více než 16x častěji než „otcovský“. Informace a výzkum o tom, jak je důležitá přítomnost otců, poměrně chybí. [13]

Osobní odpovědnost

Muži a ženy by při rozhodování o tom, s kým se mají rozmnožovat, měli být velmi nároční. Měli by udělat vše, co je v jejich silách, ať už se jedná o poradenství nebo jiné prostředky svépomoci, aby se vypracovali v komunikaci a otázkách osobního růstu, aby udrželi svou rodinu nedotčenou.

A konečně, ženy by měly být vedeny ke stejným standardům osobní odpovědnosti jako muži. Otcové jsou často vystaveni přísnému morálnímu dohledu (a právem), ale matky dostanou odpustek za své činy kvůli jejich údajnému postavení „oběti“ nebo „utlačovaného“.

Míra, s jakou ženy rozbíjejí svá manželství, je alarmující, protože drtivá většina otců opravdu chce hrát roli v životě svých dětí. Ačkoliv stát uměle usnadňuje opuštění manžela, vytvořená „záchranná síť“ je bezcenná, protože zvyšuje u dětí riziko výše zmíněné hromady destruktivního chování a sociálních potíží. Jen málo věcí je více statisticky jistých, než že tradiční nukleární rodina je největším přínosem pro zdraví a pohodu dítěte.

 

Použité zdroje:

[1] CDC. Divorcesource.com. Center for Disease Control: National Center for Health Statistics, 20 Jan. 2016. Web. 14 July 2017.

[2] Walters, Mikel, Michele Black, Melissa Merrick, Kathleen Basile, Matthew Breiding, Sharon Smith, Jieru Chen, and Mark Stevens. “National Intimate Partner and Sexual Violence Survey (NISVS): Summary of Findings for 2010.” PsycEXTRA Dataset (2010): 1-108. Center for Disease Control. Web.

[3] The Truth About Single Moms. Stefan Molyneux. Freedomain Radio, 2015. YouTube.

[4] “Custodial Mothers and Fathers and Their Child Support: 2009.” Custodial Mothers and Fathers and Their Child Support. United States Census Bureau, 2009. Web. 14 July 2017.

[5] U.S. Dept. of Justice. Justice Programs. What Can the Federal Government Do to Decrease Crime and Revitalize Communities? By Jeremy Travis and Steven Rickman. National Institute of Justice, Jan 1998. Web. 14 July 2017.

[6] United States Census Bureau. U.S. Dept. of Commerce-Economics and Statistics Administration. Custodial Mothers and Fathers and Their Child Support: 2011. By Timothy Grall. 2011. Print.

[7] U.S. Department of Health and Human Services. Administration for Children and Families. Child Maltreatment 2007. N.p.: National Child Abuse and Neglect Data System, 2009. Print.

[8] Bureau, US Census. “Data.” Historical Living Arrangements of Children. United States Census Bureau, 01 Nov. 2016. Web. 14 July 2017.

[9] McGee, David, and Bryce Hantla. “The Portrayal of Fathers in Popular Media.” Family Ministry. The Journal of Discipleship and Family Ministry, 09 Dec. 2013. Web. 14 July 2017.

[10] Foehr, Ulla, Ph.D, Donald Roberts, Ph.D, and Victoria Rideout. Generation M2: Media in the Lives of 8-to-18 Year Olds. Kaiser Family Foundation, Jan. 2010. Web. 14 July 2017.

[11] Bureau, US Census. Poverty Status, Food Stamp Receipt, and Public Assistance for Children Under 18 Years by Selected Characteristics: 2016. Digital image. America’s Families and Living Arrangements: 2016. U.S. Census Bureau, 2016. Web. 14 July 2017.

[12] “Mapping Family Change and Child Well-Being Outcomes: Attitudes Towards Voluntary Single Motherhood.” World Family Map 2015. Child Trends and Social Trends Institute, 2015. Web. 14 July 2017.

[13] “Mother vs Father Terms on PubMed.” National Center for Biotechnology Information. U.S. National Library of Medicine, n.d. Web. 14 July 2017.

 

Převzato z webu Radical Capitalist, přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.