Stridavka.cz
Při zastupování otce v řízení u okresního soudu ve Frýdku-Místku o určení kontaktu s dětmi unesenými matkou do ciziny přednesl zmocněnec Luboš Patera závěrečnou řeč, kterou by měli číst všichni soudci. Je škoda, že samosoudkyně Jana Niedobová tuto řeč nejen že pořádně neposlouchala, když v průběhu jejího přednesu se věnovala svým záležitostem, ale také ji několikrát přerušovala a dožadovala se rychlého ukončení z důvodu jejího nároku na polední přestávku… Přebíráme přepis závěrečné řečí ze soudního protokolu:
„Nejdříve se vyjádřím k dnes provedeným důkazům. Byla zde čtena zpráva o tzv. sociálně právní ochraně dětí, ve které bylo mimo jiné uvedeno, že matka dává otci na vědomí, kdy plánuje cestu do ČR. To tedy znamená, že je i tímto způsobem potvrzeno, že matka se nedomlouvá s otcem na jeho podílu na výchově dětí, ona diktuje. Dále bylo v uvedené zprávě opatrovníka uvedeno, že matka ponechává výhradně na dcerách, aby se na délce pobytu u otce domluvili. To tedy opět znamená, že matka zaujímá nesprávný výchovný postoj, protože podle příslušného ustanovení rodinného práva, a to § 884 občanského zákoníku, mají rozhodující úlohu ve výchově dětí rodiče, nikoliv děti samé. Děti tedy nejsou oprávněny v tomto svém věku si domlouvat, tedy určovat délku pobytu u svého otce, tedy prostor pro uplatnění otcova ústavně zaručeného základního práva na výchovu svých dětí, které je upraveno článkem 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. V citované zprávě opatrovníka je dále uvedeno, že děti tráví čas v ČR převážně u širší rodiny matky, což opět odporuje rodinnému právu, konkrétně již citované úloze rodičů, tedy i otce, ve výchově dětí, nikoliv prarodičů.“
Zmocněnec žádá zaprotokolovat, že samosoudkyně neposlouchá jeho závěrečnou řeč, na to samosoudkyně uvádí, že poslouchá. „Myslím si, že rozsudek je již vypracován a toto je mrhání časem.“
Zmocněnec pokračuje: „Mnou citované údaje ze zprávy opatrovníka potvrzují důvodnost zásahu soudu, tedy aby upravil podíl otce na výchově nezl. dcer. Dále uvedena zpráva prokazuje vyhovující prostředí u otce pro pobyt dětí a to i pro období, když takovýto závěr, že otec má vytvořeny vhodné podmínky, učinila příslušná opatrovnice. Dále se vyjadřuji k důkazu fotodokumentací, ze které opět vyplývá výborný vztah obou dcer s otcem, jeho schopnost je zabezpečit všestranně a postarat se o jejich nejen výživu, ale i zábavu. K důkazu o příjmech matky se vyjadřuji tak, že potvrzuji možnosti matky zabezpečovat výdaje spojené s cestováním dcer do České republiky, aby mohl otec uplatnit své ústavně zaručené právo na výchovu svých dětí a také aby v nejlepším zájmu obou dcer a pro jejich nejvyšší blaho bylo uplatněno také jejich ústavně zaručené základní právo na výchovu oběma rodiči, které pro všechny závazně, tedy i pro soud, upravuje článek 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Podle ust. § 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., který je stále platný se silou zákona, musí být ústavní zákony a jiné zákony, jejich výklad a používání v souladu s listinou základních práv a svobod, v tomto případě, tedy zejména s již citovaným článkem 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, když je třeba i v tomto řízení zohledňovat, že smyslem ústavně zaručeného základního práva na výchovu nejsou krátkodobé návštěvy dětí u tatínka v rozsahu nadiktovaném matkou nebo libovůli dcer, na nichž to výhradně ponechává matka, nebo snad na libovůli prarodičů ze strany matky, kteří by si zřejmě představovali, že tatínek se u nich má doprošovat.“
Zmocněnec otce byl poučen, že v 11:30 začíná polední přestávka u zdejšího soudu, uvádí, že má právo na závěrečnou řeč a proto má právo pokračovat.
