Marie Vavrušová

Do příruční tašky doporučuji přibalit zásobu smyslu pro humor. O čem je řeč? O opatrovnickém soudu. O řešení problematky svěření dětí do péče, případně změny už existujícího uspořádání. Chce to nebát se, nezmatkovat, nehonit si triko a emoce pečlivě sesbírat, zkrotit a nedávat jim příliš volnosti.

Jednací síň opatrovnického soudu je místo, které je nejlepší nikdy v životě nevidět. Což o to, teorie je to hezká, praxe za ní ale pokulhává, a tak se před samosoudce postaví už více než polovina z nás – rodičů. Někdy je to „rychlovka“ a někdy se to táhne. A někdy se nestačíte divit. S čím je tedy dobré počítat?

Ač se to nebude líbit ani „klanu“ matek ani „klanu“ otců, opatrovnické soudy se mění. Děje se tak pomalu, systém je skutečně velmi tuhý a odolný vůči změnám, ale děje se. Rodiče, jejichž partnerské vztahy se rozpadají, si začínají být vědomi svých práv (a snad i povinností). Soudci se setkávají s novými výklady, novou judikaturou a mění je právě i emancipovanější, vzdělanější rodiče.

Počítejte s tím, že před opatrovnickým soudem se pravděpodobně ocitnete v životě vícekrát. V nejjednodušším případě se bude měnit pouze výše výživného. V těch komplikovanějších také zajištění péče o vaše děti. Možná prvotní „výkop“ udělá váš bývalý partner. Možná ho uděláte vy. Ponechme stranou důvody, které kohokoliv z rodičů vedou. Zkusme si prostě nastínit, s čím je potřeba počítat.

I.

Pokud stojíte o změnu péče o děti (a chcete s nimi trávit více času), velmi poctivě si ujasněte svoje důvody. Jde vám skutečně o děti? Nechcete dát na frak „bývalému“ či „bývalce“? Nežárlíte na jeho/její současný život? Nejde o peníze? Zamyslete se, sepište si vše, co vás napadne, najděte svůj dlouhodobý cíl. Ujasněte si, jestli vaše síly stačí na to, abyste ho dosáhli a udrželi. Pokud máte partnera, požádejte ho o radu a dohodněte se s ním. Pokud ho nemáte, najděte si důvěrníka a proberte s ním svůj plán. Pokud si to jen trochu můžete dovolit, poraďte se s rozumným právníkem. Pokud ne, tak s nejchytřejším a nejvěcnějším z přátel. Googlete. Prostě získejte si informace, udělejte představu a plán. Pořád jste si jisti svým cílem a na konci cesty vidíte spokojené děti? Pak jste na startovní čáře.

II.

Zkuste se s druhým rodičem dohodnout. Tuto možnost zmiňuji jen krátce, ač je zcela zásadní. Jedině tak se totiž dá vyhnout (často vleklému) sporu a zcela jistému zhoršení vztahů a zvýšení zátěže kladené na děti. Můžete zkusit využít služeb mediátora (přečtěte si něco málo k rodinné MEDIACI). Řekněme ale, že všechny možnosti dohody jste vyčerpali nebo se s vámi bývalý partner prostě nebaví. Jak tedy dojít cestou k rozsudku bez ztráty duševního zdraví? Odpověď je jednoduchá. Buďte sami se sebou v souladu a než uděláte každý další krok, znovu se zamyslete, jestli ho skutečně děláte pro své děti. Vytvořte si prostor pro relaxaci, najděte si koníčky a počítejte s tím, že svět vám nějakou dobu nebude rozumět a možná na vás i bude divně (nesouhlasně) civět.

III.

