Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
„Ústavní soud přitom nemůže přisvědčit stěžovateli v tom, že by postup obecných soudů vykazoval známky genderové podjatosti, či absenci proporcionality.“
ÚSTAVNÍ SOUD je v poslední době průkopníkem na poli zatuchlé české justice, snažícím se zvrátit neblahý trend svěřování dětí do výlučné péče jen jednoho rodiče (obvykle matky). Předseda soudu Pavel Rychetský, soudkyně Kateřina Šimáčková a někteří další jejich kolegové se opakovaně vyslovují za to, aby dětem zůstávala péče obou rodičů. Jiní ústavní soudci však zřejmě vidí věci odlišně a jejich snahu podkopávají. Tak jako Jiří Zemánek, Radovan Suchánek a Vojtěch Šimíček v rozhodnutí II.ÚS 1882/14, z něhož pochází shora uvedený žblebt.
Zde se otec ústavní stížností domáhal, aby v průběhu soudního řízení nebylo omezováno právo dítěte na jeho péči, a to na pouhý víkend jednou za čtrnáct dní (a pár hodin v týdnu k tomu). Podle této trojice soudců však uvedený stav, kdy dítě tráví převážnou většinu času pouze s matkou, rozhodně není známkou genderové podjatosti. A takové rozhodnutí je podle nich proporcionální neboli vyvážené.
Bratrské dělení
Jistě, obdobná „vyvážená“ rozhodnutí přijímají naše soudy bohužel naprosto běžně. Pokud by tedy ústavní soudci prohlásili například to, že postup obecných soudů odpovídá jejich hloupému zvyku, měli by pravdu. Proporcionální je však takové rozdělení péče o dítě asi tak, jako bratrské dělení ze známého vtipu: Čech s Rusem najdou poklad. Rus povídá: „I což, bratrsky se o něj rozdělíme.“ Čech na to: „Jen to ne! Hezky půl na půl.“
Bratrské dělení, které předvádějí naše soudy, vypadá přibližně takto: 90 % dětí do výhradní péče matky, 5 % dětí do výhradní péče otce a pouze 5 % dětí do střídavé nebo společné péče obou rodičů. Je přitom pravdou, že otcové nemají zájem o své děti častěji než matky. Je tomu tak ale v 90 % případů? Samozřejmě, že ne.
Protiotcovská mašinérie
U jednoho ze soudů provedeným PRŮZKUMEM bylo zjištěno, že o svěření dítěte do vlastní nebo střídavé péče žádá 43,3 % všech otců. A ti, kdo o svěření neusilují, boj o své děti vzdali většinou z těchto důvodů: přesvědčení, že otec nemá šanci dítě do výchovy získat, negativní zkušenosti jiných otců, kteří o svěření dětí usilovali a neuspěli, vlastní negativní zkušenosti se soudy a sociálními pracovnicemi, nátlak soudu, sociálních pracovnic nebo matky dítěte či doporučení advokáta, aby se otec o svěření dítěte nepokoušel, neboť nemá šanci uspět.
Postoj ústavních soudců Zemánka, Suchánka a Šimíčka bohužel dává těmto otcům zapravdu. To ale neznamená, že bychom se představám Rusa o bratrském dělení neměli postavit. Možná, že snaha každého z nás vypadá jako nic. Ale stokrát nic umořilo i osla.
Každý týden jsme publikovali komentář k jednomu z výroků zařazených do ankety ŽBLEBT ROKU 2014. Hlasovat v ní můžete ZDE, ale už jen do neděle 29. března 2015. Výsledky ankety budou vyhlášeny 31. března 2015.
24. 3. 2015 at 11:26
Ústavní soud se již dávno stal institucí, která ústavní práva diskriminovaných občanů už dlouhodobě nehájí (snad zčásti v 90. letech), ale pouze vykonává svou vlastní politiku a neomarxistickou ideologii jako třetí komora parlamentu. Trapná figurka infantilního staříka Rychetského, který je od běžného života občanů zcela odtržený, už jenom i vizuálně dotváří tento trapný až směšný rámec. Co si myslet o bezvýznamné soudní stolici, která ani neumí svá rozhodnutí prosadit v praxi ?
24. 3. 2015 at 15:45
Pokud ti 3 oslové tvrdí, že české feminacistické soudy a opatrovnická mafie nepracuje genderově podjatě, pak tam měla být spíše fotka nacistických SS v pozadí se Stalinem. Tahle trafika pro loajální papaláše už dávno ztratila svůj kredit, stejně jako celá justice, pár protichůdných nálezů, které ani nikdo nevymáhá pro uchlácholení ovčanů na tom nic nezmění.
24. 3. 2015 at 16:45
Díky za podporu – jedná se o mou stížnost na ÚS. Po jejím zamitnutí následovala ještě korespondence s JUDr Rychetským a ten samozřejmě tyto tři osly přikryl. V dohledné době na ÚS dorazí další stížnost ohledně zálohovaných nákladů státu, kdy soudkyně Sedláková P1 a senát Městského soudu jedná i v tomto bodu v zájmu dítěte:)
25. 3. 2015 at 0:38
Moje zkušenost z podání tří ústavních stížností je taková, že ÚS je naprosto zbytečná instituce, která produkuje totální debiloviny.
25. 3. 2015 at 5:01
Otec nezletilých dětíIng.Papazian se jeví jako anomální až psychopatická, zvýšeně egocentrická, rigidní, narcistická osobnost se sklonem k paranoidně persekuční percepci reality.
25. 3. 2015 at 16:44
Znalecké posudky mluví o špatném psychickém stavu matky a o její neschopnosti vychovávat děti. Zjistěte si podrobnější info, než zase plácnete nějakou hloupost.
25. 3. 2015 at 17:33
Potvrzuji, Valentin Papazian je ctihodný a poctivý táta, který s křesťanskou pokorou snáží odpornou šikanu opatrovnických nacistických soudů. Ostatní na jeho místě by vraždili. O matce vypovídají dva prakticky totožné znalecké posudky = psychopat, který se odmítá léčit.
27. 3. 2015 at 6:00
: Otec nezletilých dětíIng.Papazian se jeví jako anomální až psychopatická, zvýšeně egocentrická, rigidní, narcistická osobnost se sklonem k paranoidně persekuční percepci reality.
pan Papazian může uvěřejnit celý posudek o sobě na stránkách unie otců i střídavky.Není nic lehšího.
27. 3. 2015 at 7:20
Milý tatínku (ne můj, proboha), pokud člověk něco tvrdí, je jeho povinností to také prokázat. Jinými slovy, důkazní povinnost stíhá toho, kdo nějakou skutečnost tvrdí. Tudíž prokazovat svá tvrzení o Valentinu Papazianovi leží na Vaší straně. Pan Papazian nemusí vůbec nic, už je Vám to jasné ?
Že jste se tak sugestivně vžila do role účastnice opatrovnického řízení na straně matky, která v naší nacistické justici nic dokazovat zásadně nemusí a její tvrzení jsou brána automaticky jako prokázaný důkaz, to ještě neznamená, že z ostatních nezúčastněných budte dělat pitomce.
27. 3. 2015 at 15:55
Někteří nejmenovaní by si měli očividně dávat pozor na pusu, případně doložit to, co tvrdí. Ostatně i kdyby se p. Papazianovi chtělo něco dokládat, nevěřím, že by to bylo jednoduše možné. Osobně totiž pochybuji o tom, že nějaký takový posudek vůbec existuje.