„Podle článku 90 ústavy je soud povolaný k tomu, aby zákonem poskytoval ochranu právu. I z tohoto ustanovení vyplývá smysl soudnictví, tedy poskytovat právní ochranu tam, kde se lidé nedomluví. Soud tedy nemůže občany odkazovat na to, že se musí domluvit například o rozsahu styku, jako zdejší soud učinil v posledním usnesení, které nebylo vůbec ani řádně doručeno do datové schránky zástupce účastníka. Při minulém jednání soud vznesl řečnickou otázku, čeho takový rozsudek, kterého se otec domáhá. Na tuto otázku je jednoduchá odpověď: Mimo jiné k tomu, aby byla posilována úcta nezl. T. k tatínkovi, tedy úcta dítěte, které se ve svém písemném projevu vůči tatínkovi vyjadřuje velmi nevhodně – hanebně. Zrovna tak k dalším blízkým osobám rodiny tatínka a to přesně v souladu s článkem 29 Úmluvy o právech dítěte, podle které se i český, tzv. právní vztah shoduje s ostatními signatáři této úmluvy, že výchova dítěte má být vedena k posilování úcty rodičům, tedy i k tatínkovi, a také posilování úcty ke kultuře nejen země pobytu, ale taky země původu, tedy moravské slezské zemi a to matka nečiní. Bylo tady při minulém jednání uváděno matkou o T., že T. četba českých textů připadá ztrátou času. A tatínek? S T. chce číst, chce posilovat její vazbu na český jazyk, českou kulturu i tímto prostřednictvím. Svět a život dětí se nemohou točit kolem peněz, hmotných požitků, ale také kolem kulturních hodnot. A aby otec mohl naplňovat tento rozměr svého práva vychovávat své děti, musí mít k tomu prostor a nemůže se neustále doprošovat matky nebo prarodičů, aby milostivě umožnily návštěvu dětí u něho. Tyto skutečnosti jsou zřejmé zdravým rozumem, a stále ještě i v českém právním státě, je možné je právně zarámovat. Takže poukazuji zejména na skutečnost, že v tomto případě a v souvislostech, které jsou zde řešeny, je postavení otce prioritní oproti postavení prarodičů, zde vedlejších účastníků. Tato priorita postavení otce ve výchově dcer vyplývá přímo z ustanovení § 884 občanského zákoníku. Podle ustanovení § 857 občanského zákoníku je dítě povinno dbát svých rodičů, nikoliv že by rodiče měli být ve všem povinni dbát přání svých dětí a že by přání T. nebo K. mělo být nadřazeno právu tatínka své děti vychovávat. Ve škole, se T. ani K. nikdo neptá, chcete chodit do školy. Další právně významné ustanovení k této věci je § 888 občanského zákoníku, podle kterého má matka povinnost spolupracovat s otcem při jeho podílu na jeho výchově prostřednictvím styku. Z průběhu řízení tohoto i předchozího návratového řízení ve Švédsku je zřejmé, že matka záměrně a účelně tuto povinnost neplní a to s prarodiči jako vedlejšími účastníky řízení. S dnešní výpovědi je také zřejmé, že ani matka, ani oni nevytváří takový motiv, který by dcery motivoval k dobrému vztahu dcer k tatínkovi. Je tu legální důvod tatínka požadovat právní ochranu svého práva vychovávat své děti. Přijetím již citované úmluvy dítěte se český tzv. právní stát zavázal i k tomu respektovat práva rodičů, které se týkají zajišťováni vývoje dětí a jejich všestranné orientace. I z tohoto ustanovení vyplývá, že požadovaný rozsudek soudu by měl být projevem právu otce a samozřejmě i nejvyššímu blahu obou dceru. Což se vůbec nevylučuje. Ustanovení § 858 občanského zákoníku vymezuje rodičovskou zodpovědnost a k této zodpovědnosti se otec zodpovědně hlásí. Je proto třeba, aby soud v rámci již citovaného povolání k ochraně právu poskytl otci dostatečný prostor tak, aby bylo zaručeno, že i v této rodině, jejíž rodinné vztahy dále pokračují, budou generačně předávány alespoň základy řádných společenských a rodinných vztahů a civilizační hodnoty. Proto navrhuji, aby soud styk otce upravil v takovém rozsahu, který mu umožní reálný podíl na výchově vlastních dětí. Podle formulace při minulém jednání s tím, že dnes doplňuji požadavek, aby soud vyplnil povinnost matky umožnit tatínkovi každý týden ve středu mezi 17:00 a 18:00 hod telefonovat oběma dcerám, nebo využívat této telefonní komunikaci Viber, Skype a jiná zařízení, tedy aby uložil matce povinnost zajišťovat tento telefonní kontakt jak příslušnými přístroji, tak i časovým prostorem pro dcery.“
12. 3. 2016 at 9:36
Jak staré jsou ty děti? ….rodiče by měli určovat….,protože člověk je od přírody líný a pohodlný. Když se to nechá jenom na dětech, nebudou dělat nic. …. a bezdomovci nám přibývají.
