Tomáš Jadlovský
–
„Feminismus a #MeToo potřebujeme.“
Koncem loňského října vyšel na serveru Aktuálně článek Martina Fendrycha s dramaticky znějícím nadpisem, že v ČR je denně znásilněno až 43 žen a proto potřebujeme feminismus a kampaň MeToo (česky Já také). Nevím, jestli je to oblíbená novinářská taktika, napsat šokující titulek, aby čtenáři klikali ostošest a redakce patřičně vydělala, nebo je to v poslední době tak častý úmysl stylizovat ženy do role domnělých obětí téměř v masovém měřítku.
Hned ve druhém odstavci se dostáváme k překvapivé policejní statistice, že v ČR bylo policii nahlášeno za 8 měsíců roku 2019 celých 525 znásilnění. Prostou matematikou, kterou nelze nijak překroutit, to za uvedenou dobu 243 dní dělá v průměru 2,16 nahlášených znásilnění denně. Martin Fendrych jistě úplně náhodou zapomněl, že část těchto tzv. znásilnění se nakonec ukáže jako úplně vymyšlených, zpětně vzniklých poté, co lehké ženě nezaplatil klient, nebo značně pochybných za situace, kdy muž tvrdí, že šlo o dobrovolný sex a žena nikoliv, případně byli oba ovíněni natolik, že si ani jeden pořádně nepamatuje, jaký kdo měl vlastně úmysl, jako například v tomto případě. Ale i kdyby se všech 525 znásilnění opravdu stalo se zlým úmyslem, pořád zůstává velkou záhadou, jak jsme se dostali od teoreticky možných 2,16 k denní sazbě 43 slabých bezbranných žen, kterým pomůže už jen #MeToo.
Mám-li na chvíli odbočit do Spojených států, kolébky #MeToo, už tam se ukázalo, jací lidé za tím stojí. Vůdkyně hnutí, italsko-americká herečka Asia Argentová dokázala v touze uspořádat hon na čarodějnice velmi dobře vzpomenout, jak ji před mnoha lety domněle zneužívali muži z filmového průmyslu. Pak se ale objevil mladý herec Jimmy Bennet, který přišel s tím, že Argentová s ním měla v Kalifornii v roce 2013 sexuální poměr – v době, kdy mu bylo 17, což je podle kalifornských zákonů trestné. Navíc mu dala pít alkohol, což je tam trestné také. Zajímavý byl zejména vývoj její selektivní paměti, která si tak dobře vybavuje vše z 90. let, ale z roku 2013 měla slušné okno, asi to bylo tím alkoholem, co si dala s Bennetem na kuráž. Nejdříve tvrdila, že s Bennetem žádný sex neměla, poté se v médiích objevila fotka, kterou si s ní v posteli Bennet pořídil a ještě k tomu SMS zpráva, kde o společném sexu s Bennetem sama Argentová psala. Poté si náhle vzpomněla, že sex vlastně byl, ale zaútočil na ni Bennet, jinak to přece ani nejde. Nakonec téměř ve stejnou dobu, kdy pořádala štvanici na jiné muže, v tichosti mladému herci vyplatila držhubné 380.000 dolarů. Není proto nijak překvapivé, že se v Americe hned po #MeToo rozjelo i hnutí Him Too – česky Jeho také, které brání oběti falešných obvinění. O tomto hnutí se ale málokde dočtete, protože se do feministické propagandy nehodí. Tolik o podhoubí #MeToo, které nejen Martin Fendrych potřebuje, aby měl o čem psát a řečnit. Ale zpět k jeho článku a hrám se statistikami.
Martin Fendrych dále vysvětluje, že podle domnělých expertních odhadů je totiž ohlášeno jen 5 % znásilnění, i když někteří experti tvrdí, že 7 %. Dáte-li si tu práci, proklikáte se jeho odkazy nejdříve ke vládou projednávanému materiálu o násilných mužích, přičemž oněch kouzelných 5 % pochází ze článku Amnesty International. Kouzlo ale hned trochu bledne, když se v tomtéž článku dočtete, cituji: „V Česku je každý rok znásilněno přes 7 tisíc žen, ale jen 2 % pachatelů soudy potrestají.“ Nikde žádný podklad, statistika nebo svědectví, prostě vycucáno z prstu. Údajný průzkum na objednávku Amnesty International zjistil na vzorku 1040 lidí (nevíme, zdali jde pouze o ženy či zastoupení obou pohlaví), toto moudro, cituji: “Počet odhadovaných skutků znásilnění v Česku je podle různých zdrojů mezi 7500 a 20000.“ Tak buďto nám celospolečenské expertní údaje pro feministické spolky poskytují náhodně oslovení občané na ulici s bůhvíjakým vzděláním a praxí, nebo si je tito dotazovaní vyhodnocují podle své vlastní zkušenosti a potom každý z nich včetně mužů musí být do roka znásilněn nejméně sedmkrát a možná i dvacetkrát. Pokud by šlo jen o ženy, tak rovnou dvojnásobně.
Nevím, jak bych měl matematicky naložit s cifrou „více než 7 tisíc“, ale když ji nechám na rovných 7 tisících, vychází mi, že domněle znásilněných máme v jednom takovém roce průměrně 19,17 kousků denně, ale soudem je potrestáno jen 0,38 znásilnění denně. Když se naopak maximálně rozmáchnu, tak při kalamitních 20 tisících znásilnění ročně máme denně 54,79 zneuctěných žen, ovšem prokázáno jen 1,09 denně. Z Fendrychových 43,2 znásilnění v nadpisu to vypadá, že má rád katastrofické scénáře. Že 98 % oněch domnělých znásilnění není nijak prokázáno, nikdo z expertů nezná žádnou domnělou oběť, natož násilníka, mu samozřejmě nevadí. A teď se v tom vyznejte, když každý lže a fabuluje jinak. Ona i ta propaganda se musí dělat trochu s rozmyslem, milí feministé a feministky. Pro úplnost dodávám, že s Amnesty International na čarování s čísly spolupracovaly ještě takové pravdomluvné organizace jako Česká ženská lobby a Agentura EU pro základní práva.
Martin Fendrych se dále ve článku opřel o údaje organizace Persefona, jedné z mnoha, které mají z pomoci domnělým obětem násilí slušný byznys. A Persefona se odvolává na již zmíněnou vládní zprávu o násilných mužích, tato zpráva zase na starou známou Amnesty International, a tak se nám jedna stále opakovaná lež pomalu stává pravdou. Fendrychův článek pokračuje steskem, že v ČR je feminismus téměř sprosté slovo a ženské hnutí je vysmíváno. A divíte se? Na rozdíl od západu, kde potřebují Him Too, velká část Čechů pamatuje komunismus a tehdejší příkrý rozpor mezi režimní propagandou a skutečností. Nikdy před nástupem radikálního feminismu by mne nenapadlo komunismus chválit, ale v jednom bezpochyby pozitivní roli sehrál. Naučil nás nebrat vážně tyto propagandistické kampaně, které se zaštiťují bohulibě znějícím cílem pomoci slabým a utlačovaným. K Fendrychovu závěru, jak strašně moc potřebujeme feminismus a #MeToo, bych dodal, že hlavně k tomu, aby si na nich i mladší ročníky trénovaly kritické myšlení, vyhledávání faktů a zdravou skepsi ke všem totalitním a rádobyspasitelským ideologiím.
Okomentovat