Pavel Rusý
–
„Střídavá péče je spravedlnost pro rodiče, ale není to spravedlnost pro děti.“
V rozhovoru pro Frekvenci 1 v pořadu Press klub v prosinci 2019 se pedagog a lektor osobního rozvoje Marek Herman vyjadřoval ke střídavé péči. Obecně označil střídavou péči, kdy dítě žije týden u jednoho a týden zase u druhého rodiče, jako hrubě proti zájmu dětí.
Tvrdí, že „střídavá péče je spravedlnost pro rodiče, ale není to spravedlnost pro děti. Nemůžete mít dva domovy, nikdo nemůže, to prostě nejde.“ V rozhovoru se dokonce přiznal k tomu, že radí mužům, co řeší střídavou péči, aby děti dali mámě, pokud je mají rádi. Druhým dechem ale tvrdí, že on sám potřebuje rovnováhu, mužský a ženský princip.
Myslím, že se nikdo nebude s panem Hermanem přít o to, že ideál je úplná funkční rodina s dostatečnou saturací onoho mužského a ženského principu pro dítě. Pro jeho budoucí vzorce chování, pro jeho schopnost mít plnohodnotný vztah.
Jaké ale zvolit řešení, pokud taková funkční rodina přestane existovat? Pan Herman má jasno – paušální řešení – dejte dítě mámě. Zejména dítě do 10 let. Protože to strašné pro dítě je mít dva domovy, to nikdo mít nemůže, to nejde.
Co to je vlastně ten „domov“? Jak vnímá dítě jistotu domova, pokud pravidelně tráví dva dny v týdnu na chatě, chalupě či u prarodičů? Jak vnímá dítě jistotu domova, pokud se čas od času musí přestěhovat (sériové mnohodomovství)? Jak vnímá dítě jistotu domova, pokud pravidelně pobývá stejný čas střídavě ve dvou nebo i více domovech (paralelní mnohodomovství)?
Vybavuje se mi jeden případ z roku 2013, kdy matka u soudu uvedla, že v lichém týdnu jezdí pravidelně od středy do neděle ke svým rodičům do Vimperka, ostatní čas je v Praze. Na dotaz, v čem se dva domovy v podání jejího střídání pobytu v Praze u matky a ve Vimperku u prarodičů liší od otcem navrhované střídavé péče, matka bezelstně uvedla, že u prarodičů je dítě šťastné.
Ano, o tom to je. Domovem dítěte je místo, kde je šťastné, kde cítí lásku blízkých osob, kde se cítí bezpečně. A je jedno, zda je to byt či dům jednoho z rodičů, chata, chalupa či domov prarodičů. Prostě kde je mu dobře a jsou naplněny jeho potřeby.
Pan Herman řeší kolizi jednoho domova a přítomnosti mužského i ženského principu tím, že upřednostní onen jeden domov a oželí přítomnost mužského principu. Jenže s absencí mužského principu a nastolením modelu jednoho „vládnoucího“ rodiče přichází dítě ještě o jednu hodnotu, a to vzor kooperace, domlouvání, řešení rozdílných pohledů na věc, umění kompromisu nebo dokonce umění nalézt řešení win-win. Tedy ztrácí poměrně podstatnou výchovnou komponentu, místo toho se učí velet a prosazovat, rozhodovat bez ohledu na druhé. A ztrácí i ono pojetí spravedlnosti.
Zájem dítěte
Autor žblebtu má zvláštní pojetí spravedlnosti, kdy střídavou péči vnímá jako spravedlnost pro rodiče, nikoliv pro děti. Především spravedlnost buď je, nebo není. Není možné spravedlnost vnímat tak, že je pouze pro někoho, to pak není spravedlnost.