12. 3. 2016 at 20:42
Antonie, tak šlo o to, že matka sice tvrdí, že si to nechá rozhodnout děti, ale ve skutečnosti to rozhoduje ona a její rodiče. Otec na počátku udělal chybu, že souhlasil, že kontakt s dětmi bude dohodou rodičů a nikoli soudním rozsudkem, a matka následně sprostě unesla děti do ciziny a pak děti posílala ke svým rodičům místo k otci a tvrdila, že to tak chtějí děti. Soudní zmocněnci bylo jasné, že to nerozhodují děti, ale argumentoval proti matce, že takové věci mají rozhodnou rodiče, a pokud se rodiče nedohodnout musí to určit soud.
12. 3. 2016 at 21:52
U nás byly děti 14 měsíců v péči otce a potom je dali do péče matky. Byl to velký zvrat. Matka řekla, když si to budou děti přát tak je pustím k otci „nad rámec“, což byl přísně střežený čas cca 15 minut i s cestou (300 m).Kluci se vraceli se do svého domova tajně (otec nebyl ani doma)… a když řekli pravdu dostali od matky vynadáno. Zjistila jsem, že otcové (v mém okolí) pokud nemají určený čas styku, tak je to špatně. Děcka vidí jednou za 3 měsíce. Jinak je to nádherná závěrečná řeč a hluboce smekám.
12. 3. 2016 at 23:55
Kvalitní a promyšlená argumentace. Dle mého názoru umožňuje soudcům udělat kvalitativně jediný možný rozsudek, tedy takový, jak jej požaduje strana otce. Je ale otázka, jak kvalitně tu řeč poslouchaly soudkyně a jak jsou schopné logicky a bezesporně vnímat vše předložené. A taky je otázka, jak zodpovědně se snaží, aby jejich rozhodnutí byla v souladu s naší platnou legislativou.
13. 3. 2016 at 7:44
Nikde není jinde není soudržnosnost žen tak silná jako u soudu. … a tohle je výsledek.
13. 3. 2016 at 19:58
Bodejť by nebyla, když jim nic nehrozí…
14. 3. 2016 at 9:46
Hezká řeč. Dovedu si představit rozsudek „ctihodné“ soudkyně – návrh otce se zamítá. Nebo se pletu?
14. 3. 2016 at 11:13
HAN nepletete se. Bohužel. Když se dnes zeptám některých otců, jak to máš s dětmi, (moc se jim o tom mluvit nechce) jaký máte vztah? Dozvím se – nulový! Zeptala jsem se babičky(matky otce), odpověď – co naděláš, zvykneš si… já bych svoje vnoučata ani nepoznala, mám vnoučata od dcery! …… ale, „já“ mám dva syny, nemám dceru!
19. 3. 2016 at 11:35
Han: Bohužel, nepletete se. Soudkyně Niedobová v dané situaci si nemohla dovolit nestanovit žádný kontakt dětí s otce, protože by tím šla proti názoru OSPOD i ÚS, nicméně tak jak to bylo navrženo a požadováno otcem zamítla. V situaci, kdy jsou děti nedovolenězadržovány v cizině a dostatečný kontakt s otcem je nemožný, tak soudkyně otci nechala jen každé druhé prázdniny během školního roku (podzimní, sportovní, velikonoční) a to ještě tak, že jen pracovní dny – děti totiž přilétají v neděli ve 21:45 a v pátek zase odlétají ve 13 hodin. Nemám tedy ani jeden víkend a to i v případě velikonočních prázdnin, které začínají již v pátek. Když loni letěly na velikonoce k rodičům matky, tak je matka samozřejmě ve škole omluvila a letěly již ve čtvrtek a nazpět v pondělí, tj. 10 dní u rodičů matky. Když letí k otci tak na 4 dny ! Všichni, kdo viděli ten rozsudek řekli, že si ze mne soudkyně dělá JEN LEGRACI. Navíc mne soudkyně nechala platit polovinu nákladů na cesty dětí, ačkoli jejich matka-únoskyně má v cizině 3násobný příjem než já.
20. 3. 2016 at 8:16
Je škoda, že také od tohoto případu není více dokumentů k dispozici veřejně v anonymizované podobě. Poté by jej bylo možno využít podobně, jako několik dalších případů, které lze na internetu dohledat.
Každopádně držím palce.