Už jsme u soudu? Pak si dovolím několik rad. Neútočte na svého bývalého partnera. Berte soud jako partnera, který stojí nad vámi – oběma rodiči. Vy se nedokážete dohodnout, a tak to musí autorita udělat za vás. Smiřte se s tím, že se věci potáhnou a možná nedopadnou tak, jak si přestavujete. Za důležité považuji zvolit si správnou strategii. Doporučuji hrát „na dlouhou výhru“. Nekritizujte bývalého partnera a i k jeho kritice se (pokud musíte) vyjadřujte věcně. Zcela jistě se to nepovede vždy, ale zkoušejte to znovu a znovu a znovu. Chovejte se s maximální slušností, jen tak se budou ostatní aktéři chovat slušně k vám. Nečekejte, že soud vás bude chápat, nečekejte, že sociální pracovnice budou vstřícné. Nečekejte, že celý systém pochopí vaše ušlechtilé pohnutky. Jen se prostě racionálně ptejte na to, o co vám jde. (Například: „Řekni mi, slavný soude, proč nemohu trávit více času se svými dětmi. Nejsem o nic horší rodič než ten druhý. Klidně se o tom přijď přesvědčit. Netvrdím, že druhý rodič se k dětem chová zle. Jen mu prostě může dát jen své hodnoty a svůj svět. A já k tomu chci přidat svoji část. Tak jak to uděláme, slovutný soude??“ Tento „polopatismus“ je samozřejmě nutno převést do právnických formulací, „česká“ věta však lépe vystihuje celou podstatu.)

IV.

Zůstaňte sami sebou. Proces se pravděpodobně nějaký čas povleče. Jakmile se začnete stylizovat, dřív nebo později se to projeví a je dost možné, že nebudete působit věrohodně. Nevracejte se do minulosti, pokud to nebude nutné. Nehledejte viníky, pokud se vás na to soud nebude ptát. Řešte budoucnost. Nezapomínejte na sebe a své blízké. (Znám řadu případů, kdy si soudící se rodič ve „svatém zaujetí“ rozbil současné vztahy. Svým úzkým zaměřením otrávil kamarády, rozbil si vztahy, ve finále nejvíc ublížil sám sobě.) Nezapomínejte mít rádi svůj současný život nebo si ho budovat. Máte čas. Soudy se fakt vlečou.

V.

Počítejte se zhoršením vztahů s druhým rodičem a nejspíš i okruhem jeho známých. Jeho „protivnická“ role se otevřením soudního sporu téměř jistě vyhrotí. Naučite se spoustu nových termínů a zejména situací. Zvládnete návštěvy sociálních pracovnic, možná i psychologický posudek, můžete zjistit jak funguje (či spíše nefunguje) předběžné opatření. V takových situacích opatrně sahejte do v úvodu zmíněné příruční tašky a po špetičkách užívejte smysl pro humor. Klidně použijte ten sušší typ. Trpělivost a nadhled si dávkujte v koňských porcích. Počítejte, že spor přinese také výdaje. Ať už ty soudní, nebo obyčejné, způsobené právě zhoršením vztahů. Počítejte s tím, že vás bude řada situací mrzet, trápit a štvát. Počítejte s tím, že byste měli jednat s chladnou hlavou a hledat dobrou cestu.

VI.

Odcházíte od opatrovnického soudu, který vynesl rozsudek s nímž jste (alespoň relativně) spokojeni? Počítejte s tím, že druhý rodič se může odvolat a vše se protáhne. Nemusíte ho chápat (ono to asi ani nejde), ale nemá smysl ho kritizovat. Povzneste se pod pomyslný strop a podívejte se na něj a sebe „shora“. Prostě tím v klidu dojděte až do konce celého procesu. S velkou pravděpodobností se pak situace uklidní. A vy se postarejte o klid a urovnání situace pro své děti. Proto jste přece všechny ty peripetie podstoupili. Pokud byly vaše jediné zbraně po celou dobu informace a rozum a jediným dopingem koníčky a těšení se na děti, zvítězili jste zcela jistě.

Přeji všem dětem víc rodičů – vítězů. Vychovají totiž více dětí – vítězů. A právě praktičností a věcností lze celý systém ovlivnit daleko více než křikem a vztekem. Na to, abyste zúročili svoji zkušenost, upozorňovali kvalifikovaně na slabiny systému a pomohli ostatním, budete mít dost času. Celý zbytek života.

Převzato z blogu Marie Vavrušové