• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůSyndrom zavrženého rodiče – negativní ovlivňování ...
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Syndrom zavrženého rodiče – negativní ovlivňování dítěte

3. března 2022

PhDr. Mgr. Šárka Kubcová Ph.D.

–

Žijeme ve společnosti, jejíž „akceptovatelnou“ součástí se stal sociální jev, který ještě poměrně nedávno byl zcela nepřijatelný a nešťastná manželství byla nucena dále fungovat. ROZVOD. Dnes má každý možnost z nefunkčního manželství odejít. Na druhé straně s sebou tento životní krok přináší zase jiná, zatím třeba i neznámá, úskalí a nepříjemnosti. Jedním z negativních jevů, který se objevil v souvislosti s rozvodem, ale i rozchodem partnerů, kde jsou již děti, je Syndrom zavrženého rodiče.

„Tady něco nehraje.“…řekl si psychiatr Gardner

Syndrom zavrženého rodiče (Parental Alienation Syndrome – PAS) – jev, kterého si všiml a popsal americký psychiatr Richard A. Gardner na počátku 80. let. Definoval jej jako poruchu, která se projevuje tím, že dítě soustavně a neodůvodněně uráží jednoho z rodičů. Příčinou je zejména indoktrinace (ovlivňování) ze strany druhého rodiče (téměř výhradně jako součást sporu o svěření dítěte do péče po rozvodu rodičů) a vlastní pokusy dítěte pomlouvat jednoho z rodičů. Syndrom zavrženého rodiče v současné době zatím není uznán jako diagnóza ani lékařskými, ani právními autoritami.

Syndrom zavrženého rodiče

Jev, který není zatím přesně odborníky uchopen, a i o jehož názvu se vedou diskuze, však zcela prokazatelně existuje a jakým názvem bude tento problém označován, je druhotné. Vedou se také spory o to, zda spadá či nikoliv do mezinárodní klasifikace syndromu CAN (Child Abuse and Neglect – syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte). Faktem je, že je to jev čím dál častější a oběti má dvě: dítě, které je zneužíváno rodičem, který o druhém rodiči nemluví hezky, popuzuje dítě proti němu, používá nepravdy a překrucuje skutečnost, a rodiče, který je „očerňován“.

Proč…?

Cílem popuzujícího rodiče je být v očích dítěte tím „lepším“ rodičem, než je ten druhý, mít jeho náklonnost a získat jej na svou stranu, a tak druhému rodiči ublížit, pomstít se, potrestat druhého rodiče, získat navrch, případně získat dítě výhradně do své péče a neplatit výživné. Je to jednání, které poukazuje na fakt, že dotyčný nezvládá danou situaci a neovládá zdravé vzorce řešení pro takové situace, které jsou adekvátními dospělému zdravému jedinci, takovéto projevy jsou projevem agrese a nenávisti. V praxi na tento problém může odborníky upozornit setkání s dítětem, které vyzdvihuje jednoho z rodičů, a označuje jej jako toho nejhodnějšího, nejmilovanějšího, se kterým je zábava a na druhé straně zcela zavrhuje a odmítá se bavit o „zlém“ rodiči, při jehož zmínce je s ním „šmahem“ hotové a je přehnaně kritické. Někteří odborníci také upozorňují, že k zavržení rodiče může dojít na základě chybné reakce dítěte, jež se svými schopnostmi, adekvátními a možnými jeho věku v dané chvíli, snaží vyrovnat s pocity, které jsou pro někoho velice složité. A zavržení pro něho může být v dané situaci řešením.

