HLAVNÍ STRANA
Galerie Český ráj - obrazy pro každého
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu



Hlasování bylo ukončeno 15. dubna 2018.

Žblebt roku 2017: Marek Herman

Markéta Chadžijská


„Více než polovina manželství se ale dnes rozvádí a v 95 procentech případů se o rozpadlou rodinu starají ženy jako samoživitelky. ... Proto mluvíme o 20. století jako o století selhání otců.“


To údajné selhání otců ve 20. století autor letošního druhého anketního výroku, vysokoškolský pedagog a lektor osobního rozvoje PhDr. Marek Herman, blíže datuje v rozhovoru pro pořad TV Nova „MAMINY S ROZUMEM“. Otcové podle něj masově selhali ve všech momentech světové i české historie 20. století, na které si pan učitel aktuálně vzpomněl: „v období válek, světové krize roku 1929, procesů v 50. letech, normalizace, revoluce v 89´ a nástupu raného kapitalismu.“ V období první světové války podle Hermana otcové selhali, protože: „chlapi odešli z domu, nechali tam samotné ženy, a ony se musely postarat o celou rodinu, a to bylo nefér, pak se buď nevrátili, nebo se vrátili zlomení nebo zranění, zavšivení nebo dokonce jako invalidé.“ V období druhé světové války selhání otců postupovalo a muži „ženy zradili: vraždili, ničili, znásilňovali,“ nedokázali svoje ženy a děti ochránit. Jak podle něj selhali otcové třeba v období normalizace, už pedagog neuvádí.

Tedy podle pana učitele chlapi jako otcové selhali třeba i tím, že si na frontu nevzali repelenty a vrátili se domů zavšivení. To mě osobně moc o selhání otců nepřesvědčilo, hygiena byla pro ně v zákopech jistě méně podstatnou. Zajímavě je však užité slovo „chlapi“ v kontextu zmínek o otcích. Lektor Herman to dál rozvádí tak, že „někteří tátové teoreticky mohou fungovat jako skuteční chlapi, ale zvládnou to jen po chlapsku.“ To je ovšem sdělení tak „prožitkové“ či jen pro mentálně a duševně spřízněné, že ani to mně nic o selhání otců nenapovědělo. Dovozuji si, že Hermanovy „teorie“ se zřejmě týkají specifik mateřské a otcovské role ve výchově, rozdílů mezi pohlavími, sociálních rolí obecně, psychologie mužů (= otců chlapů) a žen (= něžných a spokojených mám). Jenže to vychází z tak zastaralých stereotypů o sociálních a rodičovských rolích, nereflektujících měnící se dobu a společenský vývoj, že už ani nelze hovořit o pojetí tradičním. Snad spíše o regresi někam do 19. století, tj. ještě o století dříve před údajné selhání můžu ve 20. století. Podle pana učitele je zkrátka posláním muže činit ženu spokojenou, posláním otce je živit, materiálně zajistit, ochraňovat, být oporou a orientovat dítě na vnější svět, prostě tak „po chlapsku“. Posláním ženy je pak být něžnou a spokojenou mámou, vlídnou a ochotnou pečovatelkou, prostě tak „po žensku“. Takhle idylické, redukované a neindividualizované to má být, ale není, ve 21. století podle Marka Hermana. „Matky mají být matkami, a otcové mají být otci,“ cokoli tím chtěl básník říci. Z jeho poloezoterických teorií se to totiž nedá moc smysluplně uchopit.

Kdy a jak na scénu v jednotlivých etapách historického exkurzu Hermana po 20. století, vlivem tvrzeného selhání otců, vstupují samoživitelky?

Jedním z typických scénářů vzniku moderní samoživitelky je totiž ten, při němž se žena z vlastní vůle rozhodne ukončit partnerské soužití. Rozejít se či se rozvést je dnes v podstatě rychlá akce. I Daniela Kovářová (jinak popíračka rovných, ústavou garantovaných práv rodičů-otců) na adresu žen píše: „Učíme ženy, že když se jim něco v partnerství nelíbí, že mohou sebrat děti a odejít. A ony se pak diví, že jsou na děti samy a že je musí živit. …  A když jí namluvíme, že … při prvním problému má právo rodinu opustit, pak se nemůžeme divit, že se tolik vztahů rozpadá. A matky malých dětí si neuvědomují, že stejně jako před dvěma sty lety potřebují muže, jinak budou s dětmi živořit. A my se pak divíme, že je tolik neúplných rodin.“ Tedy žena podá žádost o rozvod, nechá si svěřit děti do své výlučné péče spolu s výměrou výživného na ně, eventuálně i na sebe. Po těchto ženou iniciovaných úkonech jí uvítá náš sociální stát mezi tzv. samoživitelky, sólo rodiče. Jistě získá od státu i nějaké dávky, výhody a úlevy.

Jako samoživitelka má nárok a ze svého rozhodnutí rozbít rodinu bude profitovat. Může hlásat světu, že její partner a otec dětí selhal, ona od něj musela odejít. O děti se v jejím podání nikdy nestaral  - ostatně mu to ani neumožňovala, protože ona to dělá lépe. Nikdy se o ně nezajímal, z práce chodil pozdě – ačkoli tak prostě byly po vzájemné domluvě rozdělené role v domácnosti, muž byl živitelem. Nečinil ji „spokojenou mámou“, děti s ním stejně nechtějí být. Proto od něj i s dětmi odešla, takto jim bude lépe. Jediné, co po něm ještě chce, jsou peníze, a děti - ty mu někdy půjčí. 

Otec moc šancí na rovnocennou péči o děti a rovnoprávnost v této při nemá. Ostatně si nevymůže ani kontakt s dětmi, když matka nechce. Matka samoživitelka našla či teprve najde dětem nového tatínka. Ten neselže - už selhal jinde. Ale kdyby přece jen ano, tak najde dalšího. Kdyby to snad biologický otec dětí nějak komplikoval tím, že by se dožadoval plnohodnotné péče o děti, pak prostě v zájmu dětí kategoricky ne, leda tak ty víkendy maximálně. A to ještě když nebude dělat problémy a bude hodně platit. V tom všem ženě ochotně pomůžou sociální pracovnice (OSPOD) a opatrovnické soudkyně. V zájmu dítěte a aby byla žena spokojená. No, a vidíte to všichni, jak ten otec selhal?!

Jistě, jsou i jiné scénáře, při nichž se žena stává tzv. samoživitelkou nezaviněně a otcové se chovají nezodpovědně. Ale vinit paušálně otce ze selhání století a za zvýšený až 95 % výskyt samoživitelek, jak to činí Marek Herman, mně přijde dost nefér. Stejně tak nefér, jako tvrdit, že muži nasazení do války selhali jako otcové.

V článku internetového Deníku Referendum označila redaktorka Zemančíková slova pana Hermana za PROSTOPRAVDY. Opravdu, to co tento pedagog a lektor v jedné osobě říká, je jednoduché, líbivé, prvoplánové, lehce vybavitelné a uchopitelné. Propaganda. Ne že by snad svými teoriemi strhával masy či výrazně ovlivňoval společenské dění na poli péče o děti. Ale každé takové „hloupaté“ názory společnost svým šířením potencionálně oddalují od rovného přístupu rodičů k dětem, dětí k rodičům a zrovnoprávnění rodičů v péči o děti.

Pro odlehčení bych se na závěr slovy jednoho internetového diskutéra zeptala: Povedzte mi, vojín Kefalín, čo si predsťavujete pod takým „spokojená mama“? A co pod takým „spokojená rozvedená máma“ nebo „spokojená máma samoživitelka“ v tomto století selhání otců podle Hermana?


PŘEHLED VŠECH ŽBLEBTŮ


16.01.2018

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Dětská revoluce: CHYBÍ MI TÁTA!


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