Co se skrývá za pojmem spravedlnost pro dítě? To už autor neobjasnil. Možná jde o pokus zavedení dalšího naprosto vágního pojmu, jakým je zájem dítěte. Pod praporem tohoto zájmu dítěte, nebo i pod praporem zdviženým panem Hermanem, tedy spravedlností pro dítě, se pak snadno páchají zvěrstva na jednom z rodičů, ale i na dítěti samém. Přitom právě střídavá péče, nikoliv nutně po týdnu či se zcela stejným rozsahem péče každého z rodičů, má pro zájem a pro spravedlnost pro dítě řadu zásadních pozitiv:
- Dítě má zajištěnou výživu nejen pro dobu péče matky, ale i pro dobu péče otce (což při výlučné péči matky není – je zajištěna pouze výživa pro dobu péče matky, z čeho bude žít otec a hradit náklady na dítě v době styku, výlučná péče neřeší).
- Dítě má zajištěnou péči obou rodičů (s důrazem na případy, kdy jediný pečující rodič nemůže např. v době své zdravotní či jiné indispozice osobně pečovat). Při výlučné péči jednoho rodiče a jeho delší indispozici zde není jiná osoba s povinností zajistit péči o dítě. V případě střídavé péče ano. Rozložení zátěže péče a zajištění výživy na oba rodiče poskytuje dítěti větší jistotu a stabilitu (diverzifikace rizik).
- Dítě by méně pociťovalo rozdíl v postavení otce a matky díky tomu, že by vyživovací povinnost v relutární formě byla stanovena oběma rodičům a tedy vyváženěji.
- Dítě by mohlo rozvíjet své vztahy s příbuznými i ze strany otce formou jejich samostatné péče bez nutné přítomnosti otce, aniž by otec musel porušovat zákon (§ 887 o.z).
- Otec by mohl legálně svěřit dohled třetí osobě v případě potřeby z důvodu práce, tedy dítě by profitovalo i z větší šance vydělat finanční prostředky pro dítě, v případě právní formy styku je otec značně omezen v pracovním uplatnění, neboť musí ze zákona pečovat osobně, např. při nemoci dítěte. Není racionálního důvodu, proč by matka (tím spíše, pokud je např. na rodičovské dovolené bez pracovních povinností) měla mít právo pověřit třetí osobu péčí a dohledem nad dítětem, ale otec, který může mít potřebu z důvodu práce využít výjimečně pomoc třetí osoby s péčí, by takovou možnost neměl, a musel by 100 % péče zajišťovat osobně.
- Případná budoucí partnerka otce by se mohla podílet na výchově stejně, jako se může podílet potenciální partner matky, aniž by potenciální partnerka otce porušovala zákon.
- Nastolení střídavé péče by bylo impulsem pro matku na další zlepšování komunikace a spolupráce na výchově s otcem, což by pro dítě bylo velmi přínosné, dítě by mělo výchovný příklad spolupráce rodičů, nikoliv velení matky (srov. i I. ÚS 1554/14: „Již samotná střídavá péče totiž může být impulsem ke zlepšení komunikace a lepší spolupráci rodičů.“)
- Otec by nebyl frustrován trvající nespravedlností a bezdůvodnou právní nerovností, matka by neměla pocit nadřazenosti a neměla by choutky tuto nadřazenost zneužívat.
- S postupem věku by dítě mělo příklad rovnoprávného postavení rodičů, nebylo by vystaveno prostředí se stereotypizací rolí podle pohlaví a ve svém dospělém životě by nereplikovalo chování matky, usurpující si veškerá práva, vylučující otce z péče o společné dítě a přenášející veškeré povinnosti na druhé.
- Širší péče otce a vyrovnání péče rodičů by ulevilo i matce, která by měla více času na sebe (na svůj osobní život), byla by odpočatější a s větší energií by se věnovala dítěti, což by dítě nepochybně ocenilo a profitovalo by z toho. Kvalita náplně času je pro dítě důležitá.
- Podstatný je i výchovný vliv na úctu k lidským právům a rovnosti mužů a žen jako naplnění ústavního práva dítěte na výchovu k těmto hodnotám.