Jako mezi dvěma mlýnskými kameny

Nemusí tedy vůbec souviset s chováním dítětem zavrženého rodiče, který by dal k zavržení svým chováním nějakou záminku, ale není také ani výsledkem podněcování k zavržení rodičem, kterého dítě upřednostňuje a ke kterému inklinuje. Dítě toto chování jednoduše zvolí, jako možné řešení, pro něho náročné životní situace, se kterou si neví rado. A pokud se mu nepodaří vymyslet jinou strategii, použije první, která mu umožní zbavit se tlaku a stresu, které pociťuje. Zcela logicky se dítě, stejně jako každý z nás, snaží z nepříjemné situace dostat co nejrychleji, jakýmikoliv prostředky či vzorci chování a myšlení, které ovládá. Zavržení, které by vycházelo vyloženě z vlastních myšlenkových pochodů dítěte, je reálným jevem, ale je vlastní více dětem starším a je stejně častým způsobem, jako zavržení rodiče dětmi mladšími, kterým k zavržení rodiče dochází.

Velmi důležitou věcí je si uvědomit, že nesmíme v žádném případě zapomenout na situaci, kdy dítě jednoho z rodičů zavrhne z opodstatněných důvodů! Pak se o syndrom zavrženého rodiče pochopitelně vůbec nejedná! Jedná se o situace, kdy daný rodič dítě doma např. bije, týrá jej psychicky, je agresivní ať směrem k dítěti či dalším rodinným členům, o které se dítě bojí, nadměrně užívá návykové látky, mezi které patří i alkohol, a které mu znemožňují důstojně a spolehlivě plnit funkci rodiče nejen doma, ale i ve vztahu ke škole a dalším institucím či kamarádům dítěte a dítě se za něho stydí…

Může se velmi snadno stát, že při unáhlenosti či rutinně může i odborník sklouznout, na základě prvního dojmu, k mylné diagnostice. Takovéto zavržení je opodstatněné. Ne tedy každá kritika ze strany dítěte směrem k rodiči či snaha o sebeprosazení znamená, že její podstatou je popuzování dítěte ze strany jednoho rodiče proti druhému.

O tom, že je potřeba pomoci nejen dítěti, ale také nezapomínat na rodiče, který je „očerňován“ a jaké jsou hlavní motivy tohoto chování, se dočtete ve druhém díle pokračování našeho tématu o syndromu zavrženého rodiče.

 

Převzato z webu Linky bezpečí

...
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
Share on whatsapp
Whatsapp
Share on vk
Vk
Share on email
Email
Share on print
Print

Sdílejte!

Související články

Hyperprotektivní rodič (3. část)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. – Zdroje dalších informací 1/ Tematika tohoto článku (Hyperpro ...

Hyperprotektivní rodič (2. část)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. – Anamnéza Hp rodiče: – nejspíše vyrůstal sám jako „pokl ...

Změna bydliště nezletilého dítěte

Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D. – Přijel jsem večer z práce domů, byl to dlouhý a náročný ...

Hyperprotektivní rodič (1. část)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. – Abstrakt Článek upozorňuje na tři vzájemně propojené negativ ...

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Tohle musí Ursula Leyenová vědět

    31. ledna 2023

    Ochráníme naše děti před degradací a degenerací ...

    23. února 2023

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018
  • Jak jsme zabránili rozdělení teenagerů a jak si ve ...

    30. března 2023

    Rozvodem to nekončí

    29. března 2023

    Hodnoťte soudce: Mgr. Radmila VLADYKOVÁ

    28. března 2023

    Ústavní soud: Z každého rozhodnutí, které má dopad ...

    27. března 2023

Kalendář příspěvků

Duben 2023
Po Út St Čt Pá So Ne
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
« Bře    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Jirka Sirkal: Nenecháme se zastrašit
  • Střídavka: Rozvodem to nekončí
  • Jan Ryska: Hodnoťte soudce: Mgr. Radmila VLADYKOVÁ
  • Jan Ryska: Hodnoťte soudce: Mgr. Radmila VLADYKOVÁ
  • Anonym: Rozvodem to nekončí

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (373)
  • Odborné články (331)
  • Vaše zkušenosti (208)
  • Fungování institucí (177)
  • Zahraniční zkušenosti (128)
  • Zákony, judikáty, vzory (147)
  • Výchova dětí (309)
  • Akce a aktivity (166)
  • Starší nezařazené (1 379)
  • Ostatní (17)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu