Mark B. Rosenthal
V roce 1994 plnila několik měsíců titulky novin Susan Smithová, která zavraždila své syny Michaela a Alexe. Pár faktorů vysvětluje, proč se případu Susan Smithové dostalo tak velké pozornosti. Prvním byl neskrývaný rasismus Smithové. Smithová si zpočátku vymyslela historku, že ji v autě přepadl černoch, aby vysvětlila zmizení svých synů. Média v celé zemi byla až příliš nakloněna uvěřit jejímu hororovému příběhu a dala mu prostor na prvních stránkách. Poté, co novináři 9 dní sledovali „přepadení“ v autě a zmizení chlapců, už nemohli příběh jen tak pustit ze zřetele, když vyšlo najevo, že Smithová ve skutečnosti připoutala své syny – tříletého a ročního – do autosedaček a pak nechala auto sjet do jezera, aby se utopili. Navíc, když se ukázalo, že důvodem Smithové pro zabití chlapců bylo její přání provdat se za bohatého muže, který jí řekl, že nemá zájem o celou novou rodinu. Všeobecné veřejné pohoršení pomohlo prodávat noviny a zvýšilo sledovanost médií.
Ale je vzácné, když sdělovací prostředky věnují takovou pozornost vraždě dětí matkou. Mnohem častěji tisk na prvních stránkách popisuje zprávy o vraždících otcích, jakým byl například Manuel Gehring, který v roce 2003 zabil své děti a zahrabal je u hlavní silnice v Ohiu, nebo Mark Castillo, který v roce 2008 utopil své děti ve vaně v hotelovém pokoji v Baltimore předtím, než se pokusil spáchat sebevraždu.
Stejně tak televizní pořady a filmy málokdy vyprávějí příběhy o násilnických matkách nebo vražedkyních, které zabíjejí své děti, takže u veřejnosti vzniká mylný dojem, že otcové jsou pro své děti daleko nebezpečnější než matky. Televizní pořady a filmy také mnohem častěji vykreslují jako oběti týrání dívky než chlapce.
Nicméně údaje z Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb Spojených států (MZSS) ukazují zcela opačný obrázek, kdo týrá děti. MZSS zveřejňuje výroční zprávu nazvanou “Týrání dětí” a každý rok zpráva obsahuje tabulku s přehledem pohlaví pachatele nebo pachatelů.
Níže jsou shromážděny údaje z tabulek “Špatné zacházení s dětmi jejich a zanedbávání” a “Smrt dětí” ze všech zpráv MZSS o týrání dětí z let 2001 – 2006.
MZSS uvádí podíl pachatelů v různých kategoriích jako matka, otec, pěstoun, zaměstnanec jeslí nebo mateřské školy, přítel, soused apod. Procenta jsou často používána v argumentaci, zda v obecné rovině představují větší riziko újmy pro své děti otcové nebo matky. Ale pro zjištění, který z rodičů statisticky představuje větší nebezpečí, jsou kategorie jako pěstoun, zaměstnanec jeslí nebo mateřské školy, přítel nebo soused zcela nepodstatné. Níže uvedené počty ukazují přesnější obrázek. Výsledky ukazují procento týrání a úmrtí dítěte způsobené jedním rodičem jednajícím buď samostatně nebo s někým jiným bez účasti druhého rodiče.
Data MZSS ukazují, že z celkového počtu dětí, týraných jedním z rodičů v letech 2001 až 2006, 70,6 % bylo týráno matkami, zatímco pouze 29,4% bylo týráno otci.
Z dětí zavražděných rukou jednoho z rodičů v letech 2001 až 2006 70,8 % bylo zabito jejich matkou, zatímco pouze 29,2 % bylo zabito svým otcem.
Kromě toho, narozdíl od mediálního pokrytí, které vytváří u veřejnosti dojem, že poškozené jsou vždy pouze dívky, chlapci představují celých 60 % dětských úmrtí. (podle tabulky 4-3, str. 71, ZPRÁVA O TÝRÁNÍ DĚTÍ 2006, kde se uvádí, že v roce 2006 zemřelo 675 chlapců ve srovnání s 454 dívkami).
Všudypřítomná mediální předpojatost tak soudce spíše ovlivňuje než jim pomáhá. A proto noviny, televizní pořady a filmy, které podporují tyto předsudky, zcela jistě nesou značnou část odpovědnosti za týrání a úmrtí dětí rukami násilných matek.
Údaje Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb Spojených států, Zpráva o týrání dětí, 2001-2006
Oběti podle pohlaví pachatele
Z anglického originálu “71 % of children killed by one parent are killed by their mothers; 60 % of victims are boys” přeložil Tomáš Jadlovský
10. 11. 2016 at 8:35
nesmyslna statistika. Vrazdi vic ten, kdo ma deti v peci. pokud by se pocet deti v peci otcu zvysil, zvysil by se i pocet vrazdicich otcu. Je to stale stejna pisnicka. Psychomatky detem neprospivaji. A nemusi to byt rovnou vrazedkyne. Staci narcistni, manipulativni majetnicke zeny a dite, i kdyz fyzicky zije, dusevne strada.