- Při střídavé péči mají oba rodiče právo na pomoc státu ve smyslu čl. 32 odst. 5 Listiny, tedy na daňové zvýhodnění na dítě, přídavky na dítě, ošetřovné při OČR, ale i zohlednění dítěte při posuzování sociální potřebnosti rodiče. Možnost péče o dítě a jeho výživy je tak lépe ochráněna např. v případě exekuce či insolvence. Při výlučné péči matky na rodičovské dovolené dokonce nemůže ani matka ani otec uplatňovat daňové zvýhodnění na dítě, což rozhodně není v zájmu dítěte, není spravedlivé, aby dítě o tuto pomoc státu přišlo tím, že přichází právní úpravou péče o významnou státní podporu.
Tedy je zde minimálně tucet důvodů, proč je střídavá péče pro dítě spravedlivá, proč je právě tato právní forma v jeho zájmu. O konkrétním rozdělení času je pak třeba vést diskusi, ale pokud oba rodiče mají o péči zájem a dítěti neškodí, je především pro dítě nespravedlivé, pokud je jeden rodič právně z péče vyloučen.
28. 1. 2020 at 14:22
Děti patří maminkám! Ony je 9 měsíců nosily v bříšku a v bolestech porodily. Fotři si jenom užili legrace.
28. 1. 2020 at 18:50
Správně. Patriarchát, kdy děti patřily otcům, by měl být opět vystřídán matriarchátem, ať je to spravedlivé.
28. 1. 2020 at 23:17
Váš názor je v rozporu se zákony. Měla byste za to být trestně stíhaná. Navíc jste sprostá, arogantní, sobecká a neuctivá. Také amorální,
29. 1. 2020 at 8:07
Akorát že Lenka téměř jistě není ona, bude to jeden ze zhrzených tatínků. To se pozná ta jejich dikce.
31. 1. 2020 at 12:29
Tak jistě….. Jenže, dítě není ničí soukromé vlastnictví, dítě je živý tvor který potřebuje, jako každé mládě, vyváženou péči obou rodičů! Tak to prostě je a žádná proklamace fanatického feminismu či ženského a mužského ublíženectví s tím nic nenadělá. Používat dítě jako nástroj vydírání, jako nástroj obhajoby svého jednání, je největší možná degradace lidského jednání.
29. 1. 2020 at 0:13
Tak to byla jen provokace, ne? Problem je, kdyz se snazi jeden z rodicu ziskat nad druhym rodicem nejakym zpusobem prevahu navic pres deti. Ze nekdo chce zachovani pece obou neni naschval druhemu, to je ferove reseni pro vsechny. Konfliktni matka ale bude za temer jakoukoliv cenu zkouset znemoznit peci obou. Myslim, ze vetsinou takove matky nenavidi otce jejich spolecnych deti, jsou nesmyslne kriticke, vyvolavaji konflikty. Je bezva, ze takove jsou jen nektere. Pro dobre fungovani je nutne byt ke druhemu i velkorysy a neresit drobnosti. Dulezite je, aby mely deti lasku a peci od obou co nejvice. A je opravdu dulezite, aby meli i oba rodice podobne moznosti, prava i povinnosti. Deleni na pecujici vs vyzivujici je uplne spatne.
31. 1. 2020 at 12:38
K první části příspěvku…. Zjistěte si statistické údaje ke střídavé péči v Česku a větu “ Je bezva, že takové jsou jen některé“ by jste asi nahradil spíš větou „Je škoda, že takových matek je naprostá většina, bohužel“. V posledních čtyřech větách máte jistě pravdu. Ale k tomu by muselo dojít k výrazným změnám přímo v Zákonu o rodině a dalších návazných. K tomu chybí ovšem politická vůle. Zrovna tak jako třeba výrazným změnám v exekučním systému který je z problematikou péče o dítě až příliš úzce propojen.
31. 1. 2020 at 13:01
To nebyla provokace. To jest má hluboká myšlenka, kterou soudcům našeptávám v síních jednacích…
1. 2. 2020 at 10:52
To Lubos: a z čeho čerpat, že statistika 85 % výhradní péče matky = většina matek brání střídavě péči… Samotnou by mi zajímaly tvrdá data? Existují? Kolik výhradních péči matky je proti vůli otce, zadajiciho o stridavou péči. A kolik je dáno tím, že otec ani pečovat nechce, tj chce a souhlasí s výhradní péči matky.