HLAVNÍ STRANA
Galerie Český ráj - obrazy pro každého
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu



Hlasování bylo ukončeno 15. dubna 2018.

Žblebt roku 2017: Gabriela Hostomská

Ing. Lukáš Vacek


„Otec, který vidí takovou scénu exekučního odebírání dítěte, a rozhodne se, že raději rezignuje na svá práva a zvolí „sociální smrt“, je podle mého názoru milujícím rodičem.“


Před koncem roku 2017 vyšel rozhovor s paní Mgr. Gabrielou Hostomskou, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Prahy 11. „Jak je možné, že existují desítky, možná stovky případů, kdy se – zejména otcům – dlouhá léta nedaří domoci se styku s dítětem, přesto, že některým z nich pravidelný styk jasně vymezil soud?“ Tak zněla závěrečná otázka. Čekáte odpověď ve stylu – ignorovat rozhodnutí soudu je porušení zákona a takové jednání podléhá odpovídajícímu trestu, apod.? Chyba lávky...

Dítě musí mít jedno výchovné prostředí - obecné právní povědomí z roku 1963

Paní Hostomská hovořila o tom, že je zde dlouhodobě zakořeněno obecné právní povědomí, že dítě musí mít jedno stálé výchovné prostředí, což je důsledek starého zákona o rodině z roku 1963 a především jeho aplikace v praxi soudů, psychologů, pedagogů a dalších odborníků. Tzn. že dítě po rozvodu bylo prostě v péči matky, a jen ve výjimečných případech, kdy je u matky nějaká patologie, to mohl být otec. Toto právní vědomí se mění velmi pomalu.

Pravda. Toto právní vědomí se mění...

„Legislativa neumožňovala soudům nebo orgánům péče o dítě zakročit jinak, nežli nástrojem násilného odebírání dítěte, které jeho psychiku nepochybně poškozuje,“ zmínila dále paní magistra společně s dovětkem, který je uvedený shora jako jeden z kandidátů na Žblebt roku. Tento dovětek nás však vrací do právního povědomí na úrovni roku 1963.

Pokud dojde k exekučnímu odebrání dítěte od matky, je to důsledek střetu dvou přístupů. Rodiče-otce, který chce být se svým dítětem v kontaktu, a rodiče-matky, který brání dítěti v kontaktu s druhým rodičem. Žádnou jinou informaci článek neobsahuje. Stejně tak chybí v odpovědi upřesnění, zda doporučovaná "sociální smrt" je v souběhu i s doporučením "smrti povinnosti dítě vyživovat"...

Paní Hostomská správně hodnotí, že exekuční odebrání dítěte není v zájmu tohoto dítěte. Má tedy v tomto případě otec, který chce být s dítětem v kontaktu a kde mu druhý rodič odmítne dítě předat dobrovolně, rezignovat? Domnívám se, že by bylo vhodnější hledat a umožnit cestu, která se orientuje na nápravu nespolupracujícího rodiče. Mimochodem, pokud by se aplikovala exekuce i na nespolupracujícího rodiče-otce, platilo by stejné doporučení paní magistry i pro milující matku? Statistika uvádí, že ne.

Na kontakt s dítětem nezapomeňte. Víte proč? Přece proto, že své dítě milujete...

Dle paní magistry mohou mít děti dva druhy milujících tatínků – takové, které se o ně starají, a takové, které neznají. Lze však uvěřit tvrzení “tvůj táta tě tak miloval, že se s tebou raději ani nevídal“? Opravdu děti, které vyrůstaly bez jednoho rodiče, ve výlučné péči druhého rodiče, tomuto uvěří?

Domnívám se, že milovat znamená naplňovat rodičovskou zodpovědnost. Ta zahrnuje mj. starat se o vývoj dítěte. Je slučitelné milovat své dítě a nestarat se o něj, nedávat mu to najevo či jakkoliv jej a jeho potřeby ignorovat? Není.

Místo exekučního odebrání rychlá náhrada kontaktu

Pokud exekuční odebrání není v zájmu dítěte, s čímž souhlasím, nabízí se například toto řešení:

  1. O zmařeném kontaktu informuje poškozený rodič soud a zároveň požádá o konkrétní náhradní termín kontaktu.
  2. Soud náhradní termín potvrdí s předběžnou vykonatelností ve lhůtě 7 dnů (stejně jako předběžná opatření) a rozhodne o uložení povinnosti pro rodiče, který kontakt zmařil např. ve dvou stupních. Poprvé – napomenutí, podruhé – pokuta.
  3. Třetí zmaření výkonu úředního rozhodnutí (soudem stanoveného kontaktu dítěte s rodičem) by znamenalo již trestní odpovědnost.
  4. Jednání soudu s výtkou rodiči a s jasným nástinem následných kroků při neuposlechnutí, nařízená mediace.

Byl by tento nástroj (který by bylo nutné uzákonit) dostatečně srozumitelné sdělení, že dítě je na světě zásluhou obou rodičů?

To, že jeden rodič dítě nepředává a tím jej i řádně nepřipravuje na setkání s druhým rodičem, je především problémem nepředávajícího rodiče. Proto je třeba zejména pracovat i s jeho strachy a obavami k tomuto jednání vedoucími. Protože pro dítě jsou, a na tom se shodnou odborníci napříč obory, za každé situace nejlepší dva milující pečující rodiče.

***

Dne 17. 1. 2018 byla paní Hostomská požádána o reakci. Za odpověď děkuji a připojuji z ní to nejpodstatnější, již bez komentáře:

„Poslední velmi zestručněnou větou vznikla významová zkratka, která zdaleka nevystihuje to, co jsem k tomuto tématu chtěla říci. Popsala jsem jeden konkrétní případ, zcela anonymně, kdy rodičem marně se pokoušejícím o realizaci styku s dítětem byl právě otec. Říkala jsem, že dle záznamu soudního vykonavatele šlo o tak strašlivý a traumatizující zážitek pro dítě, že otec raději ukončil soudní výkon rozhodnutí, a celá věc byla poté řešena jiným způsobem.

V této souvislosti jsem sdělila svůj osobní názor, že dovedu pochopit rodiče, který, je-li něčeho takového u dítěte svědkem, raději od soudního výkonu rozhodnutí (odebrání dítěte) upustí, a v extrémních případech raději zvolí tzv. sociální smrt, než aby dítě dále vystavoval takovému stresu; a v takovémto případě já osobně mu to nemohu mít za zlé a nadále hodnotím jeho chování jako chování milujícího rodiče (v dané chvíli dal přednost zájmu dítěte před svým vlastním). Snažím se pokaždé využívat všech zákonných možností k prosazení práva dítěte na oba rodiče, což ale bohužel nevede vždy k cíli a v zestručněném závěru rozhovoru to zaniklo.

Otázkou zůstává, co povede k cíli v případě, že rodič není ochoten dítě předávat za žádných okolností (také jsem se s tím již setkala). Obsahem rodičovské zodpovědnosti je samozřejmě péče obou rodičů o dítě i vyživovací povinnost vůči němu, jak má na mysli § 858 OZ, a obecně by na naplňování rodičovské zodpovědnosti neměl žádný z rodičů rezignovat, zájem dítěte a obou jeho rodičů je však podle mého názoru vždy třeba zkoumat individuálně.“


PŘEHLED VŠECH ŽBLEBTŮ


23.01.2018

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Dětská revoluce: CHYBÍ MI TÁTA!


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