10. 11. 2016 at 8:39
ForU – nerozumím Vašemu srovnání novorozeneckých vražd a vražd větších dětí v závislosti na tom, v čí péči byly. Omlouvá snad vraždu dítěte jedním rodičem, že ho neměl soudně v péči?
10. 11. 2016 at 8:58
Tomáši J. Nemám čas to řešit do detailů – jde o to, že zkoumaný jev je podmíněn řadou dalších, nemusí to tedy být pohlaví, co by bylo určujícím. Na skutek působí řada faktorů, které jsou v různé korelaci a navíc korelace ještě neznamená příčinnou souvislost a zdroj skutku.
10. 11. 2016 at 9:09
ForU – samozřejmě je spousta dalších faktorů, ale ani tak mi nepřipadá pro výsledek moc důležité, kdo měl na papíru dítě svěřené. Myslel jste to tak, že ti američtí otcové vraždí méně, protože nemají tolik příležitostí? Neznám poměry ve Státech nijak podrobně a asi se nedokážu vcítit do myšlení vraha, ale kdyby někdo měl podobnou chuť, snad by ho nezastavilo svěření dítěte matce a našel by si příležitost. Možná můžete mít pravdu u nějakých afektových vražd, že matka je u dětí častěji, ale kolik jich z celkového počtu může být?
10. 11. 2016 at 9:17
Já nevím, proto nedělám závěry a upozorňuji na to, že na závěry je to nedostatečný zdroj informace. Kromě závěru o prosté četnosti jevů, ten se zdá věrohodný.
10. 11. 2016 at 15:40
Zajímavé, ale:
a) statistika skutečně neuvádí vliv u koho bylo dítě v péči, což by zcela jistě čísla srovnalo.
b) Na druhé straně ve statistice není uvedeno týrání dětí matkou tím, že jim odpírá péči otce, pak by se číslo vrátilo v neprospěch matek.
c) Co je však jasné a zřejmé je podjatost medií vůči otcům a nastavování feminacistického klima ve společnosti. Zajímalo by mě jen, proč to tak je a pro koho to dělají. Nemyslím, že by v mediích dělali jen ženy či bukvice, ač jich tam je požehnaně. Musí to být na něčí objednávku. Dávno si nemyslím, že veřejná media jsou nezávislá, proto informace z nich dávno neberu vážně. Např. pořady Jílkové nebo Klímy, to je jen vrcholek ledovce feminacisticky nastavené společnosti.
10. 11. 2016 at 16:13
Je sice pravda, že s větším množstvím údajů by byly bylo možné vyvozovat z tabulek daleko lepší závěry, ale data bohatě stačí pro obecné vyvrácení mýtu muž – násilník, žena – oběť.
Jakkoliv nemá smysl na takových datech stavět podrobnější hypotézy ve článku nebo v diskusi, je určitě zajímavé, že se s nimi člověk může jednoduchou a čtivou formou seznámit. Třeba já jsem vůbec netušil, že jsou ta čísla u žen v USA tak vysoká.
Takže za mě pěkný článek.
10. 11. 2016 at 16:49
Pro objektivitu přidám pár čísel z ČR za roky 2001 – 2012, data přímo od policie:
počet vražd dětí do 6 let matka 24, otec 9 (v tom vraždy novorozenců)
počet vražd dětí 7-15 let matka 1, otec 7
u násilných TČ (sem patří týrání) jsou 1,6x častěji otcové u malých dětí, u starších 3,2 x častěji otcové
u TČ ohrožování výchovy jsou pachatelé podle pohlaví vyrovnaní.
u TČ mravnostních jsou otcové téměř výhradními pachateli
Takže výsledky násilných TČ jsou dost jiné. Ovšem je třeba opět vzít v úvahu další hlediska, jako je společenská objednávka, možnost oznámená týrání, pokud je dítě pouze v péči matky, účelovost oznámení na otce v souvislosti s opatrovnickými spory apod. Takže prosím bez ukvapených závěru, jde jen o dokonalou evidenci nepřesných údajů.
Ještě pár zajímavost – zatímco násilných TČ nijak nepřibývalo, velký nárůst je u ohrožování výchovy tempem 20 TČ ročně, tedy nárůst na trojnásobek, což ale může souviset s posuzováním tohoto TČ
10. 11. 2016 at 21:29
Výsledky Sčítání lidu Spojených států amerických v roce 2010 ukázal, že 27% dětí žije s jedním rodičem …
Ve Spojených státech, 80,6% rodičů samoživitelů jsou matkami.
11. 11. 2016 at 17:36
Obecně k infanticidě viz
http://casopis.vesmir.cz/clanek/o-nezabijeni-babicek
poslední podnadpis