PhDr. Jana Šilhavá
V čase prázdnin a dovolených si dopřáváme posezení u táborového ohně a opékáme si voňavé buřtíky. Nádherná hra ohnivých plamínků nás může přivést k zamyšlení nad našimi partnerskými vztahy: jak to udělat, aby i u nás doma bylo světlo a teplo.
Zpráva o tom, že se další náš přední politik rozvádí, už nás nepřekvapuje. Podle nejnovějších statistik pevný manželský svazek vydrží v České republice jen zhruba třetině párů. V rámci Evropské unie patří Češi v rozvodovosti mezi špičku, hned po Belgičanech. Rozvod je považován za něco běžného. To ale určitě není, protože se většinou dotýká nejen osudů dvou lidí, kteří se rozcházejí. A nejčastější důvod pro rozvod? Ze statistik vyplývá, že po určité době vztah prostě „vyhasne“, a to díky rozdílnosti vzájemných povah, názorů či zájmů.
Žít spolu je umění
Je to paradoxní, protože právě rozdílnost vzájemných povah, ale i pohlaví nás k sobě přitáhla. To je přece podstata partnerského vztahu. Rozdílnost nás nejprve vzrušuje a přináší obohacení, později na ni začínáme narážet, vadí nám a musíme se naučit přizpůsobovat. Jistě to souvisí s procesem sebepoznání a s tím, co od druhého očekáváme. Steve Biddulph v knize Deset tajemství lásky mimo jiné píše: „Až zestárnete, lépe poznáte sami sebe a nebudete od druhého nic potřebovat, konečně se dostanete do situace, v níž je možná skutečná láska.“
Zní to nadějně a lákavě. Nejprve ale musíme projít všemi etapami manželského soužití. Ti, kdo se dívají na manželství jako na kabát, který se, pokud nepadne, nebo vyšel z módy, dá snadno vyměnit za jiný, zůstávají pořád na začátku. Stále hledají cestu, jak s novým partnerem vycházet. Opět se učí přizpůsobovat, místo hlubšího sžívání a důkladného poznávání sebe i toho druhého.
Láska sama nehoří
Čím to je, že po určité době vztahy „vyhasínají“? Čeština je kouzelný jazyk, který nám napovídá, že s láskou a vztahy je to podobné jako s ohněm. Naši předkové dobře věděli, že o oheň se musí někdo starat. Opatřit dostatek dřeva a pravidelně přikládat, jinak oheň dohoří a bude jim zima. Se vztahy je to podobné: pokud o ně nepečujeme a nepřikládáme do rodinného krbu – vyhasínají. Vášnivá láska, která není sycena v dalších dimenzích, zákonitě vyprchá do tří let.
Čas prázdnin a dovolené je jako stvořený k tomu, abychom se zastavili a uvědomili si, o co nám v životě jde, na čem a na kom nám opravdu záleží. Možná bude stačit rozfoukat žhavé uhlíky a přiložit pár společných zážitků do ohníčku našich vztahů. Případně můžeme zkusit nový – pozitivní – pohled.
Podle Steva Biddulpha v rodině platí jednoduché pravidlo: „Ať u svého partnera nebo dětí věnujete pozornost čemukoli, začne se to rozvíjet a narůstat. Každý partner je současně krásný i ošklivý, podle toho, jak se na něj díváte. Každé dítě je geniální a zároveň hloupé. Záleží na vás. Všímejte si jevu, který byste chtěli vidět co nejčastěji, a pozorujte všechny jeho projevy. Pokud jste spokojení, můžete to nahlas ocenit: To je prima si takhle popovídat. Už dávno jsme to neudělali. Je pravděpodobné, že se vám dostane odpověď: Díky, mně se to taky líbí.“
Proč bychom si kromě krás přírody a kulturních památek nemohli začít znovu všímat i krásy, která se skrývá v partnerovi a v našich dětech?
Převzato z webu MANŽELSTVÍ.CZ
Okomentovat